Vinný sklípek

Královská rodina je tak dobrého srdce, že do této místnosti umožnila volný přístup všem obyvatelům chaty. Můžete ochutnat vzácné ročníky různých vín a zpříjemnit si tak den alkoholovým opojením.

*Celý den byl venku, hlavně v horách a na neoficiální sjezdovkách. Nějak ho nezastrašuje to, že jeho synovce napadl mědvěd. S Austinem neprohodil ještě ani slovo, takže ho nějak nevylekalo, že ho mědvěd napadl a ani ho to nezastrašilo od toho, aniž by tam chodil. Miluje adrenalin. Teďale docela promrzlý až na kost, proto se rozhodne se rychle v pokoji převléct z lyžařského oblečení do šedých tepláků a černé mikiny. Nakonec ho ale přestane bavit být v nějakém salonku, proto se rozejde do vinného sklípku, ve kterém ještě nebyl a protože se mu nechce jít do baru, ale chuť po alkoholu nějak chce zaplašit. Když tam vejde, s úžasem ve tváři se rozhlédne kolem a nadšeně hned čapne nějakou flašku a nalije si ji do sklinky, kterou i hned vypije.*

*Ráno, hned co do sebe dostala dvě kávy, udělala pár věcí do školy, aby následně mohla na sjezdovku a poté si v pokoji trochu zaposilovat. Měla pocit, že poslední dobou pohyb trochu zanedbává, a přitom to byla jedna z mála věcí, která držela její myšlenky pod kontrolou. Vysprchovat se následně tak, aby nepoškodila tetování na žebrech byl celkem oříšek, ale naštěstí se jí to povedlo. Vzala si šedé tepláky a jednoduché bílé triko, vlasy nechala rozpuštěné, konečky měla trochu mokré. Než aby ale seděla v komnatě, rozhodla se chatu trochu prozkoumat, zatím se vždy vydávala spíše ven. O vinném sklípku už slyšela, takže když na něj narazí, neodolá, aby alespoň nenahlédla. Přestože nebyla nijaký odborník, dobré víno uměla ocenit. Nijak ji nepřekvapilo, že tu na někoho narazila, ale to, že jí byl povědomý už trochu jo.* /Vždyť to je Wallace./ *Díky tomu, jak často o něm Kel mluvila, si vyhledala na internetu jeho fotku, tudíž nemohlo být pochyb o tom, že by se spletla.* Ah, omlouvám se, jestli ruším... Vaše Výsosti. *Od té chvíle, co jí Xavier nabídl tykání si na tohle oslovení trochu odvykla, proto jí trvalo vteřinku vykopat správnou formalitu. Netušila přeci jen, jak moc svůj titul bere vážně. Na vteřinu zaváhá, zda by neměla odejít, ale upřímně... byla zvědavá. Měla příležitost si o něm udělat vlastní obrázek, to se neodmítalo.*

*Hned jak dojde do vinného sklípku, zmocní se flašky vína, ale neoijr ti na hulváta, místo toho si víno nalije do skleničky, kterou si ale nevychutnává a hned ji do sebe vyklopí. Sice by si dal třeba spíše whiskey, ale i víno je dobrá možnost. Mezitím co si nalévá další skleničku ho vyruší kroky, takže překvapeně vzhledne. V dívce pozná účastnici, ale chvilku mu trvá než si spojí tuhle dívku s dívkou, kterou Xaviera štve Aideen. Také mu neušlo, že se tahle dívka nejspíš baví s jeho snoubenku. Nebo aspoň viděl včera jak se bavili pod její fotkou. Což mu trochu komplikuje jeho náladu.* Nerušíš a neříkej mi titulem. *Lehce se zamračí. Nema rád, když mu někdo říká titulem.* Prostě mi tykej. *Pokrčí rameny a pak vytáhne j druhou skleničku a hlavou kývne ke flašce vína.* Dáš si? *Zeptá se ji a tázavě povytáhne obočí.* /Něco si na ni zkusit i přes to, že je to účastnice... To bych přežil. Ale zkusit si něco, když je to kámoška mé snoubenky? Tohle je tak nefér./

*Muže před ní sice ještě neměla tu čest potkat osobně, ale díky fotkám si ho hned zařadí. I to považuje za úspěch, na jména je levá, jen díky Kel si zrovna tohle pamatuje.* /Ah, no dobře./ *Lehce se zamračí. Díky vší té vydané energii u sportu je v dobré náladě, a tak se rozhodne to jeho bručounství přejít. Založí si ruce na hrudi a pozvedne obočí.* Je to příkaz nebo žádost? *Fajn, tak aspoň z větší části. Člověk od ní nemůže očekávat, že si bude vždycky brát servítky. Byla milá, ale měla taky dost kousavý smysl pro humor. Přejde k němu blíže a zahledí se na flašku. Lehce ji pootočí, aby viděla na etiketu a drobně se pousměje.* Portské. Dobrá volba. Znamená taky dobrý vkus, anebo byla první nešťastnicí, která ti tu padla pod ruku? *Zeptá se s úsměvem a vezme si skleničku ze stojanu. Dostala nabídnuto, proto si bez dalšího ptaní nalije, výzvu nikdy neodmítá. Jedna slenička ji nezabije, na rozdíl od něj upíjí pomalu. Víno je jeden z mála druhů alkoholu, které si vychutnává, portské je navíc tak sladké, že nezanechá pachuť.* Hmm. *Spokojeně se pousměje.* Takže co se tady slaví? Nebo utápí? *Lehce pozvedne obočí. Upřímně nečeká, že by jí něco sdělil podrobně, ale sedět tady v tichu? To si tu flašku rovnou může vzít a jít do pokoje. Navíc její tón není vtíravý, jen zdvořile zvědavý, když ukazováčkem zamyšleně přejíždí po okraji sklenice.* /Proč tě Kel vůbec tak nenávidí?/ *Nezdá se, že by měl vybrané způsoby, ale zatím na ni ani nepůsobil jako úplný hulvát.* /Moje zvědavost mě jednou vážně zabije./

*Nemá nějakou nejlepší náladu, ale taky nema nejhorší náladu. Proto si šel i pro víno, aby se mu nálada o něco trošku zlepšila. Poslední dobou je bez nálady, aniž by k tomu měl důvod, ale dává to za vinu snoubence a možná jeho vlastní menší odloučení od rodiny. Snoubenka ho štve, snaží se být milý, snaží se s ní mluvit normálně a to jen ona s ním nespolupracuje. To člověku sejme dobrou náladu na delší dobu.* Ber to jako příkaz od prince. *Pobaveně se na ni zazubí a lehce pokrčí rameny.* No... Dá se říct že obojí. Mám dobrý vkus, ale zároveň to byla náhodná flaška co mi padla pod ruku. Ale kdybych nemel vkus, tak vezmu jinou náhodnou. *Pobaveně se uchechtne a na její otázky zvědavě povytáhne obočí.* Ani jedno. Piju jen protože se mi chce. *Zasměje se, přičemž si u toho prohrábne vlasy.* Takže ty si v Selekci mého synovce a do toho jsi asi kamarádka mé snoubenky? To je docela dobrá náhoda. *Pronese pobaveně a naleje si další skleničku, tu už si vychutnává dýl.* /možná bych se tady měl stopnout. Jinak nad sebou ztratim po celé flašce kontrolu a Xavier mě zabije, až bych si na ni něco zkoušel./

*Mohla by to prostě přejít, ale neodolá tomu si trochu rýpnout. Schválně přehnaně afektovaně si povzdechne.* Tak to v tom případě nemůžu odmítnout, Wallace, je to, že? Jsem Chris. *Představí se, na rtech se jí zformuje přívětivý a lehce pobavený úsměv. Zdá se, že i když ho možná nechytila v nejlepší náladě, nehodlá si to nijak vybíjet na ní.* /Má smysl pro humor, odškrtnuto./ *Teoreticky by o tom pak mohla Kel poreferovat. Udělat jí průzkum. Nemusí ho přeci milovat, ale nebylo by lepší, kdyby se s ním naučila alespoň normálně mluvit? Chtěla pro ni jen to nejlepší, protože byla očividně moc tvrdohlavá na to jakkoliv ustoupit. Trochu ji mrzelo, že vlastně využije Wallace i na výzvědy, ale taky si s ním chtěla normálně popovídat. Přeci jen tu moc známých pořád neměla. Většinu času trávila sama.* Vkus na dobrou náhodu, to slyším prvně. *Pozvedne nad jeho vysvětlením obočí a nalije si. Portské má ráda, jako jedno z mála červených vín.* Nebezpečný důvod. Z kterého ale vznikají nejlepší historky. *Zhodnotí to a spokojeně nad chutí vína přivře oči.* /Takže o mě něco víš, jo?/ *Pohlédne na něj zkoumavě.* Jak by taky ne, když jsem zde s expertem na náhody. Občas se to tak prostě sejde. *Odfrkne si pobaveně.* Na rozdíl od tvé snoubenky proti tobě ale nejsem předpojatá. Nedávno jsem dostala hašte za to, že jsem tě bránila. Nu, těžko říct zda právem. *Pomalu dopíjí první sklenku. Nemůže to přehánět, když je opilá, říká a dělá hlouposti a způlky na ně následně ráno zapomíná. Zatím nevěděla, jaký má z Wallace dojem. Zdál se bezstarostný, rozverný, ale šarmantní a zatím poměrně milý.* /První dojem ale často klame./ *Ona o tom něco věděla.*

Jo, Wallace. Ale říkej mi Wally, Wallace je moc... Dlouhý, moc takový vážný. Takže prostě Wally. *Pokrčí s úsměvem rameny a nakonec se na ni zazubí.* Těší mě, Chris. *Poví upřímně a očkem si ji zkoumavě přejede.* /Chudák, jestli od Kelayi slyší každen den nějaký kousavý, nenávistný poznámky na mě./ *Je ale rád, že ji poznává, jelikož to může hrát z té druhé stránky. Poznává třeba možnou budoucí manželku jeho synovce, což je přeci fajn. A i kdyby to nebyla budoucí manželka, pořád je to jeho potencionální možná manzelka.* Náhody jsou lepší než něco mířeného. A já jsem mistr na skvělý náhody. *Mrkne na ni s úsměvem na tváři.* Oprava. Z toho vznikají trapné historky. *Zašklebí se a dopije další skleničku. U té se plánjje stopnout, i když je sám zvědavý na jak dlouho mu to vydrží. Po jejich slovech na ni překvapeně zamrká.* Ty si mě bránila? Čím jsem sk to zasloužil? *Zeptá se ji zmateně, ale trošku svěsí ramena a povzdechne si.* Jo, Kel mě nenávidí, takže se docela divím, že tu nenávist nrjakz nepřesunula i na tebe. *Uchechtne se a na tváři se mu ukáže kyselý škleb.*

No a nesedí to? Jeho Nejjasnější Výsost princ Wallace? *Pronese se vší vážností, kterou je v sobě schopna najít, aniž by ji prozradily škubající koutky. Provede lehkou úklonu.* K Vašim službám, též mě těší. *Protočí oči a raději si nalije skleničku. Doufala, že za žertování ohledně formalit ji tady nikdo nesežere, i když Xavier vyhrožoval předhozením Kacovi.* A co když na náhody nevěřím? *Pohlédne na něj pobaveně po vší té samochvále a trochu mu to tak zkazí. Byla věřící, z jejího pohledu to nemusel být nutně Bůh, ale něco, něco většího ano. A bylo jí jedno, zda to někdo nazýval náhoda nebo osud nebo karma. Pro ni to všechno mělo nějaký smysl, což jí dodávalo jistý klid ve vším tom chaosu. Možná to byl jen obranný mechanismus, kdo ví.* Tak to pij. *Přisune k němu flašku.* Ráda si udělám zásobu vydíracího materiálu. *Zazubí se zvesela. I ta jedna sklenička ji donutí se uvolnit, nikdy neměla zrovna vysokou odolnost. I proto má pravidlo, že při běžné konverzaci u druhé skleničky končí.* No to ještě nevím. *Přizná se.* Asi jsem to brala z hlediska toho, že lidé se mění. Nesoudím lidi za jejich minulé chyby. *Pokrčí rameny.* /Na druhou stranu ty si mi nikdy neublížil./ Ale jen si nemysli, chápu i pohled Kel. Za mě osobně v sobě držet zášť ale škodí jen tomu člověku, který si ji hýčká, nikoliv tomu, koho nenávidí. Myslím, že kdyby nechala minulost spát, bylo by jí líp. *A taky jí to po vínu mnohem víc kecá. Alespoň že se jednou neřeší její problémy.* Nah, snažila se, ale jsem odolná. A snílek. Nech mě věřit, že je v každém něco dobrého. Sama se rozhodnu, jestli jsi vážně tak špatný. *Napomene ho s lehkým úsměvem. Byla možná naivní, ale nehodlala se měnit.*

Ne, nesedí. *Zašklebí se jejímu oslovení a pobaveně si nad tím odfrkne. Taky protočí očima když vidí její uklonu a potlačí chuť po ní hodit nejbližší předmět. I když ze srandy, stále to dělat nebudu.* Tak to ber jakože jsem nějaký kouzelník nebo tak něco. Já vlastně taky nevím, jestli na náhody věřím. *Sám neví na co věří, nevěří na Boha, nevěří na jiný formy náboženství. Napadne ho, jestli kdyby řekl, že myslí ma adrenalin, jestli by to znělo nějak divně nebo by ho pochopila.* Mám tuhý kořínek, víno mějen tak nezkolí. *Zasměje se a kopne do sebe další skleničku.* Tak v tom jsi asi od Kelayi odlišná. Ta by mě za moje idiotský puberťácký já nejradši poslala na hranice. *Kysele se zašklebí a zamyšleně se na dívku koukne.* Nechceš svý myšlení předat Kel? Aspoň by se odprostila od jejich nápadů. Předstírat smrt nebo se nechat zbouchnout.Je šílená. *Postěžuje si a díky alkoholu mu je jedno, jestli to jeho snoubence řekne anebo ne. To nechá na ni, nemá sílu s ní vymáhat nějaký slib. a třeba už o jejich plánech ví. A to že si on o ní myslí, že je šílená taky není zadnaz novinka.*

Škoda, bylo to takové znělé... *Odfrkne si pobaveně. Pokud nebere svůj titul vážně, aspoň si z něj může utahovat.* A na co tedy věříš? *Pozvedne obočí. Nepřijde jí to jako zase tolik osobní otázka, zvlášť když na ni takhle dokonale zahrál, musela by být hloupá, aby se takto nezeptala na oplátku.* Chybná dedukce. Víno je plíživá smrt. Rychle stoupne do hlavy, ale zůstává pořád tak nějak na stejné vlně... A pak máš nejednou okno a skončíš pod stolem. *Kupodivu jí přišlo, že viděla, jak víc chlapů položilo pivo anebo víno než tvrdý alkohol. Právě protože dělali ramena a nevěděli, kolik snesou. Ne, že by si myslela, že to dnes takhle skončí. Ale stejně umělo být víno podlé. To třeba tequila byla poctivá a upřímná.* Hodně se jí to dotklo. *Podotkne a pokrčí rameny. Sice neschvaluje rozh donutí Kel, ale chápe ho a Wally si i její vztek dost možná zaslouží. Jen kdyby jim to nemělo tolik komplikovat život.* No jasně, dám si to do diáře, vypreparovat tu část mozku, co si nemyslí, že je Wally idiot a vložit ji do hlavy Kel, jasňačka. *Ujistí ho. Na její sarkasmus si musí jeden zvyknout.* Neposlouchá mě. Budeš si to asi muset vyžehlit sám. *Něco o plánech Kel ví, a tak smutně pohlédne na stůl.* To první neudělá. To druhé... Podle mě taky ne. I když u ní jeden nikdy neví. Asi se tě bude prostě jen snažit ignorovat po zbytek života, než aby si ulevila a zkusila ti odpustit. *Pokrčí rameny. Bylo jí za Kel smutno. Chtěla, aby byla kamarádka šťastná.*

Zapomeň. *Pobaveně se uchechtne a zavrtí nad tím hlavou, načež se nad její otázkou chvilku zamyslí.* Věřím v sebe. A v adrenalin. Ve svou rodinu. Teda spíše ve své dvojče, protože je jak jedna moje část. *Pokrčí rameny, jelikož si prostě nedokáže uvědomit, že by v ještě něco víc věřil.* Mě jen tak nic nepoloží. Ale i tak je to moje posledni sklenička, protože odmítám potom ztratit kontroli sám nad sebou. To bych pak za sebe vážně nerucil a mohlo by se stát, že bych tě azčal třeba svádět a za to by mě zanila i Kelaya i Xavier. A já nepotřebuju být zabitej ani jednou, natož dvakrát. *Pobaveně se uchechtne, takže flašku odsune. Nechási ji když tak pak do soukromí.* To by se ale hodilo. Už fakt nevím, jak ji dokázat, že jsme se změnil. Byl jsem idiot, vždyť jsme byl dítě, byl jsem zlý dítě. Ale změnil jsem se. A už jsem zkoušel všechno, jen prostě nevím, jak to odčinit. Vždycky mě bude nenávidět. *Protočí očima a docela zatouží po silnějším alkoholu.* Nad tím dítětem bych se nedivil... *Zašklebí se a zavrtí nad tím hlavou.*

Ach jo, kazíš mi zábavu. *Povzdechne si a potřese hlavou, ale na rtech se jí drží mírný úsměv.* Adrenalin? *To ji trochu zarazí, nejspíše to slyší poprvé, ale nezní skepticky, spíše zvědavě, protože si není jistá, jak to myslí.* Rodina. To žene spoustu lidí. *Uzná a sklopí pohled. Ji rozhodně ne. A bavit se o své rodině jen tak nezačne s nikým. Strávila několik let na univerzitě, aniž by pořádně o své rodině a minulosti řekla víc než pár nezbytných slov a lidé se brzy naučili, že se prostě nemají ptát. Pozvedne obočí nad jeho výlevem a zaškubou jí koutky.* Tak zaprvé, svádět mě můžeš, ale narazíš, to ti říkám rovnou. Za druhé, Kel by to asi bylo fuk, spíš by peskovala mě, že jsem se s tebou bavila. /Od tebe nic dobrého asi nečeká, tak proč by ji to překvapilo a štvalo?/ A Xavier... *Zvedne oči v sloup.* Jo, toho by to možná štvalo. Ale proč? Těžko říct. *Pokrčí rameny. Věřila by tomu, že by se mu nelíbilo, kdyby kdokoliv flirtoval s účastnicemi Selekce, ale že by v tom byl nějaký cit? Žárlivost? Pochybovala. Spíš si hlídal, co je jeho.* Ale je hezké, že máš pud sebezáchovy. *Dodá pobaveně. Ten jí často chyběl.* Vždycky je silný slovo. /A já nejsem psycholog./ A máš spoustu času se snažit, aby tě viděla jinak. /Vždyť to nemůže být zas tak těžký./ *A tím nemyslí změnit Kel názor, to těžké je, ale ta snaha. Mohl by jí psát, posílat omluvné dopisy, dárky, apod. Kdyby jí takhle někdo ublížil, asi by to chtělo za každý takový den minimálně jeden, kdy na ni bude hodný, aby se to spravilo.* Nepřijde mi, že by po něm toužila. /A přitom jakou má minulost? Že by na dítě chtěla být sama?/ *Nějak jí to na Kel nesedělo.*

Jo, adrenalin. Protože mam rád adrenalinový sporty. Rad lezu na hory, skáču, cokoliv. Několikrát jsem byl na okraji smrti, ale vždycky jsem to rozchodil a beru to tak, že mě záchranil adrenalin. *Pokrčí rameny. Když to řekne nahlad ani jrmu samotnému mu to nedává moc smysl.* Mě nejvíce žene moje sestra, právě asi proto, že je zo moje dvojče a další sestra je o sedmnáct let starší. Mam k ní nejlepší vztah. *Sice si není jistý proč ji to říká, ale tak měl v krvi už alkohol, to zní jako dost velká omluva za to co říká.* Xavier by mě zabil určitě, protože holky ze selekce jsou prostě jeho a zrovna na tobě mu záleží, takže by se mnou už nikdy v životě nepromluvil. *Pobaveně se na ni usměje.* Pud sebezáchovy mám jen ohledně tohoto. Jinak nic jako pud sebrzáz neznám. *Zazubí se na ni jakoby to snad bylo něco s čím by se mohl chlubit.* Do té doby mě něčím umlátí, než abych to stihl napravot. *Zašklebí se nad tím, načež zavrtí hlavou. štve jo, že si s Kel nemůže ani normálně promluvit, nedovede si představit život s ní.* Pochybuju, že i kdyby byla těhotná, chtěla abych ji pomohl. Což bych pomohl, ale ta by otěhotněla aby se mnou nemusela být. *Promne si obličej a svraští obočí.*

*Zaujatě si ho vyslechne a nakonec chápavě přikývne.* Víš, že to vlastně znám? Nejsem sice až takový nadšenec do adrenalinových sportů, ale zkouším je. Zamilovala jsem se do výšek, a když se cítím otupělá, většinou vylezu někam vysoko a stoupnu si na kraj. Člověk se podívá dolů a všechno se zdá tak daleké, zbytečné. A stoupá ti adrenalin v krvi právě protože víš, že když uděláš jeden chybný krok, tak je konec. A to člověka nakopne. Občas můžeš mít pocit, že pokračovat nestojí za to, ale když si máš představit, že to skončí... vlastně zjistíš, že je toho ještě tolik, co prožít. *Jí to taky mele pantem po dvou sklenkách vína. Skoro by se v duchu napomenula, řekla mu něco celkem osobního, ale nakonec proč ne. Zrovna tohle vědělo víc lidí, i když neznali onen důvod, proč má výšky tak ráda.* To zní skvěle. *Ujistí ho. Ale nevyjadřuje se. Nemá sourozence. Její matka je mrtvá a nikdy k ní neměla vztah. S otcem si naproti tomu vztah pokazila a teď se ho snaží slepit, jenže to jde dost ztuha, když musí pořád počítat s tím, že každou chvíli může podlehnout rakovině. Vyprskne smíchy, ale nemůže si pomoc.* Na to jsi přišel jak? *Možná se mu líbí. Ale to je všechno. Wally to řekl, jako by Xavierovi na Chris záleželo, ale tomu ona prostě nevěří. Jak by taky mohla?* Tak to jsme dva. Normálně bych řekla připijme si, ale nerada bych tedy popudila zbytky tvého pudu sebezáchovy. *Protočí oči, ale sama si už taky nenalije. Ví, že pak by už nekontrolovala, co říká.* Tak to ať poblíž nejsou žádné těžké a ostré předměty. *Prohlásí pobaveně.* Neříkám, že to bude snadný, hele, ublížíls jí. A ona je tvrdohlavá. Ale jestli tě to fakt mrzí... buď prostě dál sám sebou. Třeba si jednou konečně uvědomí, že nejsi ten kluk, kterýho znala, stejně jako pochybuju, že ona je ta holka, co jsi znal. *Sama na minulosti dlela, a proto věděla, jak to bolí, jak to rve člověka na kusy, i když se snaží předstírat, že ne. Tihle dva mají šanci se od toho oprostit, jasně že by jim to ze srdce přála.* Já... s ní můžu hodit slovo. Ale nemám na ni takový vliv. Promiň. *Možná za to mohl alkohol, anebo to, že prostě nesnášela, když nemohla pomoc, ale cítila povinnost se omluvit.*

*Překvapeně zamrká a přikývne.* Nečekal bych, že me nekdo pochopí. Ségra do mě pořád hučí ať s tim přestanu, má o mě strach, ale prostě když stojím třeba na střeše nějakého baráku, tak si prostě uvědomím, že mě to baví, že chci takhle žít celý život. Protože i když je tam riziko, že se mi něco stane, vždycky to zas rozchodím. A aspoň vím, že prožívám život tak, jak se mi chce. A neřídí mi ho nikdo jinej. *Chvíli mu trvá než se donutí přestat mluvit, ale nakonec přece jen přestane. Když vyprskne smíchy, protočí očima.* Protože znám svýho synovce. Přijdeš mu jako jedna z mála dívek co tam je normální. To znamená, že by tě jen tak nenechal odejít. *Zazubí se na ni a následně vyprskne smíchy on a zavrtí nad ní hlavou. Pak ale zase zvážní.* Ne, není to ta holka, kteroh jsme znal. A nemluvím jen o vzhledu. Bylo to ode mě hnusný, že jsem se jí smál, ale byl jsme dítě a nemyslel jsem si, že to bhde mít nějaké vedlejší účinky. Až takový, že se z té docela fajn holky stane taková ledová socha. Vlastnez mam pocit, že jsme se oba dva změnili tak nějak v ty protiklady, které jsme byly jako děti. *Pronese zamýšlené a nakonec se na ni usměje.* Díky, Chris. Ale nedělej si starosti. Mezi náma to prostě nějak dopadnem *Pokrčí rameny a vezme si novou flašku vína, úplně náhodně.* Už půjdu, nechci ti kazit náladu mou náladou. Ale rád jsem tě poznal, Chris. *Zazubí se na ni a vydá se do svého pokoje, kde si hned vino hodlá vypít.*

Asi tě chápu víc, než si myslíš. *Pousměje se teď trochu hořce. Hlavně ty poslední slova. Je na všechno sama, protože se rozhodla žít život, jak chce ona. Až později přišla na to, že měla dělat jisté kompromisy, ale ona nezávislá tvrdohlavost ohledně toho, že bude žít podle sebe, jí zůstala. Nikdo jí neměl právo to vymlouvat. Jeho další slova ji pobaví. Možná je to i tím vínem, ale...* Možná, ale že by si tě podal kvůli tomu, že jsi se mnou v opilosti prohodil pár flirtovních poznámek? Pochybuji. *Leda by se to dotklo jeho ega, ale nemyslí si prostě, že je mu tak blízko, aby k ní cítil nějaké majetnické pocity nebo by ho snad mohla donutit žárlit. Jednoduše neměla tu moc. Chránil si holky ze Selekce jen kvůli tomu, že potřeboval najít ženu a už tak měl omezený výběr. Alespoň tak to viděla.* Lidé se pořád mění. Tak to nezatracuj, možná v ní ta fajn holka ještě někde je. *Pokrčí rameny. Ona osobně se snažila o nikom neříkat nic moc zlého, právě protože slova mohly hodně ublížit, ale děti to tak prostě nevnímaly, proto jí přišlo hloupé lpět na křivdách mládí.* Hmm. *Nedůvěřivě na něj pohlédne.* /Stejně asi něco zkusím./ *I kvůli sobě. Nedá jí to jinak spát. Znovu se zasměje, když vezme další lahev.* /To je bílé ty ňoumo, někomu bude ráno zle./ *Ale upozorňovat ho nehodlala, však on na to přijde. Tentokrát asi neměla náhoda šťastnou ruku.* Nic nekazíš. Ale taky jsem tě ráda poznala. *Uzná a myslí to upřímně. Nebyl sice její typ, ale přišel jí v pohodě.* /Aspoň kamarádi, vždyť by ti to tak usnadnilo život Kel./ *Na svou kamarádku ale bude muset jít opatrně.*