Medvědí les

Část lesa, kam vstupují jen odvážlivci. A v noci pouze blázni. Proč? Protože v téhle části lesa se docela často vyskytují medvědi. Když budete mít štěstí, buď nepotkáte žádného a nebo jen opuštěné mládě. I tak ale doporučujeme utíkat, protože i opuštěné mládě může najít jeho máma a o tomto zážitku už jen tak kamarádům nepovyprávíte.

*Přesně ve tři hodiny ráno vyrazí ven směrem k lesům, přesně tak, jak se s Andreasem domluvila. Kvůli sněhu se jí jde hůře, proto schválně vyrazí o patnáct minut napřed, aby tam byla včas a on tak na ní nemusel čekat. Je oblečená v černých džínech, přičemž má na sobě mikinu a přes ní má něco jako bílou bundu, která je materiálem podobná heboučké dece. Na nohách má sněhule a na hlavě má ještě černou čapku, avšak i přesto má zastrčené ruce hluboko v kapsách, snažíc si je zahřát a v duchu doufá, že se v lese opravdu zahřeje. Vlasy má spletené ve dvou copech, přičemž když se jí člověk podívá do obličeje, už nemá takové kruhy pod očima, jsou výrazně menší, protože už se po dlouhé době pořádně vyspala a to tedy v letadle, když sem přiletěli. Před pár dny měla kruhy pod očima dost tmavé, protože její sestra utekla z paláce a ona měla samozřejmě o ní neuvěřitelný strach, přestože ji psala a uklidňovala s tím, že je v pořádku. Když je konečně na místě, přesně v 3:15, rozsvítí si baterku a opře se zády o jeden ze stromů.*

*Vzhledem k tomu že už se z darování krve vzpamatoval měl zase svojí normální barvu a jiskru v očích. Dokonce i výlet na hory ho potěšil. Vyrostl ve Švédsku a tam byla zima skoro pořád. Nakonec on byl takový sněhulák už od mala. Miloval zimu a chladné počasí a ikdyž byla venku kosa měl na sobě jenom triko, mikinu a lehkou bundu, kterou by si normální lidé vzali tak leda na podzim. Na nohou džíny a vyšší boty, určené spíše na zimní túry. Na sníh byl zvyklý a chodit už v něm uměl docela rychle. Takže mu stačilo pár minut a ve 3:15 se objevil v lese kde už uviděl Astrid. Baterka mu vysela za pasem a v černých rukavicích mu prsty rozhodně nemrzli. * /Co jí takhle trochu postrašit./ *Přiblíží se k ní pomalými kroky a položí jí prudce ruce na ramena tak aby se lekla.* Nazdárek. *Řekne ještě když stojí za ní a doufá že jí aspoň nějak vylekal.* Slyšel jsem že tu žijí medvědi, takže třeba potkáme i něco jiného než prase. *Pronese pobaveně. Těm medvědům moc nevěřil.*

*Nakonec si i ona při čekání nasadí rukavice, přestože ví, že ji za chvíli bude zima i v těch rukavicích. Tváře i nos už má kvůli mrazu červené a z úst se jí vznáší obláčky kouře. Trpělivě vyčkává na Andrease, přičemž začíná přemýšlet, že začne na místě poskakovat, aby se vážně zahřála. Přicházejícího Andrease vůbec neslyší, takže když ji položí ruce na ramena a pozdraví ji, ona místo pozdravu vyjekne, cukne sebou a prudce se otočí, přičemž mu baterkou posvítí do obličeje.* Vyděsil jsi mě! *Nakonec se zasměje a rychle skloní baterku, kterou mu z vyděšení namířila do obličeje.* Může se i stát, že ne potkáme nic. *Zasměje se a nakloní hlavu do strany, když si ho prohlédne.* Nebude ti zima? *Zeptá se se svraštěným obočím.*

*Když uvidí Astrid první co ho napadne je jí vystrašit a tak když jí dá ruce na ramena a pozdraví jí se mu to celkem povede. Lituje toho až ve chvíli kdy mu Astrid zasvítí baterkou do obličeje. V tu chvíli má pocit že oslepne. Uleví se mu až tehdy když mu Astrid přestane svítit baterkou do obličeje.* Tak aspoň něco se mi povedlo. *Usměje se.* Ale ta baterka je osvědčený způsob jak se zbavit nějakého vraha. *Protře si oči a zase vidí normálně.* /Tak posvítit baterkou do obličeje už nechci nikdy v životě/ Určitě tady něco žije, aspoň ten zajíc by tu mohl být. *Zhodnotí a podívá se po lese. Ve Švédsku žilo v každém lese spousty zvířat a byl na ně zvyklý a většinou nějaké potkal.* Zima? *Podívá se na ní udiveně.* Já se narodil ve Švédsku tam je zima trochu něco jiného. Tohle bych zhodnotil jako podzim.*Pronese pobaveně a podívá se na její oblečení.* Ty jdeš zase na severní pól nebo kam? /Docela dobrá výbava./ Tak asi jdeme hloubž do lesa. Tady prasata nebudou. *Rozsvítí baterku a vezme si jí do ruky. Vydá se hloubž do lese a před nohama mu přeběhne zajíc.* Vidíš první máme.

*Když na ní Andreas vybafne se svým pozdravem, v tom šoku ji nenapadne nic jiného, než mu posvítit baterkou do obličeje, protože si zprvu hned neuvědomí, že je to on.* Jo, to povedlo. *Klidně vydechne, za účelem zklidnit zběsilý tep jejího srdce.* Promiň, nenapadlo mě v tom šoku nic jiného, než ti posvítit do obličeje. Zprvu mi nedošlo, že jsi to ty. *Omluvně se na něj usměje a po jeho slovech pokýve hlavou.* To určitě. Jen si myslím, že se medvědi a prasata budou držet od naší blízkosti dál. *Zasměje se a když si ho prohlédne, naskočí ji husí kůže jen z představy, že by teď měla mít na sobě tak tenké oblečení, jako má on.* Podzim.. Úžasný. *Pobaveně se zasměje a foukne si do rukou teplý vzduch.* Nejdu na severní pól, protože už na něm jsem. V Belgii je pořád teplo, když tam je i v zimě osm stupňů. *Jemně rozhodí rukama, načež pokýve hlavou.* Jo, to bychom mohli jít. *Sama si vytáhne baterku a rozsvítí ji, než si začne svítit pro změnu před sebe a ne do Andreasova obličeje.* A jo! *Zašeptá vítězně, když uvidí králíka. Nechce křičet, protože samozřejmě ví, že by tu zvěř mohla vylekat, což nechce.* Těsně před tím, co jsme odletěli, jsem mluvila s tvými sourozenci. *Poznamená, protože s Fredem mluvila poprvé.*

*Baterka do obličeje sice moc příjemná nebyla, ale mohl si za to tak nějak sám. Na omluvná slova Astrid se jenom pousměje a nijak to dál nekomentuje.* /Asi jí příště nebudu strašit. Nerad bych skončil slepý./ * Některá zvířata jsou na lidi hodně zvyklá. *Zhodnotí a vzpomene si na jeden svůj zážitek z doby když byl malý.* Třeba v některých lesích ve Švédsku jsou sobové tak ochočení že do kohokoliv strkají dokud jim nedá něco k jídlu. *Usměje se nad vzpomínkou jak párkrát strkali do něho a on zrovna neměl co by jim dal. Zatímco on žije v domnění že je podzim Astrid si evidentně myslí že je na severní polu.* Tak jestli jsme na severním pólu tak mi určitě sežene Santu. *V Belgii byl párkrát a byla hold v jiném teplotním pásu než Švédsko a zima mu tam připadal jako největší jaro.* No jo osm stupňů to je ve Švédsku tak v květnu. *Usměje se pobaveně a uvidí zajíce.* /První zvířátko máme./ Jo to se ke mě doneslo. Teda vím že jste byli na koních víc ne. *Řekne když se zmíní o rozhovoru s jeho sourozenci. S Rozou tam nějaká sourozenecká podoba byla, ale s Fredem absolutně ne. Jdou hloubž do lesa a na stromě houká sova.* Takže druhý zvířátko. Schválně kolik jich bude.

*Podle jeho pousmání pozná, že je to zřejmě v pořádku a že jí zkrátka to, jak mu posvítila do obličeje, prominul.* To určitě. Ale myslím si, že divočáci se jen tak pohladit nenechají. *Zasměje se a svou bundu si zapne až ke krku, aby ji byla alespoň o trošku menší zima. Zima ji přijde nádherná, ale není na to klima vůbec zvyklá.* Vážně? To musí být kouzelný. *Pronese s upřímným úsměvem, ona v Belgii právě nejvíce se setkává co se týče zvířat s koňmi. Poté je hlavně na letištích, nebo v nemocnicích na dětské onkologii, kde různě baví děti, čte jim pohádky, nosí jim dárky, povídá si s nimi a tak dále. No a pak také je často ve stajích.* Myslím, že je na Santu už pozdě. *Zasměje se a krátce se na něj podívá. Kde by ho měla potkat v posledním zimním měsíci?* Osm stupňů v květnu? V Belgii je v květnu vždy tak osmnáct stupňů a minimálně deset, což je akorát tak v noci. Už se nedivím, že jsi s tou zimou tak smířený. *Pobaveně se usměje a následně se zaraduje nad zajícem a zmíní, že se viděla s jeho sourozenci.* Roz se s Fredem dost pohádala. Věděla jsem, že Roz už nedoženu, i kdybych chtěla, tak jsem se otočila za Fredem, hlavně kvůli tomu, že jsem mu chtěla pomoct. Ale upřímně to moc nedopadlo. *Jemně svraští obočí nad tím, když ji Fred řekl, že je Andreasova pusa a že Andre nikdy nemá holčičí kamarádky. Úplně ji to nedávalo smysl a když zadala Roz o vysvětlení, odbyla ji s tím, že "teď ne". Poté se však otočí za sovou.* Super. Podle mě jich tu bude ještě hodně, když sem nikdo moc nechodí. Prej sem v noci chodí jen blázni, víš to? *Zasměje se a podívá se na něj.*

*Rozdíly teplot v jednotlivých obdobích mezi Belgií a Švédskem byli vidět i na jejich oblečení. Každý z nich byl z úplně jiného prostředí ale něco měli společné. Například to že by asi jinou dívku nevytáhl v noci do lesa. Vlastně s ní jednou tančil, jednou se potkali ve stáji, závod v půlnoci a teď spolu hledali divou zvěř uprostřed noci v lese. Originálnější setkání by to asi být nemohli.* /Normální pokec u kafe by byl nuda že./ Pokud si sob neusmyslí že ti nedá pokoj. Dokud nedostane jídlo tak je. *Pozasměje se. Soby byli v některých částech vážně dost ochočení. Na Santu už radši nemyslí. Vzpomínka jak ho jeho sestra v opilosti nazvala Santou a poblila Freda nebyla ta na kterou chtěl vzpomínat.* My Švédové jsme čistokrevní sněhuláci. *Zasměje se pobaveně.* Nebo tak se to aspoň říká. *On sám byl sice pokrevně napůl Brit a blíž měl vzhledově a povahově k matčině části rodiny, ale sněhulák byl pořádný.* Hádají se skoro denně. Většinou je to rychle přejde. *U dvojčat byli časté hádky normální a na denním pořádku byli už od jejich narození. Nikdy ale netrvali dlouho.* Fred má občas hodně mizernou náladu a ne vždycky ocení pomoc. *Pokrčí rameny a nechá dvojčata dvojčaty. Nemusel pořád řešit je, ikdyž byl jejich starší bratr.* Na druhou stranu ten kdo není blázen přijde o ten adrenalin. *Ušklíbne se hravě a dál v lese se ozývají podivné zvuky chrochtání a funění.* Že by něco? *Poslouchá dál a snaží se zjistit jestli je to prase nebo ne.*

*Bohužel ona je opravdu stoprocentní belgičanka, proto je zvyklá pouze na teplo a na takové klima není zvyklá, ať už se jí zdá zima jakkoliv krásná. Zima není u nich jako opravdová zima, za což je vážně ráda, protože i když je u nich zimní období, není to na úplně tlustou bundu, spíše si vystačí s normálním kabátem a je to.* Vlastně jak nad tím přemýšlím, měla by tu být zvířecí obora, kde by měli být sobi. *Zazubí se, tam se chce také podívat, protože nikdy neviděla soba zblízka, i když je možné, že se tu někde mimo oboru také toulá. To je dnešní cíl jejich speciální schůzky - odhalit co nejvíce zvířat. Určitě mají tu nejoriginálnější schůzku, co může být.* My Belgičané jsme zase pravý opak. *Zasměje se, když ji řekne o tom, jaký sněhulávi to jsou.* Určitě je to pravda, když teď nemrzneš. *Poznamená pobaveně, jakmile řekne, jak se to alespoň říká. Musí to být pravda, když oba dva na tom jsou teď úplně rozdílně.* Tak snad. *Pokýve hlavou, jakmile řekne, že to jejich sourozence brzy přejde. Upřímně ji bylo dost nepříjemné mezi nimi být, když na sebe křičeli ošklivá slova a ona se zvlášť poté, co jí Fred okřikl, do toho nemohla motat.* Jo.. To jsem poznala. *Pousměje se, jakmile zmíní to o Fredovi. I když ona je hodná ke každému, chápe, že ne každý musí být hodný k ní a respektuje to.* Souhlasím. A kdo by neměl adrenalin rád. *Zazubí se a jakmile zaslechne chrochtání, napřímí se.* Asi je to něco. Ale hlavně, ať ti nic neudělá. Kdybys měl nějaká vážná zranění, na to tolik má úžasná první pomoc nepomůže. *Hned, jak to dořekne, zhasne baterku a rozejde se za tím zvukem.*

*Tušil že tu je někde ohrada se soby, ale tak nějak neměl potřebu tam chodit. Ve Švédsku měl soby všude a koukat se na ně v ohradě jako turista pro něj ztrácelo význam.* Sobí ohradu jsem nikdy neviděl, ale musí to být lákadlo pro turisty.*Ušklíbne se a jde dál lesem. Nikdy moc nemusel nudné schůzky typu chození v parku a podobně. Kdo by při takových schůzkách neusnul. Lovit zvířata v lese je přeci jenom zábavnější. Zatímco jemu je spíš vedro tak Astrid asi moc teplo není.* Určitě jsou už i v téhle bundě je mi docela teplo. *Pozasměje se a ví že na něj bude Astrid nechápavě koukat jak mu může být vedro, když je venku zima. Noční les není zas tak strašidelný, ale zvířat je v něm naštěstí dost. Prý tu mají být i medvědi.* Lepší je zažít nějaké dobrodružství než sedět u filmu. *Pousměje se. On to tak měl. Miloval adrenalin a dlouho nikdy neposeděl. Zvlášť když se něco zajímavého dělo. S tímhle se ale jako korunní princ musel poprat a bude se s tím prát i do budoucna.* Co by mi tak udělalo prase. Když ho nebudu dráždit tak nic. *Odmávne jí rukou a chrochtání začne nabývat na intenzitě dokud se kousek před nimi neobjeví čtyři dospělá prasata a dvě selátka.* Jé tady jsou. *Skoro vykřikne nadšeně a podívá se na prasata. Přičemž jsou asi ochočená takže jedno do Andreho drcne ať mu dá něco jídlu a zachrochtá.* Co po mě to prase chce. *Řekne udiveně. Moc zvířatům nerozumí.* Neštuchej do mě.*Řekne praseti.*

To asi ano. Pokud dnes žádného doba neuvidíme, tak se tam někdy půjdu podívat. *Pousměje se a jde dál za ním. Sníh je celkem hluboký a jelikož ona je i o dvacet centimetrů nižší jak on, tak se jí jde přeci jen o něco hůře, jak jemu, ale naštěstí Andre nejde zase tak rychle na to, aby ho úplně nestíhala.* Teplo? To si děláš legraci. *Zasměje se a zase si foukne do rukou teplý vzduch, protože to přeci jen docela pomáhá. Ale vždy to vydrží na chvilku a poté jí špičky prstů začnou zase mrznout. Každopádně Andreho nezapomene obdarovat nechápavým pohledem, protože vskutku její hlava nepobírá to, že mu je teď teplo.* Přesně tak. Já na filmy koukám jen, když mi není po psychické stránce dobře. Ale to už i častěji sedávám do letadla a moji sourozenci se pak modlí, abych pod náporem těch špatných emocí se vrátila celá a nezřítila se s letadlem k zemi. *Pobaveně se zasměje, každopádně létání letadlem je pořádná dávka adrenalinu.* No, mohlo by tě napíchnout, kdyby uznalo, že si to zasloužíš. Třeba. *Pokrčí nevinně rameny a poté se vydá za chrochtáním, jenže brzy uvidí čtyři dospělé a dvě selátka.* Jo! *Zazubí se nadšeně a když žádnou do Andreho drcat, tak se zasměje.* Že by chtěli, abys jim něco dal? *Pousměje se a pohladí jedno sele.* Ale my nic nemáme, zlatíčka.

*Sněhem se mu nejde tak rychle jako obvykle, hlavně protože se sníh boří a propadá.* Hodili by se nám sněžnice. *Poznamená s úsměvem a boří se dál ve sněhu v lese.* Nedělám si srandu. *Usměje se pobaveně a tak nějak si nevšimne že jí je zima. Nikdy neměl žádný vztah nikdy neměl a v tomhle neměl moc zkušeností. Vlastně ani nevěděl co takový vztah obnášel a Astrid bral jako kamarádku.* Vždycky je lepší si něco užít než sedět u filmů. Sice letadlo vážně řídit neumím, ale auta taky nejsou špatná. *Usměje se a je rád že to není nudná holka co by ho nutila s ní chodit na kafe, nebo do restaurace. Když se u nich objeví prasata tak ho to docela překvapí.* Spíš jsem tu popravdě čekal polární lišku. *Usměje se podiveně a kouká na prasata, která po něm něco chtějí, ale on netuší co* To doufám že nestane. Nebylo by to moc příjemné. *Zasměje se pobaveně a kouká na prasata a doufá že ho jedno nenabodne. Prase do něj drcá.* Nedrkej do mě. *Koukne na prase a naznačí mu ať toho nechá.* Ale já vážně nic nemám.*Prohrabe všechny kapsy a najde kousek jablka a podá ho praseti.* Tak na. *Prase si vezme jablko a začne se o něj dělit s malými o jablíčko. * Docela roztomilé jak se dělí. *Usměje se a otočí se na Astrid. Neví co ho to napadlo, ale najednou jeho rty přistanou na těch Astridiných a věnuje jí jeden polibek.* /Co to dělám./

Příště na ně nesmím zapomenout. Zvlášť, jestli tu někdy bude sníh větší jak já. *Zasměje se, nepatří úplně mezi vysoké osoby, bohužel.* To nechápu. *S pobaveným úsměvem si odfrkne, když ji potvrdí to že je mu vlastně teplo. Ona má beztak tváře, uši a nos červenější jak jahody, kvůli mrazu.* Souhlasím. Já navíc pokud vážně nejsem nějak moc unavená, tak u filmu moc dlouho nevydržím. I když je pravda, že ne vždy se věnuji mé lásce k adrenalinu. Sama se učím medicínu a ještě v Belgii chodím do různých nemocnic na dětská onkologická oddělení, kde dětem dělám radost, nosím jim dárky, čtu jim a tak. A auta určitě taky nejsou špatná. *Zavrtí s úsměvem hlavou. Zkoušela to i na silnici, ale obloha ji byla bližší. Ona je opravdu pro takové ty speciálnější schůzky, není úplně jako každá druhá. I když lásku vyžaduje, to ano. Nikdy neměla žádný úlet. Avšak když se u nich objeví prasata, tak se začne culit a jedno tele začne i hladit.* Takže se nám naše vycházka podařila, že? *Zasměje se, když uvidí Andreho, jak se snaží praseti ukázat, aby do něj přestal drcat. Do ní sice také sem tam drcne, ale nechává to tak, přestože ji to málem shodí.* Jo, jsou moc roztomilý. *Usmívá se na ten pohled, dokud neucítí na sobě jeho rty. Chvíli ji překvapená a zmatkuje, neví, co má dělat.* /I on ti může zlomit srdce./ *Slyší své podvědomí, ale nějak ho teď neposlouchá. Zvlášť, když mu položí ruku na zátýlek, stoupne si na špičky a políbí ho i ona.*

*Zatím mu není taková zima. Jde sněhem a boří se mu do něj nohy.* /Příště si ty sněžnice vezmu rovnou a bude./*Uměl možná ve sněhu chodit lépe než ostatní lidé co se nenarodili za severu, ale i tak se mu to bořilo, ale zatím ho to nějak nedeptalo. Podívá se na její od mrazu červené tváře a nos a pobaveně se usměje.* Připomínáš Rudolfa. *Vážně mu připadala teď jako sob Rudolf z té známé pohádky, která na severu frčela.* Film musí zaujmout aby u něj člověk vydržel. *Pokrčí rameny a poslouchá její slova dál.* /Takže celkem hodná princezna./ *On se vždycky nechoval jako princ. V tuhle chvíli vůbec ne.* Medicína zajímavé já na tohle moc nejsem. *Zkonstatuje. Doktor by z něho nebyl a z ní asi taky ne když je princezna.* Takže dobrá duše. *Pousměje se. On něco takového občas taky dělal, ale nikdy netušil co má s dětmi dělat a moc jim ani nerozuměl. Nakonec on by je taky spíš zkazil.* Každý táhne k jinému stroji. *Ušklíbne se a když se u nich objeví prasata je trochu udivený. Obzvlášť když do něj prase začne strkat že chce jídlo. Nakonec z kapsy vyhrabe jablko a prase si ho ochotně vezme. Je za to rád. S prasaty moc zkušeností nemá. Pak mu ale na chvíli asi zkratuje mozek a Astrid políbí. Nevěděl proč to dělá. Líbal už tolik žen, ale nikdy ne jen tak. Ženy bral spíš jako potěšení na pár hodin. Překvapí ho i to když s ním Astrid spolupracuje a nepošle ho k vodě hned. Pomalu se od ní odtáhne a chce jí to nějak vysvětlit. Už se nadechuje, ale v tu chvíli se za nimi objeví velký lední medvěd.* Myslím že máme problém. *Otočí se na medvěda.*Umíš to s medvědy? *Podívá se na ní a pomalu začne couvat od medvěda a jí táhne taky.*

*Snaží se jít co nejrychleji, ale občas se jí stane, že kvůli hlubokému sněhu zakopne, atak raději zpomalí a jde klidnějším krokem kousek za ním. Otočí se na něj, jakmile se při pohledu na ní pobaveně usměje.* Hotový Rudolf. Ještě se mi div. *Pobaveně se zasměje a pokračuje v chůzi.* Z filmů mě možná tak zajímají dystopie, jako Labyrint, Hladové hry a podobně. *Jemně pokrčí rameny, jako ano, nedávno byla se svými sourozenci u ní v komnatě, kde se koukali na Titanic, ale to bylo kvůli tomu, že měla pochmurnou náladu, tedy brečela, když říkala sourozencům, co se vlastně stalo s tím strážcem v paláci. Ten, který ji jednoduše zlomil srdce.* Mě medicína zajímá, protože se ráda starám o ostatní. *Pousměje se. Vážně, kdyby nebyla princeznou, byla by buď pilotkou, či doktorkou. Živit se dostihami by zase úplně nechtěla, jezdectví by si stále nechala jako svůj koníček, který zbožňuje.* Dá se to tak říct. Sourozenci mi říkají, že jsem bílá ovce rodiny. *Zazubí se a pokrčí rameny, když řekne, že je nejspíše dobrá duše. Jí to říkají nejen kamarádi, ale i Roz, že je až moc nevinná a nezkažená. Jakmile se u nich objeví prasata, je překvapená asi stejně, jako on. Ale poté je jen nadšená a začne si jedno selátko hladit, přijde ji děsně roztomilé. Poté však přijde něco, co jí doslova vezme dech a to tedy to, že jí André políbí. Chvíli zmatkuje, ale poté mu polibek oplatí a když se odtáhne, postaví se zpátky na své paty a už tak trochu stydlivě sklání hlavu, dokud nezaslechne, že mají problém.* Do Prčic. Ne, s medvědy to opravdu neumím, ale myslím, že by se hodilo utíkat. *Začne couvat s ním, co nejvíce potichu a když se medvěd otočí, otočí se i ona a začne utíkat.* Pojď!

*Nemohl za to že mu Astrid se zmrzlými tvářemi připomínala soba Rudolfa.* /Komu by nepřipomínala./ *Pořád jdou oba lesem a nějak se diskuze stočí na filmy. On sám nebyl úplně filmoví fanoušek a neplánoval to měnit. Na filmy se koukal hlavně jako malý když byl nemocný a rodiče ho potřebovali udržet v posteli.* Když už film tak jedině horor, nebo detektivku.* Nekoukal sice na ty klasické detektivky pro staré lid, ale spíš na ty brutálnější.* Zajímavá přezdívka bílá ovce rodiny. U nás to asi není nikdo. *Pousmál se nad její přezdívkou. On měl tak leda přezdívku "tátův mazánek" Fred byl zase "maminčin chlapeček." a Roza byla "Andreho malá sestřička". Vlastně každý v jejich rodině měl svého oblíbence táta měl jeho, mamá Freda a on zase Rozu a takhle žili. Žádný z nich se moc nedělil o svého oblíbence s ostatními členy rodiny. Cíl jejich mise se naplní poté co potkají prasata a ty jsou dokonce tak ochočená že po nich chtějí jídlo. Neví ani proč, ale nějak dojde k tomu že Astrid políbí. Nepřemýšlel nad tím a ani potom co se odtáhnul neměl čas přemýšlet. Medvěd vypadal docela hrozivě. On sám začne couvat a medvěd bručí.* Já taky ne, ale myslím že se nebude kamarádit jako ty prasat. *Zhodnotí a nápad útěk mu připadá nejlepší možnost.* Takže tíkáme. *Chytne jí za ruku a začne běžet docela rychle.* Netoužím být sežrán medvědem.

Detektivky jsou také docela super, hlavně to napětí v nich. Akorát horor jsem ještě nenašla takový, abych se bála, takže těžko říci. *Pousměje se a pokrčí rameny. Na detektivkách bylo dobré sledovat ten průběh zápletky a následně její rozuzlení.* Zajímavá, ale někdy ne moc dobrá, protože pak mezi své sourozence moc nezapadám. Nebo alespoň mi to tak přijde. Například jsem se teprve před pár dny dozvěděla, že je má sestra těhotná, zatímco můj bratr to věděl už nějakou dobu. *Vydechne a pokrčí jemně rameny. Tohle ji vážně mrzí, ale skryje to opět svým bezstarostným úsměvem, aby nedávala najevo nějaké negativní pocity. Poté, co objeví prasátka, ji Andre naprosto vykolejí svým polibkem, který mu dokonce oplatí, bez se odtáhnou. Nestihne ani nic říci, protože se dají na útěk před medvědy, které se objevili nedaleko od nich.* Medvědi se nikdy nekamarádí. *Poznamená při běhu a snaží se být co nejrychlejší a nezdržovat je.* Zkus kličkovat mezi stromy, musím tě pustit. *Řekne rychle a opravdu se ho pustí. Je o něco pomalejší jak on a když budou oba utíkat mezi jinými stromy, mohlo by to medvědi zmást. Každopádně doufá, že brzy uvidí světla okolo místa, kde přebývají.*

*Jejich noční výlet utíkal díky jejich konverzaci docela rychle. Měli pár věcích společných a tak našli nějaké téma k diskuzi. Řeč přišla i na filmy. On na filmy koukal jenom občas. Doneslo se mu i to že byla s jeho sourozenci na koních.* Neumím si představit že by byla těhotná moje sestra. *Neuměl si ani představit že by Roza měla dítě , nebo dokonce Fred.* /To by dopadlo./ *Sám taky nechtěl zrovna teď děti. Někdy ano a vlastně to byla i jeho povinnost jakožto budoucího krále. Ikdyž si sebe s dětmi uměl představit tak až mu bude 30. Měl ještě čas. V lese potkají pár zvířátek a prasátka nakonec taky. Padne i jeden polibek, ale než si ho stihnou vyříkat přijde medvídek a nastane zběsilý úprk mezi stromy a kličkování. Medvěd to sice po nějaké době vzdá a oni už doběhnou k místu kde bydlí.* To byl teda adrenalin. *Ještě popadá dech a nakonec když ho popadne.* Já vlastně nevím co bych ti k tomu řekl. *Řekne a popravdě přemýšlí co by na to řekl.* /Vymysli něco sakra./ No.. *Pořád nenachází ta správná slova a přemýšlí co by jí řekl. Vlastně se mu to líbilo, ale ona nebyla jedna z žen které by mohl mít na jednu noc. Nechtěl kazit vztahy mezi Belgií.*

Je to zvláštní, přemýšlet nad tím, že budu zřejmě za devět měsíců teta. *Pousměje se a opravdu se nad tím zamyslí. Vlastně se těší na to, až Liv uvidí vychovávat dítě a je si jistá tím, že tu pro ni vždycky bude a bude ji pomáhat, když to bude potřebovat. Vlastně se na toho prcka těší, jen ji trošku líto, že se to dozvěděla omylem, který se nemusel stát. Kdyby se neděly omyly, zřejmě by to nevěděla ani a bůhví jak dlouho ještě ne. Ale zároveň ji mrzí to, že její těhotenství nebylo tak úplně z lásky. Ona je na tohle až moc romantická, potrpí si na lásce, přestože se jí tohle už jednou vymstilo. Každopádně i ona by chtěla jednou založit rodinu. Neví, za jak dlouho, přeci jen jí je teprve dvacet let. Ale i kdyby otěhotněla někdy v blízké době, dítě by si rozhodně nechala. Neměla by srdce se zbavit něčeho, co v ní roste. Jakmile potkají zvířátka, tak od té doby se v ní míchají různé pocity, nejdříve radost z objevu, poté šok a zvláštní pocit při polibku s Andrem a poté její krev náplní skrz naskrz adrenalin, když začnou společně utíkat před medvědy. Jakmile je setřásnou a doběhnou k jejich obydlí, tak padne na kolena do sněhu, položí si ruku na hruď a zalape po ztraceném dechu, dokud ho nepolapí zpátky a pomalu se postaví zpět na nohy.* Pořádný adrenalin. *Dá mu za pravdu se stále zrychleným pulsem a po jeho dalších slovech sklopí pohled.* Možná něco ve smyslu, že nevíš, co to do tebe vjelo a že si v daný okamžik nepřemýšlel? *Zamumlá, byla to jedna z nejčastějších omluv na nečekaný polibek.* Já to chápu, myslím, že mi to ani nemusíš nějak vysvětlovat. Koneckonců, jsem tě poté políbila i já. *Podívá se na něj.* Nechci, aby to mezi námi bylo napjaté. Pokud tedy chceš, můžeme dělat, že se to nestalo. *Nabídne mu a jemně se na něj pousměje, falešně. Nemá ráda, když se takovéto věci obcházejí, nebo se hází do nepaměti.* Každopádně už radši půjdu. Dnešek byl divoký. *Udělá krok dopředu, než se na něj ještě otočí.* Dobrou noc, Andreasi. *Popřeje mu a rozejde se pryč.*

*Jejich procházka lesem je celkem nevinná a tak nějak si i povídají o všem možném. Narazí na roztomilá a přítulná prasátka u nich padne jeden polibek a poté tak nějak naruší celou atmosféru medvěd, který narozdíl od prasátek není moc přátelský a nezbývá než utíkat a kličkovat zběsile mezi stromy dokud nenarazí na začátek zimního sídla kde aktuálně pobývají. Neví jak ona, ale tak nějak nevěděl co jí na tu jednu pusu říct. Normálně rozdával polibky, jenom když už měl něco upito a s ženami si vždycky začal něco na jednu noc.* Asi to tak bude lepší. *Usoudí a přikývne na její návrh dělat že se to prostě nestalo. Sice by měl jako budoucí král všechno přiznat, ale občas každý něco tají a každý má své tajemství. Rozhodně to nehodlá vytrubovat někomu.* /Zvlášť ne mým sourozencům./ Dobrou noc. *Otočí se a krokem odejde zpět do chaty.* /Co tohle sakra bylo./