Bruslařský stadion

Většinou tu najdete trénující profesionální hokejisty nebo krasobruslaře, ale pokud chcete, sami si můžete ledovou plochu zarezervovat pro sebe. Začátečníci ale většinou objedou jedno kolečko a už je bolí nohy, protože plocha na bruslení je zde opravdu obrovská.

*Na horách se mu vážně líbí, v Rakousku na ně jezdil odmalička jednou v roce, hlavně aby mohl oprášit snowboard, na kterém se začal učit již v pěti letech. Z těch zimních sportů však umí i bruslit, protože často chodil na zamrzlé jezero chodit hrát s kamarádem hokej, zatímco v létě na něj vyrážel se svou jachtou. Dnes se tedy rozhodne pro bruslení, na snowboard plánuje jít až padne tma a tak to bude mít ještě lepší atmosféru. Oblékne se do černých kalhot a černé teplé bundy, načež si vezme sice plátěné tenisky, ale na prsty si za tkaničky zavěsí své brusle. Když je konečně na stadionu, rozhlédne se a uleví se mu, že je tu sám. Kdyby ti bylo nějak moc lidí, asi by se ještě rozmyslel a otočil to zpátky. Takhle si ale sedne na lavičku, předkloní se a začne si na nohy vázat své brusle. Když je má nazuté, skočí na led a začne bruslit.*

*Včera už se snažila prozkoumat co nejvíce z přírody a chatového městečka, které jí naprosto okouzlilo. A vzhledem k tomu, že jediné zimní záležitosti, které jakž takž ovládá jsou boby lomeno sáňky a brusle, tak dneska vyrazí na zimní stadion. Počítá s tím, že se při pohybu zahřeje, takže má na sobě jenom obyčejné černé legíny a světle fialovou mikinu. Už dlouho na bruslích nestála, takže doufá, že tam nebude moc lidí, před kterými by se případným pádem nějak moc ztrapnila. Ale bere to jako výzvu a výzvy ona miluje. Když ale dojde na stadion, zjistí, že je zde jenom jeden člověk. Nijak moc jí to nevadí. Obzvlášť, když si všimne, že to je Hunter. Chvíli to jenom v tichosti sleduje a opře se přitom lokty o mantinel.* Nebude ti vadit společnost? *Zeptá se ho nakonec po chvilce a přitom se na něj mile usměje. Kdyby chtěl být sám, pochopila by to a odešla. Ví, že tu jsou i jiná místa na bruslení.*

*Na ledu zkouší různé rychlosti, chvíli bruslí pozadu, chvíli normálně, nebo zkouší brzdit tak, že jemně trhne boky do strany čímž zabrzdí a zpod bruslí mu vylítne sníh. Neví, co má raději, jestli snowboarding, u kterého hodně riskuje, protože nejraději sjíždí ty nebezpečné sjezdovky, či bruslení, kde zkrátka miluje ty pohyby, co na ledu může dělat. Příště, pokud zde zase bude sám, tak si určitě přitáhne hokejku a puk, aby si mohl něco zopakovat. Zrovna se rozjíždí a při jízdě se otočí tak, že najednou bruslí pozadu, přičemž se stadionem rozlehne jemu známý hlas. Stočí nohy do strany, čímž zabrzdí a rozjede se k mantinelům, tedy k Pers.* Pokud tu budeš jen ty, tak ne. *Pronese a jemně se na ní pousměje.* Tak co? Kolik jsi toho tady stihla už projít? *Optá se a spojí si ruce za zády, přičemž vyčkává, až se rozbruslí a on se k ní bude moci přidat.*

*Sleduje ho, jak bruslí a je jí jasné, že z nich dvou bude lepší bruslař on. Ty doby, kdy zvládla i nějakou tu otočku a nechala se od přátel vyhecovat ke skokům jsou už pryč. V posledních letech neměla na nic takového čas. Její máma se nikdy přes smrt manžela nepřenesla a nakonec nebyla schopná ani chodit do práce, takže ona lítala ze školy rovnou na dvě brigády. Nebyl čas na moc koníčků a už vůbec ne na takové, za kterými se musí nějak ještě docházet, což byl příklad i bruslení.* Příště přinesu nějakýho kamaráda pavouka, pro dnešek jsem ho nechala užít si lázně. *Pronese naoko vážně, ale koutky jí cukají od potlačovaného smíchu a v očích jí září pobavené jiskřičky. Pak se posadí a rychle si nazuje brusle, u čehož mu odpoví na otázku.* Už jsem zvládla projít les. Na žádnýho medvěda jsem nenarazila, jak starší místní. Ale objevila jsem polozamrzlej vodopád, ten vypadá nádherně a pak taky i vyhlídku, ze který je celej areál hezky vidět. Hlavně to chatový městečko, který mi teda přijde naprosto dokonalý. *Vychrlí ze sebe nadšeně a pak se postaví a dojde k ledu, na který opatrně vstoupí.* Už jsem zapomněla, jak hrozně nepohodlný brusle jsou. *Ušklíbne se pobaveně a pomalu se rozjede okolo mantinelu, aby si objela aspoň jedno kolečko.*

*Když v zimě mohl, opravdu byl pořád na ledu, jelikož často z paláce utíkal, když ho tam nebylo nutně potřeba. Není to zrovna ukázkové chování, jak by se korunní princ chovat měl, jenže bylo jasné, že on doma netráví čas úplně rád. Na bruslích se i naučil sám, i když mu to chvilku trvalo.* Tak v tom případě si musím ještě promyslet, jestli mi ten pavouk bude vadit, nebo ne. *Přistoupí na její vtip, při kterém mu zacukají koutky, přičemž se na ní dívá, jak si nazouvá brusle a zeptá se ji, kolik si tady toho stihla už projít. Za tu chvilku co jí zná mu došlo, jak ráda zkoumá různá prostředí, různá místa a tak podobně.* V tom lese jsem ještě nebyl, ale u vodopádu jo. Tam se mi to taky líbilo, je to tam jak jinej svět. *Poznamená s menším úsměvem, když vidí, jak je nadšená z tohohle místa.* Jsem rád, že se ti tu nějak líbí. Já budu prozkoumávat hlavně až se setmí, večer plánuji jít na černou sjezdovku. *Podívá se na ní, když zaslechne její poznámku o bruslích.* Mně už se to ani nezdá, když je mám v zimě na nohou častěji, jak normální boty. *Tiše se zasměje a pomalu bruslí vedle ní. Neví, jak na tom s bruslením úplně je, proto je kdyžtak připravený, kdyby se ji nějak zaškobrtla noha nebo něco podobného, ji chytit.*

Náhodou je milej. Vážně. Zaručuju se za něj. Jenom je otázka, jestli se mu budeš zdát milej i ty. Pár lidí už pokousal. Ale neboj. Ty bradavice a horečky zmizí do pár týdnů. *Ujistí ho a zazubí se na něj jako ten největší andílek, co po zemském povrchu když prošel.* Kdyby se tě snažili místní zastavit, ať tam nechodíš, nebuď z toho překvapenej. Prý je lepší mít někoho s sebou a chodit tam přes den, protože jsou tam medvědi. *Jí sice tohle riziko nijak od noční samostatné procházky neodradilo, ale na něm jí začalo záležet natolik, aby byla takhle starostlivá.* Rovnou na černou? Je to rozumnej nápad? Hlavně přes noc.. Vždyť se ti může něco stát. *Stáhne starostlivě obočí. Přeci jen konečně se dostal z moci svého otce a vybledly mu modřiny. Nemůže se přece jít dobrovolně přizabít.* Já na nich naposledy stála asi ve čtrnácti. Pak už nebyl vůbec čas. *Od patnácti jí mohli legálně zaměstnat, takže toho rovnou využila, aby s mámou nějak vyžily a u toho samozřejmě chodila do školy. Začne objíždět kolečko a asi tak po půlce se dokáže o něco málo uvolnit.* Jak se tady na horách vůbec cítíš? Je to lepší nebo horší jak v paláci? *Zajímá se. Tady se přeci jen lidi o něco více rozptýlili, aspoň jí to tak přišlo a panovala tu uvolněnější atmosféra, ale třeba to on vnímal jinak.*

Tak je hlavní, že to zmizí. *Pobaveně se uchechtne, zvlášť ještě když uvidí její naprosto nevinný pohled, který nasadí.* Ale ty jsi to i přesto riskovala, jen aby ses v lese prošla. *Pronese s trošku zaujatým tónem, v kterým se skrývá jakýsi zájem o ní. Neví proč se takhle zrovna cítí s ní, ale nejspíše se v něm zájem o ní probudil už v ten okamžik, kdy se ho v tom salónku zeptala, jestli je v pořádku. Tuhle otázku slýchal jen od mamky, ostatní buď přehlíželi, že v pořádku nebyl, nebo si jen toho nevšimli. A ona si toho všimla, proto se jeho sympatie k ní naklonily.* Budu opatrný, nic se mi nestane, nemusíš si dělat starosti. *Jemně se na ní usměje, aby ji pokud možno uklidnil. Chtěl jít i na tu neoznačenou sjezdovku, ale zase má nějaký pud sebezáchovy, který ho v tomhle zase brzdí, i když si ji možná jednou za tenhle pobyt tady vyzkouší.* I když si na nich stala před takovou dobou, jde ti to. *Pronese upřímně, zatímco se vedle ní pokouší přešlapovat. Po její otázce se na ní podívá a zastrčí si ruce do kapes.* Je mi tady lépe. Můžu tu bruslit nebo být na snowboardu, což jsou mé oblíbené koníčky. Navíc zde není tolik lidí a spíme v útulnějším prostředí, které mi vyhovuje mnohem více, než obrovský palác, který je mi navíc cizí. Je mi tu vlastně dobře, hlavně jsem tu potkal zatím jen tebe, což je super. *Pousměje se a tázavě se na ní otočí.* Co ty? Kde se líbí více tobě? *Tipoval by to také na hory, i když neví, protože v paláci je přeci jen dost krásných architekturských kousků, v kterých si libuje.*

U silnějších jedinců. Pár těch slabších to nedalo, ale jsem si jistá, že mezi nima nebudeš. *Doplní pobaveně popis svého imaginárního mazlíčka a u toho se pobaveně zasměje.* No... jo. Ale.. o tebe mam strach. *Přizná trochu zaraženě, protože sama moc neví, jak své myšlenky interpretovat, aby to neznělo úplně blbě. Ale jak je jejím dobrým zvykem, moc nad tím nepřemýšlí a plácne první možnost, která jí napadne.* Stejně si je dělam. Černá se jí neříká jen tak. A zvlášť, když tam chceš jít v noci. Je tam tou dobou vůbec nějakej personál, aby ti kdyžtak pomohli, kdyby se ti něco stalo? A jak by na to vůbec přišli? *Zamračí se starostlivě. Těžko budou vědět, že tam sebou švihnul a ztratil vědomí, natož když tam nebudou vůbec.* Jo, jezdit neni tak těžký, když si zvykneš na to, jak se brusle na ledu chovají, ale piruetu nebo tak už nezvládnu. *Zhodnotí pobaveně. Už zapomněla, jak se tyhle triky dělají.* Tak to jsem ráda. *Usměje se, když slyší, že se mu tu líbí. Horší to bude, až budou muset odjet, ale do té doby si to tu může užívat.* Obojí má svoje kouzlo. Hory si člověk přeci jen tak nějak dokáže představit, ale ten palác je pro mě něco úplně novýho. Každopádně po architektonický stránce, tak miluju obě místa. To chatový městečko tady je dokonalý. *Usměje se široce, když si vzpomene na ten výhled. Samozřejmě se jí ale povede až moc ztratit ve vzpomínkách, takže zoubky na bruslích škobrtne o led, ztratí rovnováhu a začne padat.*

Tak když si jseš jistá.. Věřím ti. *Poznamená pobaveně. Dnes je docela dost uvolněný, ať už kvůli prostředí, tak kvůli tomu, že je tu sám jen s ní, i když ho to celkem překvapuje. Čekal, že tu nějací lidé budou, ale je vážně rád, že je to tu tak prázdné.* A když někdy půjdeme do toho lesa společně, strach mít nebudeš? *Překvapí ho, že má o něj strach, proto zkusí takhle. I když je pravda, že kdyby tam šli společně, měl by zase on strach o ní, protože když se člověk dostane pod jeho chladnou slupku, tak je vážně dost ochranářský.* Já si myslím, že tam určitě nějaký personál bude a kdyby se mi něco stalo, tak mi pomůžou. *Krátce a lehce ji pohladí po rameni. Samozřejmě tohle řekl jen proto, aby ji hlavně uklidnil, přestože sám vážně neví, zdali to tam někdo hlídat bude, nebo ne. Z větší části však sází na to, že tam nikdo nebude.* Tu taky ani možná neudělám. *Pokrčí letmo rameny, když se zmíní o tom, že by teď už asi nedala piruetu. Poté ji po její otázce řekne, jak se zde cítí. Je to tu mnohem lepší, jak v paláci, ale stejně se snaží si tu tolik nezvykat, protože pak pro něj bude těžký zase odjet, každopádně se jí zeptá na tu stejnou otázku.* Líbí se mi, jak dokážeš být zasněná z věcí, které jsou pro některé samozřejmostí a nebo které lidé obyčejně přehlíží. *Zvedne na ní koutek, než začne padat. Začne padat docela dost rychle dopředu, proto se dostane před ní a chytí ji kolem pasu, avšak kvůli rychlosti kterou se dostane před ní, tak díky její blízkosti nestihne zabrzdit a začne padat s ní. Nakonec spadne zády na led a ona tak spadne alespoň na něj. Jemně při nárazu sykne a opře se rukou o led, načež se jí podívá do obličeje, aby zjistil, zdali je v pořádku a nic ji nebolí.*

Jsem ráda, že jsem tak důvěryhodná. *Zazubí se na něj. Ona by klidně tady někde zvládla chytit pavouka a donést mu ho představit, ale pochybuje, že jich tu bude nějak hodně, když jde o dobře udržovaný objekt královské rodiny. I tak ale bude mít oči na stopkách, aby mu mohla nějakého kamaráda ukázat. Překvapí jí, když pak slyší jeho otázku týkající se společné výpravy do lesa, ale mile. Ráda by s ním něco podnikla. Je skvělý člověk a ona si chce hory užít....popravdě hlavně s ním, protože ho nedokáže dostat z hlavy.* Ne, to bych strach tolik neměla. *Přizná s menším úsměvem.* I tak je to ale nebezpečný. *Zamumlá si docela neústupně pro sebe, protože nechce, aby se mu něco stalo. Dál se s ním ale nedohaduje, protože když jí pohladí po rameni, sebere jí tím všechen vítr z plachet a ona už nemá najednou žádnou námitku.* Naučil bys mě pak s hokejkou a pukem? Říkal jsi, že hraješ hokej, že jo? Ale jenom jestli chceš, nechci tě nějak otravovat nebo tak. *Ujistí ho s milým úsměvem. Nevadilo by jí, kdyby odmítl.* Mě to vážně přijde kouzelný. Člověk se musí umět radovat z maličkostí, aby byl šťastný. To ty maličkosti z největší části ovlivňují náš život. To jak se na ně díváme. *Ale povede se jí tak zasnít, až zapomene, že bruslí a začne padat. Nějak by to asi zvládla a tolik by jí to nevadilo, ale najednou se ocitne na Hunterovi a přistane na něj místo na led.* Jsi v pořádku? *Zeptá se rychle a vytřeští oči strachem nad tím, že si kvůli ní nějak ublížil. Přitom se mu dívá do očí a ani moc nevnímá, že jsou od sebe jenom pár centimetrů. Jenom si všimne, že mu vlasy, zase trochu napadaly do očí, takže mu je odhrne jako to udělala už u fontány.*

Možná až moc. *Pousměje se, načež se jí zeptá, zdali by s ním někdy nešla do toho lesa. Sice se nezeptal úplně přímo, ale i tak byla jeho otázka pochopitelná dost.* Tak v tom případě tam někdy můžeme zajít spolu, ale chodit třeba po kraji a nechodit nikam hluboko do lesa, aby se nám nic nestalo. *Nabídne ji, přestože mu šlo hlavně o to, aby se nic nestalo jí. Kdyby nastal stav nouze a oni vážně tak nějakého medvěda potkali, tak mu půjde o to, aby ochránil hlavně nějak jí. Poté ji lehce pohladí po rameni a ujistí ji, že bude v pořádku, avšak její další otázka ho zvlášť překvapí, ale v dobrém slova smyslu.* Jasně, naučím tě s tím rád, půjde ti to. A rozhodně mě tím neotravuješ, jen sám upozorňuji, že nejsem úplný profesionál. *Řekne raději, aby si nepředstavovala, že hraje jako nějaký hokejista ve vysoké lize. Sice je to jeho koníček, kterému věnoval hodně času, ale i tak stále dělá v bruslení a v hokeji nějaké chyby. Následně se zaposlouchá do jejího proslovu a jen na něj pokýve hlavou, protože se mu dobře poslouchá, co říká. Přijde mu, že vážně hezky skládá různá slova, zvlášť když mu povídá své názory na určité věci. Ale nejspíše ji to přemýšlení poslalo k zemi, proto si rychle před ní přibuslí tak, že když jsou na zemi, tak ona na něj spadne.* Jsem v pořádku. *Pronese poněkud tichým hlasem a když ona mu odhrne vlasy z očí, neodolá a on ji zase zastrčí pramen jejích dlouhých zrzavých vlasů za ucho, přičemž z ní stále nepouští oči.* A ty jsi v pořádku? *Pohlédne ji do očí a snaží se ignorovat blízkost jejího těla, která mu je tolik příjemná.*

Já za to nemůžu. *Zvedne ruce do vzduchu na znamení smíru a pobaveně se zasměje.* To zní jako skvělý nápad. A kdybys přeci jen chtěl trochu hlouběji, můžu ti ukázat tu vyhlídku, co jsem objevila. *Je si jistá, že by se ten výhled líbil i jemu. A obzvlášť večer, když vesnička svítila, tak to bylo naprosto dokonalé.* Vždyť já taky nechci přípravu na olympiádu. Stačí mi základy. Jestli se nepřizabiju jenom tim, že jí chytim do ruky. *Uchechtne se. Kdyby jí chtěl dát profesionální výcvik, asi by to její končetiny vzdaly a šly napřed do chaty ohřát se ke krbu, než ona dostane rozum a nebude je nutit k takovýmhle výkonům. Pak už se až moc zamyslí a začne padat. Očekává tvrdý náraz do ledu, ale nějakým zázrakem se před ní objeví Hunter a ona přistane na něm. Oddychne si, když jí odpoví, že je v pořádku. Hrozně by si vyčítala, kdyby se mu něco stalo kvůli její nešikovnosti.* Jo, jsem. Vždyť jsem přistála do měkkýho. *Pousměje se pobaveně a zčervená, když jí odhrne pramínek vlasů za ucho. Už nedokáže ignorovat to, jak jsou blízko. Pohledem sklouzne k jeho rtům a krátce vydechne, zatímco se rozhoduje, jestli to udělat nebo ne. A zvítězí její impulzivita bez ohledu na následky. Takže nechá zmizet těch pár centimetrů mezi jejich rty a lehce ho políbí. Následky jí dojdou až po chvíli, kdy se odtáhne.* /Sakra./ Promiň. *Nejenže teď na životě ohrozila sama sebe, ale i jeho a to jí na tom všem štve nejvíc.*

Samozřejmě, že nemůžeš. *Pobaveně se ušklíbne a pokrčí rameny.* Mně by nevadilo jít hlouběji. Jenom nechci, aby se ti něco stalo. Proto jsem nabídl, že bychom chodili u kraje. *Přizná a podívá se před sebe. Vážně mu šlo v tomhle ohledu jen o její bezpečnost, jinak by mu nevadilo jít do samotné hloubky lesa.* Nepřizabiješ, určitě ne. Ale možná by bylo lepší, kdyby sis zde vypůjčila na hokej hokejové brusle. Mohlo by se stát, že by ses nechtěně moc naklonila a zavadily by ti o led zoubky u bruslí. Ale to je jen maličká rada. I když je budeš mít, nemusí se to stát. *Řekne jen tak, kdyby chtěla maličko si nechat poradit, i když to samozřejmě není nutný. Nemusí padat i s jejími bruslemi, jenže on i tak chce pro ní co největší jistotu, že se jí nic nestane. Poté však už začne padat. Už od začátku bruslil vedle ní, kdyby náhodou nějak škobrtla, či něco podobného. Když se to opravdu stane, má pocit, že padá moc rychle, proto ji nechytí hned a raději přijede před ní, aby zmírnil její pád, což se mu povede. Ujistí ji, že je v pořádku a hned se jí zeptá na to samé. Pousměje se, když ho ujistí o tom, že je v pořádku a zastrčí ji pramínek vlasů za ucho, přičemž se snaží tolik nevnímat jejich blízkost, i když ví, že ji políbí, pokud to neudělá ona. Když to opravdu udělá a on tak ucítí její hebké rty na těch svých, položí ji ruku na tvář, po které ji i pohladí. Jakmile se odtáhne, prohlédne ji do očí a poté se rychle ohlédne kolem sebe, zdali tam někdo není.* Neomlouvej se. *Zavrtí hlavou a teď ji políbí on sám.*

*Už se na něj jenom nevinně zazubí a dál to nerozvádí. I ona jako ta ukecanější z nich má pocit, že k tomu řekli nejspíše všechno.* Ale no tak, já se o sebe nebojim a ty nemusíš taky. Bude to v pořádku, klid. Podle mě to zas tak žhavý nebylo, aby se tam pohybovalo plno medvědů. Přeci jenom je to dost blízko lidí. *Pokrčí rameny. O medvědech toho nijak moc nevěděla, ale přece jen je to divoké zvíře a to asi nebude chtít bydlet vedle lidí. To by nebylo divoké, ne?* Jo, to je asi rozumná rada. Nějak si je tu seženu. *Pokýve hlavou, protože použít hokejové brusle pro hokej se jí zdálo jedině rozumný. Pak ale přesně předvede, jak se dokáže přizabít. A i někoho dalšího spolu s ní, protože ho použije jako přistávací plošinu. Oddychne si, když zjistí, že mu neublížila, protože to by určitě nerada. Pak už neodolá a prostě ho políbí. Nemůže jinak. Na to jí až moc přitahuje, prostě nedokáže odolat. A až potom jí dojde, co to může znamenat. Jestli se to někdo dozví, Xavier je může klidně oba dva nechat zabít. A i teď byl Hunter ten, o kterého se bála víc. Stejně jako on se rozhlédne kolem sebe. Očekává rychlý úprk aspoň jednoho z nich, výčitky za to, jakému nebezpečí ho vystavila a nechuť jí ještě někdy v životě vidět. On jí místo toho ale sám políbí. Ne, že by jí to nějak extra vadilo a měla potřebu se odtahovat. Naopak. Omotá mu ruce okolo krku a polibek mu začne oplácet.*

Ty se o mně také bojíš, ne? Tak já se zase bojím o tebe. A budu se bát i když mi jako právě teď řekneš, že se bát nemusím. Ale rád se s tebou podívám na ten výhled, takže.. *Pousměje se a zlehka pokrčí rameny. Podle něj medvědi vyloženě nevyhledávají lidskou společnost, tak bude doufat, že se opravdu budou držet dál a vyloženě je nehledat.* To bude fajn. *Pokýve s menším úsměvem, protože jí to s hokejovými bruslemi půjde mnohem lépe, i když na tom jezeře viděl holky, které hrály hokej s krasobruslařskými bruslemi, nepřišlo mu to jako rozumný nápad. Jenže pak Pers zaškobrtne, vše se semele hrozně rychle a netrvá dlouho, než on leží na zemi, s Pers na sobě. Až moc dobře si uvědomuje její blízkost, jenže jemu ta blízkost nevadí. Naopak, jemu příjemná, i když by neměla být. Moc dobře si uvědomuje, že je účastnice a neměl by na ní ani sáhnout, zvlášť myslet na to, jak jí chce políbit. Nechce ji vylekat, proto dává nejdříve šanci jí, aby to udělala, než to udělá opravdu sám. Kdyz ho vážně políbí, její polibek si užívá, dokud ho neporuší a neodtáhne se, i s omluvou. Samozřejmě ji řekne, aby se neomlouvala a po rozhlédnutí ji políbí on sám. Když ucítí její ledové ruce za svým krkem, pohladí ji po tváři, přičemž ji druhou rukou jemně pohladí po zádech a vydechne ji lehce do rtů, než se odtáhne kvůli nedostatku vzduchu a podívá se jí do očí.* I když jsem minule po pouhém odhrnutí vlasů utekl, teď to nehodlám udělat. *Upřímně se na ní usměje, je to nejupřímnější úsměv, který ze sebe zvládl dostat za dobu pár měsíců. Chytne ji a posadí se, načež se postaví a nabídnutím ruky ji pomůže na nohy. Akorát ho začínají sžírat obavy, že toho Pers bude litovat. Přeci jen ji i on vystavil nebezpečí.*

Fajn. V tom případě s sebou vem deku, já se postaram o horkou čokoládu, kafe a čaj, ať tam můžeme pobýt aspoň chvilku a nezmrznout. *Zazubí se na něj. Jestli to zavání slovem "rande"? To se jí daří úspěšně ignorovat. Pak už odsouhlasí nápad sehnat si hokejové brusle, aby se lépe mohla naučit hokej. Nejdřív by si asi ale měla celkově oživit bruslení, protože pak si z něj třeba nebude muset dělat přistávací dráhu jako teď. A nebo jo. Protože to, co následuje potom je naprosto dokonalé. Rty má měkké a sladké. Nikdy takový polibek nezažila.* /Ani ten s Xavierem takovýhle nebyl./ *Proběhne jí hlavou a připomene jí to pravidla Selekce. Jenže Hunterovi to asi nevadí, protože jí políbí sám. Omotá mu ruce okolo krku a přerývavě vydechne, když jí pohladí po zádech. Pak už se odtáhne, aby se mohla nadechnout a po jeho slovech se šťastně usměje.* To je dobře. Dneska bych se tě snažila dohnat. *Řekne mu pobaveně a pak si nechá pomoct na nohy a úsměv jí z tváře zmizí.* Víš... víš, co to znamená, že jo? Já... nikdy jsem tě nechtěla ohrozit, vážně ne. Nechci, aby se ti kvůli mě něco stalo. Klidně můžeme dělat, že se to nestalo, jestli chceš. Ne, že bych já chtěla, ale nechci, aby ses musel bát o život. A taky chápu, že tě třeba touhle cestou nijak nepřitahuju, vážně se nebudu zlobit. Snad nás tady nikdo neviděl. To by mohlo být v pohodě. Kdyžtak to popřeme. *Začne nervózně blekotat, protože si jeho společnost oblíbila a bojí se, že teď by o něj mohla přijít.*

Vezmu rovnou několik dek, protože jedna nám podle mě rozhodně stačit nebude. *Usměje se, přeci jen na jedné asi budou sedět, aby se mohlo dívat pohodlně na ten výhled a druhou si hodí přes sebe. Následně ji dá, aby si vzala nejlépe hokejové brusle, načež se přesunou k tomu nejpříjemnějšímu. Teď je rozhodně rád, že začala padat, protože ví, že mu nic nenahradí pocit její blízkosti, stejně tak jako mu nic nenahradí výjimečné teplo a chuť jejích rtů, kterých se nemůže nabažit hned po prvním polibku, proto hned, jak se odtáhne, se pro jejich bezpečí ohlédne a poté jí políbí sám, kvůli čemuž se mu po celém těle rozlije příjemné teplo, přestože leží na ledě. Rukou ji pohladí po tváři a druhou ji přejede po zádech, načež jí vydechne do rtů, společně s ní. Když už mu bohužel, dojde dech, odtáhne se a nejdříve se posadí, než si stoupne a pomůže Pers na nohy.* A určitě bys mě dohnala. *Pousměje se, avšak po jejím blekotání ji jemně chytí za ruku.* Vím, co to znamená. Sice je to docela průser, ale.. Nelituji toho a rozhodně nechci dělat, že se tohle nestalo. Cítím se s tebou dobře, i když mě čím dál více začíná štvát, že jsi ze selekce. *Podívá se jí do očí a jemně nakloní hlavu do strany.* Rozhodně mě přitahuješ. Ve všem. Probouzíš ve mně určitý zájem, nebo sympatie které neznám.. Ale samozřejmě pochopím, když se teď budeš držet dál ty. Už jen kvůli tomu, že mě zkrátka přitahuješ, by to mezi námi mohlo skončit hodně špatně. Nechci, aby se ti něco stalo. *Zamumlá a prohrábne si vlasy.*

To je asi dobrej nápad. *Pokýve hlavou. Jenže po tom, co se stane poté už nezvládne ani kývat tou hlavou a jenom blekotá něco o tom, že na to klidně zapomenou a nechce ho ohrozit a tak dále a tak dále. Zastaví jí až jeho dotyk, jinak by povídala dál, protože zrovna tohle je jedna z těch chvil, kdy nemá nad svou pusou žádnou kontrolu a prostě mluví a mluví dokud jí nedojde dech. Pak ho ale pozorně poslouchá, aby jí neuniklo ani jedno jeho slovo. Ví, že tohle teď rozhodne o tom, jestli spolu už nepomluví a nebo jestli to bylo poslední porušení pravidel, či nikoli.* Zase... Nebýt Selekce, asi bysme se nepotkali. *Pousměje se nad svojí snahou ve všem hledat pozitiva.* A já nechci, aby se něco stalo tobě, Huntere. Ale nechci na to zapomenout a nechci, aby to bylo naposledy, cos mě políbil. *Přizná potichu, ale zvládá se mu u toho dívat do očí.* Nejsi mi lhostejnej a mám tě ráda. Víc, než bych měla, ale je mi jedno. Aspoň co se týká mě. Na mě mi nezáleží tolik jako na tobě.*

*Ještě, než začne říkat něco jiného, tak ji chytí za ruku, aby ji tím zastavil. Nevadí mu, že teď povídá více, jen se mu nelíbí, jakým směrem to směřuje. Když opravdu zastaví a odmlčí se, řekne jí, jaký na to má názor on. Vlastně ho má velmi kladný, rozhodně nehodlá předstírat, že se nic takového nestalo. Ne poté, co se cítil tak výjimečně a příjemně. Příjemněji se necítil už neskutečně dlouho a teď se toho nehodlal vzdát jen kvůli tomu, že je vlastně ze Selekce, i když si budou muset dávat pozor, což se dá zvládnout. Snad.* To máš zase pravdu.. *Pousměje se, ještě, že tak pozitivně smýšlí alespoň ona a tím ho doplňuje.* Já také nechci, aby to dnes bylo naposledy, co jsem tě políbil. A já cítím.. Že to naposledy nebude. Ale nechci tě případně ohrožovat a ani ti nechci stát ve štěstí, protože pořádně nevím, jak to máš, nebo ještě budeš mít, s princem. *Položí ji ruku na tvář a pohladí ji po lícní kosti.* Taky tě mám rád. Nečekal jsem, že budu mít někoho dalšího rád, krom mé mamky a mého přítele z Rakouska.. Ale mám. Prostě jsi ve mně dokázala probudit takovéhle pocity. Dokázala jsi mě přinutit k úsměvu, což není vůbec jednoduchý. Se mnou to není jednoduchý a ty jsi stále ode mne neutekla, přesto, žes mohla. Proto mi na tobě záleží, hodně moc. *Vydechne a ruku pomalu spustí dolu, přibruslí k ní a políbí ji něžně na čelo, přičemž přivře oči.* Co kdybychom si teď zašli někam, kde je teplo? *Lehce se na ní zazubí.*

*Proud slov zastaví jenom díky jeho dotyku, jinak by asi vymluvila díru do ledu. Pak ale pozorně poslouchá jeho názor a sama se k němu vyjádří.* Na prince teď nemysli, no tak. Má tu dalších třicet čtyři holek. Jaká je pravděpodobnost, že zrovna do mě by se měl zamilovat? *Protočí mírně očima.* A i kdyby, nejsem jeho majetek, mám svůj názor a svoje city. A ty teď máš ve svých rukou ty. *Nakloní hlavu mírně na stranu, aby se opřela do jeho ruky a spokojeně se usměje. Jeho blízkost je snad ten nejlepší pocit, jaký kdy poznala.* A ty mě nijak neohrožuješ. Budeme opatrný, nikdo na to nepřijde. A i kdyby, tak chci, abys mi slíbil, že to necháš na mě a já se postarám o to, aby tobě nic neudělali. Dobře? *Ví, že riskuje život, ví to moc dobře. Ale v porovnáním s tím jeho, je jí to jedno. Jenom nemůže dopustit, aby někdo jakkoliv ublížil jemu, když se konečně dostal mimo vliv svého otce, který to dělal celou dobu.* Neboj, já neuteču nikdy. *Ujistí ho s úsměvem a když k ní přibruslí a políbí jí na čelo, slastně vydechne a obejme ho okolo pasu. Krátce si obličej opře o jeho hruď a chvíli si užívá jeho vůni a pak i příjemné vibrování, když začne mluvit.* Tak jo. *Přikývne, protože přeci jen když tu takhle stojí, tak už jí je docela zima a navíc jí z bruslí dost bolí nohy, protože na ně není zvyklá. Dobruslí k okraji, kde z ledu sleze a posadí se na lavičku, aby si mohla sundat brusle.* Máš nějakej nápad, kam bysme mohli? *Zeptá se ho zvědavě, zatímco si obouvá normální boty a pak si přes ramena přehodí bundu.*

Nevím, jaká je pravděpodobnost, ale nedivil bych se, kdyby se do tebe vážně zamiloval.. Jednoduše jsi milá, krásná.. Nebylo by to tak těžký. *Jemně pokrčí rameny a lehce si povzdychne.* Dobře.. Nápodobně. *Pousměje se, když řekne, že její City má právě ve svých rukou, za což je hodně rád, proto ji i položí ruku na tvář a v očích mu zajiskří, jakmile se lehce opře do jeho ruky.* Souhlasím s tím, že budeme opatrný. Ale rozhodně ne s tím, že budeš zařizovat, abych byl v pořádku hlavně já. Pokud se něco stane tobě, budu v tom s tebou. Pokud nebudeme mít štěstí, nenechám tě v tom samotnou. *Zavrtí rozhodně hlavou. Pokud ona bude riskovat život, bude ho riskovat taky. Však ona ho přinutila k tomu, aby zase začal žít o něco líp, jen kvůli ní to tak je. Nemůže dopustit, aby se jí něco stalo. A kdyby tomu nedokázal zabránit, je rozhodnutý o tom, že do všeho skočí s ní.* Já ti věřím. *Pousměje se, když mu řekne, že od něj nikdy neuteče. Proto k ní přibruslí a políbí ji na čelo, než si lehce opře tvář o její hlavu, kterou si opře o jeho hruď. Nabídne ji, aby šli někam, kde je teplo. Přeci jen je tu jen v mikině a on nechce riskovat to, že bude ještě nemocná. Přibruslí k okraji společně s ní a posadí se na lavičku, načež si hned začne sundavat brusle a následně nazouvat obyčejné boty.* Mohli bychom jít buď na balkóny s výhledem na les, tam se dá vysunout sklo tak, že budeme v teple. A nebo do společenské místnosti, pokud tam nikdo nebude. Záleží na tobě, kam chceš více. *Řekne ji své dva nápady, než se postaví s bruslemi pověšenými na svých prstech za tkaničky.*

No tak, to že mě políbil nic neznamená. Určitě už si našel v Selekci lepší holku, než jsem já, se kterou si víc sedí. *Protočí mírně očima, protože nevěří tomu, že si princ vůbec zapamatoval její jméno. A to, že Hunter dost možná o polibku s princem neví, jí vůbec nedojde. Usměje se na něj, když slyší, že i ona má jeho city ve svých rukou a opře se mírně do jeho ruky, kterou jí pohladí po tváři. Nehodlá nijak jeho citů zneužívat a ani je zranit. Začalo jí na něm záležet tak moc, jako ještě na nikom jiném. Samozřejmě, že jí záleží na její mamce a i pár kamarádech, ale k nikomu necítí to, co k Hunterovi.* Huntere, já to ale myslím vážně. Celej život ti tvůj táta ubližoval a tak. Teď ses konečně dostal někam, kam na tebe nemůže a já nechci, aby ti nějak ublížili tady kvůli mě. *Stáhne starostlivě obočí. Už jenom představa toho, že by mu něco udělali, jí láme srdce. Uvnitř hrudi se jí rozlije příjemné teplo a pocit, jako kdyby jí tam lítali motýlci, když jí políbí na čelo. Pak souhlasí s přesunem někam do tepla a zeptá se ho, jestli má nějaký nápad.* Ta společenská místnost zní dobře. Prý je tam i krb a nějaký hry. A teď bude stejně většina lidí na sjezdovkách, tak v chatě nebude tolik lidí. *Pokrčí rameny a přezutá se pak postaví a vezme do ruky své brusle. Vydá se s ním k východu ze stadionu a usměje se, když uvidí chatové městečko před nimi, které jí opravdu přijde kouzelné. Nejradši by volnou rukou chytla jeho, ale venku by je mohl zahlédnout kdokoliv a drby o nich dvou kolovali už předtím.*

On.. On tě políbil? *Zeptá se s nehraným překvapením, ale rychle pusu zase zavře, protože se nemůže divit. S největší pravděpodobností to zkouší s hodně dívkami, aby se ujistil, zdali by mezi nimi mohlo něco být, nebo ne. Každopádně to, že ji zde vyjádřil své city a ona jemu, pro něj vážně hodně znamená. Ona sama určitě ví, že on se moc rád se svými pocity nesvěřuje, protože z této stránky jde alespoň vidět, jakou důvěru v ní má. Kdyby ji nevěřil a myslel by si, že mu ublíží, nic takového by jí neřekl a raději to dusil v sobě, jenže on si je jistý tím, že by mu nic špatného neudělala a proto ji vše taky řekl. A bylo krásný vědět to, že ona to vše cítí stejně.* To sice ubližoval, ale dokážeš si představit, jak by mi ublížilo, kdyby se ti něco stalo kvůli mně a já bych z toho vyvázl v pořádku? Buď jenom já, nebo oba. *Zamumlá a přijede k ní, aby jí mohl políbit na čelo a poté si o ní na chvilku opřít tvář. Rozhodně by ji v tom samotnou nenechal, kdyby se to muselo stát a on by tomu nemohl nějak zabránit.* Dobře, tak společenská místnost. Předtím si ještě můžeme udělat čaj, horkou čokoládu, nebo něco podobného. *Pousměje se a když se společně rozejdou k východu, má hroznou chuť ji chytit za ruku, proto si raději jednu brusli vezme i do té druhé, aby měl ruce plné a aby ho to tak nelákalo.*