Studené Lázně

Ani na horách nesmí chybět luxus v podobě lázní. Tyto se trochu liší od těch v Midstonském paláci, ale stejně jako i tam, tak si zde můžete nechat odpočinout své nervy ať už využitím třeba nějakého bazénku, nebo šikovných rukou královských masérů.

*Prakticky celý den byla na sjezdovkách. V Austrálii sníh není, ale na hory občas jezdili a ona na snowboardu umí jezdit vážně slušně. Ale už je docela tma a ona je navíc dost utahaná po celém dní na kopcích, takže se už před chvilkou vrátila. V komnatě als moc dlouho nezůstala, chce si ještě zajít do lázní, pořádně se zrelaxovat. Na sebe si vzala červene plavky, což je její nejlepší barva, svůdná stejně jako ona. Vlasy má v drdolu, aby si je moc nenamočila. A přes ně má ještě bílý župan. Uvažuje později i o masáží, ale teď přejde k té části, kde jsou malé bazénky. Sundá si župan a vleze dovnitř. Když je jen takhle, jde vidět její až nezdravě hubená postava. Balancovala na pomezí ideální váhy a podváhy, což je další důsledek toho, jaké bylo její dětství. Nechtěla moc jíst, vždy toho snědla co nejméně, jen tak, aby nikdo neměl kecy. *

*Docela si to tu zamiloval. Prakticky nevydrží sedět, pořád něco dělá. Dneska byl půl dje na sjezdovce na lyžích a druhou půl dne chodil po horách a hledal nějaká vysoká místa. Vrátil se před chvílí, jen se převlíkl do plavel, takže ted mána sobě tmavé modré plavky, černé tepláky a mikinu a míří do lázní. Když tam dojde, automacky si hned sundá mikinu a tepláky a zamíří do jednoho z bazénků. Potom se kolem sebe rozhlédne, přičemž v tom druhém uvidí Kelayu.* /Notaaak. Dnešek byl skvělej den. A objeví se tu ona./ Ehm. Ahoj. *Odkašle si a koukne se na ni. Ohledně snoubenky ma strašně smíšený pocity. Nejraději by ji opětoval to, jak se ona chová hnusně k němu, ale zároveň ho štve jak se k ni choval jako dítě a chtěl by ji to vynahradit.* Kel, omlouvám se. *Řekne prostě a pohled prostě odvrátí pryč.*

*Vážně se jí tu líbí a je ráda, že sem jeli. Aspoň na chvilku vypadli z paláce. Sice tu jsou prakticky ti samí lidé, ale je tu větší soukromí, jsou jména na očích médiím.. Na chvilku prostě utekli od toho věčného stresu a můžou se trochu zrelaxovat. Sedí v bazénku a prsty maluje po vodě. Lituje, že si sem nevzala mobil, mohla si pustit písničky, teď tu bud v tichu. Teda, nejspíše ne dlouho. Když sem někdo vejde, jen letmo zvedne pohled, aby ho rychle zase sklopila, ale zarazí se.*/Jako fakt? Nestačilo, že jme si včera psali?/ *Už to pro ni bylo dost vyčerpávající a zkazilo ji to zbytek dne. */To mi karma dělá schválně za Christophine../ Ahoj. *Pozdraví ho taky, ale dále mu nevěnuje pozornost. Nejraději by se hned zvedla a odešla, ale jedna její čas ji nutí zůstat.*/Vždyť jsem tu byla první../ *A chce tu ještě být, takže prostě doufá, že budou jeden druhého ignorovat. Podívá se na něj a pokrčí rameny.* Jo, v pohodě. /To je to, co chce slyšet, ne?/ *Pak si něco uvědomí a trochu více se ponoří do vody. Kromě jejího hubeného těla by tu ještě mohl vidět tu jizvu, kterou má od rebelů. Včera se jí ptal, jestli je v pořádku a ona řeka, že ano. Však taky je, teď už jo. To, že byla pár dní v kómatu a rebelové ji postřelili je něco, co ani vědět nemusí.**/I když se o tom dost možná bude psát v Illea news../*Občas tam prý dělají takové shrnutí všech zranění.*

*Do lázní jde úplně automaticky. Je zvyklý chodit do soukromých lázní, takže mu vůbec nedojde, že by tu někdo mohl být, proto si i automaticky sundá oblečení, takže zůstane jen v plavkách a vleze do bazénku, kde si až všimne druhé osoby v druhém bazénku a když si uvědomí, kdo to je, není z toho vůbec nadšený. Ale snaží se navázat konverzaci jako slušně vychovaný člověk. Na její slova jen přikývbe. Pochybuje, že je to v pohodě. Ale odmítá se s no dohadovat. Umí někdo svou tvrdohlavost omezit. Když vidí, jak se stáhla vic do vody, zamrači se, ale je ticho a ignoruje to.* Hele, ja vim, že prostě nejsi z toho nadšená. Ja nejsem. Sere mě, jak jsem se choval. A vím, že se do sebe nezamilujeme, ale pochybuju, že se to zasnoubení zruší, takže nechceš prostě se snažit být v pohodě? Byli bychom donucení se vzít, ale i tak můžeme mít dál svobodnej život. Můžeme se odstěhovat i do Austrálie, tam kde to znáš, budeme každej bydlet jinde, jen uspokojíme naše bratry, strýce, rodiče, kdo já vím koho ještě. *Povzdechne si a zvědavě se na ni koukne.* /Aspoň tu nebudu nikomu překážet, kdybych jel pryč. Ale zase Sim... Ta by moha jet taky. Všk i tam by mohl Ryan být strážcem./

*Ponoří se trochu více do vody, aby neměl šanci na ni vidět. Zrovna o to, aby ji očumoval on vážně nestojí a navíc nechce, aby komentoval tu jizvu.*/Je tu někde tetovací salón? Třeba ve městě.. /*Příští týden by si to už mohla zakrýt. Nechce tam mít jizvu a proto se rozhodla pro tetování, už má vybrané i jaké. Dvě tetování už vlastně má, jedno je přes záda, podél její páteře a to jsou různé ornamenty. A to druhé je na místě za uchem. Obě dvě může teď Wallace vidět. Na tu jizvu si vybrala dost podobné jako má u ucha, taktéž růži, akorát do tvaru půl měsíce a s menším černým motýlkem. Řekne, že je to v pohodě. Nechce se s ním o tom, co se stalo a jak to bylo v jejím dětství bavit, nechce se s ním bavit vůbec. Jemu to ale nějak nedochází a nebo to očividně ignoruje. Po jeho slovech mlčí a povzdechne si.*/Bude mi o tom mlet pořád dokola, než budu souhlasit?/ Fajn.. Stejně o tom budeš pořád mluvit, než nebudu souhlasit, že? Už jen podle tónu jejího hlasu je jasné, že není z toho nápadu nadšená. */Zruší se to. Zruším to já sama./ *A když navrhl tohle, což znamená, že by se více bavili, udělá to hned další týden poté, co e vrátí do Midstonu. Nebude se zbytečně ještě více trápit.*

*Prohlédne si ji jen tak očkem, aby to nebylo moc okaté, ale stále nemůže uvěřit tomu, jak moc se změnila. Přijde mu až moc vyhublá, krásná, to jo. Ale bojí se, že se jen kvůli jeho dětské debilitě trápila. Odmítá ale dělat, že tady není nebo být na ni hnusný, jak plánoval. Prostě se s ni snaží komunikovat normálně. I když podle jejiho tónu hádá, že to tak jednoduše nepůjde.* Možná. Ale jen proto, že nechci aby ses trápila, Kel. Všechny ty tvý nápady jak se tomu zasnoubení byly padlý na hlavu. A vím, že ti ubližují i tím zasnoubením. Ale věř mi, že ať jsme nyl na tebe hnusný jakkoliv moc. Sere mě to. A vím, že mi neodpustíš. A budeš se to snažit dál zrušit. Ale prostě mi zkus věřit. *Prosebně se na ni koukne.* Prosím. I já se tím zasnoubením trápím, ale ne tolik jak ty. *Povzdechne si a trošku zoufale si prohrábne vlasy a radši si celý vleze do vody, aby se trochu uvolnil a když vyleze zase z vody, pomne si obličej.*

*Nakonec souhlasí že se mohou zkusit bavit normálně, ale neplánuje to moc dělat. Rozhodně teď nebude vyhledávat jeho společnost, nebude se mu svěřovat se svými bolístky a tak, s tím ať nepočítá. Je většinu času odhodlaná strávit na sjezdovkách, kde na sebe nenarazí a nebo když už, nejspíše ani jeden toho druhého nepoznají. */Trápit se spíše budu, když se s tebou budu muset bavit./*Proběhne jí hlavou, ale nechá ho mluvit, přičemž se na něj dívá s nicneříkajícím výrazem v obličeji. Dokáže e ji usmívat, ale na něj prostě ne.* Možná ty pány jsou padlý na hlavu, ale je to asi naše jediná šance jak tohle zasnoubení zrušit. Proč se vůbec tak staráš? Proč ti tak vadí, že bych některý z nich mohla uskutečnit? Výsledek pro tebe by byl, že by ses zbavil zasnoubení, který taky nechceš. Mohl bys být volný, stejně jak já. Mohl by sis najít jinou ženskou, pokud se mermomocí chceš oženit nebo už fat nevím, co se ti hodí hlavou. *Neví, proč ji chce tak moc držet v paláci. Nemusí se o ni ani zajímat. Sice se snaží být teď mil, ale tohle není správná adresa, kde by se o to měl snažit. Tohle ona zkrátka neocení.* Vidíš, taky se trápíš. Tak proč si myslíš, že by nebylo lepší, kdybych raději fakt nepředstírala smrt třeba? Vyřešilo by to to. Já nechci být princezna, takže bych se titulu klidně zbavila. Zajištěná na pár let jsem, aniž bych musela pracovat a po třeba dvou letech, kdy by mě už tolik nehledali bych po menší změně vzhledu se mohla přestat skrývat a odjela z Illey, do země, kde nejsou kasty, pracovala a žila normální život jak celý život chci?

*Nechce, aby dělala, že ji nic v dětství neudělal nebo aby se bavili prostě jako dlouholetí známí. Ani mu nedělá úplně velkou radost se a ní bavit, ale sam je ze sebe překvapený, že vůbec dokáže být takhle milý.* Chci být volnej, nechci se ženit, ale nechci abychom byli volný za cenu toho, že na sebe vezmeš vsechno ty a že se budeš prostě trápit. *Protočí nad ní očima a už to pomalu zdavá, jelikož ona je snad ještě tvrodhlavější palice, než je on sám a to se mu vůbec nelíbí. Navíc měl tak super den, že si ho nechce zakončit hádkou a zničit si ho.* Vau, zajistit smrt by pro tebe bylo vazne skvělý. Vždyť by sis tím ublížila tvé rodině. Lidem, kterým na tobě záleží. Na to nemyslíš? Nebo myslíš jrn na sebe? A opovaž se mi říkat, že nikoho nemaš. Protože se vždycky nekdoz najde, jen ty asi jen dokážeš myslet sobecky. I když si tím jen ubližuješ. *Už docela ztrácí nervy, proto vyleze z bazenku a zamíří si pro ručník a poté si na sebe zase vezme oblečení.* Nebudu tě rušit, bylas tu první. *Poví suše, načež se na ni jen podívá a z místnosti odejde*

*Potřese nad ním hlavou.* Já bych nebyla nešťastná, naopak bych byla spokojená. Chci být prostě obyčejná. Nepotřebuju ke štěstí titul, plesy, šaty ani nic takovýho. Ráda bych byla naopak samostatná. *Tímhle by se jí prakticky splnil se. Je tak těžké pochopit, že je naopak nejvíce nešťastná právě tahle? Že by byla mnohem nešťastnější, kdyby si musela vzít Wallace než kdyby musela třeba žít i na ulici?* Klidně mě měj za sobeckou mrchu, na tvým názoru mi stejně upřímně nezáleží. Oni mi taky ublížili, že mě zasnoubili zrovna s tebou. Když moc dobře ví, jakej mezi sebou máme vztah, co jsi mi dělal v dětství a jaké si kvůli tomu nesu celej život následky. Vždycky mi nadávají a kritizují mě za to jak málo jím a tak, přičemž moc dobře ví, že to je kvůli tomu jaký poznámky jsem musela na svou postavu snášet, hlavně v dětství a od tebe. Vždycky mi říkali ať si z toho nic nedělají, slibovali jak mě budou vždycky chránit a zasnoubí mě s tebou? Jo, to je vážně strašná láska a nádherná ukázka správně fungující rodiny. *Z jejího hlasu jde slyšet. Ale protože se jí během toho lehce do očí natlačí i slzy, raději odvrátí zrak, aby to neměl šanci vidět. A když odejde, rozmrká je a promne si prsty oči. Už nemá chuť tu zůstávat, takže se taky zvedne, rychle si vezme župan a jde rychlým krokem směrem do svého pokoje.*/Prostě po zbytek pobytu tady zůstanu převážně v něm./*Nechce Wallace už potkat. Díky němu se jí akorát vrací nehezké vzpomínky, na které se celý svůj život pokouší zapomenout.*

*Sjezdovky sice zkusila, ale zima prostě nebyla nic pro ni, vždycky jí to max po dvou hodinách zahnalo zpátky do tepla. Mnohem víc využívala welness služby, vyzkoušela už vířivku, saunu a dnes hodlala využít volný čas návštěvou studených lázní. Nejdřív si domluvila celotělovou masáž, díky níž byla v dobré náladě. Svaly byly teď sice trochu bolavé, ale uvolněné. Oblékla si červené plavky a využila jeden z bazénků. Voda nebyla úplně studená, spíše vlažná, ale člověk cítil podvodní proudy, které příjemně masírovaly záda a nohy, což rozhodně ocenila. Spokojeně přivřela oči a hlavu si opřela o okraj bazénku. Momentálně měla celé lázně jen sama pro sebe a to ticho, narušované jen občasným šploucháním vody, bylo příjemné, téměř by ji v kombinaci s hutným aroma z vonných svíček a olejů, které viselo ve vzduchu, ukolébalo ke spánku.*

*Za celou dobu, kterou prozatím byl na horách, pouze sportoval a trávil dny venku. Začal to už také pociťovat na svém těle a z vlastních zkušeností věděl, že v takovém případě neuškodí jeden den volna. Nechtěl být nepoužitelný dalších mnoho dní, kdyby se rozhodl i dnes namáhat svaly. Nejprve si myslel, že by zůstal v pokoji, ale když si vzpomněl na veškeré relaxační služby, které areál nabízel, nemohl odolat. Nebyl zrovna velký fanoušek horkých lázní nebo saun, naopak ho zaujal přesný opak.* Studené lázně. * Přečetl si spokojeně a zamířil do šatny, kdy se převlékl do svých tmavě žlutých plavek. Měl v plánu teď chvíli relaxovat a zbylý čas využít na masáž. Když ale vešel dovnitř, ztuhnul uprostřed otvírání dveří.*/Tohle už nemůže být náhoda./* Pomyslel si podezřívavě, když spatřil, kdo si dnes obsadil studené lázně pro sebe. Nejdříve si myslel, že prostě odejde, ale to by jí musel připsat vítězství, což by jeho pýcha asi neunesla.*/Přeci se jí nenechám zastrašit./*Dnes přišel do lázní a také tu dnes bude, princezna neprincezna. Když k ní přišel blíž, všiml si, že má zavřené oči, že by spala? Možná se na ní zadíval déle, než by měl, ale takhle v klidu vypadala tak mírumilovně a...ne, nedovolil si s těmi myšlenkami pokračovat. I přes to, ale nešel do jiného bazénu a aniž by si uvědomil jak, už lezl do bazénu k Idri. Posadil se však na úplně druhou stranu, takže mezi nimi byl několikametrový prostor.* Studené lázně, zrovna tebe bych tu nečekal...myslel bych, že si zaležeš do nějaké sauny.*Prolomil ticho a stále si v hlavě kladl otázku, co tu ještě dělá a proč neodejde. Dívčina přítomnost ho iritovala, i když v tomto momentě se vedle ní cítil klidný. Možná to ale bylo jen tím, že ještě nepromluvila a nepodívala se na něj.*

*Nemohla nepostřehnout, že okolní ticho narušily kroky. Těžké, nejspíše muž spíš než ženy, které měly tendence našlapovat opatrněji. Nehodlala však otevřít oči, dokud je měla zavřené, mohla předstírat, že tu nikdo není a momentálně se cítila až příliš uvolněně, téměř na pokraji spánku, než aby se jí chtělo zvedat víčka. Navíc tu byl ještě jeden bazén, a taky mohl onen člověk mít do mluveného maséra, takže si svou malou buňku klidu mohla udržet. Cítila však, že se voda v bazénu rozvířila, dotyčný šel za ní. Tak ať, možná se chtěl podívat, ne že by to danému člověku měla za zlé. Hladina jí v téhle poloze dosahovala asi do poloviny hrudi, díky čemuž byl odhalený dekolt. Ale na konverzaci neměla náladu.* /No co prosím?/ *Tenhle povědomý hlas mohla jen sotva ignorovat. Tiše si povzdechla. Téměř líně rozlepila víčka, musela dvakrát zamrkat, aby přivykla světlu, které bylo sice tlumené, ale i tak rušivé. Vyhledat ho pohledem nebylo těžké, seděl naproti ní. Než odpověděla, pomalu ho sjela pohledem, přestože měla výhled převážně na vypracovaná ramena a část hrudi. Následně oči zase beze zájmu zavřela.* V sauně už jsem byla. A ta voda není vyloženě ledová. *Vysvětlí mu. I studená voda měla své dobré účinky a nebyla tak chladná, aby v ní člověk nastydl, když tu tedy nebude sedět hodiny bez jakéhokoliv pohybu. Ona sama si užila jen pár minut ráje. * Tobě by ale asi nevadilo se koupat i v zamrzlém jezeře. *Zhodnotí to. Rusové byli prostě divní, co se týkalo životu příjemných teplot, tak měli až moc posunuté hranice. Svezla se na sedátku trochu níž, aby jí proud vody masíroval výše mezi lopatkami a na rtech se jí zformoval drobný spokojený úsměv.* Navíc tohle je taky mooc příjemné. *O jejím dobrém rozpoložení muselo vypovídat už jen to, že do něj nijak nerýpala.*

*Ačkoli se v lázních nacházelo více bazénů, přeci jen si nakonec vybral ten, ve kterém byla i princezna. Slyšel vnitřní hlásek, který mu nadával, ale měl teď v sobě zvláštní rozporuplné pocity.*/Ale kde se to vzalo? Že by po té koulovačce?/* Přemýšlel, ale nedokázal nic kloudného vymyslet. Bylo to zvláštní, ale dívka byla prvním člověkem, který v něm vyvolal jiné pocity než ty, ve kterých se utápěl již několik měsíců. A ačkoli to začalo vztekem, který byl v její přítomnosti vždy tak nějak více na povrchu, stejně to bylo svým způsobem osvěžující. Osvěžující, stejně jako voda, do které teď pomalu vstupoval, a která kroužila podél jeho těla v uklidňujících vlnkách. Vždy měl k chladu blízko a nijak mu nevadil, navíc na namožené svaly byla studená voda jedno z nejlepších řešení. Stále očima pozoroval dívku až konečně promluvil. Na chvilku litoval, že prolomil ticho a upoutal její pozornost, ale připadal by si divně, kdyby jen seděl v bazénu a pozoroval jí, když spí, jako nějaký úchyl. Zvědavě jí pozoroval, když se pomalu probrala z polospánku a snažil se na sobě nedat znát žádnou emoci, nechtěl si připustit, že mu oči chtěly uklouznout z jejího obličeje, ale měl dost sebeovládání, aby je tam udržel. Idri však měla úplně jiný přístup a všiml si, že si ho hned beze studu prohlédla, nic na to neříkal. Pak, jako by se nic nedělo, oči zase zavřela a pokračovala v odpočinku. Teď už si nemohl pomoci a přeci jen jeho pohled sjel po jejích ladných křivkách, ihned se ale okřikl a raději se zadíval na hladinu, kterou pomalými pohyby své ruky čeřil.* Zajímalo by mě, jaký je tvůj popis ledové vody.*Odpověděl jí ironicky. Moc dobře si pamatoval její namodralé rty a klepající se tělo, když se vraceli na chatu. Při jejích dalších slovech se usadil a pohodlně se rukama opřel o kraj bazénu a užíval si lehkou masáž proudů na svém těle. Nedalo mu to a unikl mu tichý smích.*/Zamrzlé jezero./* Dobrý tip, naopak je někdy rád vyhledávám.* Vlastně byl celkem hrdý na svoji otužilost a zamrzlá jezera patřila mezi skvělá odpočinková místa, kde mohl myslet na něco jiného* Šla jsi vůbec někdy ven nebo se celé dny jen válíš? A tvoje válení ve sněhu nepočítám.* Řekl s nadzvednutým obočím. Nevzpomínal si, že by dívku viděl na svahu nebo třeba jen půjčovně sportovního vybavení.*/Umí vlastně lyžovat?/

*Proč by si odpírala pohled na něj, když se jí naskýtal. A že to nebyl vůbec špatný výhled. Škoda, že majitel takového těla byl proti troše špásování tak ostře vyhraněný. Určitě by Laurentijovi trocha uvolnění napětí prospěla. Věřila tomu, že ho přitahuje, ale po jeho minulé reakci si přeci jen držela odstup. Zrovna moc netoužila po tom, aby na ni zase řval kvůli tomu, že se neumí srovnat sám ze sebou. Znovu proto oči zavřela a užívala si chladivé objetí vody.* Popis ledová nestačí? *Optá se, protože ledová bylo podle ní dostatečně výstižné přídavné jméno. Chápala, že se ptá na její ponětí ledové vody, které se od toho jeho dost lišilo, ale to mu sakra měla udávat stupně celsia nebo co?* /Hmm, hezký smích./ *Už podruhé se při jejich setkání smál. Rozhodně lepší než když byl nabručený. Říct mu to, tak se ale nejspíš naštve.* Určitě tu najdu nějaké, v kterém tě utopit. *Ujistí ho vroucně a lehce se pousměje. Díky konverzaci se trochu probrala a začalo se projevovat její popichující já, které nedovedlo odolat troše toho škádlení. Pozvedne obočí a zadívá se mu přímo do očí.* To víš, celé dny trénuju postelovou gymnastiku, mám tu na to ochotné partnery. *Odpoví bez váhání. Až po chvíli jí škubnou koutky.* Naletěls? *Zeptá se nevinně. Popravdě měla jen jednu jednorázovku chvíli po příjezdu do Illey, kdy navštívila bar. Od té doby byla v zásadě hodná holka a do postele se v zásadě dostala jen jemu a to za téměř úplně nevinné situace.* Byla jsem si zalyžovat. *Ujistí ho. Umí to, párkrát již byla na horách, ale drží se jen na modré sjezdovce a v té zimě vydrží sotva dvě hodiny.* Není to ale můj sport. Dávám tady přednost sauně nebo vířivce než sjezdovce. I když bych možná mohla zkusit najít na sjezdovce někoho, kdo mě pak zahřeje. *To poslední dodala vlastně už je protože ho svou bezprostředností ráda opakovaně vyváděla z míry.* Vlastně i tady mi začíná být trochu chladno, ale i sněhulák má v sobě více vřelosti než ty. *V jejím tónu chybí obvyklá jízlivost, vlastně si ho dobírá téměř přátelsky.*

*Užíval si náraz proudů, které mu masírovaly namožené svaly, byl si jistý, že si pak zajde ještě na masáž, dnes si udělá odpočinkový den. Když se ale díval na dívku před sebou, pochyboval o tom, že se mu jeho přání klidu vyplní. IU ní nikdy nevěděl, co se jí honí hlavou, ale určitě to nebylo nic dobrého ani nevinného, což nasvědčovalo i to, že si ho beze studu prohlédla a ani se to nesnažila skrýt. Ustál její pohled, ale zanedlouho mu přišla strašně zajímavá voda pod jeho rukama. Nikdy nevěděl, jak se v její přítomnosti cítit a byl naštvaný sám na sebe, že se vůbec rozhodl s ní teď trávit čas. Už nemůže odejít nebo ano?* Hmm* Zamručel a dál se nevyptával. To má za to, že se pokouší po dlouhé době vtipkovat. Naštěstí ale jeho dobrou náladu podporovala všeobecná relaxační nálada, a tak byl brzy zpět ve svém živlu. Unikl mu tichý smích, při představě Idri, jak se koupe v ledovém jezeře, ale hned ho zahnal. Připadalo mu to zvláštní, ale ačkoli dříve nacházel klid v alkoholu, ten jako by mu už nestačil, místo toho si začal snad i užívat náhodná setkání s dívkou. Když se nad tím tak zamyslel, vlastně už měl i pár dní, kdy vůbec nepil, a to bylo velmi neobvyklé. Myslel by si, že za to bude rád, ale místo toho byl na sebe naštvaný, že si dovoluje vázat se na dalšího člověka. Ale i přes ten vztek teď seděl s Idri ve stejném bazénu a vede s ní rozhovor.* Utopit? Vždyť by si se k takovému jezeru ani nepřiblížila.* Poznamenal posměšně a přejel konečky prstů po kraji bazénu, když se při jejích dalších slovech zastavil uprostřed pohybu. Když však zjistil, že si z něj jen utahovala, stáhl lehce obočí a podíval se na ní.*Do tvých partnerů mi nic není, to si probírej s někým jiným.* Odpověděl lehce hrubým hlasem a odvrátil od ní pohled. To poslední, co tu teď hledal bylo, aby mu básnila o svých hrátkách. Ale nedivil se tomu, sám vzpomínal na to, jak sebevědomě vlezla k němu do komnaty.*/To snad ode mě očekávala to samé?/*Sám věděl, jak naivní v minulosti dokázal být a teď si jako velkou ránu uvědomil svou zaslepenost. No jistě, že jí jde jen o tohle, a to si na okamžik myslel, že...co si vlastně myslel? Nejraději by se nafackoval, jeho chování mu rázem přišlo tak směšné. Byl ztracený v myšlenkách a neslyšel tak, co mu dívka říká. Zaslechl až její další slova a ačkoli si uvědomoval, že je dívka nemyslela jako urážku, najednou toho na něj bylo moc.*Za to tobě by ledové jezero prospělo.*Narážel tak na její přehnanou ”vřelost”, kterou dávala tak najevo. Ani se na ní nepodíval a vylezl z bazénu. Chodidla se dotkla studené podlahy a Lauren se skoro zatřásl, nebylo to však z chladu nýbrž nakupených emocí, které mu teď létaly hlavou.*Bazén si nech pro sebe.* Stihl jí ještě říct, než se ponořil do jiného, který měl označení ještě studenější vody. Nevěděl, jak dlouho byl ponořený, ale klid vody by to jediné, co teď drželo jeho pocity pod pokličkou. Když se konečně vynořil, zhluboka zalapal po dechu a promnul si oči.*

Možná jen podceňuješ moje vražedné tendence. *Odfrkne si pobaveně, ale měl pravdu. Do zamrzlého jezera by nestrčila ani palec u nohy.* /A bručoun je zpět./ Neprobírám je s tebou, vtipkuju. *Potlačí povzdech.* /Musíš všechno brát tak hrozně vážně?/ *Jeho bývalá se na něm vážně tak podepsala, anebo býval vždycky takový?* Oh ne, já mám chladné srdce, místo klimatizace, tak to musím nějak vyvažovat. *Podotkne ochotně.* /C-co?/ *Nezvládala držet krok s jeho náladami. Taky se u ní občas střídaly, ale že až takhle? Kdyby nebyl chlap, myslela by si, že má své dny. Zaraženě ho sledovala přejít do druhého bazénu. Lehce se zamračila a shlédla na hladinu.* /Fajn./ *Byla zvyklá nic necítit, proto ji teď rozčilovala, že za jeho odchodem pociťovala jisté zklamání. A taky toho měla právě tak dost. Co mu vlastně provedla tak zlého?! Měla pevné nervy a většinou si z řečí lidí nic nedělala, ale s ním začala trávit čas a unavovalo ji, aby se k ní choval takhle. Naštvaně se sebrala a vylezla z bazénu. Vzala si z lůžka vedle župan, který si tam předtím odložila a oblékla si ho, než šla k němu, kde se zastavila na kraji bazénu a trpělivě čekala, než se vynoří.* Řekni mi laskavě, co máš sakra za problém. *Její hlas teď nebyl vlídný ani trošičku.* Nevím, co se ti všechno stalo v minulosti a zkouším nesoudit, ale za mě ti nic nedává právo se ke mně chovat jako ke kusu hadru. Jsem možná drzá, arogantní, a tak dále, ale jsem taková alespoň pořád. Chovám se k tobě pořád stejně. To ty měníš své chování z minuty na minutu. Chvíli si se mnou normálně povídáš, a pak se na mě osočíš. *Sakra, nepamatovala si, kdy se naposled cítila... Téměř ublíženě.* Kromě toho vtípku v komnatě jsem tě nevyhledávala. Na té koulovačce jsi mohl odejít. A dnes jsem tě taky nenutila si ke mně sednout. *Proč se vůbec namáhala, očividně mu to bylo jedno, bral ji jen někoho, na kom si vybít frustraci. A jestli mu vadilo to flirtování? Vždyť žádnou intimitu neiniciovala. V té komnatě ho svalila z legrace a chtěla ho odstrčit. Všechno její provokování bylo slovní, patřilo to k ní.* /Kašli na to./ Příště mě raději ignoruj rovnou. Taky vím, jaký to je, když se ti zhroutí celý svět, ale nemusím kvůli tomu být hnusná na ostatní. *Jo, umělá být mrcha, ale to jen když ji někdo upřímně štval, anebo měla pocit, že si to zaslouží, jinak volila cestu ignorace. Věděla totiž lépe než kdo jiný, že za chováním lidí se můžou schovávat různé motivy. Raději se tedy otočila a šla si pro ručník, z mokrých vlasů jí kapala voda.*

*Cítil, jak se v něm vzepřelo několik vln nových nálad a nevěděl, jak se s tím vypořádat. Normálně by utekl ke sklence alkoholu, ten ale neměl nikde po ruce. Jediné, co věděl jistě bylo, že nemůže zůstat v tomhle bazénu už ani sekundu. Měl pocit, jako by ho voda najednou svírala a on nemohl dýchat. Bez jakéhokoli slova tedy vylezl ven a okamžitě zaplul do jiného, studenějšího bazénu. Snad aby si zchladil hlavu. Nedíval se na reakci dívky, v tu chvíli pro něj bylo důležité jen to, aby nad sebou získal kontrolu. Byl na sebe naštvaný, že se nechává tak unášet emocemi, ale čím víc nad tím přemýšlel, tím horší to bylo. Jako taková zamotaná smyčka. Když měl pocit, že se začne pod vodou dusit, vynořil se na hladinu a ani se neobtěžoval odhrnout si vlasy z obličeje a nahlas zalapal po dechu. Když si promnul oči, aby ho z vody neštípaly, uviděl před sebou figuru dívky, která už vylezla z bazénu a hleděla na něj a on okamžitě zaznamenal naštvání v jejím hlase, že sebou skoro trhnul. Cítil se, jako by mu dala facku, ačkoli se ho nedotkla a stála pěkný kus od něj. Nedokázal nic jiného než na ní nevěřícně hledět. Díval se do jejích rozzuřených očí a každé slovo ho řezalo v uších, jako ostrý nůž. Jeho vztek ho nečekaně opustil, jako by někdo lusknul prsty, prostě se vypařil a místo toho se cítil jako v boxovém ringu, když je sražený k zemi a jediné, co může dělat, je snášet rány protivníka. Vlastně to bylo poprvé, kdy nevyčítal a nechoval se takhle on vůči ostatním, ale udělal to někdo jemu. Celou dobu kolem něj všichni chodili buď jak na špičkách nebo se ho vyptávali na všetečné dotazy a on je odbýval. Dnes to však bylo poprvé, kdy on byl na jejich místě a poznání toho, jaké to je v něm probudilo hrozný pocit.*/Tak tohle se za mě stalo? Jen někdo, kdo je tak utopený ve své bolesti, že ubližuje ostatním?/*Nikdy dřív by nic takového neudělal. Přišel si najednou tak příšerně, že by se nejraději utopil tady a v tomhle bazénu. Princezniny výčitky ale jako by neměli konce. Její slova byla o to účinnější, že si postupně uvědomoval, že má pravdu. Ale pokud si myslel, že bude hrozný tenhle pocit, ještě nevěděl, že se to zhorší, když se Idri otočila a šla si pro ručník, dost pravděpodobně s úmyslem odejít. To už nevydržel a jako by ho táhla nějaká neviditelná síla, rychle vylezl z bazénu a přešel k ní. Natáhl ruku, aby jí zabránil uchopit ručník, ale nakonec se neodvážil jí dotknout. Jen hleděl na kapky, které odkapávaly z konečků jejích dlouhých vlasů.* Idri, já...* Hlas se mu zadrhnul v hrdle, a tak se na chvíli odmlčel. Chtěl se jí vypovídat, říct, jak moc je mu líto, že se tak chová, jaký je idiot, ale jediná slova, která opustila jeho ústa byla stejným zklamáním, za jaké se teď on sám považoval.* To je jedno.* Řekl smířeně a zacouval, aby u ní nestál tak blízko. Nedokázal přiznat, že udělal chybu, že je jeho chování špatné, protože to by znamenalo, že je slabý a jeho bývalý sňatek ho skutečně nějak ovlivnil. Nevěděl, jestli je připravený na to, aby vyšel z fáze sebelítosti, popírání a falešné představy o své síle. Když se ale díval na dívku, která k němu byla otočená zády, jako by tím procházel znovu. Opět viděl záda své bývalé ženy, když po tom, co jí vyhnal, opouštěla komnatu, kam ho přišla prosit o odpuštění. Něco se v něm zlomilo a nedokázal již zastavit slzy, které se mu neovladatelně roztekly po tvářích. Nehybně nějakou dobu hleděl před sebe, než se zhluboka nadechl, ale hlas se mu zlomil a vyklouzl mu tichý bolestný sten. To ho probralo a začal si hrubě stírat slzy z obličeje, nedbajíc na svou pokožku. Jako by to byla kyselina a on se jí musel za každé ceny zbavit. S rukama stále na tvářích se opět podíval na dívku.* A víš co? Ne, nepotřebuju, abys mi něco vyčítala, nepotřebuju, aby se ke mně někdo otáčel zády, nepotřebuju nikoho.* Dostal ze sebe nakonec a ačkoli se snažil udržet pevný hlas, několikrát se zadrhnul. Naštvaně se otočil a převrátil stolek vedle lehátka, který na sobě měl vyskládané masérské potřeby. Přešel k dalšímu stolu a rychlým pohybem ruky vše odhodil, až něco prásklo i o nedalekou stěnu. Chytil se pevně okrajů stolku a hlasitě oddechoval, zatímco pomalu zvedl hlavu a podíval se na svůj odraz v zrcadle.* Vypadám směšně, jsem směšný./*Hleděl do svých hnědých očí, které byly zarudlé pláčem. Nakonec poraženecky svěsil ramena a přesunul pohled na dívčin odraz v zrcadle.* Ona...prostě odešla.* Řekl nevěřícně. V jeho hlase byla znát všechna potlačovaná bolest, v tuhle chvíli jí v sobě už nedokázal udržet. *Pravda je, že nikdo nepotřebuje mě.* Dodal nakonec a tentokrát už slzy nechal, aby mu stékali po tvářích a dopadaly na dřevěný stůl.*

*Přála by si říct, že se jí jeho chování nedotklo, ale opak byl pravdou. Tentokrát neřekla ani neudělala nic extrémního a stejně na ni hleděl téměř s opovržením a odkráčel si to naštvaně pryč.* /Fajn, ale já mám taky co říct!/ *Sebrala se a šla mu to všechno vyklopit, protože to v sobě nehodlala dusit. Nebyla typ, co by s ostatními zacházel v rukavičkách. Na odpověď však nečekala a raději si šla pro ručník, aby mohla lázně opustit. Upřímně nečekala, že by šel za ní. Ucukla od jeho ruky a šlehla po něm naštvaným pohledem. Nestála o nic, co by jí na tohle mohla říct. Až když ruku svěsil, vzala si ručník.* /Nekoukej na mě tak sešle, já se zlobím./ *Zkazila mu koukání na vlasy, z nichž odkapávala voda, když si je začala ručníkem pomalu sušit.* /A taky by sis přes sebe mohl něco hodit./ *Pomyslela si otráveně. Fakt nebylo fér, aby někdo jako on vypadal tak dobře.* Když myslíš. *Odsekla. No dobře, možná ji trochu zajímalo, co jí na to chtěl říct, ale mámit to z něj nehodlala. Vážně měla po krk toho, jak se k ní choval. Měla možná dost pitomou povahu, ale rozhodně mu neprovedla nic hrozného a to on dnes večer přišel za ní, ne naopak. Otočila se k němu zády a měla v plánu odejít, jenže ji vyřešilo onen bolestný sten. Znala ten zvuk moc dobře, rezonoval jí v uších často, když ještě nedokázala potlačit své pocity a probouzela se ze spaní s pláčem. Otočila se na něj, najednou nejistá.* /Ah, prosím, ne./ *Nebyla dobrá v utěšování, jak by taky mohla? Nedostala se že svých problémů díky empatii a podpory od druhých, vybojovala si to sama, na sílu a bezcitně.* Neptala jsem se, co potřebuješ. *Upozorní ho, nikoliv hrubě, ale aby mu dala najevo, že tyhle slova zase háže proti ní, přestože se nezlobil na ni. Bez pohnutí ho sledovala převrátit stolek, kupodivu ji neděsil, viděla už horší věci. Se zamyšlením zvedla jednu skleněnou lahvičku. Po vteřině jí mrskla o zeď. Zvedla další a natáhla ho směrem k němu.* Posluž si. Je to dobrý pocit. *Podotkla. Nechtěla by být pak tou, co to musí uklízet, ale pokud potřeboval pár věcí roztřískat, aby se trochu vyklidnil, nebyla proti. Klidně mu z kuchyně donese nějaký dráhy porcelán, aby to bylo uspokojivější. Vyhledala pohled těch zarudlých očí. Rozpačitě si zkousla ret, na tohle neměla, co říct, ale nemyslela si, že by něco očekával.* /Ah, sakra.../ *Možná by měl vyhledat psychologa, možná by mu měla nějakého dohodit. Jenže na ni tenkrát ty jejich kecy taky nezabíraly.* /No tak dobře./ *Potlačila povzdech, načež mezi potřebami poházenými po zemi našla kapesníky. Přešla k němu, opřela se bokem o stolek, o nějž se zapíral a nekompromisně mu rukou pozvedla bradu.* Opovaž se si ty tváře zas tak drhnout, ještě pořád tady máš náznak té odřeniny z ledu. *Varovala ho pohledem. Místo toho vzala kapesník a lehce je setřela. Její ruka byla něžná, dotek prstů sotva znatelný. Nezdálo se, že by jí vadilo, že se slzy hromadily dál. Upřímně byla raději, že se mohla soustředit alespoň na nějakou maličkost.* Je tu hodně lidí, co tě potřebuje, pokud hledáš. *Poví mu klidně, do očí se mu nedokáže podívat.* Jsi princ. Můžeš změnit život spousty lidí k lepšímu. Najdi si něco, nějaký cíl, co tě bude pohánět kupředu. *Vydechne unaveně.* Všechny ty řeči o tom, že ta bolest poleví, jsou kraviny. Občas budeš mít pocit, že už je pryč, a ona se vrátí, jako by ti ty šrámy způsobili včera. Proto musíš najít něco, co je silnější než ona, něco, co tě donutí pokračovat, i když to tak nesnesitelně bolí. Není to snadný. Ale nemáš na výběr. Ne pokud se v ní nechceš utápět navždy. *Mluví jen z osobní zkušenosti. Věci, které by tenkrát možná nerada slyšela, ale slyšet je potřebovala a možná by se pak nemusela ve všech těch sračkách plácat sama.* Nezáleží na tom, kdo odejde. Ty jsi jediný, kdo to sám se sebou nesmí vzdát. *V jejích očích byla možná stopa soucitu, ale nikdo nemohl říct, že by ho utěšovala jako malé dítě. Byla klidná, rozvážná, snad trochu smutná, ale doufala, že to poslední ví jen ona sama.* Ale pořád jsem naštvaná, aby bylo jasno. Za tohle mám právo po tobě hodit aspoň tři sněhové koule. *Potřese hlavou.* /Co já tu vůbec dělám./ *Proč se do háje vůbec zajímá? Ignorovací taktika byla o tolik snazší. Měla se sebrat a odejít. Jenže nebyla jako ostatní lidé. Ti, když vidí bolest, odvracejí zrak. Spoustu lidí bolest děsí, nevědí si s ní rady a nechtějí ji pociťovat. Pro ni to byla stará známá. Zvládala ji. Ale někteří ne. Občas bylo až moc těžké nechat někoho trpět samotného.*

*Otíral si zuřivě tváře, zatímco se lehce otřásal z velkého návalu smutku a dalších negativních emocí, které ho zasáhly jako obrovská nečekaná vlna. Nejraději by si tváře rozdrápal, aby ten proklatý projev slabosti dostal pryč. Oni ale stále tekly dál a v něm se opět vzedmul vztek, který i hned vybil na nejbližším stolku, který s prásknutím spadl na zem. Slyšel slova, která mu Idri řekla, ale zdály se tak daleko a neměl teď dostatek síly a soustředěnosti promluvit. Místo toho se přesunul k zrcadlu a hlasitě oddechoval, jako by snad mohl ten vztek ze svého těla vyhnat. Trhnul sebou, když uslyšel ránu a viděl sklo, které spadlo roztříštěné na podlahu a po stěně tekl obsah bývalé lahvičky. Poté si uvědomil přítomnost dívky, když mu podávala další lahvičku. Ani se na princeznu nepodíval, vzal si od ní lahvičku a pevně jí stiskl v dlani až mu zbělely klouby a vystouply šlachy. Nemusel moc přemýšlet a s lehkým výkřikem ji hodil vedle místa, kde se před chvilkou roztříštila předchozí lahvička. Přišlo mu až ironické, jak moc mu rozbité sklo připomínalo jeho nynější stav a život, sám se cítil stejně roztříštěný na kousky. Chvíli jen hleděl na blyštící sklo, a poté se přesunul k zrcadlu, kde se jeho pláč zpustil nanovo. Drtil dřevěnou desku stolu a nepřítomně hleděl na odraz dívky, která ho pozorovala.*/Musím vypadat jak naprostá troska...nebo jsem?/*Běhaly mu hlavou myšlenky, ale momentálně nebyl schopný nic udělat. Ani si neuvědomil, že se Idri pohnula, když najednou stála před ním a nekompromisně mu zvedla bradu a začala mu jemně otírat mokré tváře kapesníkem. Nijak jí neodpovídal, když ho pokárala jako malé dítě, jen překvapeně hleděl na její soustředěnou tvář. Nikdy by nečekal, že mu projeví takovou laskavost, myslel si, že odejde hned co bude moci. Nikdo se přeci nechce starat o prince v krizi, který rozbíjí věci kolem sebe. Ale přesto tu teď stála a On cítil, že klid, který kolem sebe tvořila se pomalu přesouval i na něj a jeho hrudník se zvedal míň a míň, jak se mu pomalu zpomaloval dech. Chystal se něco namítnout, ale neodvážil se protestovat, navíc dívka pokračovala dál.* Měnit životy...možná dřív, všechno, co dělám, co řeknu teď akorát věci zhoršuje.* Zadíval se na podlahu, nechtěl jí hledět do obličeje. Netušil, jestli později nebude litovat, že ho takhle viděla, ale teď to v sobě nedokázal zadržet. Ona se ale z nějakého důvodu rozhodla tu s ním zůstat, a ještě mu dát radu, ačkoli by teď nejraději roztřískal všechen nábytek a pak se skulil do klubíčka někde, kde ho nikdo nenajde. Dívka ho neustále překvapovala. Ačkoli celou dobu hleděl na mokro podlahu, kterou teď kvůli slzám viděl rozmazaně, poslouchal, co mu Idri říkala a ani nedutal. Ačkoli některá její slova byla těžká přijmout, byl vlastně rád, že mu nemaže med kolem pusy a mluví s ním upřímně. Chvíli trvalo, než opět promluvil. *Cíl...*Zašeptal a zapřemýšlel. Možná má pravdu, možná jen potřebuje v životě nový smysl, když mu ten předchozí zmizel. Třeba se jen moc vázal a spoléhal na ostatní lidi, a tak teď, když byl sám, nedokázal to unést. Jeho proud myšlenek byl přerušen dalšími slovy, které ho donutili se jen posmutněle usmát a zavrtět hlavou.*/Tak tady je ta Idri, kterou znám./*Opatrně jí chytil za ruku, kterou mu stírala slzy z tváří a spustil jí, i s tou svou k zemi. Poté povolil stisk a naklonil se k Idri, na chvíli se zadrhnul, ale pak jí přeci jen věnoval objetí. Bylo krátké a nebyla v něm ani romantika ani vášeň. Bylo to jen jemné objetí, které projevovalo jeho nevyslovené díky. Ačkoli by to neřekl nahlas, i těchto pár vteřin byla nejdelší doba, na kterou k sobě za posledních pár měsíců Lauren dobrovolně někoho pustil tak blízko. Nejistě se odtáhl a zacouval dva kroky dozadu, aby mezi nimi vytvořil prostor.*Promiň.* Zamumlal nesrozumitelně a s lehce se třesoucím výdechem si prohrábl mokré vlasy. Nevěřil, že mu to dnes tolik ujelo, ale na druhou stranu se cítil tak nějak...volněji? Stále pociťoval bolest, to se nezměnilo, ale to, že tu pro něj někdo v tuhle chvilku byl z něj sňalo kus břemene, aspoň prozatím.*Za to, že jsem ti pokazil koupání bych očekával víc než tři.*Pokusil se o krátké zasmání a naposledy si protřel oči načež párkrát zamrkal, aby se mu zaostřil okolní svět. Rozhlédl se kolem a ucítil na noze cosi studeného. Podíval se dolů a zjistil, že mu u nohy ležela keramická mistička, kam si nejspíše maséři nalévaly vodu na mytí rukou od oleje. Chvilku jí potěžkal v ruce.*Poslední.*Konstatoval a prásknul s ní o nedalekou stěnu, takže se zlomila na pár velkých hliněný kusů.*Ničení věcí někdy vážně pomáhá.*Pokusil se zavtipkovat, ačkoli to znělo celkem uboze, ale snažil se vrátit do svého původního vzorce chování před tímhle vším. Přešel k lehátku na masáže, usadil se na něj a po promnutí obličeje ho složil do dlaní.*

*Byl jedním z mála lidí, který by i ráda pomohla víc, ale neměla jak. Ne, že by ji úplně opustila empatie, ale měla svých problémů a démonů až až, tudíž se snažila příliš nevžívat do ostatních a s takovou mohla nabídnou jen určitou dávku opory. Vzala to tedy po svém a přidala se k rozbíjení, dokonce mu ochotně podala další lahvičku s olejem. Přišlo jí to jako přijatelná terapie.* /Na tohle se nedá koukat./ *Potlačila povzdech a rozhodně, ačkoliv ne hrubě, se ujala jeho tváří, kterým dával pořádně zabrat.* A nepřemýšlel jsi, že je to tím, že svůj vztek a bolest obracíš vůči ostatním. Je to na houby, to jo, ale oni nemůžou za to, co se ti stalo. Ani ty za to z velké části nemůžeš, ale občas se prostě špatný věci dějí. Ty si můžeš jen vybrat, jak se k nim postavíš. *On pil a měl občasné výbuchy vzteku. Ona tenkrát propadla těžké depresi. Každý měl svůj obranný mechanismus, mohl však fungovat jen určitou chvíli, dokud si člověk neuvědomí, že se nechrání a jen si víc ubližuje.* Mhmm. *Nevěděla, co bude jeho cíl, on si určitě něco najde. Svěsila ruku, slzy už mu přestaly téct. Vážně doufala, že si tu odřenou tvář ještě víc nerozdrásal, už tak to nejspíš štípalo jako ďas. Překvapeně pohlédla na svou dlaň, když ji chytl za ruku. Nechápavě mu pohlédla do tváře, ale to už ji obejmul. Čekala, že se dostaví nechuť a panika, neměla takové překvapivé doteky ráda, ale to se nestalo.* /Zvláštní./ *Přesto poněkud ztuhla a nedokázala se přinutit mu objetí oplatit. Neobjímala nikoho už hrozně moc dlouho. A po sexu byla ten typ, co se okamžitě sesbírá a odejde, nezůstávala na noc a rozhodně se s nikým netulila a nemuchlovala. Tohle bylo prostě... Divné. Ne ani nepříjemné, ale rozhodně cizí.* To je v pohodě. *Dostala že sebe, když se odtáhl. Když si uvědomila, že její hlas zní téměř plaše, potřásla hlavou.* /A dost./ Jen už to znovu raději nedělej. *Dodala , svůj tón nyní již pod kontrolou.* Jestli chceš, svrhnu na tebe lavinu, ale pak by se mi nechtělo tě vyhrabávat, takže se spokojím s tímhle. Nejsem náročná. *Pokrčí rameny. Ani si nemyslela, že by jí koupání vyloženě pokazit, přestože ji dokázal vytočit, což bylo taky po dlouhé době, co cítila takhle jasný a ostrý vztek. A nebylo to zrovna příjemné. Vůbec by se kolem něj měla začít víc kontrolovat. Neurčitě máchla rukou, když zvedl misku.* Jen do toho. *Povzbudí ho a dokonce se lehce pousměje, když to vážně udělá a miska se rozletí na desítky drobných střepů.* Jednou jsem rozbila fakt drahý porcelánový set. A bylo to fajn. *Potvrdí mu. Tenkrát měla pocit, že si trochu té expresivity zaslouží po měsících v útlumu.* Já... Bych asi měla jít. *Podotkne, když si jde Laurentij sednou. Nezvládá to sama zrovna dobře. Neví, jak víc mu pomoci. Připadá jí k vzteku, jak je v tomhle bezmocná.*

*Netušil, proč dívka prostě neodešla, pochyboval, že by jí snad na něm tolik záleželo, připadalo mu, že za tím bude něco víc.*/Třeba jen má dobré srdce a ty sis toho přes své obvyklé zaslepení nevšiml./*I to bylo možné, v každém případě pro něj stále byla záhadou s nevyzpytatelným chováním. Její další slova mu přišla jaksi zvráceně vtipná, ale na jeho obličeji se to nijak neprojevilo.* Přijde mi, že poslední dobou nepřemýšlím nad ničím, někdy je to tak jednodušší.* Odvětil upřímně. Kdyby měl začít přemýšlet a vzpomínat, dopadl by...no, jako teď a to mu nikdy nepřišlo jako lákavá představa.*Alkohol je dobrá pomoc, nejsem slepý, vidím, co to se mnou dělá. Jen kdybych dokázal být slepý napořád a neslyšel ty otravné hlasy, které mi říkají, abych se nechoval jako idiot a něco se sebou dělal.*Nechal se trochu unést emocemi, ale pak zavřel oči a chvilku dýchal, aby se opět uklidnil. Zpočátku bylo lehké dělat, že je mu všechno jedno, ale z dříve zodpovědného a laskavého prince se na někoho, komu je vše jedno neostane tak snadno, jak si myslel, to mu bylo poslední dobou jasnější a jasnější. Nepřemýšlel a děkovně dívku objal, v tu chvíli mu to přišlo tak nějak přirozené, že ani nepřemýšlel, jestli jí to nebude nepříjemné. To si ale uvědomil hned potom a rychle se odtáhl, přičemž rozpačitě zacouval pár kroků vzad. Všiml si, že mu objetí neopětovala a také její změny nálad a tak se okamžitě omluvil, nevěděl jestli je to opravdu v pořádku, jak mu tvrdila, ale prozatím mu tato slova stačila na to, aby se uklidnil. Souhlasně kývl na srozuměnou a raději si zbytky svého naštvání vybil na keramické míse.*Platí, ale jen pokud mě trefíš.*Neodolal na konec dodat malou výzvu, aby trošku zvedl náladu v místnosti. Divil se, že vůbec řekla, že by ho z té laviny chtěla vyhrabat.*Zní to záživně, ale pálení knih je určitě lepší.*Okomentoval, ačkoli představa Idri, jak naštvaně hází na stěnu drahý porcelán mu vykouzlila malý úsměv na tváři. Sám toho za poslední dobu rozbil tolik, že to už ani nepočítal. Nacházel cosi uspokojivého ve zničených věcech, které mohly sloužit jako tunel emocí z jeho těla. Když zaslechl dívčina slova, překvapeně se na ní podíval a rukama si stiskl kolena. Chápal, proč by tu teď nechtěla být, ale ze sobeckého důvodu nechtěl být sám.*/Jen o moment déle/*Musel vymyslet něco lepšího než to, aby se jí teď plazil pod nohama a prosil jí, aby neodcházela. Rychle se proto zvedl a řekl první věc, které ho napadla.*Alkohol.*Začal zbrkle prosahávat nejbližší stěnu ve snaze najít skrytý šuplík nebo zástrčku. Po několika komicky marných pokusech se otočil na princeznu.*No tak, ty jsi tu Sherlock na hledání alkoholu, přeci mě tu nenecháš.* Jal se dalšího hledání, tentokrát obcházel masážní lehátka.*Ačkoli nevím, jestli se nám podaří najít červené víno...*Vzpomněl si na komentář dívky při jejich prvním setkání a jen to tak pronesl, zatímco se pod ním místnost měnila spíše v místo, které vypadalo jako po apokalypse.*

Jednodušší je to určitě, ale řekni sám, je to tak i lepší? *Pokrčí rameny. Pro ni naopak byl rozum často tím jediným východiskem. Připomínala si, že je z toho venku a všechny logické důvody, proč by se jí dnes nic podobného nestalo. Pak většinou zasedla ke stolu a ponořila se do papírů. Popravdě do baru či celkově k nějaké jednorázovce utíkala jen po nějakém hodně špatném snu, kdy je si potřebovala připomenout, co je realita, a že její tělo teď už patří jen jí. Vydobyla si to právo.* Eh, alkohol je idiot, co tě otupí, a ty pak nevnímáš a nestaráš se o to, že se chováš jako vůl nejvyšší kategorie. *Nesouhlasí. Sama moc nepila, žvatlala pak pitomosti. Jeho objetí jí kupodivu není nepříjemné, ale není to něco, co provozuje denně a je příliš v šoku a nejistá na to, aby mu ho oplatila. I proto se jí ulevilo, když odstoupil. Dokáže pochopit jeho touhu něco rozbít a klidně by mu k tomu i roztleskávala, kdyby mohla. Spokojí se ale s prostým poloúsměvem. Jeho výzvě se zamračí.* Jsem schopna zastřelit běžící antilopu ze vzdálenosti tří stovek metrů, nepokoušej svoje štěstí ani moje ego. *Zavrtí hlavou, ale v očích jí na chvíli zasvítí ona škádlivá světélka. Zalapá po dechu.* Pálit knihy je barbarské! *Oponuje a zamračí se.* Chudák nevinné knihy, žes ty spálil i tu, co jsem u tebe četla?!! Byla zajímavá, ach jo. *Odfrkla si. Ne, že by se jí to dotklo. Když si jde Lauren sednout, navrhne, že by odešla. Vážně si v takových situacích neví moc rady a začíná ji to... No, ne uvádět do rozpaků, ale trochu nejistá si přeci jen je.* Cože? /Hej!/ Hele, Watsone. *Jde za ním, než to tu obrátí naruby.* Žádný chlast, ještě padneš do vody, praštíš se do hlavy a utopíš se. *Remcá a bez přemýšlení za popadne za předloktí.* /Fajn, jiná taktika ty hysterko!/ *Frustrovaně vydechne, vezme ho za ramena a postaví se na špičky, díky čemuž se k němu přitiskne a použije ho jako oporu. Zadívá se mu do očí, neústupně.* Mám ti vyhrožovat polibkem, aby ses vzpamatoval? *Pokud na něj dosud něco platilo, tak tohle. Vždycky se z něj pak stal onen typický bručoun, případně se urazil či trochu naštval, ale alespoň se soustředil a byl sám sebou, ne jako teď při té podivné nesmyslné razii.* /Dnes už to stačilo. Uklidni se./ *Bože, byla by radši, kdyby si předtím taky vzal župan, nemohla si neužívat dotýkaní se té nahé kůže na jeho ramenou, přestože si zakázala s rukami kamkoliv uhýbat. Nesváděla ho přeci.* /Ale kdyby.../

Hmm.*Ačkoli jí nechtěl dát za pravdu i krátké zamručení ukazovalo, že už neví, co by na to namítal. S ní očividně nepochodí, když se bude litovat a vyhlašovat své pesimistické myšlenky. I tak mu ale z pusy vyletěla další hloupost o alkoholu, za kterou ho Idri okamžitě pokárala. Býval by jí řekl, že si teď připadá, jako teenager, který je pod nátlakem rodičů, ale princezna měla pravdu a on to v hloubi duše věděl. Místo toho se zaměřil na oslovení, kterého se mu dostalo.*Vůl nejvyšší kategorie, cítím se skoro poctěn.*Odvětil posměšně. Lidé ho nazvali různými jmény, ale tohle byla jistě novinka. Na druhou stranu, doma slýchal jen ruské nadávky.*/Děkuji za osvěžení slovníku./*Bylo vidět, že dívka k alkoholu tak dobrý vztah neměla, ačkoli si stále pamatoval ten sebevědomý lok, když se poprvé potkali.*/Tenkrát jsi tak ostýchavá nebyla./Ale teď už jsem snad raněn, nejdřív vůl a teď antilopa. Jsem si jistý, že na prince jsi ale ještě nestřílela.*Zavtipkoval, ale když se jí podíval do obličeje na chvilku znejistěl. Její vysoké sebevědomí mu to nedělalo lehké.*Že ne...?*Řekl nedůvěřivě a zkoumavě přivřel oči, jako by mu to snad pomohlo postřehnout více emocí v dívčině obličeji.*Tu knihu si nechám jako pojistku, abys mě nezastřelila.*Dodal nakonec, spokojen se svým rozhodnutím. Nevěřil sice, že by ho nějaká kniha mohla zachránit před naštvanou Idri, ale poskytlo mu to aspoň falešnou útěchu. Jeho reakcí na její odchod bylo zbrklé rozhazování nábytku a obecně ničení celé místnosti, protože ty střepy na podlaze zřejmě nestačili.*To by byla smůla.*Odpověděl s nezájmem nad jejími starostmi. Neměl v plán přestat ani když na něj promluvila, ale v tom ucítil její stisk na předloktí, což ho vyvedlo z míry. Než se stihl vzpamatovat, natiskla své tělo na jeho hruď a on stihl jen překvapeně oddechovat. Teď více než kdy jindy vnímal její výšku, když musel hledět lehce vzhůru, kde byl v zajetí jejích černých očí. Normálně by jí už dávno odstrčil, ale po dnešních událostech byl stále trochu mimo a nechápal svoje emoce stejně jako žár, který se mu bez varování rozhořel v hrudi z její blízkosti. Tomu přidával ještě fakt, že v něm, nejspíš i úmyslně, probouzela respekt svou výškou a hloubkou svých tajemných očí. Pro Laurena to byl tak nový a zvláštní pocit, ale v momentální situaci se zdálo, že se ho nemohl nabažit, jí se nemohl nabažit. Dnes před ní ztratil již téměř všechny zábrany a s otevřeným proudem potlačovaných emocí nedokázal více odporovat tomu, jak ho přitahovala. Navíc teď, když mu pevně svírala ramena a dělil je od sebe pouze její župan.*Nezkoušej mě.*Hlas měl hrubší a uprostřed se mu na chvilku zasekl.*Po dnešku už nemám čeho víc litovat.* Ale nic neudělal, nepohnul se ani o milimetr. Stále měl v mysli, co jí slíbil po jejich obětí a nehodlal se jí dotknout. Všechnu moc teď tedy přenechal jí, zatímco jí zhluboka hleděl do očí, aniž by přerušil kontakt.*

*Odkdy je ona ta, co dává lekce?! Cítila se kvůli tomu vážně divně. Jenže popravdě věděla, o čem mluví. Jistě, čas od času pila, ale spíš jen na uvolnění a včas přestala. Nebyla ráda, když nad sebou ztratila kontrolu, nebo nad svým tělem a to že zjevných důvodů. Ovšem věděla moc dobře, co snese, proto se občas nebránila pár skleničkám vína nebo panákům v baru. On však očividně míru neměl a to bylo špatně.* Ha, a za ňoumu jsi byl uražený, kdo se v tom má vyznat? *Pozvedne hravě obočí, snaží se ho trochu vytrhnout z těch pochmurných úvah, které mu očividně neprospívaly. Nehledě na tuhle místnost. Byl tu neskutečný nepořádek.* Pff. *Přimhouří a nakonec se tajemně pousměje.* Ne... Ale neříkám, že jsem to nikdy nechtěla zkusit. *Ujistí ho varovně.* /A s puškou bych se trefila./ *Tím si byla zatraceně jistá.* Chudák nevinná knížka. *Povzdechne si smutně a zavrtí hlavou.* Není nic, čím bych ji mohla vykoupit z jejího utrpení? *Zeptá se nadějně. Vlastně je celkem ráda, že tu knížku nespálil, zanechává to v ní jistý pocit spokojenosti. Nechápe jeho nutkání ani další jednání. A on ji neposlouchal. Takhle by si nakonec fakt jen ublížil. Očividně musela změnit taktiku, když slova nepomáhaly a ona si moc dobře pamatovala, jak negativně vždy reagoval na její blízkost a flirtování. Zarazila ho a postavila se na špičky, aby získala pár vzácných centimetrů převahu a její výhrůžka vyzněla vážně. Jenže se... Minula účinkem. Přestože ji nezachytil ani neobjemul, měla pocit, že ji svírá a ona se nemůže pohnout. Tenhle jeho pohled zažila jen jednou, touha, která ji zasáhne přesně tam, kde je potřeba. Srdce se jí rozbuší rychleji a přistihne se, jak klesá pohledem k jeho rtům.* /Vadilo by to?/ *Nemohla se rozhodnout. Znovu se mu zadívala do očí, jako by jí mohl napovědět. Nedokázala potlačit ono slastné očekávání, horkost, která ji pohltila při myšlence, že by se vykašlala na zábrany. Nechával to přeci na ní, mohla si vybrat a o tom, co chtěla, nebylo pochyb. Naklonila se o něco blíže, její dech se mísil s jeho. Byly ty rty opravdu tak hebké, jak vypadaly? Přejela po nich těmi svými, jen zlehka. Ah, ano, rozhodně byly.* /Co to vyvádíš?/ *Vážně se zrovna teď muselo ozvat její svědomí?! Věděla moc dobře, že využívá jeho rozpoložení. Nikdy by jí tohle nedovolil, kdyby nebyl tak mimo. Zklamáním zavřela oči a odtáhla se.* Litoval bys toho později. *Věděla, že jo. A nejspíše by to právem svedl na ni. Dneska jí svěřil důvěru a ačkoliv umělá být mrcha, jak by jí mohla takhle zneužít? Chtěla v noci v rámci možností v klidu spát. Už tak to bylo těžké.*