Studené Lázně

Mám svoje standarty.*Odpověděl prostě s lehce uraženým tónem a víc k tomu neříkal. Ňouma mu přišel mnohem urážlivější a nebylo to jen tím, že neměl takové pochopení pro anglické nadávky, ale když byla nadávka přehnaná, nepřišla mu tak účinná, protože někoho v jeho postavení lidé nazývali přehnanými urážkami denně. Věděl, že kdyby se jí díval do očí a věděl jistě, že slova, která říká myslí vážně, nejspíše by se mu na týlu objevil studený pot z nervozity. Teď těm slovům ale nepřikládal váhu, ačkoli si stále nebyl jistý, jestli je to skutečně sarkasmus či upřímnost, občas to nedokázal rozeznat.*No, dobrovolně se ti nepřihlásím, jestli čekáš na tohle.*Dodal raději, aby si oba rozuměli a nad dalším naříkáním nad knihou jen pokrčil rameny.*Dal jsem jí milost...prozatím.*Odpověděl, jako by byl ten nejvíce velkorysí muž na planetě, který se nebaví pálením knih. Vlastně proti nim nic neměl.*/Špatný čas, špatné místo, dobrá hořlavost./*Takové kombinaci přece nemohl odolat, nebyla to jeho vina. Na její pokus o záchranu jen nesouhlasně zavrtí hlavou. Zatím ho nenapadal žádný dobrý obchod a knihu si rozhodl ponechat.*/Však se ještě může hodit./*Také ale neměl srdce jí spálit, nedokázal to tenkrát, když byla u něj v pokoji a on byl rozzuřený, nezvládl by to ani teď, když se na něj dívala nadějnýma očima, snažíce se o vykoupení knihy. Její řeči o tom, že by se měl alkoholu vyhnout moc nevnímal. */Když mi, nepomůže najdu si ho sám/* Najednou se ale ocitl, hrudí přímo namáčklý na Idri, která se k němu přilepila a hleděla teď na něho trochu shora, díky převaze získané postavením na špičky. Normálně byl o kousek vyšší, ale teď musel trochu zaklonit hlavu, aby jí hleděl do očí. Srdce se mu okamžitě rozbušilo a dech napjatě zrychlil, když si uvědomil jejich vzájemnou blízkost. A co více, k jeho překvapení necítil žádnou touhu jí od sebe odstrčit, místo toho byl hypnotizovaný jejíma očima a z hlavy se mu vypařily veškeré myšlenky. Nechal jí naprosto volný průběh, sám už se dnes nedokázal rozmyslet nad ničím a jediné, co dokázal vnímat byl žár v jeho hrudi a vůně exotická vůně princezny, která ho obklopila a chytila do svých sítí stejně pevně, jako ho ona sama držela za ramena. Byl jí naprosto uchvácen a konečně si dovolil pohnout. Přesunul svou ruku na její bok, kde sevřel pás na její županu, ale nijak se jí nedotknul. Mohla tak cítit, že tam je z pohybů látky, ale ne doteku. Po chvíli, která se zdála snad nekonečná se k němu začala naklánět a on automaticky pootevřel rty k událostem, které měli nadcházet.*/Proč se pohybuje tak pomalu?/*Měl pocit, že ho vnitřní žár spálí na popel a dech se mu zastavil v očekávání. Když však konečně ucítil ten její na svých rtech, vydechl a nemohl myslet na nic jiného než nadcházející polibek. Spokojeně zavřel oči, když ucítil lehký dotek jejích rtů, připadalo mu, jako by k němu vysílala elektřinu.*/C-co?/*Pomyslel si zmateně, když se dívka odtáhla.*/Nebylo tohle to, po čem toužila? Tak proč teď přestala?/*Ačkoli se v jeho hnědých očích stále zračila touha, smísila se se zmatením, které teď zachvátilo jeho myšlenky. Její slova ho překvapila, nečekal, že by jí zajímalo, jak se on bude cítit později. Ruku měl stále položenou na županu a ve chvíli přemýšlení a těžkého rozhodnutí její bok na nepatrnou chvíli sevřel, než ruku stáhl. Po krátké pauze jí však stáhl a přešel o jeden krok dozadu, přičemž přerušil emoce, které se mezi nimi objevily. Byl zklamaný, lehce frustrovaný, ale vlastně se mu...ulevilo? Připadal si tak zmatený, nevyznal se ve svých emocích. Chtěl to, to věděl jistě, ale asi ne teď?*/Na všechno je správný čas a tenhle to nebyl./*Kdo ví, jestli někdy bude. S jeho minulostí a netušil, co všechno zahrnovala dívčina minulost. Plus jejich povahy, vždyť občas byli jak časovaná bomba. Zamyšleně hleděl na dívku, než si trochu porovnal myšlenky.*Možná...*Nemohl jí dát lepší odpověď, sám nevěděl. Nahlas vydechl a přešel k věšáku, na kterým měl pověšený svůj župan. Ten si na sebe navlékl, ačkoli se stále neobtěžoval se zavazováním a rozhlédl se po místnosti.*Jako by tu proletělo tornádo, je mi skoro líto lidí, co to budou uklízet.*Přejížděl očima přes střepy na podlaze po rozházené ručníky a převrácené stoly.*Asi bychom se měli vypařit, než nás někdo objeví.*Zapřemýšlel a nevěděl, jestli doufá, že dívka navrhne místo, kam by mohli jít nebo jestli bude moci odejít do své komnaty a utápět se ve svých myšlenkách.*

Ňoumovský standardy? *Navrhne nevinně, aby ho popíchla. Zdálo se jí, že se začíná trochu vracet do normálu, za což byla upřímně ráda. Doopravdy si nevěděla rady s lidmi, kteří byli příliš emotivní, když sama dlouhodobě emoce pohřbívala. Když s ní vtipkuje ohledně střelby, musí se pousmát. Má doopravdy skvělou mušku a s puškou zachází nadmíru dobře. I s pistolí by si poradila, ale na lov se strýcem ji samozřejmě nenosí, nehodí se na střílení na větší vzdálenosti. Když ji strýc učil z pistole, to ji vzal na opravdovou střelnici. Pořád to řadí jako jeden z nejlepších dnů jejího dětství, protože byla úspěšnější než bratránek, navíc pak zašli na zmrzlinu a strejda jim vyprávěl úžasné vtipné historky z mládí. Bylo jí deset, víc ke štěstí nepotřebovala. Vážně zvláštní se takhle ohlížet, Laurentij ji asi nakazil tou přemýšlivostí. Nehodlala v tom však pokračovat a myslí se rezolutně vrátila do přítomnosti.* Ah, škoda, chtěla jsem mít novou trofej, tvá hlava by se nad krbem úžasně vyjímala. *Ujistí ho a vcelku vkusně zahraje zklamání.* /Takže sis ji nechal?/ *A to když odcházela, absolutně zuřil.* /Zajímavé./ *S naději se pokusila knihu vykoupit, ale nakonec si musela povzdechnout.* /Se k tobě zase vlámu a vezmu si ji sama./ *Napadne ji s kapkou pobavení. Teoreticky by toho byla schopná, ale zas až tak zajímavá ta knížka nebyla. Byla téměř na odchodu, když začal obracet naruby i ten zbytek věcí, co tu měly řád a hledal alkohol.* /Zkus kuchyň, ňoumo./ *Nechápe v tomhle ohledu jeho úzkost a on ji neposlouchá, zvolí tedy jinou metodu. Přijde jí jako člověk, který se nejrychleji učí a vzpamatovává ručně stručně. Chytla se jeho ramen, pevně, byly jí oporou, když se postavila na špičky a snažila se mu vyhrožovat polibkem. Nečekala, že se její pohrůžka stane něčím lákavým. Vnímala napětí jeho svalů a odolávala touze přejet prsty po jeho ramenou, zádech, zamotat mu je do vlasů a přitáhnout si jeho ústa ke svým. Ten chraplavý hlas měl asi stejný účinek jako její výhružka, jen ji donutil toužit po tom prostém drobném spojení o trochu více. Zacítila lehký tah na pásku županu. Kdyby chtěl, mohl jí ho rozvázat. Pak už by je dělily jen plavky. Představa tolika odhalené kůže, která se k sobě tiskne ji téměř donutila se zachvět.* /Tak lákavé.../ *Možná až příliš. Naklonila se blíž, otřela se rty o ty jeho. Zajímalo by ji, jak chutná. A jaké zvuky vydává, když ho vášeň pohltí. Jen tiché vzdechy, anebo by jí toužebně sténal do úst? Ah, jen ochutnat, chtěla tak moc? Zarazila se na poslední chvíli, kdy jí svědomí nedovolilo pokračovat. Odtáhnout se jí stálo více vůle, než by byla ochotná přiznat. Dokonce na chvíli zavřela oči, aby se uklidnila a on neviděl její rozrušení. Stiskla rty, když ji sevřel v pase, na vteřinu zadoufala, že si ji přitáhne zpět a oči otevřela. Ustoupil však.* /TO je dobře./ *Připomněla si a nechala ho jít. Spustila ruce podél těla.* /Možná./ *Vážně pocítila zklamání? Nebyla přece rozechvělý teeneger, sakra.* Dobře. *Odpověděla mu klidně a pokrčilo rameny, jako by o nic nešlo. Stejně jako v pokoji se i teď dokázala sesbírat mnohem rychleji než on, ale měly v tom prsty roky praxe v kontrolování vlastních pocitů a předstírání. Spravila si župan, který jí na jedné straně začínal sklouzávat z ramen a vydala se za ním.* No, já to teda rozhodně nebudu. *Zavrtěla hlavou, když ten chaos přelétla pohledem.* /Ale vážně, chudák ten člověk.../ Dobrý nápad. *Uzná a nazuje si své pantofle, aby mohla v klidu dojít do pokoje, kam rovnou zamíří. Ještě naposledy se zarazí a ohlédne se na něj.* Kdyby se to možná... změnilo v nebudu litovat. *Přešlápne.* Tak jsem neřekla ne... a víš, kde mě najít. *Těžko něco vyčíst z těch rozvážných tmavých očích. Nepopírala, že ji to k němu přitahovalo. A kupodivu si dokázala představit trávit s ním čas i mimo postel, byla příjemná změna mít si s kým povídat. Nic víc v tom však nehledala. Doufala, že on taky ne. Aspoň si to zvládla velice přesvědčivě namlouvat. Otočila zpět a odešla, dnes už měla limit pro sociální interakce vysoce přečerpaný.*

*Věděl určitě, že po dnešku bude mít hodně věcí na přemýšlení. Dnes se mu nejedna situace vymkla z kontroly. Nejprve záchvat vzteku, který následoval takový mix emocí, který si již dlouho nedovolil. A aby toho nebylo málo, jeho emoce ho zmátly o to více, když se ocitl v úplné blízkosti princezny a cítil se jako v plamenech, které ho pohlcovali každým momentem více. Pálili ho v krku a nedávali mu chvilku klidu. Dech se mu lehce zachvěl v očekávání polibku, ale k němu nakonec nedošlo. Dívka přerušila daný moment, aniž by mu věnovala byť jediný. Nevěděl, či je více zklamaný nebo si spíše oddechl, sám se v sobě už nevyznal. I tak mu ale dalo úsilí ruku spustit, ale jeho zmatení nad ním převzalo kontrolu o nakonec od ní odstoupil, čímž zadusil i poslední jiskru.*/Asi má pravdu./* I tak si ale dovolil poslední pohled na její rty, než se raději přesunul opět k jejím očím. Ta náhlá touha ho přepadla nečekaně a teď, když pomalu mizela, ho daný moment lehce vyděsil. Nic tak intenzivního se mu již dlouho nestalo a myslel si, že už to v sobě nemá, že tuto svoji část zahubil. Princezna mu ale dokázala přesný opak, neboť absence onoho pocitu ho ještě zesílila. Lehce ho bodlo v hrudi, když spatřil, jak málo to Idri ovlivnilo, nebo jen velmi dobře skrývala své emoce. To o si mohl být jistý, že v momentálním stavu mohl mít své pocity rovnou napsané na čele. Raději si pořádně svázal župan a upravil se, aby se mohl soustředit na něco jiného, než mu dívka odpoví. Nevěděl, jestli doufal, zda půjde s ním, ale naprosto chápal, když se vydala sama ke dveřím.*/Je to tak nejlepší./*Usoudil a hleděl na její odcházející postavu. Překvapeně na ní pohleděl, když se zastavila a než stihl odpovědět, už zmizela za dveřmi. Chvíli pouze nepřítomně zíral na dveře, ale pak se vydal k umyvadlu, přičemž kličkoval mezi rozházenými věcmi a pořádně si opláchl obličej. Nakonec se vydal do své komnaty, kde se rychle vysprchoval. Měl v plánu jít spát, po dnešku se cítil vyčerpaný, ale když ulehl do postele a otevřel oči, spatřil na stolku knížku s černým obalem.*Mám tě spálit?*Optal se jí, ale nakonec se jen posadil a zvědavě si jí prohlížel v ruce. Po krátkém přemýšlení rozsvítil lampičku, a i přes velkou únavu se začetl do příběhu.*