Kuchyně spojena se společenskými prostory

*Protočí očima když mu tase řekne starouš.* Nejsem starouš. *brání se.* Ale klidně s tebou půjdu, určitě mam lepší výdrž jak ty. *řekne sebevědomě, i když vzhledem k tomu, že ho cekem nedávno postřelili do nohy, asi moc lepší výdrž mít nebude. Snaží se ale ten fakt ignorovat.* Určitě se s ní skamarádíš a já tvý pády uvidím. *uchechtne se. Má přeci taky právo se pobavit a navíc aspoň bude mít jistotu, že kdyby se jemu nebo Xavierovi nebo někomu jinýmu něco stalo, bude u toho.* A kdybys to řekl a pár stráží by tam třeba šlo.. myslíš, že by to stálo za něco nebo tam někdo byl a jen na nás čekal? *rebelům by taky mohlo dojít, že kdyby věděli, kde ghetto je nebo bylo, tak by tam šli, takže by to byla akorát past a další zranění nebo mrtví. Pak si povzdychne, když zmíní včerejšek.* Nemusíš se z toho vinit, nebyla to tvoje chyba. Xavier a Aideen se hádaj pořád, poslední dobou trochu víc, nylo jen otázkou času než k tomu dojde. Kdybys nezačal o pití ty, tak by to byl Xavier nebo já nebo kdokoliv jinej, vždycky to tak je. Netrap se tím, hádali jsme se už i mnohem víc. *všiml si, jak se teď jeho děti téměř denně kvůli něčemu hádají a samozřejmě ho to mrzí, ale když si vzpomene na to, jak se on hádal se sourozencema v jejich věku, tak mu to nepřijde až tak horzné, jak to asi přijde Austinovi, který tyhle jejich hádky nezažil.*

Jasně, jenom trošičku. *Přikývne s rádoby vážným výrazem, jako kdyby bezpodmínečně souhlasil.* To bych chtěl vidět. *Uchechtne se. Přeci jen z nich dvou je on ten, který celý život trénoval jako kdyby měl jet někam na olympiádu.* Můžeš vůbec běhat s tou nohou? *Kývne hlavou k jeho noze, kam ho postřelili při posledním útoku.* Na lyže už nikdy nevlezu a snowboard radši zkoušet nebudu. Brusle radši taky ne. Na žádnym z těchhle vražedných nástrojů mě neuvidíš. *Oznámí mu pobaveně, protože to odmítá zkoušet znovu.* To netušim. Daleyza teď ztratila informátory v paláci. Neví kdy a jestli vůbec tam půjdete. A živit prakticky dvě ghetta by nemělo smysl, to by nezvládla. Mít tam jednoho dva rebely by bylo k ničemu, ty by strážci vyřídili asi docela rychle. A jestli tam nastražila něco jinýho... fakt netušim. Je chytrá, znám její strategie, ale o prozrazení polohy ghetta se nikdy nemluvilo. Bralo se jako samozřejmost, že tajný zůstane. Jestli měla nějakej plán, tak si ho nechala jenom pro sebe a mě o tom nic neřekla. Já jí byl dobrej jenom k větší moci, trénování nováčků a k vymýšlení nových strategií. *Pokrčí mírně rameny. O mateřský lásce se z její strany rozhodně nijak moc mluvit nedalo. Láska podle ní byla slabost a tím se řídila i co se jeho týkalo. Všechno byly pouze zbraně nebo pomůcky k tomu, aby měla jistější pozici.* Právě. Poslední dobou trochu víc... poslední dobou, co jsem tu já. To já jsem viník. Maj kvůli mě nervy na pochodu a končí to takhle. Kdybys mě poslal někam do háje, všem by to akorát prospělo a ty bys měl klid. *Stojí si za svým, protože v jeho očích je to všechno jen jeho chyba.*

*raději se s ním dál nedohaduje o tom, jestli je starouš, protože to by byly dohady na dlouho a nechce znít za úplného tupce.* Asi jo. *pokrčí rameny. Nejspíš toho neuběhne moc, ale už ho to bolí jen při větší námaze. Zasměje se potom, co mu vyjmenuje všechny ty "vražené nástorje":* To si jenom myslíš a stejně vyzkoušíš všechno, protože tě k tomu donutí někdo jinej. Takhle to tady funguje úplně ve všem. Jak jinak bysme se asi s justicem během selekce dozvěděli, že mezi těma holkama je fakt nějaká, kteoru milujeme? *řekne pobaveně.* Dobře, stejně by to asi bylo k ničemu... *zamumlá, protože pokud už tam opravdu nidko nebude, stejně by to asi nemělo moc velký smysl.* Nebudu tě posílat nikam do háje. Nikomu by to neprospělo a já bych klid neměl. Ublížilo by to minimálně Misty, Xavierovi a i Aideen, protože tě má taky určitým způsobem ráda. Ničemu by to nepomohlo. A ty za to nemůžeš, protože sis nevybral, do jaký rodiny se narodíš a kde tě vychovají. Nikdo z nás si to nevybral. Tohle celý.. napětí po chvíli pomine. Je to furt dost čerstvý. Neviň se z toho. *trochu žasne nad tím, jak jsou si v takových chvílích podobní, protože kdyby on byl v jeho situaci, taky by se z toho vinil.* Jinak ještě jsem se tě chtěl zeptat... když teda zůstáváš v paláci, co s titulem? Budeš ho chtít?

Asi? Tak to zůstáváš tady. Já si půjdu zaběhat sám. Nebudu mít na svědomí, že se ti s tim něco stane. *Zavrtí hlavou, protože tohle si odmítá vzít na triko.* Nenecham se natlačit do něčeho, do čeho nechci. To radši zůstanu zalezlej v pokoji. Naštěstí už brzo pojedeme hezky do tepla, tam jsem spokojenej. *Uchechtne se.* Neměli byste se to dozvědět nějak vnitřně? Jakože sami od sebe? To fakt potřebujete, aby k vám někdo přišel a řekl vám, že nějakou holku milujete? Jsem jedinej, kdo si našel lásku, aniž by mu někdo radil? *Potřese nechápavě hlavou, ale zrovna teď se nechápavost mísí s pobavením. Už chápe, proč všude jezdí po skupinkách a nedokážou bez sebe existovat. Oni by sami prostě nepřežili.* Nevybral jsem si, kam se narodim, dobře, v tom máš pravdu. Ale i tak si můžu vybrat, jestli budu tady, přihlížet tomu, jak se navzájem ničíte mym vlivem a nebo se budu radši distacovat a na celý tohle, že jsem Schreave, zapomeneme a vám pak bude líp. Misty určitě nerada tyhle hádky sleduje. Aideen se mě furt bojí. A Xavier... najde si náhradu v tom miminu a bude v pohodě. *Pokrčí rameny a pak se na něj překvapeně podívá, protože nechápe, jak se ho teď může ptát na tohle. Vždyť právě rozebírali, jak její rodinu ničí a on se ho ptá, jestli do ní chce patřit oficiálně s titulem.* Já ani nevim, co znamená mít titul. Nikdo mě to nikdy neučil. Akorát bych vám podle mě dělal ostudu. Rád bych mezi vás patřil, rád bych měl klidně i vaše příjmení, ale.. nechci nic z toho, kdyby s tim někdo z vás nesouhlasil. Nechci tu být někomu na obtíž. A titul..Co by to pro mě vůbec znamenalo?

Ne, jsem v pohodě. Nic se mi nestane. *protočí naoko otráveně očima.* Takže se ti tu nelíbí? *uchechtne se. Upřímně asi má raději taky teplo, ale líbí se mu tu. Je to příjemná změna.* Asi měli. Ale kdyby mi to pořád netloukli do hlavy, tak by mi to trvalo mnohem dýl. Plně jsem si to ale uvědomil po tom útoku, kdy ji postřelili a potratila. Nebo respektivě nepotratila... ale prostě chápeš. Byla dost dlouho v kómatu a to samý Justice a prostě jenom to pomyšlení na to, že už by se neprobudila.. ničilo mě to. *Zadívá se někam neurčitě do dálky.* Kdybych tenkrát na tom plese byl.. mohl bych jí ochránit, tohle by se vůbec nemuselo stát a ty a Nyveve byste vyrůstali s námi. *potřese hlavou. Viní se z toho, že tam tenkrát nebyl a díky tomu se stalo všechno tohle.* Misty vás oba miluje, stejně jako Xaviera a Aideen a stejně tak, jako já. Vždyť jsi to viděl už v tý hale. Zlomilo by jí to srdce, už tak dost bolí přístup Nyveve. A Xavier by si taky žádnou náhradu nenašel, jsi jeho starší brácha a on tě má rád, nic by tě nenahradilo. A Aideen tě má taky ráda, jak jsem řekl... občas je to s ní náročný a trvá jí to, ale nechtěla by, abys odjel. A zbytek rodiny... oni se přizpůsobí a budou v pohodě, vždyť už teď je většina z nich jakž takž v pohodě. *nechce, aby se od nich Austin distancoval jen kvůli přistupu ostatních. Teda... kdyby vážně narovinu řekl, že chce odjet a nedokáže být v paláci, nechal by ho odejít, nemůže ho tam držet. Ale taky by ho to ranilo.* Vždycky se u všeho najde někdo, kdo s tím nesouhlasí a to platí u všeho, Nikdy se nezavděčíš všem. A titul... znamenalo by to, že bys měl vždycky ochranu paláce a prakticky cokoliv bys chtěl. A pak taky takový ty věci jako mít slovo ve věcech týkajících se Illey, postavení, trůn s sále. Ale čas od času by ses asi musel účastnit i různých akcí a cest, kde bys vystupoval jako princ. Může to být občas náročný.. ale se vším bychom ti pomohli. Učit se toho zas tolik nemusíš. Prakticky se jen snažit zavděčit lidu a umět snášet odpor a kritiku, což by ti problém nedělalo si myslím. Nikomu bys nepřekážel ani nebyl na obtíž, na titul máš stejný právo jako každý jiný Schreave a je jen na tobě, jestli se toho rozhodneš využít.

Ne, ani moc ne. Radši mam teplo. *Zhodnotí pobaveně. Takhle zimu ještě nikdy nezažil. S tím, jaké je v Midstonu pořád teplo, tak tady vlastně poprvé naživo viděl sníh, ale to mu zrovna moc říkat nechce. Nechce, aby ho nějak litoval. Neměl žádné kouzelné a úžasné dětství a ano, závidí Xavierovi a Aideen to jejich, ale neznamená to, že by se musel nějak litovat a nebo kvůli tomu měl někde v koutě brečet. Už to nezmění. Pak ho pozorně poslouchá, když mluví o tom útoku, při kterém o něj a Nyneve Misty přišla. Vidí, jak se z toho viní a nakonec se odváží zvednout ruku, aby mu jí povzbudivě položil na rameno. Na vteřinu si to rozmyslí a rukou trochu cukne zpátky, ale nakonec mu jí tam stejně položí.* Ale třeba bys tu nebyl ty. A možná to bude znít blbě, ale radši bych si znova prošel timhle, než vyrůstat v paláci, ale nikdy nemoct poznat svýho tátu. *Nadzvedne mírně koutky rtů v trochu neohrabaném pousmání. Utěšování nikdy nebylo zrovna jeho. Vždycky si v tom připadal nejistý a má pocit, že nikdy neřekne to správný a nebo to, co ten druhý potřebuje slyšet.* Ty mě máš rád? *To je to, co ho na jeho slovech nejvíc překvapilo a u čeho ulpělo nejvíc jeho pozornosti. A pro někoho, kdo celý život toužil po otcovské lásce a nikdy jí ještě nezažil je slyšet tohle něco úžasného.* Jak se jim mam zavděčit? Určitě zjistí, jak jsem vyrostl a budou vás mít za blázny, že jste mě nepopravili. Já nevim, jak někoho reprezentovat, natož rovnou Illeu. Jsem vychovanej jako stroj k zabíjení přece. *Potřese nad tím hlavou. V tomhle si opravdu jen tak nevěří.* A ohledně věcí týkajících se Illey... Říkal ti Xavier o mym nápadu s kastama? Nebo i o tom, že bych mohl trénovat strážce? To napadlo jeho. Mam zkušenosti s tim, jak někoho trénovat. A znam techniku rebelů, sám jsem tu mladší generaci ty techniky učil. *Když přednesl ten nápad s kastami Xavierovi, ten si byl jistý, že z toho bude Jace nadšený, ale už neví, jestli mu o tom sám říkal nebo ne.*

To jsme na tom stejně, ale je to fajn změna a odpočinek. I když bych tu asi nevydržel delší dobu. *uchechtne se. Kromě tepla mu i trochu chybí práce, což by jen tak někomu nepřiznal. Je to workoholik po tátovi. Pak mu řekne o tom útoku, kde Misty postřelili. Pořád se z toho viní. Trochu ho překvapí, když ucítí jeho ruku na rameni.* Taky bych třeba byl. A důlěžitější je pro mě vaše dětství životy než můj život. *pokrčí rameny. Asi se z toho nikdy nepřestane vinit. Pak se mu snaží vymluvit ot, že nikomu nepřekáží. Už se o tom bavili několikrát.* Jsi můj syn, jasně že tě mám rád, i když mi to chvíli trvalo. *pousměje se. Teď už ví, že Asutin opravdu není rebel, ale je to jeho syn.* Možná tak vychovanej jsi, ale uvnitř takovej nejsi. Až zjistí, kde tě vychovali... je jasný, že se to většině asi nebude líbit, ale přesvědčíme je a všechno bude v pohodě. Schreave jsou stejně už dávno spojení s rebely, i když to není moc známej fakt a taky se to dělo dost dávno. A nebudeš ji přese reprezentovat hned. Ani Xavier a Aideen se toho neúčastnili od malička. Všechno by šlo postupně, naučil by ses v tom chodit. *řekne povzbudivě* Ne, o tom mi neříkal... jakej nápad? Ale to s trénováním stráží zní dobře, budou tě poslouchat a mít z tebe respekt. Pokud by ti to samozřejmě nevadilo *Nic o kastách mu Xavier neříkal, Nebo si to aspoň teda neuvědomuje.* Hele, já tě do ničeho nenutím. Nech si to projít hlavou, pokud titul chceš, budeš ho mít, pokud ne, tak tě do toho nutit nebudu. *zavibruje mu mobil, který vytáhne a když si přečte zprávu od Justice, prohrábne si zoufale vlasy.* Měl jsem jí dát čas do konce tý doby, co budeme tady a ne měsíc. Toho se ani nedožije... *zamumlá, protože mu Viorica dělá vážně sarosti. Ví, jaké to je dostávat se z drog, i když na tom nikdy nebyl tak špatně jako ona, ale tohle už dál pokračovat nemůže.*

A pro mě jsou zase důležitější životy vás všech. Neměl jsem možná to nejlepší dětství a jsem si jistej, že s váma by bylo lepší. Ale i tak to bylo jenom dvacet tři let života a podle mě mě čeká daleko víc s váma. A to beru radši, než vyrůst v paláci s tím, že by se tobě něco při tom útoku stalo. Takhle jsem se táty dočkal. Kdyby tě tehdy zabili, tak bych tuhle naději nikdy neměl. *Pokrčí rameny. Ano, byla by tu Misty a tímhle nenaznačuje, že jí nemá rád, nebo pro něj není podstatná. Ale vždycky toužil po tátovi, takže po přízni Jace přirozeně touží o něco víc. A proto ho pak tolik potěší, když opravdu slyší, že ho má rád.* Taky tě mám rád. Tati. *Usměje se na něj. Doteď mu říkal jen křestním jménem. Bál se, aby tímhle oslovením třeba neprovokoval nebo to nepůsobilo trochu jako citové vydírání podobné kňučícímu štěněti, které prosí páníčka, aby ho nenakopl. Ale teď si je jistý, že ho Jace opravdu vidí jako syna.* /Táta mě má rád./ *Chvíli si přijde jako malé dítě, které mohlo poprvé tátovi s něčím pomoct a povedlo se mu to.* A co když mě nepřijmou ani po čase? *Zeptá se s obavou v očích.* Jasně, že nevadilo. Trénovat mě baví. Baví mě celkově se i sám takhle zlepšovat a někoho něco učit. Navíc...předtim mě do posilovny ani nepustili. Nebo jakože..pustili, ale zkus si vybít vztek na boxovacim pytli, když ti za zadkem stojí tři chlapi připravený tě zastřelit... *Uchechtne se nad tou představou a potřese hlavou. Chápal, proč to takhle udělali, ale stejně to bylo otravný. Je rád, že tady ho nikdo nehlídá a on má volnost.* A ten nápad..rebelům nejvíce vadí kasty. Jenže jak říkal Xavier, kdybyste zrušili kasty, vzbouří se víc lidí. To, co na tom rebelům nejvíc vadí je, že ten systém je udělanej hrozně pevně. Chápu, že kdysi to mělo smysl. Bylo potřeba mít od každé profese několik lidí. Ale dnes je to už o něčem jiném a lidi by si zasloužili aspoň trochu povolit uzdy. Spousta lidí, kteří umí nádherně zpívat, malovat, tancovat, cokoliv, tak umírá hlady na ulici, protože se nenarodili do takový kasty, ve který to můžou dělat. No..Tak mě napadlo, že kdyby se vzali z těch oborů odborníci jako nějaká komise, tak ti by mohli posoudit, jestli ten člověk opravdu talent má a může se tím uživit, aby si nevymýšlel. Kdyby to odsouhlasili, mohla by se mu třeba na rok, dva dát kasta, ve který by to mohl dělat. A po tý době by se zhodnotilo, jestli se tím opravdu živí a podařilo se mu uchytit se. Kdyby ano, kasta mu zůstane do konce života, bude jí mít i jeho manželka, kdyby šlo o chlapa, a děti. Kdyby ne, ten člověk se vrátí do původní kasty. Prostě...neříkám, abys kasty úplně zrušil, ale aby mezi nima panovala určitá volnost. Aby mohl člověk dělat to, co chce. A můžeš takhle posoudit i schopnost řemeslníků, učitelů, architektů, prakticky kohokoliv. *Přednese mu svůj návrh ohledně kast, který předtím říkal i Xavierovi.* Já.. asi bych to chtěl zkusit. Být mezi váma tak nějak oficiálně. *Pousměje se nakonec a pak se sám podívá do rodinnýho chatu a zamračí se.* Když byla s tim Cardanem, nebylo to o něco lepší? *Zajímá se, protože v tu dobu se mezi nimi ještě nepohyboval.*

Asi na to každej máme svůj názor a mít budeme.. nemá smysl se hádat. *povzdychne si. Tvrdohlavý a hádavý je, ale zrovna v tomhle se hádat nechce. Když mu pak poprvé řekne tati, dojme ho to skoro stejně jako když to poprvé uslyšel od Xaviera nebo Aideen, když byli malí, a tak se na něj usměje. Ještě před týdnem by neřekl, že někdy dospějí do toho tohoto bodu, ale nakonec je rád, že se dostali až sem. Uchechtne se po jeho příhodě z tělocvičny.* Jo, to už trpět nebudeš muset... *ty stráže odvolal už s příjezdem do sídla, nevidí už důvod v tom, aby ho hlídali. Pak poslouchá jeho nápad o kastách, který mu přijde vážně dobrý a zvažuje ho.* Je to opravdu dobrý nápad. Ale i to by mohlo mezi lidem způsobit velký rozepře.. někdo by si mohl stěžovat, že tamten dostal vyšší kastu a přitom není tak dobrý jako ten druhý. Ale určitě by se to nějak zrealizovat dalo. Až se vrátíme do paláce, můžu to navrhnout na poradě a probrat to i s ostatními. Vlastně bys to měl spíše navrhnout ty. *poslední dobou uvažoval i nad nápadem udělat kast míň. Spojit třeba druhou a třetí, čtvrtou a pátou, šestou a sedmou. Lidé by tak měli větší výběr možnosti povolání. Ale má celkem strach, jak by na to lidé reagovali. Ale ten Austinův nápad určitě chce použít a zkusit ho prosadit.* Dobře. A co se příjmení týče... chceš ho měnit? *v to upřímně doufá, že ano. A byl by rád, kdyby měla stejný přístup i Nyveve, ale ta se od nich dost distancuje. Pak už se podívá do rodinného chatu, kde zjistí, že se Viorica opět málem předávkovala.* Bylo.. sice drogy brala pořád, ale aspoň se málem nepředávkovala jednou týdně. Ale mám podezření, že jí ten Cardan dodává drogy. Možná proto si s ním začala. Ty ho znáš, ne? Myslíš, že by to dělal?

Jsi šílenej paličák. *I on má potřebu mít poslední slovo a ignoruje ten fakt, že to dělá paličáka i z něho. Tohle je něco, co rozhodně podědil po něm. Pousměje se, když vidí, jak ho dojalo to, že mu řekl tati. Ale i přes dojemnost okamžiku jsou to furt dva dospělí chlapi, kteří mají nějakou hrdost a ego, takže tímhle úsměvem to končí a žádná dojemná scéna jak u ženských se nekoná.* Za to ti vážně děkuju. Je fajn mít trochu soukromí. /Třeba v koupelně../ *Protože co kdyby tam plánoval jak všechny zabít nebo tam měl nějakou zbraň, že? To si nejspíš mysleli i strážci, kteří vypadali, že mají chuť vlézt s ním rovnou i do sprchy.* A co kdybys lidi nechal rozhodnout, kdo bude v jakym oboru v tý komisi, nebo jak to nazveš. Pak by si nemohli stěžovat. Něco jako demokracie. Nech vybrat pár odborníků, uznávaných celebrit a tak a z nich, ať si lidé vyberou sami, kdo bude podle nich nejvíce fér. *Snaží se rovnou svůj nápad rozvinout, aby to vyhovovalo co nejvíce lidem.* Já? Podle mě mě nebudou poslouchat už jenom z principu. Tebe respektují. Měl bys to navrhnout ty. Klidně si ten nápad přivlastni, já nejsem nikdo důležitej. *Potřese nad tím hlavou. Nechce, aby to ostatní zahodili jenom protože to navrhl bývalý rebel a bojí se, že přesně to by se stalo.* Myslíš, že si chci nechat příjmení někoho, kdo mi celej život lhal spíš než příjmení mých pravých rodičů? Jasně, že bych chtěl příjmení Schreave.* Tolik ho neznam, takže možný to je. Netušim. Jak by se jí dalo pomoct? *Potřese nad tím trochu bezradně hlavou. O svojí rodinu se bezpodmínečně staral. Byla u něj na prvním místě a takhle to teď bylo i s Viou.*

To ty taky. *oba dva jsou s Misty dost tvrdohlaví, ale on asi o něco více. Dojme ho, když ho nazve tátou a přijde mu to stejné, jak když to slovo poprvé řekl Xavier nebo Aideen.* Není za co. *dát k němu stráže mu přišlo předtím jako dobré rozhodnutí, ale teď už v tom nevidí důvod. Ví, že Austin není nebezpečný.* Jo, to by šlo. Máš skvělý nápady. *řekne upřímně a pak se na něj zazubí.* Po mě, samozřejmě. *řekne sebevědomě, protože sebevědomí je věc, která u něj nikdy nechybí.* V žádným případě si nic nepřivlastním, je to Tvůj nápad a Tvůj taky zůstane. *řekne důrazně.* Poslouchat tě budou muset, protože já s tím nápadem souhlasím. A pokud by měl někdo nějaký poznámky kvůli tomu, kdes žil, tak prostě poletí. *pokrčí rameny. Podle něj by se Austin klidně porady zúčastnit mohl. Uchechtne se nad jeho reakcí u příjmení.* Dobře, to jsem rád. *byl by rád, kdyby to takhle šlo i s Nyveve, ale ta nevypadá, že by se měla někam pohnout a začít se s nimi stýkat jako rodina.* S drogama to vidím jedině na odvykačku.. rád bych věřil, že se z toho dostane sama, ale zatím to tak rozhodně nevypadá. *povzdychne si.*

Já jaksi nemam jinou možnost, když vidim tebe a Misty. *Zkonstatuje pobaveně, protože oba jeho rodiče jsou šíleně tvrdohlaví mezci, takže ani není moc jiná možnost, jaký jiný by on mohl být. Zrovna v tomhle neměly jeho geny na vybranou, jestli to převezmou z výbavy otce nebo matky, protože to je prašť jak uhoď.* Zas tak skvělý nejsou. Někdo jinej by to třeba vymyslel líp. *Potřese nad tím hlavou, protože si nijak moc nevěří a spíše má sklony k podceňování se - také po obou rodičích.* Ne, myslim, že tohle mam rozhodně po mámě. *Namítne naoko se zarytým přesvědčením jenom aby mu nezvedal ego a udělal si z něj srandu.* Ale třeba by se mu dostalo víc prostoru, kdyby byl jakože tvůj. Mě to nevadí, vážně. Vždyť to není podstatný. *Pokrčí rameny, protože on v tom nijakou vědu zase nevidí.* Prostě poletí? To bys je fakt kvůli tomu vyhodil? *Zeptá se překvapeně, protože to nečekal.* Xavier mi říkal o tom, že vás občas ani nepustí ke slovu a myslí si o sobě bůhvíco, jak kdyby sami vládli, takže jsme se domluvili, že kdyby se to opakovalo a oni vás nerespektovali, oprášim vrhání nožů, pak jim to snad bude jasný. Jenom aby ses případně nedivil. Neboj, necham tě vybrat, kam poletí. Ale doporučuju stehno nebo rameno. *Pronese pobaveně, i když je pravda, že o tom vážně s Xavierem mluvili. On dokáže nůž vrhnout přesně tak, jak mu řekne. Dokáže s ním pracovat skvěle, takže pracuje i s rychlostí samotného letu, rychlostí otáček, úhlu zabodnutí, místa zabodnutí a tak podobně. Celoživotní trénink se mu vyplatil.* A kdybysme jí my hlídali? Ne jako strážci, ale nenásilnou formou. Prostě s ní trávit čas, dělat, co má ráda, klidně jí pořídit nějaký zvíře nebo tak. Něco, aby se mohla zabavit a nemyslela tolik na drogy a absťák. Můžeme jí s tím pomoct, aby na to nebyla sama a zároveň to sblíží i rodinu. *Navrhne, co ho akorát napadlo.*

To bude asi pravda no... ale já taky neměl možnost, protože moji rodiče, tvoji prarodiče, byli taky tvrdohlaví. *řekne na svou obranu. Tvrdohlavost je snad hlavním znakem všech Schreave* Trochu si věř, jsou skvělý. *štve ho, že se takhle podceňuje, když k tomu nemá důvod. I když... asi to má taky po něm, protože on je a to prakticky stejně. Je ale zároveň dost sebevědomý, jenže leda v případech, když se jedná o méně závažné věci. Když se jde do tuhého, jak se říká, sebevědomí je ta tam.* To určitě taky, ale po mě víc. *stojí si za svým, protože v "úžasnosti" zrovna vystupuje ta jeho sebevědomá stránka.* Prostoru se mu dostane i tak dost. Ten návrh prostě zůstane tvůj. *v tomlhe nehodlá ustoupit.* První bych je varoval, a pak potrestal.. jestli to bude nižší kasta nebo jen pozice v paláci, o tom bych se rozhodl až přímo přitom. *klidně by to udělal i kdyby někdo shazoval názory Xaviera jen proto, že v minulosti udělal něco, co se někomu nelíbilo.* To co říká Xavier je pravda, ale vrhání nožů raději opraš ve výcviku stráží. Teda.. ne, že na ně budeš vrhat nože, ale spíš je to nauč. *uchechtne se.* Ale tyhle porady jsou občas fakt dost náročný a umí se protáhnout klidně na celej den. * Jo, to by asi bylo dobrý... ale Via není moc člověk, kterej by si nechal ochotně pomoct kort po tom, co jsem řekl, že půjde na odvykačku. Ale zkusit to můžeme.

Jojo, jen se vymlouvej na dávný předky. *Přikývne se smíchem, i když tuší, že nejspíš o výmluvu nepůjde. Pochybuje, že by si takovou paličatost vypěstoval sám bez nějaké genetické dopomoci.* Nedokážu si jen tak věřit. V tomhle fakt ne. *Zavrtí hlavou, protože i kdyby se vážně snažil, stejně tu pořád bude nějaké "ale".* Ne, určitě je to víc po mámě. Má silnější geny a daleko lepší nápady jak ty. *Zazubí se na něj, protože v tomhle ho jen tak vyhrát nenechá.* Fajn, nebudu se s tebou o tom dál dohadovat. Dneska. *Zvedne ruce do vzduchu na znamení, že se vzdává, i když ne na nějak dlouho. Tuhle hádku jednou vyhraje, tím si je jistý. Když slyší, že by opravdu nějak potrestal rádce, kteří by na něj byli hnusní, překvapí ho to, ale nakonec jenom pokýve hlavou a nijak se nedohaduje. Ten malý klučina uvnitř něj se raduje z toho, že ho má táta opravdu rád a daleko radši než nějaké rádce.* Naučim, neboj, ale stejně budu připravenej, kdyby mi Xavier náhodou zavolal. *Uchechtne se.* Doufam, že tam máte kafe a jídlo. *Uchechtne se, když slyší o tom, jak se porady dokážou protáhnout.* Musíš to udělat nenápadně. Ne se k ní postavit a říct jí, že teď s ní budeš trávit čas, aby nemyslela na drogy. Všimnul sis, jak ochotně se chtěla postarat o Magnuse a propašovala ho i na ošetřovnu? Nejdřív jí můžu vzít s sebou venčit, klidně jí můžeme pořídit nějakýho jejího psa. Jednou už jsme se bavili i o tom, že bych jí ukázal jak na pořádnej pravej hák a tak. Nějak to půjde. *Je si tím jistý. Nebo v to aspoň plně doufá.* Už jsem docela přesezenej, půjdu si zaběhat. Půjdeš teda se mnou, nebo zůstáváš tady? *Zeptá se ho, zatímco se zvedá z gauče.*

To nejsou dávní předci, to jsou tvý prarodiče. Starý jsou, ale dávní předci ne. *uchechtne se a protočí nad ním očima.* Tos zdědil taky po mě.... *zamumlá, protože i on se dokáže podceňovat.* Kdyby měla silnější geny, tak jsi míň tvrdohlavej a máš víc trpělivosti. *neunikne mu, jak už i o Misty mluví jako o mámě. Několikrát se se svou ženou dohadoval, kdo má silnější geny a stejně se vždycky musel vzdát, protože Schreave geny jsou prostě silnější.* Už se o tom nebudeš dohadovat vůbec. *uchechtne se a užívá si pocit malého vítězství.* Žádný vrhání nožů po rádcích nebude. *stále si stojí za svým a pobaveně mu zacukají koutky. I když by lhal kdyby řekl, že by si to občas nějaký ten rádce nezasloužil. Ale dělat se to nebude.* Toho je vždycky zásoba. *nedokáže si představit takové porady bez kafeho. Je to většinou jeho záchrana.* Díky, že se tak staráš. *Usměje se. Upřímně ho trochu i obdivuje a teď vidí, jak hrozně moc je podobný i na Misty, která by se taky rozkrájela pro druhé.* Půjdu s tebou. *také se zvedne a pak už společně zamíří ven z chaty.*