Sjezdovka (černá)

Jedná se o jednu z nejprudších sjezdovek vůbec v celé Illey. Pokud si nejste na snowboardu nebo lyžích jistí, rozhodně nedoporučujeme zkoušet tuto sjezdovku. Spousta lidí si zde už zlámala nohy, takže opatrnost nadevše.

*Dlouho na sjezdovce nebyl, ale věří, že člověk jen tak nezapomene, jak snowboard funguje. Proto hned jak mu snoubenka napsala, vzal si na sebe lyžarskou bundh i kalhoty. Helmu ma jen v ruce, neplánuje su ji brát, pokud ji nebude mít ani jeho snoubenka. Sice by raději seděl u baru, jelikož ho zase začali bolet záda, ale odmítá si před svojí snoubenkou udělat nějakou ostudu, ztrapnit se nebo projevit vůbec slabost. Od jeho autohavarie ho stále bolí záda i hlava a podle doktorů to ještě může nějaký roky trvat, jelikož je zázrak, že si tím páteř nepoškodil více. Když dojde dolů ke sjezdovce a uvidí někoho, kdo vypadá jak jeho snoubenka, ušklíbne se, vezme sníh, udělá z něj sněhovou kouli a mrští ji po ní.*

*Má pocit, že by jí brzo umrznul zadek, když by na něj čekala sedící na sněhu, takže se nakonec zvedne, odepne si snowboard a posadí se na nedalekou lavičku. U toho se ho snaží popohnat, protože tu nebude mrznout furt. Když ho pak uvidí, protočí očima a už se nadechuje k nějaké protivné poznámce, ale zastaví jí koule, co po ní hodí.* Fjols! *Zanadává ve svém rodném jazyce a pak se postaví a ušklíbne.* Když jsi takhle sebevědomej, tak jdeme na černou. Zkus se úplně nezabít, ať tě nemam na svědomí. *Uculí se na něj a připne si snowboard k jedný noze, jak se to u lanovek a vleků dělá a spolu s ním vyjede nahoru.* Umíš na tom vůbec? *Zeptá se ještě pro jistotu.y

*Ještě si u sebe v pokoji do sebe hodil jendu skleničku whiskey, aby mu ti trošku otupilo bolest zad a hned se vydal i se snowboardem v ruce k Cheryl. Doufá, že neskončí pod sněhem, protože se nedá říct, že by měli super vztah. Což naznačují i většinou jejich hádky na Illeagramu. On by hlavně chtěl sedět v baru, kde je teplo, alkohol, ale aby si s ní trochu utužil vztah, přežije i toto. Na snowboardu umí, i když na tom strašně dlouho nebyl. Když dívku uvidí, mrskne po ní kouli a nadávku v jejím jazyce jen přejde s povytaženým obočím, protože tomu nerozumí.* Mám tuhej kořínek, jen tak se zabít nenechám. I když umřít vedle tak krásné a milé holky? Kdo by to nechtěl? *Zamrká na ni, i když slovo "milé" Řekne s lehce ironickým pod tónem. Následně si i on snowboard připne k noze a na její otázku se zašklebí.* Kdybych na tom neuměl, tak sem nelezu. *Protočí očima a jakmile jsou nahoře, připne si to i na druhou nohu a jen na ni vyzývaě mrkne.* Uvidíme se dole? *Zazubí se na ni a rozjede se dolů, přijde mu to v pohodě, přece to nakonec ještě nezapomněl. I když ke konci, když má dole zabrzdit, kvůli bolesti zad sebou spíš škubne, uvědomí si, že je na prknu, takže nemůže udělat krok, tudíž zaškobrtne a spadne na zadek, kde zůstane sedět se zamračeným výrazem.*

*Sladce se na něj usměje, když ho počestuje nadávkou ve své mateřtině, aby mu došlo, že vyjádření lásky to rozhodně nebylo.* Chápu. Až spadneš a budeš jenom sípat, mam ti skočit na krk a ukončit to. *Pokýve hlavou jako kdyby se bavili o tom, co budou dělat zítra, když bude náhodou pršet. Pak už vyjedou nahoru a pro jistotu se ho zeptá, jak na tom se snowboardem je.* U tebe si tim nejsem jistá, tønde. *Použije dánské slovo vyjadřující "sud".* Jestli tam zvládneš dojet. *Pokrčí rameny a zapne si druhou nohu. Pak už se rozjede. Během chvilky ho předjede a nezapomene ho u toho ohodit sprškou sněhu. Když pak vidí, jak sebou plácnul na zem, zasměje se.* Ale cenim, žes to zvládnul až sem. *Poznamená pobaveně.* Jestli chceš, můžeš jít na modrou nebo do dětskýho koutku. *Zaculí se na něj.*

*Uraženě si odfrkne a prohrábne si vlasy, přičemž se na ni zašklebí.* Sípat nebudu, to se nestane. Ja se jen tak nevzdám. A co ty víš? Třeba to budeš kdy, kdo si zlomí nohu. *Oplatí ji sladký úsměv a na další slovi z její mateřtiny se zamračí.* Zvládnu tam dojet a nechce se ti mluvot anglicky, mi amor? *Při tom oslovení se na ni sladce usměje a zamrká. Nakonec se rozhodne sjet z kopce, nejdřív jde vše dobře, jenže mu jaksi nejde zabrzdit, k tomu se přidá bolest jeho zad, takže spadne na zadek. Na její smích jen něco potichu zavrčí.* Nechci jít na modrou ani do dětského koutku, tohle v pohodě zvládnu. *Odfrkne si, ale když vstává, musí skrýt to, že mu dělá problém vstát.* Jdem znovu? Nebo se snad bojíš, že z tebe bude koule sněhu? *Optá se jí s povytaženým obočím, načež se zas rozjede nahoru, kde na ni počká.* /Kdybych ji žďuchl, měl bych pokoj i od zasnoubení./ Vsadím se, že teď to dám vážně bez pádu. *Odfrkne si a nečeká na ni a prostě zase sjede dolů, přičemž teď je to vážně bez pádu, proto se na ni spokojeně zazubí.*

Pokud do mě se svojí obratností medvěda nenabouráš, tak se mi nic nestane, neměj starosti. *Uculí se na něj a pak se zašklebí, když se jí zeptá, jestli nechce mluvit anglicky.* Nej, det vil jeg ikke. *Odpoví mu tentokrát celou větou dánsky.* Jsem z Dánska, dánština je moje mateřtina. Budeš si na to muset zvyknout. A tønde je sud. *Přeloží mu slovo, které použila předtím, aby pochopil, že se z toho odteď stala jeho přezdívka a nakonec sjede dolů, kde počká, až se doplouží i on.* Co je? Narazil sis něco? *Stále obočí, když vidí, že se nepostavil tak rychle a mrštně jak čekala.* Ze mě bude koule sněhu těžko. *Uchechtne se a vyjede nahoru, kde se hned vydá z kopce dolů za ním. I tentokrát ho předjede. Přeci jen pochází ze severské země, takže zimní sporty ovládá dokonale.* Páni. To bylo poprvé v životě, co se ti to bez pádu povedlo? *Zamrká jako andílek, když vidí jeho nadšené zazubení.* Máte vůbec ve Španělsku hory nebo tak něco?

Jakej medvěd zas? Všal bys ještě chtěla, aby na tebe spadl takovej sexy chlap, jako jsem já. *Na oko uraženě si odfrkne, ale to o sexy chlapovi myslí vážně. Neřekl by, že ma velký ego... Jen věci vidí tak, jak jsou.* Fajn, tak ja na tebe budu mluvit Španělsky a ty na mě Dánsky a nebudeme si prostě rozumného navzájem. To mi zní jako dobrej plán. *Zamumlá a u toho protočí očima. Angličtina mu nedělá problémy, vzhledem k tomu, že odtud je jeho táta, ale zrovna Dánštinu vážně neovládá.* Ne, jsme v pohodě. *Odpoví ji jednoduše. Nikomu neříká na potkání, že má nějaké problémy, i když toto je jeho snoubenka a asi by měl, ale prostě nechce. Přijde si pak jak slaboch. Radši se sveze dolů po svahu, přičemž tam dojede bez pádu.* Ne. Dokázala si vůbec někdo v životě sklapnout? *Zeptá se sladkým úsměvem na rtech.* Máme. Za co nád máš? Jenom za pláže a moře? I když to podporuju víc. *Uchechtne se a posadí se na lavičku vedle.* Jen já pár roků nejezdil. Ze zdravotních důvodů. *Pokrčí rameny a upře na ni pohled.*

Připomínáš mi medvěda. *Pokrčí rameny.* A ne, díky. Fakt nechci, aby na mě kdokoliv padal. I kdyby to měl být nejvíc chlap na světě. A to ty nejsi, egoisto. *Protočí nad ním očima. Dobře, teď lhala. Sexy byl. Ale říkat mu to zrovna nepotřebuje.* Aspoň bude snazší tě ignorovat. A když sem tam do konverzace připletu dánštinu, tak to hned nehroť. To nejdůležitější mi rozumíš, tønde. *Uculí se na něj sladce a nechápe, co mu na tom tolik vadí.* To vidim. *Zamumlá si sama pro sebe, protože viděla, jak mu dělalo trochu problém se zvednout. Ale nemá potřebu to z něj tahat. Pak už sjede sjezdovku podruhé a dole mu pogratuluje s notnou dávkou ironie k tomu, ze nespadnul.* Jo, párkát už jo. Ale bohužel tobě to nijak ukazovat nechci. *Zašklebí se na něj.* No ty pláže a moře vás reprezentujou všude po světě, tak se mi nediv. Navíc jsem to nemyslela špatně. Když už se k tobě mam stěhovat, chci vědět, co mě čeká. *Protočí očima a už se ho neplánuje jen tak na něco ptát radši bude sázet na nekonečné dávky ironie.* Ze zdravotních důvodů? Takhle bych neschopnost se na tom naučit neoznačila, ale fajn. *Zašklebí se a posadí se vedle něj, aby se mohla odepnoit ze snowboardu. I tak ale mezi nimi udržuje dost místa.*

Když už mám být medvěd, tam roztomilý medvíďátko. *Odfrkne si na oko uraženě, ale v očích má pobaveně jiskřička.* To ti nevěřím. Každá která mě viděla, i bez oblečení, ti řekne, že jsem nejhezčí chlap na světě. *Pokrčí rameny a schválně si prohrábne vlasy.* Fajn, fajn. Ale stejně se asi jen tak Španělštině nevyhneš. A já se asi nevyhnu Dánštině. *Povzdechne si a zavrtí nad tím hlavou. Potom už má problémy vstát ze země, ale to že má nějaký problém nehodlá přiznávat ani sám sobě.* Vždyť klid. Pláže a moře máme prakticky na každým kroku. Hory tam máme taky, ale ne moc. Jen tak aby se neřeklo. *Uchechtne se a pokrčí nad tim rameny. Potom si uraženě odfrkne.* Urážky ti nesluší, zlato. I když ti teda jdou, ale... *Pokrčí rameny a blíž se k ní přísune a nahne se k jejímu uchu.* Tolik nabručená být přece nemusíš. *Zavrní ji do ucha a doufá, že nedostane prknem po hlavě, protože zrovna u ní si není jistý, jestli ji jen tak jednoduše dokáže získat.*

To bys musel být roztomilej. *Poznamená s pobaveným úsměvem a pohledem dává jasně najevo, že ho roztomilým neshledává.* Tos jim musel do pití hodit něco co působí halucinace, ne? *Uchechtne se.* A neboj, s tim, jak rád se vystavuješ na Illeagramu, jsem z tebe viděla víc než dost, takže mám pro svůj názor dost důkazů. *Usměje se na něj sladce.* No vidíš. Tak si na nic nestěžuj. Z nás dvou jsem já ta, která bude muset být zbytek života v cizí zemi, takže mi trochu mateřtiny nech. *Protočí očima nad tim, jak si věčně na něco stěžuje.* Takže zimní sporty si neužiju, bezva. *Poznamená s notnou dávkou nespokojenosti, protože zimu miluje. Pak už se usadí vedle něj a odepne si nohu z vázání, aby jí měla navolno. Nakrčí se, když jí osloví "zlato" a ani se nestihne nadechnout k odpovědi a on je najednou u ní. Praští ho do ramene, i když díky rukavicím a jeho bundě nejde o nijak silnou ránu.* Proč bych neměla být nabručená? Budu si muset vzít tebe. A neříkej mi zlato. *Zamračí se na něj a radši z lavičky vstane, aby byl mezi nimi prostor. Jen tak k sobě nenechává někoho přiblížit.*

Jsem roztomilej, když se mi chce. *Odfrkne si a koukne se na ni zvědavým pohledem. Byli mu jasný, že ať by dostal jakoukoliv snoubenki, bylo by to s ní těžký tak jako tak, ale má pocit, že takhle tvrdohlavou snoubenku a navíc snoubenku, která se mu jen tak nepodřídí mu snad rodiče našli schválně.* Ne, oblblý mohly být tak z mé krásny. *Uchechtne se a po jejích dalších slovech nad tím protočí očima.* Kdybych si mohl na těch fotkach nic nezakrývat, tak názor změniš. *Nevinně na ni mrkne a následně si povzdechne.* Fajn, už ti nechám být. *Nemá v plánu ji rozkazovat, že bude muset mluvit jen anglicky nebo španělsky. Ať si mluví jak chce, ale bylo by fajn, kdyby on tomu rozuměl. Jakmile se k ni přisune, doufá, že to nedopadne katastrofou, ale když ho bouchne do ramene, nespokojeně zamručí.* /Tak půjdu do města si zklidnit chuť.../ Já bych řekl, že vzít si mě je výhra. Mohla si dostat nejakyho nafoukanýho, hnusnýho, ošklivýho, starýho chlapa. Buď ráda za mě. *Pronese vážně, načež se ležérně opře o lavičku.* Nejsem z toho taky nadšenej, ale budeme muset spolu žít, tak mi to trochu zjednoduš, ne? Bylo by to fajn. A zlato ti budu říkat. *Sladce se usměje.*

Tak to se ti poslední dobou nejspíš nechce ani trochu. *Poznamená s uchechtnutím.* V tom případě si vybíráš holky bez mozku. Už chápu, proč na mě jsi ještě nic nezkusil. *Odpoví ironicky i na jeho další poznámku a u toho se na něj sladce zaculí. Jo, byl krásnej a to hodně, ale ona mu to vážně odmítala odkývat a tím mu ještě víc zvedat už tak vysoký ego.* Jsem ráda, že tam zakrýváš aspoň něco. Nerada bych změnila názor na naprostý znechucení, když už spolu máme strávit zbytek života. *Zamrká jako neviňátko. Když se k ní pak přiblíží, bouchne ho do ramene. Jen tak si nenechává narušovat osobní prostor. Potřebuje mít svoje místo, aby se cítila bezpečně.* Jasně, místo toho mam otravný, egoistický hovado, který dokáže myslet jenom na to, jak skvěle podle sebe vypadá. *Namítne a u toho se na něj zamračí. Jako aspoň pomyslnou ochranu před ním si založí ruce na hrudi.* Jak ti to mam jako zjednodušit? Mam se nadšeně usmívat a dělat, že tě miluju? Fajn. Jestli to tak chceš, klidně to zvládnu. Ale nečekej, že to kdy budu myslet vážně.

Jak kdy. Když chci zapůsobit, tak umím být roztomilej. *Stojí si stále za svým a po jejich slovech se zasměje a zavrtí hlavou.* Ne, většinou si vybírám holky, co myslí, ale ne mozkem. A když nemyslí mozkem ani ničím jiným, tak jsou blbý, protože si myslí, že mě jen tak dostanou na vic nocí. *Pokrčí rameny s menším úsměvem na tváři. Když ho bouchne do ranene, trochu ublížení si pro sebe zamručí a následně si povzdechne.* To není pravda. Jen je jednodušší se schovat za tohle, za tuhle masku a dělat, že se starám jen o toto, než ukázat pravdu. *Pokrčí rameny, načež se ale dalším jejím slovům ušklíbne.* To po tobě nechci. Tohle bych nedokázal, protože si vztah nedovedu představit. *Vysvětlí ji a zkoumavě si ji prohlédnu.* Jsi zajímavá a docela komplikovaná. Takový holky tak často nepotká. *Pronese upřímně.*

Nojo, tak to to vysvětluje. Teď je tvůj chtíč nejspíš hluboko pod nulou. *Usměje se sladce.* Chápu. Rovnou můžeš říct, že chrápeš jenom s kurvama. Ušetřil by sis dost času. A já naštěstí jednou z nich nejsem. Jsem ráda, že mě se tvůj výběr netýká. *Pokýve naoko vážně hlavou a vykouzlí na tváři potěšený úsměv.* A jaká je pravda? Proč si přede mnou tu masku nesundáš, když se máme vzít? Třeba by pak pro mě bylo snazší tě poznat a nějak...přijmout. *Snaží se použít co nejlepší možný výraz.* Fajn, já taky ne. Vztahy nevyhledávám. *Pokrčí rameny.* To je poklona nebo urážka? *Nadzvedne obočí po jeho dalších slovech.*

Náhodou, můj chtíč je pořád velkej. *Mrkne na ni a usměje se u toho. Sice by teď byl v baru, kde by mohl balit nějakou dívku nebo by byl už nejraději někde v posteli, i kdyby to mělo být s jeho snoubenkou. Což si nemyslí, že se mu to jen tak podaří.* Nespím jenom s kurvama. Spím i s holkama ci nejsou kurvy. Takže pořád ve výběru jsi. *Pokrčí rameny, přičemž poté povytahne obočí a upřeně se na ni koukne.* Před tebou jsem ji už dost sundal, víc už nemusím. Normálně nebývám takhle... Milej? Ale snažím se. *Plno lidí by o něm řeklo, že se chová bezcitně, ale hlavně před svou rodinou se chová úplně jinak. Nebo před dívkami, které chce získat. A nebo taky před dívkou, kterou si musí vzít.* Poklona. Asi. *Pokrčí rameny a vstane, přičemž se nevzdá a přístoupí k ní blíž a položí ji pomalu ruku na tvář, jakoby byla nějaké plaché zvíře, načež se na ni jen kouká a čeká co udělá.*

Tak v tom případě budu asi imunní. *Usměje se na něj sladce a protočí mírně očima po jeho mrknutí.* Holky, co nemyslej mozkem, ale něčim jinym, jsou kurvy. Já mozkem myslim. Fakt jsem ve výběru? *Nadzvedne pochybovačně obočí a uchechtne se. Ne, že on by jí nepřitahoval a sama neměla dost často někoho v posteli, ale ví, že jakmile tam bude mít jeho, všechno to akorát pokazí. A ona se odmítá citově k někomu poutat.* Sundal? Takhle se chová tvoje milý já? To si nedovedu představit, jak to vypadá, když tu masku nesundáš. *Odfrkne si. To ona měla masku naplno nasazenou a nehodlá jí sundávat. Rozhodně ne před ním.* Asi? *Zeptá se tišeji s uchechtnutím a když se k ní začne blížit, trochu vystrašeně ho sjede pohledem. Trhaně vydechne, když jí položí ruku na tvář a těká pohledem po jeho obličeji.* Proč to děláš? *Hlesne tiše a musí přemáhat chuť od něj odstoupit několik kroků dozadu.*

Tohle je ale blbá imunita. *Odfrkne si a po jejích slovech má problém se vůbec tvářit bez výrazu, nečitelně, jelikož má na už docela pobavený výraz.* Říkám, že jsi v té skupince, která je docela normální. Takova mala skupinka normálních holek. Malá skupinka výběru. *Uchechtne se a nevinně se na ni usměje. Líbí se mu a chtěl by ji nejspíš i dostat do postele, ale neví, jestli by pak ještě nebylo horší utužování vztahů, když už spolu mají přežít celej život.* Když tu maksu nesundám, tak se chovám tak, jak mi zrovna vyhovuje. *Poví upřímně, nemá už nějakej důvod lhát.* Jo, asi. Vem si to jak chceš. *Uchechtne se na oplátku, načež vstane a opatrně k ní natáhne ruku. Všimne si jejího pohledu, což zapříčiní to, že se zamračí, ale spíše starostlivě.* Proč dělám, co? *Optá se jí se, příčemž ji ještě jednou sjede starostlivým pohledem.* Nestalo se ti někdy něco? S chlapama? Nebo... Přijdeš mi jako srnka, která se bojí aut a je někde zrracená. *Dostane ze sebe první přirovnání co ho napadne.*

Mně docela vyhovuje. *Zamrká nevinně řasama a koutky rtů jí zacukají do pobaveného úsměvu, když vidí, jak se sám tváří pobaveně.* Koukám, že ve svádění týhle skupinky, moc nevynikáš. *Popíchne ho pobaveně, protože s ní se mu to zatím nijak moc nedaří. A i kdyby, nesnesla by to. Nesnáší, když jí někdo svádí, lichotí a tak. Má s tím spojenou dost blbou zkušenost.* A to by v tomhle případě bylo jak? *Zajímá se. Nelíbí se jí, když jí pak prakticky složí poklonu. A už vůbec ne, když k ní dojde a položí jí ruku na tvář.* Tohle. Všechno. *Zatěká pohledem po jeho obličeji. Nechápe, proč se jí takhle dotýká.* To je dlouhej příběh a nikdy jsem to nikomu neřekla, takže pochybuju, že ty budeš první, kdo to zjistí. *Odpoví mu nakonec částečně pravdivě na otázku a pak radši sklopí pohled a i celou hlavu, aby jeho ruku nechala sklouznout dolu a poodstoupí od něj.* Nesnaž se mě poznat. Je to promarněnej čas. *Doporučí mu nakonec a radši se rozejde ke svému snowboardu, který začne čistit od sněhu. Nějak jí na ježdění už přešla chuť.*

Ale mně teda ne. *Na oko uraženě si odfrkne a zavrtí hlavou. Mu se to roznodně nelíbí.* Ale jo. Jen ty si úplně speciální případ, kterej jen tak nedá. Na tebe si vytvořím dalsi skupinku. *Uchechtne se a pokrčí rameny. V té skupince by byla asi samotná, protože mu vážně přijde neoblomná.* V tomhle případě bych se choval tak, jak se chovám teď. Tak nějak mile? *Konec stočí do otázky, jelikož si není jistý, jestli se chová mile nebo ne. Ale doufá, že jo.* Ja v tom nevidím nic špatnýho. *Pronese zmateně a po jejích slovech na jeho otázku se zamračí.* Někdo ti ublížil. *Odhadne a nakonec si povzdechne.* Řeknu ti taky co nikomu neříkám. Víš, jak jsem nemohl vstát? Měl jsem bouračku. Pohádal jsem se s nejakym chlapem v baru, pak jsem jel domů a on mě pronásledoval a schválně do mě narazil. Odnesl jsem to se zraněním páteře, ze kterého jsem se dostal i nedostal. Od té doby neustále trpím bolesti zad a hlavy. A navíc výčitkami. Ten chlap, který do mě vrazil, nepřežil. *Poví to tlumeným hlasem. Není zvyklý o tom někomu říkat.* Jenže já tě chci poznat. *Pokrčí jednoduše rameny.*

Páni. To se možná začnu cítit i poctěně. *Uchechtne se a potřese nad jeho nápady hlavou.* Fjols na tebe fakt sedí. *Poznamená nakonec a zmíní tak přezdívku, jakou ho počestovala hned ze začátku jejich výletu sem.* No.. Spíš otravně. Divně vesele občas. A tak. *Popíše jeho chování a pak se na něj vyděšeně podívá, když jí položí ruku na tvář. Po jeho odhadu se s ním nedohaduje. Uhodl to. Jenom sklopí pohled a tím mu to vlastně potvrdí. Radši dojde čistit snowboard, aby se vyhnula další konverzaci, ale stejně jí to nevyjde. Aspoň teda poslouchá, co jí chce říct. Zamračí se, když si to doposlechne.* Vrazil on do tebe. Ty si nemáš co vyčítat přece. *Potřese hlavou.* Fajn.. Máš jednu otázku. Co chceš vědět? *Dá mu trochu neochotně možnost se jí na cokoliv zeptat. Nejspíš na to má právo po tom, jak se jí svěřil.*

Začni. *Pokýve hlavou a uchechtne se.* Ale no tak, mi amor. Měl bych ti vymyslet taky jinou přezdívku nebi ti stačí, když ti budu říkat mi amor? *Zazubí se na ni, přičemž si prohrábne své kudrnaté vlasy.* To je bohatý popisek mýho chování. *Pronese pobaveně. Potom se už odváží ji položit ruku na tvář, ale Starostlivě se na ni koukne, když vidí, jak po jeho zkonstantování, že ji někdo ublížil sklopí hlavu. Ještě víc se zamračí. Nakonec se ji svěří on jí.* Ja vim. Jenže jsem se s nim neměl hádat. Sice do mě vrazil, ale potom do něho vrazilo další auto. Někdo si říkám, že ja jsem měl skončit jak on. *Pokrčí rameny a po jejich slovech se zamyslí.* Co má znamenat to, že ti někdo ublížil? Chci slyšet celý příběh. *Upře na ni pohled, ve kterým nemá zadny výraz, jen starost, kterou schovává.*

Co kdybys mi neříkal nijak a já budu střídat tønde a fjols. Já žádnou přezdívku nepotřebuju. *Uchechtne se.* Nojo, jsem pozorná. *Pokýve hlavou, když souhlasí s výčtem jeho chování a pak si poslechne, co se mu stalo. Nechápe, co si na tom může vyčítat. Jeho chyba nebylo nic z toho, co se stalo. I když u toho sama nebyla, aby její slovo a přesvědčení mělo nějakou váhu.* Hádky k životu patří. Navíc jsi nemohl vědět, že je to nějakej debil, co to do tebe pak naboří, ne? Je to jeho chyba, ne tvoje. *Zopakuje mu to a pak mu teda dá neochotně jednu libovolnou otázku a doufá, že se zeptá na něco nenáročného. Marně. Sklopí od něj pohled a stiskne zuby, když uvažuje o tom, jak to co nejstručněji říct.* Během celýho života mi prakticky tak nějak lichotil jenom jeden kluk. Zamilovala jsem se do něj. Jenže on mě jenom využíval. Asi rok. Byla jsem naivní a zamilovaná, myslela jsem si, že má na všechny ty věci právo, i když jsem je já nechtěla. Jednou jsem se mu postavila, protože jsem vážně už nemohla. Naivně jsem myslela, že mě miluje, vyslechne si mě a pochopí to. On mě zmlátil nějakou železnou tyčí a nechal ležet na ulici. Doma jsem řekla, že jsem se porvala v baru. Od tý doby do nich chodim často. Nedokážu poslouchat lichotky, nenecham se nikym balit. To já potřebuju mít nějakou kontrolu. Když už si s něčim začnu, je to na jednu noc, bez jakýchkoli zbytečných slov a podle mě. A tohle je důvod, proč bys mě neměl chtít poznávat. Se mnou nezažiješ lásku jako trám. Já odmítam něco cítit. Radši si bal nějaký jiný. *Doporučí mu nakonec. Neví, jestli se jí ulevilo, když to konečně někomu řekla. Celkově to ze sebe vysypala tak rychle, jak to jenom šlo a snažila se bránit všem vzpomínkám, který jí přitom naskakují v hlavě. Stačí, že se jí o tom dost často zdá. Nechce to prožívat i v bdělém stavu.*

Ne, budeš prostě, mi amor. Jednoduchý. *Pokrčí rameny a lehce se na ni usměje. Potom se už svěří s tím, proč se dnes nemohl zvednout ze země a jaké problémy má se zády kvůli autohavárii a také jaké k tomu má výčitky.* Ja vim, ale byl jsem opilý. Střizlivěl jsem. Ale pořad... *Povzdechne si a poté už poslouchá její příběh a to, co se ji stálo. Poslouchá to s nakrčeným obočím a zamračeným výrazem. Ke konci jejího přiběhu ma ruce zatnuté v pěst.* To je slušnej kretén. *Odfrkne si a podívá se na ni starostlivým pohledem.* Jsem rád, že jsi mi to řekla. A pořád té chci poznat. Nejsem člověk, kterej by se chtěl zamilovat, láska mi je proti srsti. Nerad se vážu. A na tebe netlačím. I přesto jak tě to poznamenalo, tě chci poznat. *Má nutkání ji pohladit po tváři, ale nakonec ruku drží podél těla.* Měli bychom jít dovnitř. Zmrzneš. *Lehce se na ni pousměje a hlavou kývne k chatě.*

*Protočí nad tím očima.* Nebudu se o tom s tebou dohadovat a třeba tě to přestane bavit. *Uculí se na něj. Nakonec si vyslechne jeho příběh a potom opáčí, že on za nic nemůže, protože podle ní to tak je.* Ale pořád si nemáš co vyčítat. A i kdyby. Jak jsi říkal, furt tě něco bolí. Pokud už toužíš po nějakym trestu nebo tak, ber to jako tohle, ale musíš žít dál. Přece nebudeš celej život trávit tím, že budeš přemýšlet o někom, kdo ten svůj zahodil při snaze ti ublížit. *Potřese nad jeho myšlenkovými pochody hlavou a nakonec ze sebe vysype, co se stalo jí a u toho pevně zatíná zuby.* Proč se nerad vážeš ty? *Zajímá se. On její důvod zná, ona jeho ne.* Jo, asi máš pravdu. *Uzná nakonec potichu a vezme svůj snowboard, se kterým se vydá do chaty. Nijak moc na něj nečeká, hlavně už chce být u sebe v pokoji, kde se bude moct odreagovat psaním příběhů.*