Neoficiální sjezdovka

Jestli máte pro strach uděláno, rádi ignorujete značku sdělují zákaz vstupu a jste milovníky adrenalinu, určitě se nezapomeňte podívat na tuto sjezdovku. Jedná se o jednu z těch výše posazených, nebezpečně prudkých a hlavně neoficiálních. Nahoru vás nevyveze žádný vlek, ani lanovka, tady si musíte sehnat sami nějakého řidiče. Často se zde ale najdou tací, kteří si chtějí přivydělat a rádi vás nahoru za nějaký ten poplatek dopraví.

PS: Úrazy na této sjezdovce pojišťovna neproplácí.

*Nechá se spolu se svým bratrem nechat odvézt helikoptérou na jeden z nejvyšších a nejbezpečnějších kopců tady v blízkém pohoří, o kterém se doslechla. Na sobě má obyčejnou lyžařskou kombinézu a všechno ostatní, aby, kdyby se rozmlátila, to nic vážného nebylo. Stále ale nemůže uvěřit tomu, že tohle všechno je skutečné. Devatenáct let se s ním nemohla skoro snést a teď najednou si po hodině výměny pocitů prostě jedou za snowbordovat, jako by se nic nedělo? Když vystoupí na samém vrcholu hory, podívá se na své dvojče a uchechtne se. S sebou do batohu si vzala pár věcí, které si můžou dát, než se rozhodnout sjet tenhle sebevražedný kopec.*

*Vybere si prkno a vydá se za svojí sestrou. Nastoupí do helikoptéry a nechá se vyvést až nahoru. Vystoupí a rozhlédne se kolem. Všude je krásná zasněžená krajina. Na rozdíl od sestry si vzal černou bundu, zelené maskáčové kalhoty a černou helmu. To mu stačilo. Podívá se na sestru. Narozdíl on něj, je vybavená mnohem lépe. Aby taky ne. Teď na snowboardu pojedou dvě dušičky. Snad jenom dvě.* Myslíš, že je to opravdu dobrý nápad? Hele normálně bych ti do toho moc nekecal, ale teď jsi těhotná... *Tahle dvě slova zněla tak zvláštně.* ... takže by jsi měla dávat větší pozor. *Řekne jemně. Přede k ní a znovu si jí prohlédne. Teď když ví, že je těhotná, má pořád potřebu se jí dívat na břicho. Sice by žádné ještě mít neměla, ale stejně.*

*Tiše sleduje svého bratra, jak se jí kouká na břicho, a jen povytáhne obočí, jako by jí to už začalo vadit.* Do prdele, nechtěj, abych začala litovat, že jsem ti to řekla. Protože mě fakt nebaví ty tvoje pohledy, když vidím, že si myslíš, abych si náhodou něco neudělala, když čekám dítě. Nejsem najednou z cukru. *Povzdechne si a zavrtí hlavou, načež zakoulí očima.* Jo a mimochodem, Andreasovi ani slovo. Minimálně o tom tamtom. *Na slovo tamtom dá zvláštní důraz, jako by chtěla, aby mu došlo, že myslí tu událost s jejich otcem.* Chci mu to říct, až bude správný čas. A ne hned, jak ho uvidím. Protože fakt mu to nemůžu říct jen tak. To snad chápeš, že jo?

Promiň no. Prostě je to zvláštní. Víš, celkově. V jednu chvíli se hádáme a v druhé mi brečíš do ramene. V jednu chvíli si moje pomatená sestra, v druhou se za necelý rok staneš matkou. *Zavrtí hlavou.* Nejsi z cukru. Jen mi teď přepadl ten stupidní ochranitelský pud. Prostě mám potřebu ti pořád stát za zadkem, no. *Zamračí se. Vůbec se mu to nelíbí, ale nemůže si pomoct.* Nic mu neřeknu. Neboj. Nejdřív se z toho musím vyhrabat sám. *Neposlušná slza mu znovu sklouzne z koutku oka.* Vidíš to? Jsem úplně mimo. *Přiškrceně se zasměje. Pořád nemůže pochopit, jak se tohle všechno mohlo dít a on o tom nic nevěděl.* Řekni mu to kdy chceš. Ale doporučuji ti to udělat nějak jemněji. Je větší citlivka než já a hele kam to dostalo mě. *Zakroutí očima a přemýšlí jestli by bylo hodně divné, kdyby jí teď obejmul.* Máš foťák? *Zeptá se, když si vzpomene na její batůžek.*

Právě proto, Frede. *Povzdechne si a přikývne, jako by o tom celou dobu věděla.* Víš, že jsem blázen, že riskuju, tak se prosím tě na mě takhle nekoukej, pak si fakt připadám divně. Ale nezapomeň, že srát tě budu furt. *Zazubí se na něj.* A doufám, že aspoň k těm dvacetinám od tebe něco dostanu. *Zazubí se na Freda a pak se podívá na údolí pod nimi. Je to nádherné, takhle si to opravdu ani nedovedla představit. Když si všimne slzy v bratrově oku, vrazí mu lehký pohlavek.* Pochlap se. *Mrkne na něj. Samozřejmě ji bolí, že mu o tom řekla, že vypadá zranitelněji, ale musela to udělat. Pak jen přikývne, její bratr by se zbláznil, kdyby se to dozvěděl ve špatnou chvíli.* Co si myslíš, že si budou myslet doma, až porodím? *Zeptá se ho zamyšleně, načež přikývne a sundá si batoh ze zad, kde se začne přehrabovat.* Pak taky horkou čokoládu, kafe, nějaký jídlo a telefon. Kdyby nás takhle viděl Andre, tak by nechápal. *Zasměje se a podá bratrovi foťák, o který si žádal.* A když už o něm mluvíme, co myslíš, už byli na medvědech? Já s ní nemluvila od... *Významně se na něj podívá.* Sakra, já úplně zapomněla. Co tvoje ruce a rameno? *Zeptá se ho pak.*

Hmmm. *Našpulí pusu v nesouhlasu.* To slovo riskuju se mi nelíbí. Ale to slovo furt je z nějakého důvodu milé. *Sedne si na zem.* Záleží na tom, co by jsi chtěla. Jednorožce nevedeme. *Zazubí se na ní na zpět. Pak se na ni uraženě podívá za ten pohlavek.* Promiň. Mám teď ty emoce nějaký splašený. *Setře tu slzu a zase se na ní usměje. Je rád, že se to mezi nimi urovnalo.* No, myslím si, že jim bude divný, když se nedostaneš do šatů. Takže tak divný až porodila to zase nebude. *Pokrčí rameny.* A jestli jim to bude vadit, tak nemám problém s vraždou otce. Když bude Andreas na trůně, matka si na tebe nedovolí. *Zasměje se. Samozřejmě, že by otce nechtěl zabít. Nikdy nechtěl. Pořád to byl jeho otec. Ale teď, když se dozvěděl, co udělal, potřeboval ho nějak potrestat.* Dáš kafe? *Zeptá se se stěněčíma očima. U zmínky o Andrem jen pokrčí rameny. Je si vědom toho, že pozná, že se něco děje. Vezme foťák do rukou a zapne ho. Hned potom ho namíří na sestru a vyfotí ji.* Podle mě jo. Musíme se ho zeptat, jak to šlo. *Doufal, že ho potká brzy. Taky by měl ten vztah mezi nimi urovnat.* Žiju. Rameno nebolí a ruce... *Sundá si rukavice a podívá se na ně. Zrovna hezky pohled to nebyl. Několik jizev a nezahojené strupy.*

*Uchechtne se, když její bratr má i chuŤ ji popichovat, a sedne si vedle něj. Pak se jen ušklíbne a povytáhne obočí.* Nechám to na tobě, protože každý rok jsi ode mě dostal něco originálního. *Ušklíbne se. I když se předtím se svým bratrem moc nemuseli, stejně mu kupovala dárky jak k Vánocům, tak k narozeninám. I když to bylo ve stejný dne. Pak jen souhlasně přikývne, protože chápe, čím si musí její dvojče procházet. Sedne si tak vedle něj a pak se ušklíbne.* Asi bych měla začít chodit ve stylu antický módy, než se to dítě narodí. *Navrhne s úšklebkem jeden způsob, jak to těhotenství schovat, a pak se jen ušklíbne.* Takže si počkáme dalších třicet let, než umře? Trůn mu dobrovolně nedá, na to má moc rád moc, známe ho, bohužel. *Řekne mu s mírným úšklebkem, jako by mu tím dávala najevo, co si o jejich otci myslí, a začne z kafe vyndavat i termosku.* Bože, kdybys mě neměl... *Uchechtne se a pak se podívá, když na ni Fred zamíří a vyfotí ji.* Bože, to si musím zdokumentovat první normální něco se svou ségrou? *Zazubí se na něj a když uvidí jeho ruce, když to vidí, zakryje si pusu rukama a přiblíží se k němu.* Do prdele, takže příště ode mě dostaneš chrániče a rukavice.

Ještě kdybych si vzpomněl, co to bylo. *Řekne potichu. On jí nikdy nějaké ultra skvělé dárky nekupoval. K narozeninám vůbec, pod stromeček tak maximálně nějaký blok, sadu na kreslení...* /Kreslí ona vůbec?/ *...jednou se dokonce zmohl na voňavku. Ani neví, jestli jí někdy použila.* Nevím, jestli to bude originální, ale rozhodně to něco bude. *Slíbí jí a už teď začne plánovat, co by jí mohl koupit. Hned první položka bude něco pro mimčo.* Jasně a pak z ničeho nic porodit dítě. No to by bylo něco. *Zasměje se.* Navíc by ti to asi moc neslušelo. *Řekne, ale překvapivě to nemyslí jako urážku, ale prosté konstatování.* To ho radši vážně zabiju. Nějaký jed do pití, nebo tak. *Začne z legrace vymýšlet.* Kdybych tě neměl, tak bych na té sjezdovce usnul. Jo a taky bych za osm měsíců nebyl strýc. *Podívá se do foťáku. Ta fotka nepatří mezi nejhezčí, ale rozhodně bude jedna z nejoblíbenějších.* Přesně tak. Je to historický okamžik. Devatenáct let jsme se hádali. To je docela dlouho. *Podívá se na svoje ruce.* Jasně. Celý život budu nosit tyhle blbosti. Abych si ty ruce nezničil ještě víc. *Podívá se na všechny ty oděrky. K některým přišel neúmyslně. A pak tu byly i takové, které si vyřezal sám.*

*Zasměje se nad jejich debatou o dárcích a souhlasně přikývne hlavou.* Hlavně když to nebude něco, co nikdy v životě nepoužiju. Víš co, takový auto se bude hodit vždycky. *Nadhodí mu nápad jen tak mimochodem, načež se začne smát, jako by to myslela z legrace, ale v duchu by opravdu takový dárek uvítala. je stejný blázen do aut jako její nejstarší brácha, takže by to bylo něco fajn, ale kdo ví... Pak se ale jen uchechtne.* Představ si to, bylo by to na nějakém plese, já tam prostě v úplně volných šatech a najednou křičím: "Praskla mi voda! Praskla mi voda!" *Začne se smát vymyšlené historce, ale pak zvážní a pak přikývne.* Šest až devět. *Souhlasně přikývne nad jeho správnou znalostí, jak dlouho trvá těhotenství, a pak natáhne ruku, aby jí Fred ukázal, co vyfotil.* No jako počkej, až to přijde i na tebe, až budeš u oltáře, nevěsta ti bude dávat prstýnek a lekne se, co to máš s rukama. To už bych na tvým místě nosila radši chrániče a rukavice najednou.

Takže jsi nikdy ty pastelky nepoužila? *Zeptá se zklamaně. Věděl to, ale stejně.* Myslíš, že na to mám peníze? *Zeptá se. Popravdě má. Ani kdyby k tomu autu koupil motorku, tak by měl pořád peněz dost.* I když... Tobě by se teďka nějaký to rodinný auto hodilo, že? *Popíchne jí a znovu se jí koukne na břicho. Tentokrát jen letmo.* To by byl trapas. *Zasměje se. Ale opravdu si to nedokáže představit.* /Co s tím mimčem bude, až se to dozví rodiče?/ Hlavně neroď předčasně. To už by mě vážně trefilo. *Podá jí foťák.* Zaprvé: tak hrozně to zase není. Zadruhé: Už by věděla, jak ty ruce vypadají, protože zatřetí: žádné rukavice nosit ne-bu-du. *Odmítne to.* Logicky do sebe potom nemůžu řezat. *Řekne z legrace, i když je to pravda.*

Jednou, když jsem si naivně myslela, že se mi povede něco nakreslit. *Pokrčí rameny, jako by na tom nijak nezáleželo. Jako na tom, že to bylo všechno, co od něj dostala. Normálně by nevyužité dárky vyhodila, ale ty jeho si schovávala do jednoho šuplíku v jejím šatníku. Propadla by se hanbou, kdyby to věděl. I teď. Pak se jen ušklíbne.* Prosím tě, koupíš mi minivan a já tě zardousím jak podsvinče. *Ušklíbne se a zavrtí hlavou, než po něm trochu sněhu hodil, aby zůstal při zemi. Vezme si foťák a podívá se na fotku, přičemž se zašklebí a udělá jednu cvičnou fotku, kde zachycuje jak výhled z hor, tak i z části je dva. Hlavně jejich nohy. Pak jen zavrtí hlavou.* Prosím tě, pěkná tvářička nevynahradí takovýhle ruce. *Ušklíbne se a pak mu zase foťák podá.* Můžu se tě na něco zeptat? Potřebovala bych slyšet i jiný než holčičí názor.

To je škoda. *Řekne jen tak. Myslel si, ze je rovnou vyhodila, ale líto mu to nikdy nebylo. Protože přesně to samé dělal s dárky od ní. Buď je velkoryse předal dál nebo je vyhodil.* Ale minivan ve sbírce ještě nemáš. *Namítne* Přece toho prcka nemůžeš vozit na předním sedadle sporťáku. /Kromě toho je minivan mnohem levnější./ *Sníh mu přistane z části na bundě a z části na bradě. Zašklebí se a setře si to. Potom se jí podívá na přes rameno na fotku, kterou udělala.* Ta se mi líbí. *Řekne* Tak hrozný to zase není. *Naposledy se na ně podívá a pak je schová zpátky do rukavic. Chytí foťák a vyfotí ještě krajinu před nimi.* Ptej se. Jen doufám, že to bude něco, na co se mi bude odpovídat lehko. *Napije se kafe.* Nic psychicky náročného.

Co? Že se ty tvoje pastelky nakonec nestaly takovým boomem? *Uchechtne se a pak, když zase mluví o autech, jen pokrčí rameny.* Ale nejsou hezký, vypadají, jako kdyby vypadly z toho přístroje, co ti z věcí udělá obyčejný kostky. *Objasní mu a pak se jen zašklebí, když začnou mluvit o fotkách. U té otázky zase zvážní a opře se o lokty, dívajíc se na nebe.* Spíš potřebuju objasnit myšlení debila *Koutkem oka na něj mrkne, jako by to řekla naschvál, jen aby ho popíchla, a pak zase pokýve hlavou.* Co mám teď dělat, jestli se zjistí, že je to dítě Atticusovo? Co mu mám říct, až mu to budu říkat? Co si myslíš, že řekne? Už mám čas jenom měsíc.

Víš jak dlouho mi trvalo najít někoho, kdo by skočil do papírnictví pro pastelky pro tebe? *Zasměje se.* Přesně. Ty auta nejsou na to, aby jsi v nich jezdila jako šílenec. Ale že mám teď tak velkorysou náladu, tak možná začnu uvažovat o nějakém SUVčku. *Významně se na ni podívá, jako by čekal, že se mu kvůli tomu vrhne okolo krku.* Já nejsem debil. *Řekne uraženě. Dopije zbytek kafe a vrátí jí hrnek.* Stejně už jsi mu to napsala. Takže mu to určitě rovnou řekni. Prostě narovinu přijdi, a řekni, že je to jeho. Pak mu můžeš třeba jednu vrazit a říct mu, že svoje dítě už nikdy neuvidí. *Pokrčí rameny, jako by to bylo to nejlepší řešení.* Podle mě je mu to jedno. Je mu jedno, že čekáš jeho dítě, je mu jedno jak na tom jsi. *Protáhne obličej.* Prostě je to prvotřídní idiot, se kterým jsi si vůbec neměla začínat, ale to je debata až na jindy. *Podá si prkno a připoutá si k němu nohy.* Teď pojedeme. *Vstane a malinko zavrávorá. Už na tom docela dlouho nestál.*

Tak to už chápu, proč to vždycky byly ty nejlevnější na trhu. Svůj skromný limit jsi musel rozdělit za prácičku, aby ti to vůbec někdo vybral a koupil. *Zasměje se a nevěřícně zavrtí hlavou. Čekala, že si na toho někoho takového najde. Pak se jen uchechtne, když začne mluvit o tom, že jí možná sežene nějaké SUV. A pak si jen povzdechne.* Musím teĎ měsíc čekat, než si budu moct zažádat o výsledky otcovství. A když jsem o tom mluvila s doktorem, tak mi řekl, že pokud najde, že tam je víc jak jedno dítě, nebude to vůbec proveditelné, že se to dělá jen u jednoho dítěte. A docela se bojím, že by to pak nešlo. Víš, jak by to pak na naši rodinu vrhlo špatné světlo? Když už o tom mluvíme, myslíš, že bys se mnou šel na první ultrazvuk? Nechci jít sama, na to mám furt dost velký lejno v kalhotách. *Ušklíbne se.* Ale ta facka zní hodně dobře. Jenom se bojím, že by to začalo jednou, a pak už by z něj byla kaše zralá na zpopelnění. *Uchechtne se a pak jen přikývne.* Dětská láska, co trvala až do tý doby, než jsem mentálně dospěla, co od toho čekáš. *Ušklíbne se a pak se začne sama zvedat.* Tak koukám, že jsi vyšel ze cviku. *Sama si naprosto v pohodě připne prkno k nohám a nechá batoh bratrovi.* Poslední dole je padavka! *Houkne na něj, když se rozjíždí dolů.*

Jako bych za jejich práci musel platit penězi. *Prohodí do vzduchu. Potom jí řekne, že jí sežene SUV.* To je dost dlouho. Nemůžou kvůli tobě udělat nějakou výjimkou? *Zeptá se, jako kdyby mohl urychlit růst mimča.* Takže hlavně nečekej dvojčata. *Řekne spíš sám sobě.* Jo. Půjdu rád. Sice bude divný, že jde místo otce bratr, ale půjdu rád. *Usměje se na ní a už teď se z nějakého důvodu těší.* A to ještě by ještě, že po tobě bych nastoupil já a po mně Andreas. /Ale tam by to neskončilo jen fackou. Sám bych ho dotáhl na ošetřovnu, aby ho uzdravili a já ho mohl znovu rozbít./ Hmmm. *Odpoví jen a postaví se.* Ne tak moc, aby jsi mě mohla porazit. *Zakřičí za ní a rychle popadne batoh, naskládá do něj zbylé věci a rozjede se za ní. Pak už se jí jenom snaží dohnat. Až do konce ji ale nepředjede, aby jí kdyžtak mohl pomoct, kdyby spadla.*

To jsem fakt slyšet nepotřebovala. *Zašklebí se jeho odpovědi, protože z ní opravdu sálá dvojsmysl.* A jak asi. Pak už to mimino bude mít spojení mě a otce dítěte nebo co. Takže už se to půjde dát určit. Teď tam jsem hlavně já. *Začne mu říkat o tom, co jí řekl doktor, jqko by měla být nějaká chytrá. A pak se ušklíbne.* To víš, že dvojčata nechci. Dvojitá starost. *Pokýve hlavou a pak se zasměje.* Takže poznámka, držet tě od něj. I když tu nakládačku bych viděla víc než ráda. Pak už jen kličkuje dolů závratnou rychlostí a dokonce na jednom hopíku i chvilku létá.*

No co. Narozdíl od tebe mám aspoň zaručený, že táta nebudu. *Zašklebí se na ní nazpět.* To my fakt dává smysl. *Protočí očima. Tomuhle vůbec nerozumí. Když to dítě vzniklo že dvou, tak v něm taky dva lidi musí být vidět ne?* Ještě aby se ti narodily na Vánoce. To by byla teprve prdel. *Řekne sarkasticky. Musí to být náročné, ale jemu to prostě nepřijde.* Ne, ty půjdeš pěkně s náma a budeš dělat publikum. Hlavně tě tak budu mít na očích. *Natáhne k ní ukazováček.* Což mi připomíná. Teď beze mě nikam nejdeš. Maximálně tě půjčím bratrovi, ale hned mi tě musí vrátit zpátky. *Řekne rozhodně. Vůbec mu nevadí, že o ní mluví jako o věci. Pak už s foťákem v rukou jede za ní. Přetáhne si popruh přes krk a vyfotí první fotku. Vůbec mu nevadí, že by se mohl rozbít. Když se dostane blíž ke své sestře, vyfotí i jí. Přitom málem narazí do nějakého kamenu.* Sakra. *Zanadává, zpomalí a zase mu chvíli trvá, než ji dojede.*

Ale jednou budeš, s tím, co máme v rodině za sexuální choutky, tak věřím, že tatíkem budeš co nevidět. *Uchechtne se a pak si zaťuká na čeko.* Těhotenství trvá devět měsíců, ne celej rok, počítej si to. Jsem prý někdy v půlce druhého měsíce, takže to by bylo dvanáct měsíců. *Zavrtí hlavou, jako by to její bratr opravdu nechápal. No, ona sama taky o tom zrovna moc nevěděla, ale tak co, ví víc než on, tak mu to dá sežrat. Když ale začne mluvit o tom, že on bude její bodyguard, jen na něj vykulí oči.* Ohohoooo! Tak to zapomeň. *Zavrtí hlavou a jede dál. V"bec ho nevnímá, protože si užívá ten adrenalin, a když už jsou na rovné části kopců, trochu zahne a začne svému bratrovi ujíždět slalomem mezi stromy.*

Ale pořád jsem se udržel déle než ty. *Zajiskří mu oči.* No a co. Kdo říká, že budeš těhotná je on jednou? Přesně jak jsi řekla, s tím co máme v rodině za sexuální choutky... *Zasměje se.* Ne. Ty na to zapomeň. Od teď s tebou chodím všude. Ať se nedostaneš zase do nějakého problému. *Zamračí se na ní. Z nějakého důvodu na ní teď potřebuje pořád dohlížet.* Ty kozo. *Zakřičí na ní, když to vezme mezi stromy.* Zabiješ sebe i to dítě! *Mezi stromy za ní nejede. Radši jede okolo tak, aby na ní pořád viděl. Sice je tam hromada sněhu a je to samý kámen, takže je jak na houpačce.* No tak. Neblbni. *Zakřičí na ní. Moc dobře ví, kolik lidí už se takhle zabilo.*

Sklapni. *Ušklíbne se.* Kdybych dostala antikoncepci, jak jsem ji měla, tak to taky nemám. *Vyplázne na něj jazyk a pak jen zakoulí očima.* Hodně štěstí na propašování se na dámský záchodky, až někam půjdeme. *Významně na něj povytáhne obočí, aby si ten daný význam domyslel, a pak se zašklebí. Jeho pokřiky na snowboardu neslyší, jede furt, zabraná do svých myšlenek, a když lesík skončí, tak pokračuje v ještě šílenější jízdě.*

A Atticus nemá mozek. *Poznamená* Navíc to je právě ono. Kdyby jsi ji dostala. *Hodí po ní sníh.* Na dámských záchodcích nepotkáš žádné mužské pohlaví. A pokud nehodláš utíkat oknem, tak ti tam taky nic nehrozí. *Udělá na ní stejný obličej. Neuvěřitelně ho irituje, jak ho ignoruje.* /Už by taky měla dostat rozum./ *Pustí jízdu naplno, aby ji dohnal. Ovšem jeho sestra, ač mu to připadalo nemožné, ještě zrychlila.* Zabiješ se! *Zakřičí na ní, i když ví, že ho neslyší. Proto pokračuje v sebevražedné jízdě přímo dolů.*

Kdybychom do Illey odjeli o týden později, tak bych si mohla zajít na přepíchnutí injekce, protože tady asi těžko za někým takovým zajdu, že ano, když to správně ani nemám brát. *Ušklíbne se a zakoulí očima nad absurditou celé teéhle situace, než vyprskne, protože sníh má i v puse.* Fuj! *Zahuhlá a hned si ho začne vyndavat, a pak si povzdechne.* Bože, takže jako od teď mě nenecháš se v klidu s nikým vyspat? *Přijde jí to vtipné, tak se automaticky začne smát a pak jen zavrtí hlavou. Postupně ale kopec začíná prudčeji klesat, tak začne jezdit ve větších obloucích, ale stále docela rychle, a sem tam si vyskočí z nějakého hopu.*

Hmmm. *Řekne jen a dal to neřeší. Nechce se tu znovu zhroutit. Radši po ní hodí sníh a náhodou se trefí jí do pusy. Okamžitě se začne smát, když si to začne vyndávat.* Jediný, kdo bude spát u tebe v pokoji jsem já a můj vlk. Což mi připomíná, že jsem mu kvůli tobě zapoměl dát oběd. *Protočí očima. Úplně na něj zapoměl. Chudák malá. Co kdyby mu někdo vlezl do pokoje? Vždyť ho sežere! Ne že by mu to vadilo, nemá mu do pokoje co lézt.* No tak. Rózo. *Už se ani nenamáhá na ni křičet. Prostě přeskakuje kameny a jede přímo dolů.*