Neoficiální sjezdovka

Ani náhodou! Aspoň v pokoji mi necháš soukromí, jinak tě někde svážu. *Pohrozí mu prstem a pak se uchechtne.* Neměla by se zvířata krmit jen jednou denně? *Zeptá se ho překvapeně, protože v tomhle žila celou dobu, co ho má. Ona se zvířat bála, spíš teda toho, že by s nimi neměla trpělivost, něco se jim stalo a ona by se o ně neměla jak starat. Na sjezdovce a pak kopec zase slábne, je míň a míň prudký, tak i proto zpomaluje, ačkoli jede docela rovně.*

Ne. *Odsekne. Vážně nehodlá riskovat, že by si do pokoje zavedla nějakýho chlapa. Co kdyby otěhotněla podruhé? O tom už taky slyšel.* Osmdesáti kilovej vlk? *Podívá se na ní.* Utrápila by jsi ho hlady. *Zamračí se na ní. Věděl, že má že zvířat respekt, ale že o tom vůbec nic neví? To by nečekal. Když se před nimi objeví rovinka, tak jí nečekaně dojede. Přiblíží se k ní a dá jí zezadu lehkou facku a hned od ní zase odjede. Jede bokem, kde je víc kamenů, na kterých se dá skákat.*

*Zakoulí očima a povzdechne si. Nakonec by byla možná radši, kdyby o jejich otci zavřela hubu, stejně tak o tom dítěti, protože jestli je něco horšího než nasranej Fred, tak to je rozhodně hyperprotektivní Fred. Pak jen pokrčí rameny.* Víš, že já a zvířata nejsme kamarádi. *Pokrčí rameny a když ji její bratr dojede, zasměje se a začne jet zase dolů prudčeji, následuje ho na hopsavou dráhu. Takhle se už dost dlouho nebavila.*

*Kdyby se s ní právě neusmířil, tak yb jí že srandy řekl, že si rozhodně pořídí další. Jelikož to ale nechce kazit, tak to nechá být a jen protočí oči. Je naštvaný na svoji sestru, která se asi snaží o to, aby zešílel. Proto už se dal nezdržuje nějakou hrbolatou cestou a jede nejkratší možnou trasu. Po chvíli se před ním objeví konec kopce. Tedy té prudké části. Pak je tam ještě skoro rovinka k chatě. Malinko přibrzdí, aby ho sestra předjela a potom jede za ní. Sice ví, že si za to vyslouží posměch, ale někdo jí musí sebrat, kdyby spadla. Radši prohraje než aby se musel vracet do kopce a nechal jí tam vykrvácet. Když dojedou na konec, zabrzdí vedle ní a podívá se zpátky nahoru. Potom podá Róze ruku.* Gratuluju. Vyhrála jsi. *Řekne jako kdyby jí nenechal vyhrát. Takže jeho hlas je nepříjemný. Potom se podívá směrem k chatám.* Tak jedem. *Řekne a rozjede se, ač to moc rychle nejede.*

*S úsměvem jede dál, prudčeji a prudčeji, jako by to byl jen nedostatek adrenalinu, kterého se potřebuje zbavit, a když se kopec víc a víc rovná, tak začne přibržďovat, protože už stejně nemá kam pokračovat. I když svého bratra už znova předjela. Když zastaví spolu se svým bratrem vedle sebe, zazubí se a potřesou si.* Koukám, že jsi nevyšel ze cviku, aspoň na prkně se udržíš. *Mrkne na něj pobaveně a souhlasí, než spolu s ním opustí tu hlavní část sjezdovky a už jen dojíždí k chatám.*