Ohrada se zvířaty

Pokud radši než ruch v chatě, chatovém městečku nebo na sjezdovkách pozorujete zvířata, tohle místo určitě navštivte. V lese rozprostírajícím se všude okolo lyžařského areálu je k nalezení pár podobných ohrad se zvířaty, kde si můžete zvířata pohladit nebo nakrmit.

*Sice už je dost pozdě, navíc je tma, ale jí se vůbec nechce spát. Není unavená, tak nevidí důvod v tom, proč by měla jít spát nebo aspoň být v posteli. Proto si na sebe vzala zateplený kalhoty, huňatou mikinu a růžovou bundu a ještě růžovou čepici. I hned ví, kam půjde. U ohrady se zvířaty už byla, takže se tam vydá i teď a dokonce ani nezabloudí. Pod bundou má schovanou zeleninu a ovoce, které ještě vzala z kuchyně, aby mohla zvířata nakrmit. Jakmile k ohradě dojde, nadšeně doběhne až k plotku, ke kterýmu se hned začne tisknout a natahovat se přes něj, aby si mohla aspoň jedno zvířatko pohladit.*

*Vzhledem k tomu, že ho kotník už nebolí, tak začal aspoň běhat, když už tu není tělocvična nebo posilovna. Potom, co ale slyšel o tom, že tu někoho doopravdy napadl medvěd, tak si dává pozor a běhá jenom po okraji lesa, kde napadnutí medvědem prakticky nehrozí. Jakmile ale uvidí u ohrady se zvířaty May, tak trochu se jeden velkej naštvanej medvěd stane z něj. Rázným krokem jí dojde a zamračí se.* Zbláznila ses, May? To nevíš, že tu někoho napadnul medvěd a že sama nikam takhle ven nemáš chodit? Vždyť se ti do háje mohlo něco stát! Proč jsi neřekla mě nebo Eastonovi, abysme šli s tebou? *Vyjede, i když se snaží hodně držet emoce na uzdě, aby na ní neřval a nebyl nijak moc hnusný, takže to zní hlavně starostlivě než naštvaně.*

*Nadšenw doběhne až k ohradě a začne se hned natahovat po zvířatech, aby si je mohl pohladit. Štve ji, jak je malá, na svůj věk si přijde ještě menší, než by měla být. Nechápe, proč nemůže být velká jako její sourozenci. Nakonec to vzdá a z pod bundy si vytáhne mrkev, kterou začne cpát jednomu ze sobů.Potom vytáhne i jablko, které tam jen tak hodí, ať to sní jaké zvíře chce. Přece na jídlo má právo každé zvíře. Když uslyší kroky, polekaně uskočí od ohrady a překvapeně se koukne na Timmyho.* Tady by medvěd nebyl! Tady je to bezpečný. A náhodou! Ja bych chtěla domů medvídě. *Nafoukne tváře, přičemž si potom vzdorně založí ručky na hrudi a zvedne k němu pohled.* Protože byste mě poslali spát. A já spát nechtěla! *Namítne a pak se zase otočí k ohradě a spokojeně jim tam hodí další jablko.* A taky protože ty máš Ash a East ma Liv. *Pokrčí rameny a zazubí se, když vidí, jak to těm zvířatům chutná.*

*Když uvidí May, docela se vytočí, protože si o ní dělá starosti a zvlášť teď, když tu medvěd někoho napadl. Pořád May ujišťuje, že za ním může kdykoliv přijít, snaží se s ní trávit co nejvíce času, ale je pravda, že to není moc jednoduché, když má královské povinnosti, manželku a dvě děti. Ale i tak by si na ní kdykoliv čas udělal, kdyby potřebovala.* Ale může se tady objevit. Nebo se ti může stát cokoliv jinýho, May. Může spadnout sníh ze stromu, můžeš uklouznout na sněhu a udělat si něco s nohou, ty zvířata tady se můžou tady splašit. Co bys pak dělala, kdybys tu byla sama? Jak bych věděl, že se ti něco stalo? *To medvídě se rozhodne radši nekomentovat, aby si šetřil nervy.* No... *Koukne se na hodinky, aby věděl, kolik je a pak váhavě přikývne.* Zeptal bych se tě, jestli u nás nechceš přespat a koukat se na poníky a sem bysme šli hned zítra, kdy bude tepleji, světlo a budeš tu moct být dýl. Bylo by to tak hrozný? *Nadzvedne obočí a po jejích dalších slovech si povzdychne a dřepne si k ní, aby si nepřipadal tolik jako naštvaný rodič.* No tak, May. Ano, já mám Ash a Easton Livii, ale stejně si na tebe uděláme vždycky čas. To neznamená, že když někoho máme, že na tebe zapomeneme nebo tě opustíme. Budeme tu pro tebe vždycky, ty ťuňťo. *Cvrkne jí do nosu a pak se zvedne a jí vezme do náruče, aby byla výš a líp dosáhla na zvířata.*

*Když uvidí Timmyho, docela se na něj polekaně koukne, ale zároveň překvapeně, protože ji snad přijde, jako by na ni měl nějakej radar až ji to přijde trošku děsivý.* Kdyby se mi něco stalo, tak se doplazím do chaty. Nebo začnu řvát nahlas přes celej les a tím zaplaším všechny zvířata a všechny medvědí vrahy. *Zazubí se na něj a nevinně na něj zamrká.* Nebylo by to tak hrozný, ale chtěla jsme sem hned. *Zase nafoukne tvářičky, načež se na něj koukne a svraští obočí a našpulí rty.* A ty si taky sám venku. Taky na tebe může zaútočit les. Teda jakože zvíře. Prostě se ti něco může stát! *Tvrdohlavě se na něj podívá, protože nechápe proč když ona tady nemá být, proč je tady on. Jakmile si k ní dřepne, už se na něj koukne o něco míň naštvaněji a míň vzdorně.* Ja vím. *Zamumlá a zase našpulí rtíky, jelikož se jí to cvrknutí do nosu nezamlouvá, ale naoplátku mu rozcuchá vlasy.* Ty seš ťuňťa, ťuňťovitej ťuňťa všech ťunťů. *Vyplázne na něj jazyk a nadšene ho chytne jednou rukou kolem krku, zatímco druhou si hladí soba.* A nemůžu si domů pořídit medvídě? Pak bych na tom medvědovi jezdila. *Zeptá se ho, zatímco má stále pohled upřenej na zvířata.* A Timmy? *To už se na něj otočí.* Proč se ty lidi dohadovali na Illeagramu pomocí fotek? *Stáhne obočí, jelikož to nechápe do teď. Navíc nechápe, proč neměli víc oblečení.*

Ale co kdyby ses nemohla plazit nebo křičet? Nebo by tě nikdo neslyšel a nemohl ti pomoct, co pak? Víš, že po chatě a tom prostoru okolo můžeš chodit sama, May, ale takhle daleko a k lesu prostě ne. Slib mi, že sem už sama nepůjdeš. *Koukne na ní dost nekompromisním pohledem.* Ne vždycky můžeme mít všechno hned a teď, to se tě snažíme naučit už dlouho přece. Na některý věci je lepší si počkat. Kdybysme sem šli zítra, mohla bys tu být dýl. Teď půjdeme za chvíli dovnitř, protože ty i zvířata potřebujete spát. *Nenechá jí tu nějak dlouho. Budou tu chvilku a pak jí klidně zpátky do chaty odtáhne. Běh si holt dokončí zítra.* Jenže já jsem velkej, dávám pozor a dovedu se o sebe postarat. Ty jsi malá May a prostě sama takhle ven chodit nebudeš, dobře? Nechci, aby se ti něco stalo. *Pak už si k ní dřepne a když mu řekne, že to ví, ještě jí krátce obejme. Nakonec jí cvrkne do nosu a uchechtne se její reakci.* Nojonojo. *Přikývne se smíchem a vlasy si ani nesnaží nějak upravit. Pak jí zvedne do vzduchu, aby na zvířata líp dosáhla a povzdychne si, když vytáhne téma medvíděte, které předtím tak hezky odignoroval.* Ne, May. Medvěd je nebezpečnej a to i malej. Vždyť máš kočku, ne? To už tě přestala bavit? /Já sakra říkal, že jí maj pořídit křečka. Co teď mam dělat s kočkou? Starat se o ní nebudu ani náhodou, ať si jí vezme East./ *Sice si na sebe často bere starosti ostatních, ale i on má své meze a nebude si ke královským povinnostem, dvěma dětem, dvěma sourozencům a manželce přidávat ještě kočku. Jenže když pak slyší další Mayinu otázku, radši by se šel starat klidně o stádo koček.* Noo... Víš... Ono velký kluci občas rádi koukaj na velký holky a obráceně. Takže občas se najdou takový, který chtějí toho druhýho potěšit nebo vyprovokovat a zveřejňují takový fotky. Ale ty se to opovaž dělat, protože je to ošklivý a lidi toho můžou zneužít, dobře? Jiný to sice dělají, ale je to špatně. /A švagrová by si měla klidnit bráchu, jinak to bude příště vysvětlovat jeden z nich../

Vždyť k plazení nepotřebuješ nic. Plazit se můžeš i bez noh a ruk. Pomocí hlavy jenom. Stačí když si budeš hrát na žížalu. Ty taky nemaj ani ruce ani nohy a dokonale se plazíjou. A křičet bych taky mohla, kdybych měla hlavu. *Koukne se na něj tím výrazem, který má prostě dítě, který si myslí, že je chytřejší než starší sourozenec.* Večer sem sama nepůjdu. Přes den ale jo. V chatě už mam všechno projití. Včera jsem se chtěla kouknout do sauny, ale ozývaly se odtamtud strašidelný zvuky. *Stáhne obočí, jelikož ty zvuky byly divný, ale předvádět je nehodlá.* Ja víím. Ale já chtěla teeď, protože jsem se vevnitř nudiláá. *Protáhne to a koukne se na něj taky na oplátku tím nejvíc neústupným pohledem jaký desetiletý dítě dokáže vytvořit.* Já taky nechci aby se ti něco stalo. *Zamumlá a povzdechne si.* Fáájn, slibujuu. *Dostane nakonec ze sebe, ikdyž sama ví, že vevnitř prostě nevydrží.* /Co srdce necítí, to oči nevidí? Nee... Co oči nevidí, to mozek nechápe? Co oči nevidí, to srdce necítí!/ Medvěd není nebezpečnej. Je roztomilej. A kočka mě baví. Ale potřebuje kamaráda. To nevíš, že nejlepší kamarádi pro kočky jdou medvědi? *Na oko zklamaně zavrtí hlavou. Následně si vzpomene na ty fotky, nad kterýma seděla a nedokázala pochopit na co se to dívá, takže se ho na to zeptá a celou dobu se nechápavě mračí.* To je strašně nefér! Tolik věcí, co nemůžu dělat, ake vy ostatní jo! Toto je moooooc nefér. Chci být zvíře. To to má jednoduchý. Dneska budu spát tady. Třeba mě to zvíře kousne a já se stanu zvířetem. *Nadšeně se zazubí.*

May. Prostě se nedohaduj. Když se ti něco stane a budeš tu sama, nikdo ti nebude moct nijak pomoct a bude to ještě horší. Tečka. A už se o tom nebudeme dohadovat. /Kdy jsem se upsal k výchově mladší sestry? Vždyť já nijak nechlastam a střízlivej bych s tim nikdy nesouhlasil./ Ne, ani přes den, May. I přes den to tu může být nebezpečný. Prostě kdykoliv budeš chtít jít ven, napiš mě, Eastonovi, Ash a nebo Livii. Jeden z nás si vždycky udělá čas a půjde s tebou. A tobě se pak nic nestane. *Odmítá jí pouštět takhle samotnou ven bez ohledu na to, jestli je den nebo noc.* Vždyť by ses nemusela nudit. Mohli jsme si něco zahrát, mohla jsi nakrmit Thonyho polívkou, mohli jsme koukat na pohádky. Nějak bysme se přece zabavili, ne? *Vždycky se jí snaží nějak zabavit a měl za to, že se jim to zatím dařilo.* Medvěd je nebezpečnej, s kočkou by si nerozuměl a kočka kamarádku už má, tebe. Takže žádnýho medvěda. *Zavrtí nekompromisně hlavou, protože v tomhle neustoupí ani za nic.* Nebudeš zvíře a jestli se budeš takhle vztekat, jdeme dovnitř rovnou. *Varuje jí.* Ani dospělí by to dělat neměli, ale některý jsou neposlušný a pak jim to může ublížit. Jednou se sama dočkáš toho, že budeš velká, neboj. A žádný zvíře tě kousat nebude. A i kdyby tě kouslo, zvířetem nebudeš. Jsi tak maximálně malý prasátko s tim, jak si po sobě neublížíš, ale to je všechno. *Uchechtne se jejím nápadům.*

Fajn, fajn, fajn, fajn. *Zamumlá a nejraději by protočila očima, ale nechce Timothyho naštvat ještě víc. Pokud to vůbec jde.* Ale. Tohle není fér. Vždyť jsem si tu chodila sama, pak přijde ňákej mědvěd, někoho zakousne a ja už mám utrum. *Ohrme spodní ret a vykulí na něj oči ve snaze udělat výraz štěněte.* Ale co kdybys měl zrovna nějakou prácii. Nebi tak něco. *Založí si ručky na hrudi, ale už se plánuje vzdát, jelikož ji to přijde zbytečný se s ním hádat.* Prostě zůstanu v chatě noo. /Vztahuje se ten zákaz i na město?/ *Ne že by měla v plánu ten zákaz dodržovat. Prostě si bude hrát na tajnýho ninju.* Neníí. Medvíďátko ne. A když ho výchováváš, tak se pak z něho nemůže stát zlý zvíře! *Namítne a u toho si poupraví čepici tak, že si ji stáhne až skoro nad oči.* /Prostě napíšu rodičům, jestli bych si mohla pořídit medvěda. Že by to byl... dárek k narozeninám. a Vánocům./ *Na tváři se ji objeví pobavený pohled.* Takže i ty jseš neposlušnej! Protože s Ash tam máte taky takový fotky! Já je viděla! Tak milioooon fotek zpláže. *Nevinně se na něj zazubí, přičemž z jeho náruče seskočí na zem, jako by se bála, že ji za trest třeba zlechtá.* Nejsem prasátkoo. Chci být mědvěd. Ti to maj ještě vic jednodušší. *Naštvaně si povzdechne.* Proč jsem se rodičům nemohla narodit jako mědvěd? Kde se stala chybaa?

*Přikývne, když uslyší záplavu "fajn", ale stejně ví, že si May myslí svoje. Je až šíleně paličatá.* Ty sis tu neměla chodit sama ani předtím, May. Jenom jsi to okatě porušovala. Klidně jsi mohla být ty ta, kterou málem zakousl medvěd. Já o tebe nechci přijít a nechci, aby se ti něco stalo, rozumíš tomu? *Koukne na ní už ne tolik přísně, ale spíše starostlivě.* Kdybych měl zrovna nějakou práci, tak jí přerušim a dodělam zítra nebo někdy jindy. Ty jsi pro mě důležitější než práce. *Vždycky to tak měl. Nikdy jí neposlal pryč s tím, že musí něco dodělat. Třeba to dodělal až usnula nebo druhý den. Byla pro něj důležitější jak práce nebo spánek a takhle to bylo vždycky a u všech.* A když budeš chtít ven, za někym přijdeš a ten půjde s tebou. *Doplní jí. Nechce, aby jenom zůstávala v chatě jako v nějakém vězení, ale taky nechce, aby se jí tu něco stalo.* Když ho vychováš, stejně má pořád zvířecí pudy, víš? Stejně jako kočka v sobě má zakódovaný, že loví myši, tak medvěd má v sobě, že s člověkem kamarád není. To ho neodnaučíš. *Zavrtí hlavou a pak potlačí zaúpění, když slyší o těch fotkách s Ash.* No... Já taky občas trochu zlobim, víš? Ale nedělám to zas tak často. /Do prčic./ Protože rodiče jsou lidi. Lidi rodí lidi, medvědi medvědy, kočky kočky a tak dále. A medvědi mají taky svoje starosti, jenom ti o nich nemůžou říct, protože neumí mluvit. *Zakoulí nad jejíma otázkama očima.* A teď už je dost pozdě, takže navrhuju jít se dívat na poníky a pak spát. A když nebudeš odmlouvat, upletu ti copánky. Zítra sem s tebou klidně zajdu. *Pousměje se na ní.*

*Nespokojeně našpulí rty, nechce se vzdát volnýho pobytu venku, protože nechce aby ji někdo hlídal. Ma ráda svý sourozence i jejich přítelkyně, ale chce běhat venku sama.* Ale před tím mi to nikdo nezakázal. A mědvěd mě nesežere. *Tvrdohlavě si povzdechne.* Nojo pořád. *Protočí očima, ale i tak se usměje a rozcuchámu vlasy.* To se ale nedělá. O tom jsem četla. To je něco na p. Ale už jsme zapomněla co to je. *Přohmouří očka a nakloní hlavu na bok. Ráda čte růžky časopisy, i ty které by asi číst neměla.* Fajn, ale ty taky budeš chodit ven jen s někým. *Nevinně se na něj zazubí. Na téma mědvěd už jen zamručí, i když se přímo na medvěda plánuje zeptat rodičů.* /Nebo Liv by mi to mohla dovolit!/ Občas zlobíš? Takže zlobíte oba dva? *Zeptá se ho zvědavě.* I tak chci být mědvěd. *Postěžuje si, přičemž ohrne spodní ret. Když navrhne že už půjdou, naštvaně dupne nohou.* Ja tady chci ještě být. *Zamumlá, ale hádá, že taky nemá smysl se dohadovat.* Toto vážně není fér. Děti nemají... Volnost. *Našpulí rty, ale nakonec ho čapne za ruku.* Ale za tohle si pustíme film Poníků. A nebo upíry. *Usměje se od ucha k uchu, pustí jeho ruku, přičemž začne hopsat před ním.*

Mluvil jsem s tebou o tom hned, jak jsme sem přijeli přece. *Připomene jí trochu nasupeně, i když mu mohlo být jasný, že to pouští jedním uchem tam a druhým zase ven. Přeci jen svou sestru zná a tuší, že i kdyby jí to napsal na zeď v pokoji, stejně by to ignorovala a o žádném zákazu nevěděla.* Něco na p? *Nakrčí zmateně obočí, protože se trochu ztrácí a netuší, co myslí.* Dobře. Tak budeme chodit ven spolu, jo? *Nadzvedne obočí, protože jemu její společnost nevadí. Akorát si moc nezaběhá, ale to dožene jindy nebo si na ní holt bude dávat pozor.* Nojo. Občas zlobí každý. Ty jsi v tom expert zrovna. *Uchechtne se a doufá, že tohle téma už budou moct nechat být.* May. *Pronese dost varovným tónem, když vidí, jak dupla nohou a zamračí se na ní. Nechápe, proč zrovna on musí tyhle její nálady snášet. Neměli by to dělat rodiče?* Poslušný děti mají víc volnosti. Čím víc zlobíš, tím míň jí máš. *Pokrčí rameny a pak jí chytne za ruku a protočí očima, když slyší o upírech.* Žádný upíři. Pustíme si poníky. *Rozhodne, zatímco s ní míří zpátky do chaty.*

*Je celkem časné ráno, když se z hlavní chaty vzdálí mladá dívka oblečená v dlouhém kabátu a džínách, připomínající spíš nějakého myslivce vyrážejícího na lov, než princeznu procházející lyžařským areálem. Dnes totiž nejde na snowboard, namísto toho si na rameni pohodí hnědou tašku, kterou má plnou kdo ví čeho, a vlasy stažené ve vysokém culíku. Po chvíli si ho ale rozpustí, bolí ji z něj hlava, a pokračuje dál za sportovní část střediska. Vydává se ke zvířecí ohradě, což je něco, co by normálně nikdy neudělala, ale když vejde na paseku, kde se tiše pasou sobi, jen se lehce usměje a opře se o plot z dřevěných trámů, který ji jako jediný od těch zvířat dělí. Pohlédne na jednoho soba, který k ní míří, a uchechtne se, než se trochu vzdálí.* Taky jsi zvědavej, viď. *Promluví k němu tiše přemýšlivým tónem, jako by to byla jen terapie, jak se nezbláznit. Zastrčí si ruce do kapes a podívá se na to zvíře z trochu větší dálky, jako by ho měřila a odhadovala to, jaké je.* Máš hezky okolo sebe stádo. *Zamumlá a udělá malinký krok dopředu, jako by se snažila překonat strach. Když se to tak vezme, ze zvířat nikdy neměla strach z toho, co by jí mohla udělat, ale co by se mezi nimi mohlo stát. A teď to stejné bude muset přijmout se dvěma malými drobečky, které se jí mají narodit. Opět trochu blíže přikročí k plotu a natáhne ruku, aby zvíře pohladila po čumáku.* No tak, kdybys mi aspoň poradil, viď. *Promluví šeptem k sobovi.* Jak to ve stádu vydržíš? *Zeptá se ho a pak jen zavrtí hlavou, než ho pustí a o kousek dál se znovu o lokty opře o plot. I když včera byla dlouho vzhůru, nemohla spát, tak se vymotala z té hromadné přespávačky jako první, aby šla přemýšlet. Je toho na ni prostě v poslední době moc.*

*Nakonec zjistil, že jeho odhad byl správný. Opravdu se dívali na superhrdinský film, který ho bavil. Párkrát se dokonce zasmál. Konec ale neviděl, protože rameno jeho sestry představovalo měkoučký polštář a on se potřeboval vyspat. Teď mohl, když ji měl vedle sebe. Ani si nevšiml, že mu k ránu jeho polštář utekl. Když ale slyšel klapnutí dveří a neviděl Rózu, tak vystřelil z postele a vzal si bundu, ve které včera přišel. Svého vlka pohladil po hlavě a řekl mu, aby na něj počkal. Pak už rozespale běžel za svojí sestrou. Teď zrovna jde asi třicet metrů za ní, zachumlaný do bundy a sleduje, kam jeho sestra s tím batohem jde. Do bot se mu sype sníh, protože si blbec nevzal pořádné, ale jenom tenisky. Docela se podiví, když ho sestra zavede až k sobí ohradě. Zastaví kousek od ní a jenom tiše stojí, a kouká, co dělá. Připadá mu vtipné, jak jsou její pohyby díky strachu zvláštní. Ještě nikdy jí neviděl povídat si se zvířaty. Je to pro něj zvláštní podívaná. Přemýšlí, jestli za ní má jít nebo zůstat opřený o strom. Nakonec zvolí první možnost.* Ty mi prostě musíš utéct. *Řekne, když k ní dojde. Bojuje s chutí jí obejmout, takže se opře lokty vedle ní a sleduje zvířata za ohradou.*

*Svoje sourozence už tak týden neviděl a vlastně ani nevěděl kde se schovávali, akorát s Fredem si včera psal. Co tak ví aspoň se chvíli nehádali. Večer se něčeho málo napil a ráno vyrazil na snowboard. Bohužel ho napadlo jet mimo sjezdovku. Viděl ještě rozmazaně a potom co se dozvěděl co se děje s tátou byl tak nějak mimo. Věděl že to musel říct Roze. Fred měl podle něj i docela radost že jejich otec umírá a možná mu nezbývá ani rok života.* /Co budu dělat? Vždyť já budu král? Trpí táta hodně?/ *Nevěděl jak moc bolestivá může rakovina plic být, ale rozhodně to nebylo něco co chtěl pro svého tátu. Na druhou stranu ale věděl že to je asi jeho trest za to že mlátí Freda a Rozu. Se snowboardem skončil až u ohrady se zvěří do u které se svalil i se snowboardem. Nad sebou rozmazaně viděl Rozu i Freda.* Jé vy dva jste tady.*Řekl poněkud přiopile a ještě z něj všechno nevyprchalo. Vstal na nohy i s s prknem.* Vy se přemnou schováváte. /Budu na ně mít čas až budu král./ *Nikdo nepočítal že nastoupí na trůn tak brzo.*

*Celou dobu neslyšela svého bratra za jejími zády, protože byla až moc zahloubaná ve svých myšlenkách. No, Není se čemu divit, když za jeden týden aspoň ze své strany ukončila dlouholetou zamilovanost, zjistila, že čeká dítě, a poprvé po pěti letech se svěřila se svým největším tajemstvím. Zhluboka se nadechne a sleduje soba, který jí pohled opětuje. Nejradši by mu povídala, tak nějak se mu šla svěřit, s čím se poslední dobou trápí, jako to nějací lidé dělaí deníčku, protože už by další nával emocí nezvládla lidem okolo sebe naložit. Znovu tak ruku natáhne směrem k čenichu onoho zvířete a lehce ho na něm poškrábe.* Vidíš, ani to nebolelo. *Uchechtne se a podívá se k zemi, přičemž poznámka mohla být mířena na kohokoli. Na soba nebo jen její myšlenka, která tak nějak vyšla ústy, aniž by si to uvědomovala. Z toho stavu mezi jí a zase jí ji probere až hlas kousek od ní, který ji vyleká a ona tak cukne koutkem oka, jen aby se ujistila, že to je opravdu ten člověk, kterého má na mysli. Povzdechne si a podívá se zase před sebe, než se plnou vahou opře o plot a teprve v té chvíli promluví.* Jsme jenom dvojčata, siamská v tom nevidím. *Řekne tak nějak bez toho, aby mu to vyčítala nebo ho tím nějak obviňovala, jen na to lehce upozorňuje. Jakmile ji z jejího dalšího následného hloubání vyruší její druhý bratr, který se tam rozvalí jak široký, tak dlouhý.* Myslím, že bys měl dělat garde spíš našemu bratrovi, ten jaksi neví, kdy s alkoholem přestat. *Poznamená, aniž by se na bratra, na kterého mluví, podívala, a pak se s tichým výdechem zase podívá na svého staršího, který si to k nim razí cestu sněhem.* Prosím tě, cos to dělal? *Zeptá se ho s povytaženým obočím, protože nechápe, kde s ejejí bratr mohl takhle zřídit. Nebyl to z nich dvou vždycky on, kdo pil rozumně?*

*Doběhne svojí sestru a sleduje, co dělá. Připadá mu roztomilá. Nad touhle myšlenkou se trochu pozastaví, protože je to poprvé, kdy ho něco takového napadlo.* Hmmm. Ale ty jsi těhotný dvojče. S dvojčatama. *Zaksichtí se. Sám doufá, že on mít dvojčata nebude. Z pokojného koukání na sobi ho přeruší nějaký zvuk. Otočí se, aby pohledem zabil viníka, ale místo nějakého random člověka uvidí svého pana bratra, rozmáznutého na zemi.* O bože. *Jeho oči opíšou kolečko.* Ty jsi debil, že to není možný. *Podívá se na Rózu.* On potřebuje pomoct jenom sám se sebou. Ty potřebuješ pomoct sama se sebou a ještě dalšíma dvěma bytostma. *Vydá se sněhem ke svému bratrovi a chytne ho pod pažemi, aby mu pomohl na nohy.* Z tebe to teda táhne. *Řekne znechuceně. Sice ví, že jeho bratr trpí nemoci jejich otce, ale aby to takhle přeháněl? Vypadá, jako kdyby v baru vypil všechny zásoby.*

*Minulá noc byla co se týče alkoholu hodně silná a nápad vyrazit ráno na snowboard bez helmy, mimo sjezdovku a ještě to z něj táhlo na kilometr daleko. Nějak úplně neustál ty informaci že tátovi zbývá posledních pár měsíců života a jemu přistane na hlavě koruna Švédského království. Jeho život se změní a nikdy už nebude stejný jako byl. Ačkoliv se jeho korunovace nacvičovala tak 100x za jeho život nebyl na ní připravený. Na to až bude král Andreas Harald Andersson I. na to až zazní slova "At žije král Andreas." a na to až mu papež, který přijede z Říma položí na hlavu korunu a on bude opakovat slova. "Já Andreas Harald Andersson I. přísahám lidu svému...
Se svým snowboardem se svalí na zem a hned zase vstane a rozmazaně vidí obě dvojčata.* Já mám alkohol pod kontrolu. Jsem přeci už skoro král švédský. *Opáčí na svojí sestru. Normálně se krotit uměl, ale teď vypadal dost zlitě a kontrolu tak nějak ztratil někde cestou k třetí flašce. Opře se o ohradu a na nohou má pořád snowboard.* Víš že táta umírá. *Podívá se na Rozu se smutkem v očích.* Chápeš že mu zbývají poslední měsíce a já budu muset být král. *Je vidět že ho to rozházelo a ještě víc ho vykolejí slova z Fredovi strany, která asi nebyla na něj.* Jaký dvě bytosti? Vy jste našli šmouly? *Podívá se na ně oba.* Připomínám že mám jako budoucí král vědět o všech nálezech. *Pořád se opírá o ohradu a má štěstí že pod jeho tyčkovidní postavou nerupne.*

*Konečně k němu otočí hlavu a docela se zamračí.* To neznamená, že jsem neschopná, Fredereku. *Řekne mu celkem chladně. ZAčíná jí vadit bratrova hyperprotektivnost, i když jindy by za ni byla víc než ráda. Jenom jí vadí, jak moc to přehání a že nebere ohled na to, jak jí to je nepříjemné. Zastrčí si pak ruce do kapes svého kabátu, aby si je ohřála, protože jak je měla celou dobu venku, tak se neměla na to, aby jimi něco dělala a zahřála si je. Jediné, co tady chtěla, byla chvíle pro sebe, což se jí bohužel nedostávalo. Už jen čeká, kdy za ní bude chodit i Atticus společně s jeho sestrou, aby se domlouvali na něčem, s čím ona vůbec nesouhlasí. Fakt si zavařila. Pak znovu kmitne pohledem ke svému bratrovi, který na ni mluví, a zavrtí hlavou.* Do prdele, nejsem nesoběstačná, chápeš to? Zvládám se o sebe postarat i bez toho, abys mi stál za zadkem. *Vyjede na něj, když jí začne říkat, že jejich zlitý bratr si zaslouží méně pozornosti a ochrany než naprosto funkční těhotná. *Když ale poslouchá blábolené svého nejstaršího bratra, stočí k němu oči a když si uvědomí, o čem mluví, obličejem jí projede lavina emocí. Nejdřív se začne usmívat, jako by ji polilo štěstí, pak takový mdlý smutek, bezcitnost a nakonec se jen opře o plot. Chápe to, jak se její bratr cítí, nebo si to aspoň myslí, nikdy takhle o nikoho nepřišla... Neví, jak mu bude po tomhle schopná říct o tom, co Fred chtěl, aby mu řekla. Vždyť co mu ale na to tehdy odpověděla? Že jo, ale že za dvacet let. Bude ale možné odpouštět hrobu? Zvládne se s tím vyrovnat, když jeho otec bude po smrti? Na chvíli zavře oči a přestane vnímat oba dva, zvířata, snaží se přemýšlet, ale vůbec jí to nejde. A ještě dříve, než si to uvědomí, tak jí z oka ukápne slza. Ať se rozhodne jakkoli, je pozdě pro nějaké normální řešení a už to může vždycky jenom podělat. Otočí se a opře se o plot zády, než si promne kořen nosu a setře si další protivné ledové slzy valící se jí z očí. Žmoulá si spodní ret mezi zuby a když se na své dva bratry zase znovu podívá, zhluboka se nadechne. Vypadá to, že chce něco říct, ale nakonec jí z pusy nic nevyjde a rozejde se k Andremu, kterého nakonec pevně obejme a hlavu mu zaboří do břicha, snažíc se už vůbec nebrečet.*

A jako Švédský král bys měl dát alkoholu pokoj. *Zavrčí na něj.* A co že budeš král. Horší než otec nebudeš. *Chvilku se rozmýšlí a pak mu vrazí facku.* Seber se. *Vynadá mu. Všimne si, jak se v sestřiném obličeji střídají výrazy. On sám byl docela šťastný, když mu to bratr řekl, ale teď se cítí jinak. Není mu líto otce, ale bratra, který ztrácí někoho, koho miluje. Je zvědavý, jak se teď Róza bude svěřovat se svým tajemstvím.* Zadní Šmoulové nejsou Andre. *Bojuje se smíchem. Jeho bratr je opravdu zábavný, když je opilý.* Ale jeden nález bych nahlásit chtěl. Jde o zvláštní exemplář opilého následníka trůnu. *Zadívá se na svojí sestru. Čeká, kdy to konečně řekne a on nebude muset držet pusu. Kolikrát, že se to už málem prokecl?* Notak. *Povzdechne si, když se Róza vrhne Adremu do náruče.* /Jestli začne brečet, tak jí zakroutil krkem/ *Rozhodně se a postavit se za bratra, aby je kdyžtak mohl oba chytat.*

*Svoje dva sourozence tak nějak pozoroval a myšlenkami byl pořád u toho že mu umírá otec. Nevěděl co má dělat, jak se k tomu má postavit. Má mu vyčítat to že byl sourozence? Má ho litovat? Má dělat že se nic neděje? Jeho otec si přál aby zůstal v Illéi a dělal že se nic neděje a čekal s korunovací na to až se vrátí do Švédska. Věděl že Freda nemrzelo že jejich otec umírá ale reakce Rozy ho překvapila. Její objetí pro něj byla sourozenecká náruč, kterou teď potřeboval asi nejvíce ze všeho. Ví že Roza má na krajíčku a i on jí sourozenecky objímá.* Máma říkala že bude lepší když zůstaneme tady. *Se svojí matkou mluvil. Věděla o tom už dlouho, ale nic jim neřekla. Jenom mu po telefonu řekla že zůstat v Illéi bude pro ně lepší. I přes sourozenecké objetí dostane od Freda.* Ted není čas na tvoje poučky Frede. *Obrátí se na něj s opilými očkami a dal mu jasně najevo že teď na něj nemá náladu, nebo spíš na jeho kecy.* A co jste teda našli za dvě stvoření když ne šmouly? *Podívá se na ně oba a je zvědavý co mu poví?*

*Když uslyší poznámku, že jejich otec nastavil laťku panovníka opravdu nízko, jen mlčky přikývne. S tím nemá proč nesouhlasit, protože ačkoli se království dočkalo mírného rozkvětu, jejich otec rozhodně nikdy nevyužil plný potenciál rozvoje jejich země. Když mluví o šmoulech, v očkách jí přeběhnou jskřičky, jako by ji to pobavilo, ale to jediné, čemu by byla ochotna věnovat tu nutnost se k tomu vyjadřovat, jsou právě jen oči. A to jen na chvíli, protože její opilý bratr jí tak moc připomíná ji, jak se málem zlila ve chvíli, kdy ji finálně poslal ke všem čertům jediný člověk, kterému by se ráda otevřela. Jak ona nenáviděla poznámky o něm, jak je hrozný, a že by teď měla něco stejného udělat svému bráškovi? Zničit mu mínění o někom, kdo pro něj byl vším? Stačilo jí, že to stejné udělala Fredovi o jejich matce. Když poslouchá, jak mluví o jejich rodičích, zhluboka se nadechne. Ne, vážně mu to nemůže říct, když slyší, jak o nich mluví. Sice to svému bratrovi slíbila, ale teď, ani nejbližší možná budoucnost, na to prostě není stavěná. Měl by si ještě užít trochu té sladké nevědomosti... Jenomže co když si pak bude vyčítat, že to nevěděl? Co když ji začne nenávidět za to, že mu to neřekla? Co když...* Když jsi namol... *Hlesne tiše a odtáhne se od něj, jakmile její o tři roky starší bratr promluví o šmoulech, načež se narovná a vypne hruď, aby na sobě nedala najevo slabost.* Tak se to fakt nehodí. *Ještě vrhne pohledem po Fredovi, jehož pravý účel zná určitě bratříček sám, a ona se otočí o sto osmdesát stupňů. Nasadí si na hlavu kapuci, jako by se navzdory sebevědomé póze chtěla schovat, a zezadu je vidět, jak si sahá do obličeje, než se od ohrady s chlapci vzdaluje.*

*Podrážděně sleduje jejich objetí.* Wow. Matka se rozhodla si s tebou povídat. *Ještě pořád jí to neodpustil. Její kontakt má v telefonu zablokovaný, profilovou fotku na které byli spolu, změnil na černé pozadí a vymazal z mobilu všechny jejich společné fotky.* Stojíme uprostřed louky se sobama za zády. Jak jako že nemáš čas? *Protočí očima.* Nic jsme nenašli. *Odbije ho. Chce, aby mu to řekla sestra a ne on. Dívá se, jak se Róza rozmýšlí. Jako zázrakem chápe, co to pro ni je. Chápe, že nechce bratrovi udělat to samé jako jemu.* Ne. *Řekne přísně a chytne jí za ramena, aby jí otočil zpátky.* Řekneš mu to teď. Když si to nebude pamatovat, tak aspoň budeš vědět, jak bude reagovat. *Dotlačí jí zpatky.* A teď mu to řekni. *Chytne jí okolo ramen a postaví jí před bratra.*

*Ačkoliv je pořád tak nějak na mol uvědomuje si co se okolo něj děje a že před ním dvojčata něco tají.* /Ale co to může být./ *Myšlenky mu létají ze strany na stranu a podívá se na Freda. Ví že se s mámou rozhádal, ale nic mu na to neřekne.* Vlastně to byl spíš vteřinový hovor. *Každý z jejich rodičů měl oblíbence. Otec měl jeho, matka Freda a na Rozu nikdo nezbil, ale měla aspoň svoje dva bratry. Jeho matka ho přenechala na výchovu spíše otci. Nakonec ten si na svého prvorozeného dohlížel sám a do výchovy nikdo kecat nesměl.* Takže šmouly ne? *Podívá se lehce zklamaně na ně.* /Proč nenašli šmouly. Neschopní jsou oba./ *Zatímco jeho starost jsou šmoulové nechápe co mu tají jeho sourozenci. * Vy dva mi něco tajíte. Víte že je docela smutný nemít dvojče. Vy dva máte mezi sebou nějakou zvláštní komunikaci a já ji nechápu. *Pronese velice "duchaplnou" myšlenku jen tak z patra a koukne na Rozu stojící před ním.* Tak co mi vy dva řeknete. *Podívá se na oba a blond vlasy má rozcuchané na všechny strany. Narovná se a pořád stojí na snowboardu*