Park

Je to omluva! *Nafoulne na oko uraženě tvářičky, což následuje i potom, co obě dve sj navzajem vymění komplimenty o andílcích a toho jejíjo nikdo nepochválí, takže už to neni jen na oko, ale je to upřímné nafouknutí tvářiček. Když dojde Timmy, nadšeně se na něj usměje a nevinně se na něj zazubí, když se mu trefí do obličeje. Hned ootom ale odtáhne Chris k princi a na princeznu se usměje.* Čokoláda být nemusí, stačí kdyzz půjdu za družičku. *Poví skromně a na Chris se nevinně uculí, načež se rozběhne pryč zase za Timmym a Ash. Když jí Timothy oplatí ránu sněhem, nespokojeně našpulí rty. Sundá si čepici z hlavy, nabere do ní sníh a hned vyskočí Timothymu na záda, kde se drží jako klíště a sníh z čepice na něj vysype. Taky udělá psí oči na Ash.* Pomůžeš mi z něj udělat sněhuláka? Nebo na něj začni házet pucky, držím ti ho! *Zachechtá se a Timothyho obejme pevně kolem krku.*

*Možná mu nepřijde Christophine tak otravná jako ostatní. Ale rozhodně ji nemiluje a že by ji mohl mít rád taky odmítá přiznat. * Je tu dalších několik holek Aideen. *Připomene ji ten fakt, že Chris není jediná, která v Selekci je. *Neudělal no.. Ale pokud si te ta holka, kterou si vezmu vybere jako družičku. Zařídím abys na sobě měla hnusné zelené šaty hako trest. *Ušklíbne se na ni. Když sem nějaká holka přivede Chris o které se bavili na vážně dojem, že se proti němu spiknul celý vesmír a začíná ho to štvát. Chris není jediná dívka se kterou si rozumí a díky tomu jak jí ji pořád někdo předhazuje má chuť ji poslat domů. *To je v pohodě, ty se nemáš za co omlouvat. *Ujisti ji. Propali pohledem svou sestru. Najednou se nemůže rozhodnout, jestli bude lepší její tělo zahrabat někde tady ve sněhu a nebo ho zatěžkat kamenama a pohřbít někde v jezeře. * Tak aspoň něco. *Uchechtne se když zjistí, že je na devátém místě v deseti jejich oblíbených věcech. Odkašle si. * Jsem tu pořád.. Pokud ne ale hodláte pomlouvat, nechám vás osamotě. Rád jsem te viděl Chris. *Pousměje se na ni a Aideen kývne na rozloučenou a vydá se pryč. Nechceme být nepříjemny kvůli tomu jak mu pořád někdo předhazuje Chris a ony se stejně bavily jako by tam nebyl, takže hádá, že jim jeho nepřítomnost nebude vadit. *

*Občas v hlavě převaloval myšlenku, jak asi bude vypadat jejich další setkání po tom, co se stalo. Čekal, že se na ni ani nebude moci podívat nebo, že na něj bude princezna naštvaná a nepromluví s ním ani slůvko. Pokud ho ale nějaký scénář nenapadl, byl to tenhle. To, že bude stát ve sněhové podušce a s úsměvem po Idri házet sněhové koule...kdyby mu to někdo ještě včera řekl, řekl by, že je to naprostá hloupost. I přes to právě do ruky nabíral další sníh a krátce se zasmál dívčině poznámce.* Musím s tebou souhlasit, moje životní rozhodnutí stojí dost za nic.* Vylétlo z něj tak nějak samo, ale raději se k tomu tématu už nevracel, nehodlal si pokazit dobrou náladu a navíc si byl jistý, že by se toho Idri chytila a on teď nechtěl být pod další salvou rýpavých poznámek a dotazů.* Jsem si jistý, že tuhle poznámku máš ve svém vlastním deníčku tolikrát, že to není potřeba.* Vrátil jí její lehkou namyšlenost, ale nic jí nevyvrátil. Minule se rozešli za tak špatné situace a i tak ho Idri provokuje, už ani nečekal nic jiného. */Mně neutečeš./* Rozeběhl se za ní, ale jeho pokus skončil naprostým fiaskem v podobě obtisku obličeje ve sněhu. Pravou tvář měl červenou, jak si jí odřel, ale to teď nevnímal.* Pomsta...?* Chtěl ještě něco dodat, ale v tom se dívka hlasitě rozesmála a on se tak zastavil uprostřed věty. Ten upřímný projev radosti ho zahřál u srdce a na trochu delší okamžik se na ní zahleděl, zatímco se i jemu pozvedly koutky do úsměvu, ačkoli se nesmál nahlas. Za tohle mu ten odřený obličej stál. Dnes se po dlouhé době nechával unášet dobrými pocity, a možná proto mu dívčina společnost nevadila a dovolil si tenhle okamžik radosti. Když se k němu přiblížil, aby mu pomohla vstát, využil své pozice a shodil jí na zem, přímo do závalu sněhu. Chystal se nad ní sklonit, aby jí mohl zasypat sněhem, ale uprostřed pohybu ho překvapila její slova zrady a rozesmál se, načež padl do sněhu vedle ní. Stíhal rukama jen trochu odhazovat návaly, co na něj házela, zatímco se vyvaloval se sněhu.*/ No počkej!/* Pomyslel si, když už na něj nezbylo snad jediné suché místo a rychle se zvedlo do sedu, přičemž získal lepší pozici, aby na ní mohl házet sníh, který nabíral kolem sebe. Vše kolem bylo rozmazané a on přes poprašky sněhu nic neviděl, ale i tak házel sníh na místo, kde si myslel, že leží dívka. Po chvilce toho nechal a zaměřil se na ní, přičemž jí rychle sebral čepici a nemotorně se zvedl ze země a rozeběhl se pryč. Několikrát málem podklouznul na sněhu, protože nedával pozor, a ještě ho občas zastihl smích. Když doběhl dost daleko, oklepal čepici a nasadil si jí na hlavu. Otočil se směrem k Idri a hlasitě, aby ho slyšela se zeptal.* Tak jak mi sluší?* Nevšímal si toho, že byl celý obalený sněhem a jen vyčkával na její reakci.*

*Trochu se lekne, když ji najednou někdo obejme zezadu okolo pasu. Přece jen, city si vyznali teprve před pár dny a na tohle prostě není zvyklá. A i kdyby.. Obejmul ji zezadu a nevěděla, kdo to je. Neměla šanci vědět, že je to její manžel. Mohla si myslet, že je to nějaký cizí chlap a od toho se objímat nenechá.* Ale potřebuješ. *Uchechtne se. To, že je krásná snad nikdy nepřizná, i když.. když jí tohle Timothy říká, připadá si tak krásná jako nikdy předtím. Když Mayven odběhne i s Christophine, neřeší to. Napůl čeká, že na ně znovu společně vyběhnou a začnou po nich házet sněhové koule, ale dokud jsou tu jen sami, otočí se čelem ke svému manželovi a usměje se na něj zamilovaně.* Pak se tedy nediv, když tě kopnu do tvých klenotů. Jak mám vědět o koho jde, když se ke mě tak zezadu přiblížíš? Nevím, že to jsi ty a představa, že by mě objímal cizí chlap se mi nelíbí.. Tobě snad ano? *Nadzvedne obočí. Musí uznat, že na tomhle něco je. Políbí ho a přitom jí v obličeji skončí sněhová koule. Ale vidí jen Mayven, nikoliv Chris. Rozhodne se to neřešit a raději se zazubí.* Promiň lásko, holky drží při sobě.. *Tuhle větu řekl nedávno on jí v tom smyslu, že kluci drží při sobě. No, je hezké mu to vrátit. Začne na Timotyho házet sněhové koule.*

Já víím, ale je tu Chris. Jakože fakt je a ne jen je. *její vysvětlování sice za moc nestojí, ale to jí tolik netrápí.* Jasně, myslíš, že to by Chris dovolila? *ušklíbne se. Žádné zelené šaty si brát nebude. Nebo teda zelenou klidně, ale nějakou hezkou. Pak už se u nich objeví Chris jako na zavolanou, z čehož je samozřejmě nadšená. Ignoruje to, jak ji Xavier probodává pohledem.* Přesně tak. *zazubí se na Chris.* S větší pravděpodobností ano. *stojí si za svým.*Popelka.. awww vy jste roztomilíí. *dojatě se usměje, ale pak trochu nakrčí obočí.* Tak asi žádná nejlepší kamarádka. *uchechtne se. Na poníky se zrovna dívat nepotřebuje.* Asi se budeš muset víc snažit, Xavi. *uchechtne se a je si jistá, že je víc, než jen solidní devítka.* Pitomec je rozhodně. *tímto si je jistá taky.* Počkej, kdo říkal, že tě budeme pomlouvat? *koukne na Xaviera, jenže ten už odchází.* No taak, přece hned neodejdeš! *křikne na něj možná trochu naštvaně* Idiot jeden vypatlanej..*zamumlá si pro sebe, než se s povzdechnutím podívá zpět na Chris.* Už se mnou souhlasíš, že je to pitomec? *zeptá se a pousměje se.* A teď vážně, když už tu není.... v tý tvý desítce, že zabírá aspoň druhý místo?

*Nejraději by se šla zahrabat. Zamračí se za vzdalující se May, ale slova Xaviera ji trochu pobaví.* S oranžovejma kytkama. *Zamručí si spíš pro sebe. Jo, ta představa příšerné módní kombinace jí pomůže se trochu uvolnit, ale přesto tu být původně ani nechtěla. Skoro by mu něco namítla, ale rozmyslí si to a sklapne. A tak je raději ujistí, že nechtěla rušit. Doufá, že si tak bude moct jít po svých, ale Aideen ji vtáhne do hovoru a ona nemá důvod být nezdvořilá. Ani se nestíhá ohrazovat. Myslela, že Xavier je bouře, občas člověk neví, že přichází, ale rozhodně byla vždy nepředvídatelná. A Aideen? Ta byla nejspíše tornádo.* Možná by to byla i osmička, ale zlomil si mi srdce, pamatuješ? Takže... *Pokrčí rameny a lehce se na něj usměje. Vzpomíná si na vtipkování v chatu, kdy z legrace poprosila o půjčení Kace a on ji odmítl. * /Oh, věř mi, že já to vím./ *Nedal se ignorovat. Ať už kvůli tomu, že byl o hodný kus vyšší, anebo protože byla černá očividně jeho barva. Kvůli jeho poznámce si na chvíli přišla špatně. Jen vtipkovala, ale popravdě vůbec nevěděla, do čeho se to zrovna zapletla, když ji sem May přitáhla. Nějaké sourozenecké špičkování? Zdálo se, že je Aideen v ráži, ale začínala získávat základní pojem. Z nějakého důvodu jí Aideen fandila? Anebo možná všem holkám, ale popichovala ho kvůli ní, protože se tu zrovna vyskytla.* Tak to ne... *Stejně by ji neposlouchat, a tak jen pokývne, když odchází, místo aby mu vyvracela ono pomlouvání.* Nech ho jít. *Šeptne směrem k Aideen. Proč tu vůbec byl? A proč ji vůbec mělo mrzet, že odešel? Kdyby May neměla takhle pitomý nápad, mohla se teď dobře bavit a ne se cítit, jako by jí větší chlad vycházel z jejího nitra a ne z okolní zimy.* /Každý má nárok na špatnou náladu./ *Připomene si.* /A ne každý tě musí mít rád./ *Připomene si také a znovu ze zásob energie načerpá sílu se na Aideen usmát. Za každých okolností tuhle masku nosila. Svůj nárok na špatné dny si čerpala v soukromí pokoje.* Možná jsem idiot já. *Pokrčí rameny.* /Za to, že jsem se přihlásila. Za to, že jsem se vůbec začala o tuhle pitomou soutěž zajímat./ *Doopravdy ji Xavier ze začátku nezajímal. Ale s tím, jak do ní ryla Kel a May a po jejich impulzivním chatu, nad ním začala přemýšlet. A výsledky, ke kterým došla, ji znepokojovaly.* Co na tom záleží? *Pozvedne obočí. Šla na ni trudomyslnost.* Přijde mi, že máte skvělý vztah, ale tohle je hlavně na něm, jen... já nevím. Já vím, jaký to je, když tě lidi tlačí do voleb, který udělat nechceš. *Promne si tvář. Tenhle večer se vyvíjel fakt zle.* Promiň. Asi jsem nějak mimo. *Už ta předchozí poznámka jí spíš ujela a zrovna před nevhodnou osobou, Aideen se zdála zvědavá.* Už jsem navíc úplně promrzlá, snad nebude vadit, když taky zamířím někam do tepla. *Omluví se jí.* Ráda jsem tě poznala. *Otočí se a vydá se zpět do chaty.*

*Přestože bylo nezvyklé vidět ho v dobré náladě, nestěžovala si. Jo, trochu ji urazilo a naštvalo, jak se k ní minule choval, ale vadil jí na tom vlastně jen ten křik. To vážně nesnášela. A stále si myslela, že si na ní filtroval své problémy, ale neměla v povaze držet v sobě ublíženou pýchu nějak dlouho, když šlo o takové malichernosti. Její vztek a nenávist ve větší míře uplatnila jen v zátahům proti rebélii v její zemi. Tam to ale bylo hluboce osobní. A i proto jí takové maličkosti běžně neotřásly.* V tom případě buď na tohle hrdý, jsem rozhodně nebezpečná. *Odfrkne si a schválně ignoruje jeho uklouznutí v konverzaci, přestože by se nejraději více vyptávala. Tušila však, že narážel na svou exmanželku a to by mu zaručeně zkazilo náladu.* V tvém by se vyjímala lépe. *Ušklíbne si, a pak už utíká, protože Lauren odstartuje válku. Už už by mu to vysvětlila, jenže hodil tak ukázkovou tlamu, že nedokázala zabránit výbuchu smíchu. Šlo o upřímné a neřízené veselí.* /Ah sakra./ *Na jednu stranu se jí nelíbilo, jak snadno ji rozesmál, na stranu druhou bylo příjemné se zase po dlouhé době smát.Nakonec se ale smilovala a šla mu pomoci vstát.* /Za dobrotu na žebrotu./ Jen na vteřinu ji pád na zem ochromil, ale pak s nadáváním začala hrnou a házet veškerý okolní sníh na jeho osobu, až jím byl pokryt téměř od hlavy až k patě. Skoro jí ani nevadilo, když jí to začal oplácet, přestože měla pocit, že umře zimou. Fakt neměla ráda sníh.* /Co to?!/ *Hrábla po ukradnuté čepici, ale on se odkulil z dosahu a brzy s ní utíkal pryč. Vyhrabala se ze závěje a v očích jí naštvaně blýsko.* Vypadáš jako ňouma... *Zhodnotí to a založí si na vteřinu ruce na hrudi.* Vrať mi ji. *Udělá několik kroků jeho směrem, sama ignoruje, že na ní ulpěla spousta sněhu, hlavně v jejích tmavých vlasech je ten kontrast znát.* Nezapomínej, že jsem nebezpečná. *Varuje ho.*

Když to řekneš ty, tak nějak to ztrácí váhu.* Zamyslí se. Přišlo mu celkem zábavné, s jakou samozřejmostí to brala, Zajímalo ho, kolik lidí na ní má takový názor, protože dívka skutečně měla potenciál na to být nebezpečná. Ale zrovna teď, když tu stála ve vysokém sněhu a na tmavých vlasech se jí vyjímal zbytek sněhu z koule, kterou po ní hodil, mu nebezpečná nepřipadala.* Až tam tu poznámku najdu, aspoň budu vědět, kdo mi jí tam napsal.* Řekl a odmítal jí dát navrch v tom, aby řekl, že to tam napíše. Když má zapotřebí mu to říkat, ať si to tam napíše sama. On v tomhle ohledu žádnou poznámku nepotřeboval, měl oči a věděl, že je Idri krásná. Sám si ale krásu dívek od určitého okamžiku odmítal připustit, a proto ten poct ignoroval a raději jí provokoval. Původně měl v plánu jí překvapit, ale jeho pokus skončil katastrofou. Nakonec toho ale využil a podařilo se mu dívku shodit na zem, kde za cenu toho, že byl celý od sněhu ukořistil její čepici. Věděl, že se dnes choval úplně jinak, než za poslední měsíce. Jakoby se trochu víc podobal člověku, kterým byl předtím. Na její odpověď se zatvářil naoko uraženě. *Ňouma? Je to snad nějaký váš výraz, když chcete někoho pochválit?* Řekl nevinně a poupravil si čepici na hlavě. Byla celá promočená, stejně jako jeho vlasy, ale toho si on nevšímal a jen pozoroval dívku, která se k němu přibližovala. Nemělo ani cenu hrát klasickou hru na to, že dívka nedosáhne pro svou čepic, protože byla skoro stejně vysoká, jako on, proto jen pomaličku couval a sehnul se pro další sníh.* Princezna by se měla naučit, že všechno nedostane bez boje.* Řekl provokativně a zamával na ní se sněhovou koulí v ruce, zatímco ona se k němu blížila jako tornádo.* Hmm, myslím, že jsem zapomněl, proto to mám zapsané v deníčku.* Řekl zamyšleně a hodil po dívce kouli, která letěla až bídně mimo. Vypustil ruskou nadávku a rozhodl se dát opět na útěk, protože u něj dívka byla až moc blízko na to, aby stihl vytvořit další munici. Po krátkém běhu to vzdal, zastavil se a padl zády na zem, přičemž začal pomalu dělat andělíčky a čekal na svůj krutý osud, až ho Idri dostihne. Hleděl na jasně modré nebe a hlasitě oddechoval. Dnes měl již náročný den a po nějaké době běhání na něj začínala dopadat únava.*/Třeba umřu vyčerpáním dřív, než se ke mně dostane. To by byla jistě mírumilovnější smrt./

Pravda nemůže ztrácet svou váhu. *Odpoví mu povýšeně, jako by to snad měl vědět sám nejlíp. Možná nevypadala děsivě, a to ani v normální situaci, ale uměla se prát, střílet, uměla být chladnokrevná a vypočítavá. Hodně lidí by řeklo, že je to nebezpečná kombinace, zvlášť už ženy, která si je ke všemu vědoma svých půvabů.* Takže se ti mám zase nasáčkovat do pokoje? POkud o to stojíš, stačí říct. *Oplatí mu to. Přece ho nenechá ve slovní přestřelce vyhrát, místo toho vyhodnotí slabá místa a útočí. On naproti tomu útočí doslovně, nejdříve koule a pak ji srazí do sněhu. Brání se, seč to jde, v zásadě ho napůl pohřbí pod sněhem, ale i díky tomu nedává pozor a jemu se podaří ukořistit její čepici.* Ne. To znamená, že vypadáš hrozně. *Zamračí se. Nebyla to tak docela pravda, vypadal přihlouple roztomile, a zároveň atraktivně s tím poťouchlým úsměvem.* Boj ještě neskončil. *Ujistí ho a promne si ruce. Míří k němu a upřímně by se ani nesnažila před koulí uhýbat, teď ji rozhodně nezastaví. Rozběhne se ve stejné chvíli jako on a podaří se jí neuklouznout.* Tvoje chyba. *Zamračí se, když ho doběhne a on si tam tak leží a čeká na svůj osud. Ten osud byla ona. A rozhodně nebyla milosrdná. Neobešla se bez trochy provokace, protože taky padla do sněhu, ale na kolena tak, že je zabořila vedle jeho boků a naklonila se nad něj se sladkým úsměvem. Než mu stáhla čepici a vzala hrst sněhu, který mu mrskla do tváře.* Krást se němá. *Odpověděla trucovitě a nasadila si svou čapku zpátky na hlavu. Byla celá promočená, takže ji moc nezahřála. Otřásla se zimou. Vážně nebyla zvyklá na takovou kosu a zuby jí téměř začínaly drkotat.*

Stejně jako tvoje sebevědomí, jak vidím.* Rozhodl se pokračovat v provokování, ale Idri se rozhodla zasadit tvrdší ránu, když připomněla situaci, která se odehrála v pokoji. Lehce se na ní zamračil a dal si s odpovědí na čas.* Tímhle tempem se spíš začnu zamykat.* Řekl tentokrát vážně. Dnes se snažil zapomenout na to, co se stalo, a navíc měl už dost toho, že pořád pociťoval vztek. Přejel si rukou po odřené tváři a uklidnil se, tentokrát se mu to podařilo, ale doufal, že dívka nebude dál pokoušet jeho schopnost ovládání emocí. Místo toho jí tak trošku pomstychtivě vzal čepici a začal utíkat, třeba tím oba přivede na jiné myšlenky. Čepici si nasadí na hlavu a čeká na dívčinu odpověď.* Tak tohle si do deníčku nenapíšu.*Řekl lehce uraženě, ale rozhodl se, že Idri čepici na oplátku ještě nedá a začal opět utíkat pryč. Nakonec si jen lehl do sněhu a bylo mu jedno, co se stane, až ho princezna dožene. Vlastně ho celkem upoutala krásná barva oblohy a byl si jistý, že by tu klidně mohl na místě usnout. Spokojeně zavřel oči, když v tom mu do obličeje přistál další sníh a ucítil závan studeného vzduchu na najednou holé hlavě, když si dívka opět ukořistila čepici. Odfoukl sníh z pusy a ještě chvilku ležel, dokud mu i zbytek nestekl z obličeje, pak se posadil a podíval se na Idri.*Říká člověk, který se mi vkradl do pokoje.*Vrátil jí to a vstal, načež si založil ruce do kapes. Všiml si, že se dívka lehce otřásá zimou a na moment ho napadlo, že by jí mohl dát svoji bundu. To ale zavrhnul ze dvou důvodů. Zaprvé, stejně byla promočená a nebyla by k ničemu. Zadruhé, přeci jenom byl pořád trochu naštvaný a nechtěl, aby si myslela, že ho má omotaného kolem prstu. Nakonec mu ale nedalo a jen pozamenal.* Tak jo, jde se dovnitř. Aspoň se tě zbavím, až si zalezeš do teplé vany nebo ke krbu.* Nečekal na ní a pomalu se rozešel k cestě. Nepřiznal by jí, že nechtěl, aby nastydla, protože si to zatím nepřipustil ani on sám. Když došel na cestu, zastavil se, a aniž by se ohlédl, jestli dívka jde, čekal, až ho dožene.*

Přesně tak. *Poznámka o jejím sebevědomí se jí ani v nejmenším nedotkla. Dost tvrdě si ho vydřela, tak proč by ho nyní měla zpochybňovat? Na druhou stranu mu to ale vrátila o to podleji.* Ještě jsi to neudělal? *Cuknou jí koutky.* /Nezapomeň, že nezamčené dveře jsou otevřené pozvání./ Ale já si to tam zapíšu. *Nehledě na to, že měla sníh všude a byla jí zima, se vydala na hon za svou čepicí, přece mu ji nenechá.* /Nemáš se pouštět do boje, který nemáš v úmyslu vyhrát./ *Odfrkne si v duchu, když se Lauren svalí do sněhu, bez řečí si vedle něj klekne a sebe mu čepici, na oplátku mu dá pořádnou dávku sněhu přímo do tváře. Vyškrábe se zpátky na nohy a nasadí si ji, i když v momentálním stavu ji teda moc nezahřeje.* Heh? A co to má co dělat s krádeží? *Zaremcá.* Leda bych ukradla tvou nevinnost, ale na takové věci je trochu pozdě. *Jako vždy postrádá filtr a nijak jí to nevadí. Téměř jí drkotají zuby, rty má promodralé, ale je až moc hrdá na to, aby otevřeně řekla, že je ní zima. Proto se jí tajně ulevilo, když navrhl návrat do tepla. Už už skoro cítila teplo sálajícího krbu.* Pche, nechceš se mě zbavit. *Popíchne ho zvesela.* Vlastně bys mohl do té vany se mnou. *Poznamená nevinně, zpátky ve svém živlu a u obvyklé provokace, která pokud ho stále překvapuje, tak musí být blázen. Byla prostě taková. I když představa společné horké koupele, hmm, dokázala si představit horší věci. On asi ale sotva. Povzdechla si, když šel napřed a vmžiku ho dohonila.* C-cos tu vů-vůbec dělal? *Zeptala se klidně, ale sekaně, protože na cestě mimo krytí stromů se proháněl lehký vítr, co nalezl snad každou škvíru v oblečení.* /Sakra, jak vůbec může mít někdo rád zimu?!/

*Obě její další poznámky s lehkým úsilím ignoroval. Věděl, že kdyby se pokusil zase nějak chytře odpovědět, vrátila by mu to dívka i s úrokem a on měl jen jedny nervy. Nechápal, proč si je dnes testuje s Idri, ale místo toho, aby odešel se s její čepicí rozeběhl pryč. * Bude se to vyjímat pod tvou egoistickou poznámkou o své osobě.* Odpověděl jí. Nakonec ale bitvu vzdal a jen si odevzdaně lehl do sněhu, což se mu vymstilo pěknou dávkou sněhu do obličeje. On už ale neměl sílu protestovat.* Nehodlám se tě znovu ptát na to, jaké máš v tomhle ohledu zkušenosti.* Mávl nad tím rukou a zamířil k odchodu. Dívčiny poznámky ho dnes nepřekvapily jako obvykle, na to byl moc unavený, proto ani nad další se moc nepozastavil, ačkoli překvapeně nadzvedl obočí nad její troufalostí. To ale dívka už neviděla, protože k ní byl otočený zády.*/Že já se ještě starám o to, aby se nenachladila./*Protočil oči. Neznal nikoho, kdo by ho byl schopný tak vytočit, jako právě Idri. Na její provokaci proto vůbec neodpověděl a choval se, jako by nic neřekla. To bylo v dané situaci to nejlepší. Místo toho na ní počkal na cestě, než se sama vyhrabe ze sněhu a dopotácí k němu. On sám na zimu moc nepomyslel, byl na ní zvyklý, ale bylo vidět, že dívka to má naprosto opačně. Když se k němu dostala, vydal se i sní směrem k chatě.* Hledal chvilku klidu.* Řekl upřímně a pak jí sjel pohledem.* Byl jsem ale očividně velmi neúspěšný.* Řekl a bylo jasné, že tím mluví právě o princezně. Zase sledoval cestu před sebou a užíval si studený vítr na lehce poraněné tváři, kde teď začínal cítit lehké štípání. Začínalo se stmívat a vítr přidával na síle.*/ Vyšli jsme právě včas./*Ani by se nedivil, kdyby každou chvíli začala chumelenice. Už takhle nejspíš dorazí do chaty za tmy a počasí nevypadalo vůbec přívětivě.* Co jsi ty pohledávala venku, když máš tak nepřátelský vztah k zimě?* Zeptal se nakonec, aby konverzace nestála. Na druhou stranu si byl jistý, že sníh musí být pro princeznu zajímavá ukázka, vzhledem k části světa, odkud pochází.*

Mám v deníku jen samé zajímavé věci. *Ujistí ho, spokojená, že svou čepici získala zpátky, i když je promočená a absolutně ji nezahřála. Přišlo jí, že je zima neskutečně vlezlá, postupně se jí zahryzávala pod kůži a odmítala odejít.* Srabe. *Zabrouká pobaveně.* Ale možná je to dobře. Mohlo by tě to pohoršit. *Mrkne na něj. Upřímně by jí zas tolik nevadilo rozebírat svůj milostný život, ale on by přitom asi umřel studem.* /Háklivka./ *Na ignoraci z jeho strany už byla celkem zvyklá, a tak ji to ani neiritovala, raději se sebrala a šla za ním, pohyb jí snad pomůže se trochu zahřát.* T-tak tos měl ale smůlu. *Pohlédla na něj rádoby soucitně. S ní mohl najít ledaccos, ale rozhodně ne chvilku klidu.* Se mnou je a-ale vě-větší zábava. *Dodá ještě a pokrčí rameny. Zvolí svižné tempo, díky kterému se doopravdy trochu zahřeje, alespoň zuby jí přestanou drkotat. Jdou v tichosti, což jí i celkem vyhovuje, než se znovu zeptá. Povzdechne si a pokrčí rameny.* Někoho, koho vytočit. A byla jsem poměrně úspěšná. *Oplatí mu to. Nehodlala mu vysvětlovat, že chtěla na život vidět koulovačku, prostě protože jí to přišlo roztomilé a zajímavé. Nesedělo by to k její image. K chatě došli celkem rychle, taky to nebylo zrovna daleko. Otočila se na něj a až teď pod lepším světlem si všimla zarudlé tváře.* Sakra, to máš z toho pádu. *Zamračí se a automaticky natáhne ruku, aby kolem odřeniny lehce přejela prsty. I přes rukavici jí přišly otupělé od sněhu.* Ledovat to asi nepomůže, ale snad se to brzo zahojí. *Povzdechne si a ruku stáhne. Při vzpomínce, jak k té odřenině přišel je jí pořád trochu do smíchu, ale pro jednou se mu nechce vysmívat. Místo toho se provokativně pousměje.* Polibek na rozloučenou? *Zamrká nevinně. Neodolá poslední snaze ho rozhodit.* /Stejně se mnou trávíš čas rád./ *Možná ho štve, a irituje a další spoustu věcí. Ale vsadila by se, že je taky jedna z mála, co ho donutila cítit něco jiného kromě ahořklosti, smutku a nebo otupělosti. Asi by na to neměla být pyšná, ale vlastně trochu byla.*

Hmm.* Zamumlal pouze a pak už se věnoval jen útěku s čepicí.* Řekl bych jen, že si cením svých uší, nechci jim způsobit šok.* Sáhl si lehce na ucho, ale pak pokračoval v brodění sněhem až k cestě, která byla naštěstí celkem upravená a mohli tak už dál pokračovat bez zbytečného úsilí. Při její odpovědi se lehce podrbal za krkem a pokýval hlavou v souhlasu.* Doprovázení zmrzlých princezen nepatří do mé škatulky jménem zábava, ale jak myslíš.*Podíval se na ní a ihned si všiml, že se třese čím dál tím víc. Byl proto rád, když přidala na tempu a rychle se jí přizpůsobil. V duchu jen kroutil hlavou nad její neopatrností.*/Když ví, že tak špatně snáší zimu, proč něco neřekla dřív?/* Sváděl to ale na její pýchu, on by v jejím případě taky nic nepřipustil, teď byl ale rád, že on sám se zimou takový problém neměl. Ačkoli i on musel uznat, že ledový vítr už byl spíše řezavý než příjemný.*Lituji, že jsem se vůbec ptal. Ty očividně nic jiného neděláš a jsi schopná kvůli tomu i umrznout.* Řekl vážně a zamračil se. Ačkoli to nechtěl dávat najevo a dívka ho nesmírně štvala, přeci jen měl trochu starost o její zdraví. Byl rád, když se před nimi konečně objevila chata a už se těšil na svoji postel. Neměl dnes náladu ani na pití, chtěl si jen lehnout, zavřít oči a nechat se unést spánkem. Lehce sebou cukl, když mu dívka bez varování sáhla na tvář a zatnul ruku v pěst, která málem vystartovala, aby uchopila její zápěstí. Oddechl si, když ruku opět stáhla, ale neubránil se lehkému stažení obočí, když se jí podíval do očí.* Tomu se dá sotva říkat zranění.* Poznamenal pouze. Ačkoli ho tvář štípala, byl si jistý, že to brzy zmizí. Při jejích dalších slovech se už ale zamračil doopravdy a unaveně vydechl nosem.* Dobrou noc, Idri.* Řekl pouze a rychle zmizel do vstupní haly, odkud zamířil do svého pokoje, aniž by se jen pozastavil nebo dokonce ohlédl na princeznu. Dnešní odpoledne a jeho nálada pro něj byly až moc matoucí, to poslední, co mu zbývalo, bylo vidět další její samolibý úsměv. Připadalo mu, že ho má až moc přečteného, a to se mu nelíbilo snad stejně, jako šťastné pocity, které v něm dnes vyvolala. V komnatě hned zamířil do sprchy, snad ve snaze po chvíli klidu a toho, že by tekoucí voda mohla vyčistit i jeho mysl.*

Pravda, tvé ubohé nevinné uši. *Ušklíbne se.* A co hůř, co kdybys slyšet něco zajímavého a vzrušujícího? To by ti teprve mohl obrátit život naruby. *Cesta je naštěstí ušlapaná, takže se jí jde snáze. Už se vážně nemůže dočkat, až bude v teple.* Ne, raději jim proto kradeš čepice a kouluješ se s nimi. *Nebyla slepá. Ačkoliv se to zdálo nemožné, uměl se taky chvílemi bavit. A v takové chvíle jí byl hned mnohem milejší. Raději přidá na tempu, ať už je brzy ve svém pokoji, a aby zahřála svaly.* Ž-že váháš. *Vydechne. Nedluží mu vysvětlení. Málokdy se někomu otevírá a on není výjimka. Ani ten hezký obličej ji nepřemluví. Konečně dojdou k chatě a ona si až teď všimne drobné odřeniny a zamyšleně k ní natáhne ruku. Téměř protočí oči nad tím, jak ztuhne.* Bože, já nejsem jedovatá, víš? *Zamračí se trochu, ale ruku stáhne.* Hmm, ale bolet to může. *Ztratí zájem. Že se vůbec snažila být milá. Radši jakoukoliv starost zase uzavře a vrátí se k flirtování a provokaci. Povzdechla si rádoby zklamaně.* Dobrou noc. /Víš, že jdu stejným směrem?/ *Pobaveně za ním hledí a vstoupí dovnitř, ale po schodišti zamíří na opačnou stranu než on. V pokoji se rychle svleče z promočeného oblečení a napustí si horkou vanu. Možná až příliš, ještě se z vody kouří, ale horko snáší mnohem lépe než zimu.*