Pokoj pro členy královské rodiny

Královská rodina má jedny z nejluxusnějších pokojů, které se nachází v části chaty nejdál od společenské místnosti. Pokoj krále a královny má ještě i vedlejší místnost využívanou jako pracovnu, protože povinnosti nikdy nespí. K nim právě král potřebuje klid, a proto jsou ubytovaní trochu stranou. Každý z pokojů má vlastní koupelnu a krb.

*Na sjezdovkách ještě nebyla. Lyžovat neumí a ještě se ani neodhodlala někoho požádat, aby ji to naučil. Je ráda, že ji nesebrali jako Austina a neodvlekli na kopec. Četla ty zprávy v jejich rodinném chatu a docela jí ho bylo i líto. Jak tedy tráví většinu času, když ne na sjezdovkách. Buď si zajde do sauny, lázní, či do města a nebo je s Lucienem. Při vzpomínce na něj, se vždycky pousměje a zvedne hlavu, jelikož sedí na posteli a naproti jí je zrcadlo, takže se může podívat na pár značek zanechaných na jejím krku. Když jde ven, vždycky si dá mikinu, aby nebyly ty značky vidět. Nuž tak si o nich lidé šuškají a kdyby narazila na člena své rodiny, o další přednášku nestojí. Teď má na sobě ale jen bílé tílko s tenkými ramínky a černé legíny. Když je jen sama ve svém pokoji, nemusí taky být nastrojená, ne? Blond vlasy má rozpuštěné, což ji štve, protože jí věčně padají do obličeje, ale je moc líná se zvednout, odtrhnout od malování do svého skicáku a dojít si na stůl, který je od postele tak dva metry, aby si vzala gumičku.*

*Zimi si upřímně užíval. V Bruselu byl na střídání počasí zvyklý a ono tvrdohlavě suché a teplé podnebí v Midstonu mu vůbec nesedělo. Oproti tomu tady se mimo stezky a prohrabané chodníky a silnice člověk přes závěje sněhu ani nikam nedostal. Proto si užil malý výlet do města a po návratu zamířil k Nyneve do pokoje. Upřímně bylo téměř zbytečné mít oddělené komnaty, když vzal v úvahu, kolik času trávili poslední den jeden u druhého, ale jejich vztah nemusel být přeci jen dáván tak očividně najevo. Stejně se o nich povídalo kde to jen šlo, přestože oproti paláci tu byl od pomluv větší klid. Zaklepal a po vyzvání vešel dovnitř. Bundu už měl rozepnutou, pod ní tmavě modrý svetr. K tomu obyčejné džíny a teplé boty, které ale skopl u dveří, vzhledem k tomu, že za sebou zanechával mokré ťápoty. Vlasy rozcuchané, jelikož si před chvílí sundal čepici a narval ji do kapsy bundy, tváře zarudlé mrazem. Ruce za zády. Zamířil rovnou k Nyv naklonil se a líbnul ji na rty. Zpoza zad vytáhl puget kytek, nejspíš už šel trochu vidět až ode dveří, ale tuhle bestii stejně nebylo možno pořádně schovat.* Koukni, co jsem našel. *Narazil v městečku na květinářství, což ho vzhledem k poloze na vteřinu překvapilo, ale i tady lidé určitě takové obchody potřebovali.* Ale nevěděl jsem, které máš nejraději, takže... No, je tam od každé jedna. *Rozverně se zazubil. Bylo iracionální být takhle šťastný, ale on se zařekl aspoň na tenhle pitomý měsíc nad věcma tolik nepřemýšlet. Od příjezdu do Illei mu bylo věčně mizerně, trápil se s Liv a měl dojem, že v životě neměl nervy více na pochodu. Ale s Nyv to bylo mnohem snadnější. Měla zázračnou schopnost ho uklidnit.* Aaa na chodbě jsem štípl vázu. *Což je věc, kterou držel v druhé ruce.* Hádal jsem, že tu žádnou nemáš. *Jen doufal, že nebyla nikterak vzácná, ale to by ji nenechali povalovat na stolku v chodbě, ne? Nemínil tou kytkou žádné velké gesto, prostě ono květinářství spatřil a chtěl jí udělat radost, i proto se nad tím dál nepozastavoval. Raději se narovnal a sundal si bundu, kterou hodil do křesla.* Co kreslíš? *Zeptal se zvědavě, ale nesnažil se jí koukat přes rameno. Vzhledem k tomu, jak přistupovala ke své hudbě, hádal, ze i na své skicy bude háklivá. Konečně si ji pořádně prohlédl a spokojeně se pousmál, když si všiml, že značky na jejím krku nevybledly.*

*Sedí na posteli jen tak v tílku a obyčejných legínách, kreslí si do bloku a přitom si něco brouká pro sebe. Když někdo zaklepe na dveře, pohledem zalétne k hodinám. Tuší, kdo by to mohl být.* Dále.* Vyzve návštěvníka a usměje se, protože je to přesně ten člověk, kterého hádala, Lucien. Tráví spolu dost času, prakticky by mohli mít společnou komnatu, ale to by ještě vypadalo nějak moc vážně a na si nemyslí, že je to až tak vážný. A ten výslech od její rodiny, který by ji čekal.. Už tak ji stačilo to před pár dny. Ještě by jim začali plánovat svatbu, strkat pod dveře kondomy a podobně.*/Šílení jsou na to dost./*Oplatí Lucienovi polibek. Překvapeně nadzvedne obočí nad tím velkým pugétem. Nikdy takový nedostala. Nedostala ještě žádný pugét a i přes to, jaké má problémy co se přijímání dárků týče, si jej od něj vezme. Tuší, že by jí nedovolil to ani nepřijmout.* Děkuju moc. Je vážně nádherný. *A myslí to upřímně. I když trochu chaotický, co se týče barev a nějakého ladění k sobě, stejně se jí líbí. Jak moc jde znát podle jejího velkého úsměvu. Zasměje se, když jí ještě ukáže vázu.* Jen, aby nebyla nějak vzácná.. /Nějaká čínská váza stará tisíc let, nedozírné ceny../ Můžu? *Vezme si ji od něj, aby do ní mohla napustit vodu a následně tam dát pugét. Doufá, že jí vydrží, co nejdéle. Je krásný, ale napůl je jí tohohle dárku i líto. Nerada se dívá na květiny jak vadnou. Sedne si na postel a kývne hlavou, aby jej vyzvala k tomu, aby si sedl k ní. Vezme do rukou skicák.* No..*Trochu se začervená.* Pokud chceš klidně se podívej. Nejlepší bude, když to uvidíš sám a nenuť mě prosím to komentovat.* Podá mu notes. Posledních pár stránek je plných jeho obrázků. Nejvíce propracovaný, až do těch nejmenších detailů je ten, jak nahý, leží na posteli a jediné, co jej z části zakrývá je tenká deka. Pípne jí mobil, upozornění na novou zprávu v chatu a když si ji přečte zasměje se.* Tak ta váza, kterou jsi "štípnul" Byl dárek od nějaké panovnice už z dřívějška, kterou přivezla jako dárek..

*Sám se zatím zdárně vyhýbal Livii. Zjistil si, že v pořádku dorazila na hory a od té doby se ji nesnažil najít. Pořád se na ni trochu zlobil pro tu hloupost. Vyrazit jen tak, těhotná, rozrušená, sama a neříct nikomu, kam míří. A neměl náladu se hádat. To raději svou energii vložil do Nyv. Spokojeně se pousměje, když si od něj kytku vezme bez řečí a pokývne hlavou.* Ale možná bys mi mohla říct, které máš nejraději, abych příště nevykoupil polovinu květinářství? *Nadhodí pobaveně. Když tam došel, chtěl jí koupit jen jednu kytku, jenže si uvědomil, že neví kterou, a než se zmýlit, raději vzal všechny.* Anebo mi vlastně celkově sepiš seznam toho, co máš ráda. *Uchechtne se. Ušetřilo by mu to práci. Jistě, lidé se postupně poznávali a učili se o sobě tyhle drobnosti, ale nebylo by snadnější, kdyby si to prostě vyklopili a nenechali toho druhého tápat? Občas mu přišlo, že okolo poznávání, vlastně kolem emocí celkově se vše dělá až moc složitě. Nad její poznámkou o váze pokrčí rameny.* Tak to ji raději nesmíš rozbít. *Podotkne pobaveně.* Jasně. *Podá jí vázu a sám si jde sundat bundu. Následně zamíří k ní do postele, kde si sedne, zády se opře o čelo postele a zvědavě pohlédne na skicák.* Hmm, tak dobře? *Pozvedne obočí a opatrně si skicák převezme, načež začne obracet stránky. Jeho úsměv získá nádech samolibosti, když si všimne, že poslední stránky skicáku zabírá on. Následně se však zaměří spíše na způsob, jakým kreslí. Precizně a zároveň měkce, má skvělý smysl pro detail.* /Tady jsem musel spát./ *Vstávala dříve s kreslila ho? Vůbec o tom nevěděl. Většinou měl lehké spaní, ale vedle ní se mu spalo dobře. Možná to bylo i tím, že se před spaním celkem vyčerpali.* Máš vážně talent. *Konstatuje nakonec to nejdůležitější a ušetří ji popichování. Skoro by si přál mít podobné nadání, aby ji mohl taky zachytit podobně. Budou mu muset stačit těch pár fotek, které si potají ukradl, když se nedívala. Většinou, jak se směje, anebo se na něco soustředí. Nad tou zprávou si odfrkne.* Vázy jsou od toho, aby se do nich dávaly květiny. A v zásadě jsem ji neštípl, je pořád tady, že? Ale .. vážně bychom ji neměli rozbít. *Ne, že by na to neměl, ale raději nechtěl vědět, kolik by jej to stálo.* Co jsi vůbec dělala celý den? Zašívala se tu? *Zeptá se a prsty ji drobně hladí po stehnu. Možná si Nyv všimla, že to má ve zvyku, většinou mu to pomáhá soustředit myšlenky, aby se mu netoulaly všude možně.* Přemýšlel jsem, že bych si konečně zašel zalyžovat. Mohli bychom některý den jít na sjezdovku spolu. *Navrhne. Jí.*

*Nedohaduje se s ním a tu květinu si do něj vezme. Má svoje metody jak ji přesvědčit, aby ten dárek přijala a dobré metody, takže je jí jasné, že i kdyby namítala, dneska by t ten pugét zůstal.* Mám ráda modré hortenzie, nebo i červené růže, prakticky cokoliv. I kdybys tu někde posbíral pár pampelišek potěšilo by mě to. *Pousměje se. Nepotřebuje drahé dárky.* A pokud mám být úplně upřímná.. Spíše bych raději nějakou květinu v květináči. Neber to špatně, je to nádherný pugét a jsem za něj vážně ráda, ale je mi líto takhle květiny vidět vadnout. *V květináči by přece jen vydržely o něco déle, než tohle.*/I když by bylo trochu zvláštní kdyby někdo někomu na rande přinesl květinu v květináči../*No, ona je prostě taková a doufá, že to Lucien pochopí a nějak se neurazí.* Já žádné dárky nepotřebuju. A neumím je ani moc přijímat, takže mi vážně nic dávat nemusíš. *Kdyby jí dal něco drahého, ještě by si připadala jako zlatokopka.* V tom případě bych se jí ani neměla dotýkat.. *Uchechtne se. Občas umí být docela nešikovná.*/Ale tolik let jsem se v paláci starala o vázy, leštila křehké skleničky, tak snad zrovna tuhle nerozbiju.. Když se zeptá, co kreslí, trochu se začervená, ale skicák mu podá, aby se mohl podívat. Poznal by, kdyby hala a řekla, ž ta jsou krajinky a nebo tak. Tohle má od krajinek dost daleko, jelikož tam jsou jeho portréty. A naštěstí ani nejsou tak hrozné, aby se musel urazit za to, jak jej vyobrazila. Vidí jeho samolibý úsměv a usměje se pobaveně.* Abys tu za chvilku ještě tou samolibostí neprasknul. *Popíchne ho a následně si od něj skicák zase vezme.* Děkuju, jsem ráda, že se ti to líbí a ještě mě rozčilením za to, že jsem tě namalovala strašně nechceš nějak potrestat.. *Zamrká jako neviňátko samo a následně vezme mobil, kde se její táta ptá na tu vázu.* No to ne.. Ale prý si ji mohu nechat, když na ni budu opatrná. Takže počkám, než květiny nezvadnou a pak ji vrátím na místo asi. *Uchechtne se nad další zprávou.* Jo a mám ti vyřídit, že tu jsou i méně vzácné vázy a že ve městě taky nějaké prodávají. A taky.. že se ke mě máš chovat jako kdybych byla nějaká vzácná váza a že ti jinak Austin ukáže. Štěstí, že neví, co spolu děláme. *No o sexu zřejmě ví, tady se nic neutají, ale že ji přitom svazuje, to jim zřejmě známo není.* Jo, tak nějak. Na chvilku jsem se byla i projít venku, pak jsem si četla a chtěla jít zase ven, ale když jsem vzala do ruky skicák, ztratila jsem úplně pojem o čase.. *Až teď si vlastně uvědomuje, kolik je hodin.* No.. to se budu muset prvně naučit lyžovat. Nikdy jsem na lyžích nestála. *Lucien občas zapomíná, že prakticky celý život, až donedávna žila v tom, že je šestá a pracovala jako komorná. A v Illey už na tom bývají šestí hůře a na dovolené peníze vážně nemají. Oni se sice měli dost dobře, jako třeba pátí a občas i skoro čtvrtí, kvůli tomu, že pracují v paláci a tam jsou platy o něčem jiném, ale pořád by si nemohli dovolit někam zájezd, půjčení lyží a tak.* Co jsi dělal ty? Kromě toho, že jsi vykupoval kvůli mě květinářství.

Nenáročná a skromná, jak jinak. *Zaškubou mu koutky. Už si zvykal. A upřímně bylo hezké být s někým, kdo se nesnažil využívat jeho postavení. Přestože tím, že když teď Nyv byla princeznou, měla jistě dostatek všeho, přesto si myslel, že toho nejspíše moc nevyužívá.* Květiny v květináči, píšu si. *Ujistí ji s úsměvem. Nebere si to špatně, kdyby nechtěl upřímnou odpověď, tak se přece ani neptá.* Ale starat se o ně budeš muset ty. Mně všechny umřou. *Nepovažoval starání se o květiny za nic složitého, věděl toho o nich navíc docela dost... jeho problémem bylo, že na ně zapomínal. Měl toho v hlavě tolik a občas se do něčeho ponořil takovým způsobem, že úplně zapomněl na to, že tu kytku už měsíc vlastně nezalil. Možná kaktus by mu vydržel?* Nemusím, ale chci. *Podotkne prostě. Nedával jí dárky, protože by si ji chtěl “kupovat”, prostě ho těšilo, že jí mohl udělat radost. Rádoby starostlivě se na vázu zahledí.* No... bude to na tebe. *Vzdá pokus o gentlemanství a zasměje se. Jako chorobná zvědavost se znovu projeví, a tak už brzy listuje jejím skicákem, který je překvapivě plný jeho kreseb.* Když to jinak nejde, vypadám sakra dobře. *Zhodnotí to s uculením.* A taky mi lichotí, že okupuju tvé myšlenky natolik, abys mě kreslila. *Podotkne ještě. Podezíravě se na ni podívá.* Začínám mít pocit, že se ti líbí, když tě trestám. Budu muset změnit taktiku. *Rýpne si. Napadal ho dostatek způsobů.* Nu aspoň že tak. *Sleduje ji, jak ťuká do mobilu a usmívá se. Že by se začínala své nové rodině trochu otevírat? Pořád mu přijde, že si drží odstup, ale očividně už není tolik napjatá z toho s nimi komunikovat. Doufal, že to časem bude jen lepší. Protočí očima.* Vzal jsem první, co mi přišla pod ruku, copak můžu za to, že tu nechávají vzácné vázy jen tak válet?! Co kdyby si někdo nesl do pokoje lyže a cestou ji srazil? Pche. *Odfrkne si. V očích se mu zablýskne. Nakloní se k, prsty odhrne vlasy a políbí ji v ohbí ramene a krku, kousek od jedné z blednoucích modřinek.* Chtěla bys, abych se k tobě choval jako ke vzácné váze? Vystavil si tě a bál se na tebe i jen sáhnout? *Nadhodí škádlivě a ústy se přesouvá polibky po jejím krku až k čelisti a uchu, načež v zubech lehce zkousne lalůček. Následně se ale odtáhne, nemohl odolat tomu, aby se jí nedotkl a trochu ji nepoškádlil. Chápavě přikývne.* S knihama to mám podobně. Anebo když hraju šachy. *Byla to jeho nejoblíbenější hra, což asi nebylo nic překvapivého.* Ah, to mě mohlo napadnout. Ale můžu tě to naučit, není to vůbec těžké. *Ujistí ji vstřícně. Možná teď byla princeznou, ale předtím se nejspíše nikdy nedostala z Midstonu, a tam rozhodně nebylo, kde lyžovat.* V Belgii jezdíme na hory skoro každou zimu, jednou tě tam vezmu, jakmile umíš základy, už je to přirozené a nezapomíná se to. *Vysvětlí jí. Nebyl nadšencem do adrenalinu, a tak mu nevadilo s ní ze začátku jezdit po nejjednodušších sjezdovkách. Upřímně si ani neuvědomil, že naznačil předpoklad, že by jej v Belgii měla navštívit, prostě si na to vzpomněl a přišlo mu to jako dobrý nápad.* Šel jsem celkově obhlídnout město, potřeboval jsem se projít. *A zvládl to bez zadýchání, žebra mu konečně začínala dávat pokoj. Lyžování by měl asi vynechat, ale co si budeme, ani sex nebyl zrovna oddechová aktivita a jeho jednoduše nečinnost nebavila.*

Jsem prostě taková no. *Pokrčí rameny. Byla šestá, ani jiná být nemohla a i když je teď princeznou, nebo tedy zatím není, ten titul nepřijala a ani neví, jestli ho vůbec někdy přijme, nicméně nehodlala toho svého postavení ten zneužívat a požadovat aby dostala vše, na co se jen podívá a nebo ukáže prstem.* Za ně bych byla vážně radši mohla bych si je užít více. *Usměje se. O tohle asi ještě žádná holka kluka nepožádala.* /Abych tu za chvilku nemohla otevřít i svoje vlastní květinářství./ *Doufá, že to Lucien s dárky nebude tak přehánět. Za deset dní někde je Valentýn, ale ani k němu od něj nic nechce. I když sama mu dárek nejspíše dá. Jí dělá radost, když někomu může ona udělat radost, sama dostávat dárky nepotřebuje, vážně je mnohem raději někomu dává.* Neboj, postarám se o ně a budu je raději držet dále od tebe. *Uchechtne se. Potřese nad ním hlavou. Vážně od něj nic nepotřebuje.* Tak děkuju pěkně. /On tu dle svých slov "štípne" vázu, abych kam měla dát pugét květin, který jsem od něj ani nepotřebovala a je to na konci na mě./*Nicméně se nad tím pobaveně usměje. Bude na ni opatrná a reálně teď odolává pokušení ji pro jistotu někam nepodložit polštářema, neoblepit ji lístečkama "křehké" a nebo ještě okolo ní nedat policejní pásku jako u místa činu, aby se k ní nikdo nepokoušel ani přiblížit. Když s prohlíží její skicák trochu ho popíchne, aby tu ještě neprasknu díky té své samolibosti.* V realitě ještě lépe. Neodkážu tak dobře nakreslit jeho svaly./ Tak jistěže. Postaral ses o to, abych nemohla skoro ani vteřinu dne nemyslet na tebe. Už jen stačí zahlédnout svůj odraz, kde vidí tvoje značky na mém krku.*Přejede po nich prsty.* A nebo si ani nemůžu vzít nějak šátek, aniž by mě nenapadlo přirovnání k tvýmu lanu.. *Trochu se začervená, když tohle přizná. Ironické je, že i její nejoblíbenější šátek má červenou barvu, stejně jako to lano.* Nelíbí se mi styl jakým mě trestáš. To, jak mi nedovolíš dosáhnout orgasmu je hrozný.. I když.. Možná sem i trochu zvědavá na to, co děláš kromě tohohle. *Pousměje se a snaží se tvářit jako by nic. Vezme mobil, kde si přečte a pak odpoví na pár zpráv. Moc se svou rodinou pořád nebaví. Ozývá se, jen když ji označí a teď výjimečně kvůli tomuhle.* Nemůžeš za to a sama nechápu, proč to tak dělají. *Uchechtne se nad tím. Pokud má vážně ta váza nějak extra velkou cenu, měli by na ni dávat větší pozor. Kdokoliv o ni mohl lehce zavadit, když se v noci vracel z baru, nebo jen něco nesl a nevšiml si jí. Sama lehce nahne krk, aby k němu měl lepší přístup a spokojeně se usměje.* To ani náhodou. Ani nepřemýšlej nad tím, že bys měl to, co říká Austin poslechnout. *To, že by se jí měl bát dotknout se jí ani za mák nelíbí stejně jako když se odtáhne a přestane se jejímu krku věnovat.* Ty jsem nikdy nehrála.. Pokud bys měl někdy čas a trpělivost to se mnou zkusit.. *Ráda by si to zkusila. A bylo by to bezpečnější než se postavit na lyže, k čemu se ji snaží Lucien přesvědčit následně.* To bych byla ráda. Ale ještě předtím se musím podívat, kde že je ta ošetřovna tady, však víš.. kdyby náhodou. *Usměje se pobaveně. Moc si nevěří a bojí se, aby to neskončilo jako ve filmech, že se skutálí z kopce, postupně se na ni nabalí sníh, než z ní bude jedna velká sněhová koule. Docela ji překvapí, když řekne, že ji na hory v Belgii jednou vezme. Nepočítala s tím, že by s ní chtěl ještě op odjezdu z Illey udržovat nějaký vztah. Přikývne na jeho odpověď ohledně toho, co dneska dělal a pak se starostivě podívá směrem, kde má žebra.* A co tvoje zranění? Je to už lepší? Poslední dobou jsi zrovna klidový režim nedodržoval..

Jo, já vím. *Protočí očima. Doopravdy by ale nechtěl, aby byla jiná. Bylo to něco, co na ní měl rád. Udělat jí radost bylo snadné. Pouze přikývne. Chápe ten důvod, proč má raději květiny v květináči, vlastně to k ní sedí. Ono označení andílek k ní sedělo, pokud se tedy zrovna nevěnovali jistým aktivitám, ale jinak to byla hodná duše, možná až příliš. V tomhle mu trochu připomínala Astrid, což mu nedovolilo zapomenout na to, že jeho mladší sestře bylo ublíženo. Nyv nebyla křehká, ale se jí věci dotýkaly, jen to nedávala tolik najevo. Alespoň mu to tak přišlo.* To doporučuji. *Alespoň že o Traitora se staral dobře, ale ten se mu sám připomínal. Nebyl stavěný do hor, vzhledem ke špatné noze a nedostatečné srsti, a tak ho s sebou nebral. Každý večer ale zjišťoval voláním do paláce, jak se má. Byl trochu nervní z toho, že ho neměl poblíž, celkem rychle si na něj zvykl. Nevinně se usměje a pokrčí rameny. Ta váza teď bude v jejím pokoji, takže je to její zodpovědnost. Navíc ji samozřejmě může vyměnit, on jen chtěl, aby měla kytku do čeho dát. Spokojeně pohlédne na její krk.* To byl účel. *Upomene jí. Tak rozkošně se začervenala po těch dalších slovech, že musel odolávat nutkání ji políbit, jelikož věděl, že by to dost možná neskončilo jen u toho. Co se týkalo jí, byl nenasytný. Přitažlivost mezi nimi byla jako gravitace, člověk jí nedokázal odolávat dlouho, a jakmile přestal, už se prostě nedalo nic dělat.* Hmm, nezdálo by se mi, že bys vyloženě trpěla, ale možná si ty slastné vzdychání vykládám špatně? *Pozvedne obočí.* Kdybych tě chtěl doopravdy potrestat, tak ti ten orgasmus nedopřeju vůbec. Ale mám slabost pro to koukat se na tebe, když to přijde. A většinou u toho sténáš moje jméno, to je vlastně taky vcelku neodolatelné. *Jeho úsměv je hravý, škádlí ji. Taky by ji mohl jako trest přehnout přes koleno, jenže má takový pocit, že i to by se jí nejspíše líbilo. Ale třeba ji svázat a udělat se sám, přičemž ji nechat se dívat, ale nemoct se ho dotknout, ani sama sebe?* /Hmm.../ Nejspíš jim na tom zas tolik nesejde a teď se jen snaží popichovat. *Prohodí a políbí ji na krku, k němuž mu p o vteřině ještě sama ochotně poskytne přístup.* Já ti nevím, třeba má pravdu, asi tě kazím. *Tlumeně se zasměje, než se od ní odtáhne. V očích mu nadšeně zajiskří.* Rád tě to naučím. *Vždycky šachy miloval, už od malička. Byl v nich mistr. Kdysi hrával sám ze sebou, až do doby, kdy jeho hry často končily remízou.* Určitě to nebude tak zlé. *Uchechtne se.* Navíc bych tě na tu ošetřovnu odnesl na rukou. *Ujistí jí s předstíranou vážností.* Ah, to se ptáš teď? *Věnuje jí výmluvný pohled.* Jsem v pohodě, chvílemi pořád cítím pnutí nebo lehkou bolest, ale už jen málokdy. *Podlitina mu navíc už zmizela, zranění své následky neslo pod kůží.* Liv při tom útoku přišla k jizvě, dost kvůli ní vyšilovala. *Potřese hlavou.* Přitom můžou být jizvy hezké. *Pohladí ji lehce po tváři podél pozůstatku onoho šrámu.* Ale měl bych jí napsat. Teď jsem se rozhovorům s ní celkem vyhýbal. Bude mě chtít vyslýchat. Je od začátku tvoje fanynka. *Ušklíbne se.*

*Jak by na něj nemohla po tom všem myslet? Zvlášť, když jí ho připomíná prakticky všechno. Stačí, aby viděla na chvilku svůj odraz a všimla si těch značek.* Jo, ale už mi docela blednou. *Zkonstatuje a po jedné značce přejede prsty. Nebyla by proti, kdyby jí chtěl udělat novou. Líbí se jí to, i když se zároveň trochu bojí, aby to nikdo krmě ní neviděl, protože nepotřebuješ další výslech. Bohatě jí stačil tem od Lucienovi sestry před pár dny. Pořád jí to vrtá hlavou.* Když si mě dovedl až po okraj a pak jsi mě zase nechal jen tak, bylo to vážně hrozné. A taky to, jak jsi m nechal prvně volné ruce a já je nad hlavou musela držet sama. Lepší je, když mi je svážeš, nemusím se tolik soustředit na to, abych je držela a mohu se spíše soustředit na všechno, co se mnou děláš ty. *Vždycky si myslela že je takový andílek, tak by ji nazvalo více lidí.. no kdyby věděli co dělala Lucienem a o čem pořád přemýšlí.. Už by si tohle o ní asi nemysleli. Andílek si neužívá to, jak je přivázaný k posteli a má s někým sex.* To nezkoušej, prosím. Udělám snad cokoliv, budu hodná, ale tohle ne.. *Nechce, aby ji začal trestat tím, že jí ani nedopřeje orgasmus. Ale vzhledem k tomu, že jemu se líbí na ni se přitom dívat, tak jí to snad neudělá. Byly by to muka pro ně oba dva.* Možná ano. *Dává to rozhodně větší logiku, než tu takovou vzácnou věc nechat, všem na očích, tak aby ji mohl kdokoliv kdykoliv rozbít nebo ukrást.* Možná, že ano.. Než jsem potkala tebe, o jistých věcech jsem ani nepřemýšlela. /Nebo si je nepředstavovala, nevzpomínala na ně v duchu pořád dokola a dokola../ Dobře, budu ráda. Ale nezaručuju jak mi to půjde, nebo spíše nepůjde. *Aby pak nebyl naštvaný, že s ní nadarmo strávil moře času přitom se ji to snažit naučit. Třeba jí to půjde, ale třeba ne. I když nebyla hloupá, za hlupáka se nepovažovala, tak snad. Zasměje se.* Odnesl na rukou? To raději zavolej záchranáře. Bych celou cestu brblala ohledně toho, že jsem těžká a ty si ještě ublížíš kvůli těm žebrům, než bys mě hodil sám raději někam do sněhu. *Připomene si to znovu, takže se zeptá jak na tom je.* No jo.. Trochu pozdě, ale nezdálo se, že by ti to nějak při jistých aktivitách překáželo. *Zazubí se na něj.* Jsem ráda, že tě už to tolik nebolí. *Myslí to upřímně. Vyčítala si, co se mu stalo, protože je to podle ní její vina. Snažil se ji chránit. Kdyby běžel do bezpečí, udělal by lépe.. Už to spolu probírali, ale neshodli se na tom a ona se nechce dohadovat, takže to raději ani nevytahuje.*Jo, slyšela jsem to. Ale má ji někde na ruce, pokud se nepletu, ne? Sice jí to na kráse nijak neubírá, ale pokud s cítí špatně, může si to poději zakrýt třeba nějakým menším tetováním. Třeba by se tak cítila lépe. *Poznala, že belgická princezna si na svém vzhledu dost zakládá. I ona byla nešťastná z té jizvy, ale hlavě kvůli tomu, že se bála jak na to bude reagovat Lucien.* Jo.. to že nám fandí jsme poznala.. Psala mi, je to už pár dní. Vyzvídala co a jak, jak je to vážné.. Snažila jsem sejí vysvětlit, že asi moc ne.. Ale nevypadalo to, že by mě poslouchala. *Dost taky přemýšlela nad tím, co jí řekla. Že se s ní Lucien vůbec netají a usmívá se má být známka nějakých hlubších citů? Ví, že o nich Lucien nerad mluví, ale že by až takhle. Myslí si, že ho jen přitahuje a je skvělé zabavení během jeho pobytu v Illey, ale nemá to budoucnost.*

Však je můžeme kdykoliv obnovit. *Pousměje se svůdně. Tentokrát ale asi dá větší pozor na to, kde je zanechá. Tady nikomu nepřijde divné, když si Nyv vezme rolák anebo šálu, ale v Midstonu by to problém byl a on ji nechce vystavovat rozpakům, anebo zbytečné práci s tím, že by je musela skrývat makeupem. Spokojeně jí naslouchá.* Poslední dny jsi přeci hodná, zasloužíš si spíše odměnu než trest. *Navíc ji zatím trestal jen příjemnými způsoby, které měl nejraději. Nejspíše by ho musela hodně naštvat, aby sáhl po některém z nápadů, jež si uložil do paměti. Ohledně vázy už jen pokývne a zacukají mu koutky nad tím, když v zásadě přizná, že ji zkazil.* Víš ale, že jsem za to rád? Kdybys už předtím přemýšlela o tom, že chceš svázat a pomilovat, tak bych dneska musel žárlil na hlavní aktéry tvých představ. *Odfrkne si pobaveně. Momentálně i díky jejím kresbám tušil, že v jakýchkoliv fantaziích hrál hlavní roli on sám. * To nevadí, třeba tě to ani nebude bavit, ale budu rád, když to zkusíš. *Miloval šachy už od dětství, ne nadarmo se tomu občas přezdívalo hra králů. Šlo o logiku a strategii, což mu bylo blízké. Jenže jeho vášeň nikdo nesdílel, nechápali to napětí, když se člověk rozhodl riskovat a obětovat figurku, anebo tu euforii, když padl král a mohl říct šach mat. Měl však šachy natolik rád, že si užíval o nich i jen mluvit či někomu vysvětlit základy.* Za koho mě považuješ. Pche. *Protočí očima, ale cukají mu koutky. Nejspíše by vážně volal záchranáře. Ale musel alespoň předstírat dotčení, no ne?* Nemůžeš očekávat, že když tě před sebou mám nahou a povolnou, tak mě trocha nějaké zbytečné bolesti zastaví. *Zazubí se.* Vážně jsem v pořádku. *Ujistí ji ještě. Už jen bere prášky, pokud se bolest zhorší, ať už žebra či hlava, ale zatím toho využil vážně jen poskrovnu.* Přesně tak, na ruce, ale není ani nijak hrozná, snad si zvykne. Jizvy mohou být i hezké. *Pohladí ji zamyšleně po tváři. Liv teď nejspíše vyšilovala spíše z rostoucího břicha. Pořád tak nějak tušil, že při takové rychlosti to budou dvojčata. Z čehož Liv asi trefí a ty děti zůstanou na krku jemu a Eastonovi a oni budou jak ten pár otců z nějakého sitcomu, o kterých si každý myslí, že jsou spolu. Z těch hloupých úvah ho vytrhnou její další slova.* Ona ti psala? *Zaúpí.* /To musel být výslech./ *Pak mu ale docvakne i zbytek a on se odtáhne, aby jí viděl do tváře.* Jak to myslíš? /Jak že to asi není moc vážné?/ *Sám nad tím nepřemýšlel, byli přeci na začátku a rád s ní trávil čas. Nechtěl to kazit plánováním do budoucna, ale předpokládal, že je jejich vztah oficiální. Byl pro to rozhodnut už od plesu, jinak by se s ní tajil a nesnažil stýkat veřejně. Jinak by se snažil eliminovat drby a už by ji i veřejně zapřel. Nic z toho nedělal. Nebyla pro něj jen úlet, kdyby chtěl někoho jen na sex, udělá to jinak. Tak nějak předpokládal, že se uvidí časem, možná budou mít jeden druhého plné zuby po měsící, a možná ne. A tak k tomu přistupoval s vážností, dokonce jí chtěl navrhnout, že pokud pořád neví, co se životem, mohla by jet s ním do Belgie. Tam život fungoval taky úplně jinak než v Illei. Nerad se nimral ve vlastních pocitech, ale asi bude muset, pokud chce Nyneve porozumět.* Co si vůbec očekávala, že se bude dít, když jsi do toho se mnou šla? *Zeptá se s ledovým klidem. Schválně nespecifikuje od kdy to míní. Mohl to pro ni být ten moment v posilovně, pro něj byl zlomovým bodem ples, kde se rozhodl s ní být všem na očích, přestože věděl, že to vyvolá řeči.*

Já nejsem vůbec proti. *Oplatí mu úsměv a trochu se jí zablýskne v očích při představě, co by spolu zase mohli dělat. Ty značky od něj jí vážně nevadí. Zvlášť teď, když si je může jednoduše zakrýt nošením roláku a nebo šály. V Midstonu by to bylo už horší, ale může si to pořád zakrýt makeupem. * Hmm.. Pár tvých trestů už znám, jaké mohu dostat odměny? * Je na to docela zvědavá. Už tak je jí příjemné, co s ní dělá, co by jí mohl dát?*/Aspoň jednou rozvázané ruce?/*I kdy to ji z části taky vzrušuje a jak se nad myšlenky na to za sebe vždycky stydí.* Nikdy by si nemyslela, že je takhle zkažená. Uchechtne se.* Jo, to jak umíš žárlit jsem už viděla. *Na party u bazénu to taky bylo docela vidět.* Ale neboj, všechny moje fantazie naplňuješ jedině ty. *Natáhne se k němu, aby ho políbila lehce na rty, jako by mu to takhle chtěla ještě více dokázat.* Jo, to já taky. *Kdyby si to nechtěla zkusit, neptala by se ho, zda s ní zahodí trochu svého času a nepokusí se jí to naučit. Nikdy šachy nehrála, třeba jí nepůjdou a ani ji to nebude bavit, ale to nezjistí jinak, než že si je vyzkouší.* Jak ses vůbec k hraní jich dostal? Jde vidět, že tě to vážně baví. *Proto ji to zajímá. Většinou se za takovou vášní k nějakému koníčku pojí i trochu historie. Sdílí snad tu vášeň s některým z jeho rodičů či prarodičů? Dovede si představit malého klučinu Luciena, jak sedí u stolu naproti dědovi a roztomile se rozčiluje, že mu sebral pěšce.* No.. většinu času, mimo postel se chováš jako džentlmen, ale dokážu být vážně otravná, takže kdybych skončila ve sněhu, nedivila bych se a ani bych ti to nevyčítala. *Uchechtne se. Vážně nechce, aby ji ale nosil na rukou, ještě by si mohl něco udělat. I když tvrdí, že jeho žebra jsou na tom dobře, pořád se o něj strachuje, mohlo by se to takhle zhoršit a to nechce.* A nebuď dotčený, stejně ti to nevěřím.. *Zazubí se na něj.* Jo, kdyby tě to zastavilo, asi bych volala záchranáře a nebo podezírala, že tvoje tvář je jen maska a pod ní se schovává mimozemšťan, který pravého Luciena unesl. *Tohle by u něj bylo vážně zvláštní, to musí uznat sám. Proto se jí zdá, že by se těchto věcí obávala zcela logicky.* Třeba ano. Navíc všechno není jen o vzhledu.. *Pokrčí rameny. Na chvilku se opře do jeho ruky a pousměje se. Následně ho políbí do dlaně a normálně se zase narovná.* Ano, psala. *Přikývne. Bylo to vážně zvláštní a dost jí tím nasadila brouka do hlavy. Přemýšlí nad tím, jak ji Lucien doopravdy bere. Neví, jestli vše Livii věřit, ale zná svého bratra déle a lépe, než ona.. Mohlo by být možné, že by měla v něčem i pravdu? Ona nějak vydedukovala a usoudila, že to po jeho odjezdu z Illey nebude trvat dále.* No.. Až odjedeš do Belgie, myslela jsem si, že to skončí. *Přizná a sklopí pohled ke svým rukám, které si nervózně mne. O tomhle se bavit nechce. Upřímně je z toho, že by se s ním neměla vídat docela nešťastná, ale nějak jí nepřišlo, že by se chtěl Lucien usadit a mít nějaký dlouhodobý vztah.* No.. Že to bude po dobu, co jsi v Illey. Prostě.. jsi na mě moc nepůsobil, že chceš nějaký dlouhodobý vztah a nebo tak. Ale prosím neber to špatně.. Mně osobně by bylo líto, kdybychom se neměli vídat a nebo si aspoň psát, ale ani nevím jak by to mělo fungovat. Ty budeš v Belgii a já tady.. *To, že by mohla jet s ním jí nenavrhl a ona ani neví, jestli by chtěla. Koho v Belgii zná? Luciena a Livii trochu. Ale kdo ví jak by to tak s Lucienem bylo. Co by v Belgii dělala? Tady má přece jen rodinu které dává šanci a má naplánované jak by tu její život mohl probíhat, tam ne.*

*Bylo čí dál těžší odolávat tomu, aby nedal konverzaci stranou a nevěnoval se raději jejímu tělu. Jenže si s ní povídal vážně rád a taky kdyby ji zatáhl do postele pokaždé, když měl chuť, asi by z ní ani nevylezli. V očích se mu zablýskne a neodolá, aby se nerozesmál.* Jaké budeš chtít, nemusí se týkat jen sexu, víš? Ale je očividně jasné, nad čím přemýšlíš. *Ne, že by se jí divil. Pokrčí rameny.* Nerad se dělím. /Ani o pozornost./ *Spokojeně jí polibek oplatí a jen neochotně ji nechá se odtáhnout.* /Později./ *Jak se k hraní dostal? Nad tím se musí vážně zamyslet, je to hrozně dávno.* Myslím, že jsem si jich všiml poprvé u nás v knihovně, když mi byly tak... tři? Možná čtyři, nejsem si jistý. *Zaujaly ho ony figurky a šachovnice, umně vyvedené, nepodobalo se to na žádné jiné hry, které znal.* A tak jsem se ptal, našel si knihy, které se jim věnovaly a začal hrát s jedním svým učitelem. *Pokrčí rameny.* Ten mě taky dokopal na šachové turnaje, když už mi nestačil. *Zacukají mu koutky při té vzpomínce. To mu bylo devět. Neměl však na tyhle věci tolik času, musel se věnovat i jiným věcem. Ale láska k šachům mu zůstala, spousta knih, co mu patřila, se věnovala šachovým strategiím a jejich historii. Nevěděl, jak moc dobrý je, nikdy neměl možnost zúčastnit se celosvětových turnajů, ale upřímně by ho zajímalo, jak by se v takovém případě umístil.* Ty a otravná? *Podezřívavě si ji přeměří. Toho si zatím nevšiml.* Pff. *Odfrkne si.* /A já se snažil./ Tebe by to zastavilo? *Oponuje jí a pozvedne obočí.* Ženy se sice často chovají rozumněji, ale zrovna v tomhle tomu nevěřím. *Zavrtí hlavou.* To není. Přestože na ten tvůj si nemůžu stěžovat. *Pousměje se, jenže ho to brzy přejde, když začnou řešit jiné téma.* /Liv se v tom prostě musela šťourat./ *Zamračí se.* /Skončí./ *Takže... tomu nedávala ani šanci? Byl tu pro ni na vymezené období? Zahryzlo se do něj zklamání hraničící s ublížeností.* /Nebuď blázen, vždyť to bere logicky./ *Očividně neměla zájem pokračovat v jejich vztahu do budoucna, měla dost vlastních starostí a potřebovala si dát život dohromady. Nedivil by se, kdyby ho brala jako rozptýlení.* A jak přesně jsem působil, když nechci ten dlouhodobý vztah? *Napne se ještě víc. Očividně mu její slova nejsou po chuti. Všeho všudy měl vztahy dva, takové, s kterými se odhodlal jít na veřejnost. Nu, jednou k tomu byl spíše donucen partnerkou a ten vztah skončil dost rychle právě kvůli její neustálé touze po pozornosti. Druhý byl lepší. Cath byla milá, tichá, slušná, dcera diplomata, proto nebylo až takovým šokem, když se s ní začal objevovat na veřejných akcích. Jenže po nějaké době zjistil, že toho o ní ví hrozně moc a přesto... necítí nic. Nebyla mezi nimi taková chemie jako mezi ním a Nyv. A často se přestával soustředit na to, co říkala. Jednoduše to nefungovalo a tak to ukončil. Ani tisk ho neznal jako Cassanovu. Liv s ním viděla kolik? Všeho všudy ty dvě dívky, i když asi tušila, že měl i nějaký jiný románek. Vlastně nechápal, proč dával Nyv ten dojem, že to mezi nimi nebral vážně, když se jejich aférku ani nesnažil tajit. Jasně, nemyslel hned na manželství a rodinu, ale minimálně nepočítal s tím, že jejich vztah má omezenou časovou dobu!* Neber to špatně. *Ušklíbne se a vstane z postele. Nějak ho přešla chuť na to pokračovat v konverzaci. Nejraději by se sebral a odešel.* Chápu. *Jeho hlas byl bezvýrazný.* Jsem rád, že vím, jak to bereš. *Tady se alespoň objevil náznak ironie, když už ne žádného citu. Uměl vyznít nesnesitelně pragmaticky. Vlastně tak jednal často, jen to většinou neobracel vůči lidem, které měl rád.*

*Lehce se začervená.* Když i tvoje tresty se týkají sexu, očekávala jsem, že budou i odměny. Zvlášť když víš, že o dárky nestojím. *Uchechtne se a připomene mu jejich předchozí konverzaci, ze které to dost jasně vyplynulo.*To je dost jasně poznat. *Políbí ho a po chvilce se odtáhne. Musí se pousmát, když vidí jak je z toho nespokojený. Jenže kdyby pokračovala dále, už by toho moc nenamluvili. Kdyby to tak bylo pokaždé, nemluvili by vůbec.*Páni, docela brzy. *Čekala by, že ho to chytlo až v pozdějším věku. Přece jen, většina dětí ani neumí ve čtyřech letech číst, natož aby se začaly zajímat o tak složitou hru jakou mohou být šachy.* Vyhrál jsi někdy nějakou? *Zeptá se ho zvědavě.* /Beztak má doma plnou skříň trofejí za první místo./*Když porážel svého učitele musí v tom být dobrý.* Jo, já a otravná. Docela mě udivuje, že sis toho ještě nevšiml. *Uchechtne se. Většinou lidi štve jak do nich vidí, i když u Luciena je to jiné, protože svoje pocity dost dobře schovává a ohledně jeho si není tak jistá. Nebo tím, že pořád myslí prvně na ně a na sebe. To už spolu ale přece probírali, nejspíše si na to prostě nevzpomněl.* No.. nejspíše ne. *Souhlasí s ním.* Určitě ne. *Netrvá moc dlouho, než svoje tvrzení poupraví.* Já nevím.. Prostě.. Ani nevím jak by to mělo být později. Jak by sis to představoval ty? *V Illey má naplánovanou jistou budoucnost, jak by to bylo v Belgii? Kde by tam bydlela? V paláci s ním? Co by se stalo, kdyby jim to nevyšlo? Najednou by musela odejít a kam? Kde by pracovala? Musela by otravovat svou rodinou aby jí nějak pomohli ještě. Tady to aspoň zná, tam by to pro ni bylo neznámé a nikoho by tam neznala. A být spolu jen na dálku.. to moc nikdy nefunguje. A nejspíše by to tak jako tak po chvilce stejně skončilo. Lehce se zamračí a zvedne se z postele taky.* Já bych chtěla, aby to bylo vážný, ale prostě mám sama strach a nevím jak by to mělo být po tom, co odjedeš z Illey zpět domů. Začalo mi na tobě záležet a to dost.. *Ráda s ním tráví čas, přitahuje ji, líbí se jí jak se o ni stará ale není si jistá jak to bere on. Jistě ho přitahuje, jinak by spolu nedělali to, co dělají, ale jinak se k ní chová hezky jen kvůli tomuhle?/A nerada bych, kdybychom se někdy měli přestat bavit, vážně.. Jen ani nevím jak to vidíš ty. Přitahuju tě a staráš se o mě, ale to ty asi o všechny. Jsi milý snad ke všem. *Pokrčí rameny. Byl k ní milý i jako ke komorné, když se viděli poprvé, to soudí podle toho.* Řekni mi ty jak si to představuješ. Nechci říkat, že nám to vydrží do konce života, ani nepotřebuju nějaké plány za deset let, ale ráda bych věděla jak to vidíš v nejbližší době, jak na tom jsem.. *Pokrčí lehce rameny. Ráda by měla aspoň nějaký plán na nejbližší dobu. Má tedy přemýšlet i na tu možnost, že by její vztah s Lucienem nějak pokračoval i později? Neví, jestli by zvládla do Belgie skutečně odjet, ještě ani nestihla poznat svou rodinu tady a měla by jet někam pryč?*

*Zavrtí pobaveně hlavou.* Nemusí jít přeci o dárky. Mohla by sis jednoduše něco přát. Donutit mě podívat se na nějaký z těch příšerných romantických filmů. *Zasměje se. Možná by jí ale mohl jednou nechat rozvázané ruce. Rozhodně by to však nedokázal nechat čistě v její režii. Bylo to prostě v něm, představa toho, že by se jí svěřil do rukou? Nemohl nic ovlivnit? I proto obdivovat, že to ona dokázala, protože on si to představit nedokázal. V tomhle k sobě pasovali, jinak by jim to ani nemohlo fungovat. Pokrčí nonšalantně rameny. Ne nadarmo byl nazýván zázračné dítě, což mu dodnes Liv připomíná a ne zrovna v dobrém. Poprvé zkoušel hrát ve čtyřech či pěti letech a pravidla šachu nebyla tak těžká, aby je dítě nepochopilo. Pak už se jen zlepšoval.* Párkrát. *Ošije se. Umístil se pokaždé, když už se rozhodl nějaký turnaj zkusit, což ale nebylo moc často.* Nevšiml. *Ujistí ji. Jediné, co považoval za rozčilující byl fakt, jak často myslela na ostatní více než na sebe, ale to nebylo otravné, naopak i obdivuhodné, jen ho to zlobilo kvůli tomu, že si myslel, že by měla sebe taky občas stavět na první místo.* /Určitě ne./ *Spokojeně pokývne. Jeho spokojenost však rychle vyprchá.* Ptal jsem se první. *Zamračí se. Nechce ji ovlivňovat svou představou.* Aha, takže sis prostě předsevzala, že to bude takhle. S mým odjezdem to skončí. *Pokrčil z postele. Z jeho tváře se dalo sotva něco vyčíst. Popravdě se cítil ale dost mizerně. Nehodlal tvrdit, že by to bylo snadné, ale vážně je musela odepsat dopředu? Zcela upřímně by do toho vůbec nešel, pokud by si nemyslel, že to má budoucnost. Nebo kdyby ano, tak by to držel pod pokličkou. Na to už ale bylo pozdě.* A máš pocit, že mně na tobě nezáleží? *Pohlédne na ni chladně.* /Fajn./ Milý jsem ke všem... *Jeho zamračení se prohloubí. Takhle to viděla?* Nestarám se o všechny. *Podotkne. Stará se o Liv. Stará se o Astrid. A ano, staral se o Nyv. A zbytek lidí mu byl slušně u prdele.* A k čemu to bude? Co záleží na tom, jak bych si to představoval, když už sis vyvodila závěry. Lidi se baví o tom, jak to vidí PŘEDTÍM, než vyvozují závěry. *Teď pocítil i vztek, ale do hlasu se mu nepromítl.* Jednou v životě jsem si řekl, že nebudu plánovat, řekl jsem si, že je to mezi námi dobré, a že pokud to tak bude i dál, můžeme najít řešení toho, jak by to mohlo fungovat i do budoucna. *Mohla by odjet, pokud by se chtěla držet plánu a stát se umělkyní, to šlo v Belgii stejně jako v Illei. Pokud by se rozhodla přijmout titul princezny, bylo by to složitější, přestože vztahy na dálku měly své komplikace, dokázali by vymyslet, jak se vídat i dál. A pokud by si ji jednou chtěl vzít... tak by to naopak bylo snazší. To byla sice vzdálená budoucnost, ale už byl takový, nemohl nad podobnýma věcma nepřemýšlet.* Očividně si ale potřebuješ ujasnit, zda bys o to vůbec stála. Když si doteď byla spokojená s představou toho, že to mezi námi skončí s mým odjezdem, a pak si budeme hrát na kamarády. *Nad tím se musel ušklíbnout. Vážně si myslela, že by se s něčím takovým spokojil? Se svou majetnickostí? Ne, nedokázal by se k ní pak chovat jako kamarád.* Radši půjdu. *Sebere bundu a odejde z místnosti. Vře v něm hodně emocí a nechce si je vybíjet na ní. A pokud je má vyřešit sám v sobě, tak potřebuje klid.*

*Uchechtne se.*Tohle bych ti neudělala, neboj. *Už jen z tónu jeho hlasu jde poznat, že romantické filmy nemá rád a ona ho k jeho sledování nutit nebude. Proč by měla? Ví, že by se jen nudil, možná přitom koukal do mobilu. Začne se zajímat o to, kdy začal hrát šachy a jak se k tomhle koníčku vůbec dostal. Pokud porazil i svého učitele nejspíše byl dobrý, takže hádá, že musel párkrát vyhrát. Nad zvedne obočí. * Jen párkrát? To nevěřím. Pokud si brzy porazil i svého učitele, musíš být dobrý. Nestačí, že se podceňuju z nás dvou já? *Byla by ráda, kdyby ji to řekl upřímně. * To mě dost překvapuje už jen vzhledem k tomu, jak te otravuje, že dávám ostatní ba první místo a tak. *Už jen v tomhle je dost otravná? Nejspíše mu to nestačí. * Prostě.. Moc nevím jak by to mohlo pokračovat. *Pokrčí lehce rameny. * Nejspíše záleží.. Jinak by ses o mě tak nezajímal a ani mě nechránil při útoku. /No, ale to stejné bych udělala i já pro kohokoliv jiného.. /*A prostě má pocit, že jak se chová k ní by se mohl chovat i k někomu jinému. Když se viděli poprvé a oba dva si mysleli, že je jen obyčejná komorná, se k ní choval moc mile a jako k sobě rovné. Proč by se takhle nemohl chovat i k někomu jinému? Ona ho navíc může jen fyzicky přitahovat. * Svoje názory můžu změnit.. Promiň ale prostě jsem taková a názory vyvozuju. Jsem na to zvyklá, abych si taky mohla vše dopředu plánovat. *Tohle dost používala ve své práci a ohledně hospodaření s penězi a tak. Jako šestá to musela dělat, musela nad vším vždycky pořádně přemýšlet a prostě není zvyklá na to, že teď nemusí. * Je mi s tebou dobře, ale prostě nedokážu jen tak vypnout a dělat jako že nic. *Pokrčí rameny. Zamračí se a po třese hlavou. * Neprekeucuj moje slova. Neřekla jsem, že jsem s tou představou spokojená, náhodou jsem řekla, že vy mi bylo líto, kdybychom se spolu neměli bavit. Omlouvám se, ten můj názor na to byl špatný.. /Že já vůbec něco říkala.. / Luciene.. *Ráda by ho zastavila, ale ani neví, co by mu řekla. Když odejde, sedne si na postel a povzdechne si. Princezna být nechce. Představa stěhovani do Belgie se jí moc nelíbí, protože by tam byla skoro sama v cizí zemi. Jak to mělo mít budoucnost? Mít ten vztah na dálku? Vážně neví, jestli vy sebrala tu odvahu odjet pryč jen tak, bez plánu.. *