Balkón s výhledem na les

Balkón s příjemným posezením, kde si můžete odpočinout a pokochat se výhledem na les lemující celý obzor. Díky tomu je zde i klid. Pokud nejste milovníky zimy, můžete zde nechat vyjet skleněnou stěnu, zapnout topení a oddělit se od venkovních mrazů.

*Balkon je vlastně něco jako prosklený salonek v paláci v Midstonu, akorát tady na horách. Jelikož je sklo vyjeté nahoru a zapnuté topení, je tu krásně teplo. Navíc j tu i menší bar, kde je pití, takže tohle je podle něj ideální místo na setkání se sourozenci. Dneska je Valentýn a on všem už porozdával dárky. Ohledně účastnic, ty jim raději poslal po komorných. Bylo by to na dlouho, kdyby ho každá z nich u sebe zdržela a neměl na to náladu. Na sobě má černé rifle a tmavě modrou mikinu. Zjistí, že je tu první, což mu vůbec nevadí. Vezme skleničky, položí je na stůl a k tomu vezme i whiskey, víno a džus, protože Austin se asi moc opíjet chtít nebude a neví, co Nyneve.*

*Mezi svou rodinou.. Se jednoduše necítí komfortně. Austina má pořád z velké části za rebela a nedovede ho označit za svého bratr. Pokaždé, co si na něj vzpomene úplně cítí tu bolest na tváři, kde je dneska malá jizva, kterou jí způsobil právě on. Nicméně za bratra by neoznačila ani Xaviera a Aideen za sestru taktéž ne. Dárky na Valentýna jim sice dala, ale jen ze slušnosti. Nemyslí si, že mezi ně zapadá, ani neví jak se s nimi bavit a o čem. Na tomhle setkání plánuje být jen chvilku. S Lucienem oslavili Valentýna už včera, protože dneska á práci, což chápe, ale za chvilku snad bude končit a to je pro n i ideální výmluva, proč odejít. Oni nemohou vědět, že to už slavili, takže výmluva je to dobrá. Na sebe si dala obyčejné bílé džíny a červený svetr. Blond vlasy má jen tak volně a nalíčená je jen lehce. Jako její matka, její biologická matka, nemá ráda nic přehnaného.*

*Je rád, že jeho sourozenci ukecali doktory, aby ho pustili z ošetřovny. A když dostal ty dárky od všech ze členů rodiny, hrozně ho to dojalo. Připadal si docela hloupě, protože on neměl čas a možnost jim něco koupit. Předtím, než zjistil, že si dávají takhle dárky mezi sebou na Valentýna, tak skončil na ošetřovně a tam odsud nic koupit nemohl. Hodlá jim to ale všem vynahradit. Na ruce má hodinky od mámy, které ho neuvěřitelně moc potěšily a i mikinu od Nyneve. K tomu obyčejné černé džíny a tenisky. Rozházené vlasy se nesnažil nějak česat a krotit, protože by to stejně nemělo smysl. Ještě pořád nemůže chodit jako předtím, ale už aspoň chodit může. Přes celou hruď se mu táhnou tři dost velký a hlavně hluboký šrámy od medvěda, které mu pohyb dost znemožňovaly a teď mu ho pořád ještě dost omezují. Zůstanou mu po tom velké jizvy, ale nijak moc je neřeší, protože jizev měl už předtím docela dost z různých tréninků a tak. Když dojde na balkon, hned si sedne do jednoho křesla a trochu tak uleví stehům na hrudníku.* Ahojte. *Pozdraví oba dva a uchechtne se, když vidí, že Xavier už má nalitou skleničku alkoholu. Pak se podívá na Nyneve.* Jsi v pohodě? Já... jestli se vedle mě necítíš příjemně, chápu to. Klidně můžu jít. Měla bys mít šanci si s Xavierem a Aideen promluvit o samotě, aby ses cítila víc v pohodě a mohla se s nimi seznámit. *Mrzí ho, jak jim Nyneve nedala vůbec šanci, ale ví, že u sebe se divit nemůže a že je sám viníkem.* Vážně se za všechno omlouvám. *Sjede pohledem hlavně k její jizvě na obličeji, kterou způsobil.*

*sama prakticky nedokáže uvěřit, že se vážně těší, až uvidí své sourozence. Teda.. je trochu nervózní, hlavně díky Nyveve, která se moc do rodiny nezapojuje, ale třeba se to může po dnešku změnit. Na sobě má černé potrhnané džíny, bílé tenisky na platformě a tmavě rudý kratší svetr s větším výstřihem, který je u ní už jakousi klasikou. Vlasy si nechala rozpuštěné, v uších má jen drobné náušnice. Make-up nemá zas tolik moc výrazný, ale zase ne úplně jemný, protože musí nějak zakrýt kruhy pod očima, kterých se už pár dní nemůže zbavit.* Ahoj. *pozdraví všechny s úsměvem, ale pak si všimne nálady, která tu panuje a hlavně toho, jak se Austin omlouvá.*/Tohle bude chtít panáka../*neunikne jí ani džus na stole, takže zamíří k baru, kde najde vodku a vrátí se k nim. Pak do každé sklenice nalije mlčky trochu džusu a dolije to tou vodkou.* Povinně. *koukne ne austina jako největší andílek a poté se napije ze své sklenice.* Ehm.. jak se máte? **zeptá se trochu rozpačitě a jen doufá, že celé tohle nedopadne katastrofou.*

*Nachystal samozřejmě rovnou alkohol a taky džusík pro Austina a asi i Nyneve. Když přijde ta, tak jí kývne na pozdrav a pousměje se a stejně tak i na Austina.* Ahoj. *Pozdraví ho, když si zrovna nalije sklenku whiskey. Nechá ho si chvilku promluvit s Nyneve. Do toho se totiž nemá on co míchat. Je to mezi nimi. Byl by rád, kdyby si všichni rozuměli, ale pokud o to někdo nestojí, nic s tím zřejmě nebude moct udělat.* Jak ti je? *Zeptá se bratra a posadí se do křesla, které je vedle toho jeho. * Ahoj, šneku. *Zazubí se na Aideen. Ta sem totiž dorazila jako poslední a to tohle byl její nápad.* Jo, ujde to. *Pokrčí rameny.* Jak se máš ty? *Zeptá se jí na oplátku.* Takžee.. Co chcete dělat? Jen si povídat, koukat na film nebo zahrát? Pravda nebo úkol byla docela sranda, škoda, že jsi tam nebyl, Austine.

*Když dojde do salonku, jen kývne a pozdrav Xavierovi a jako uzlíček nervů si sedne do jednoho křesla. Odolala touze si vzít s sebou i knížku, aby se zabavila, protož e upřímně pochybuje, že to bude legrace, jak oni tvrdí. Austina bere jako rebela, ne jako bratra a Aideen a Xaviera jako královské, něco víc. Když přijde Austin, kývne mu na pozdrav a dále si hledí svého, teda se dívá z té prosklené části místnosti na temný les. Postřehla, že má na sobě mikinu, kterou mu dal k Valentýnovi. Moc si s tím hlavu nelámala a vybrala to jen protože ví, že má taky Huskyho jako ona. Pohled na něj stočí až když k ní promluví.* Nemusíš chodit, stejně tu vážně nebudu dlouho. *Za chvilku se prostě vymluví, že jde za Lucienem. *Prost to už neřeš.. prosím. *Všimne si, že sjel pohledem k jizvě, kterou jí způsobil a schválně si tam shrne vlasy, aby to nebylo vidět a podívá se na Aideen, které kývne na pozdrav.* Jo, dobrý. *Odpoví jí potichu. Sama si nic k pití nebere. Ani nehodlá pit alkohol, maximálně si dá džus, který doufá, že je v pořádku a nic do něj nenalili. *

*Dojde na balkon, kde už je Xavier a Nyneve a prvně se posadí do křesla, aby ulevil stehům na hrudníku, který moc chůzi ještě nezvládají a pak se zaměří na Nyneve. Naživo se jí takhle ještě neomluvil, jenom přes chat a rád by to napravil.* Dobře, promiň. *Zvedne ruce do vzduchu na znamení, že to vzdává. Po otázce Xaviera pokrčí rameny.* Každej den je to o něco lepší. Malíčkem furt nepohnu, prsteníčkem jenom něco málo. Ale aspoň už se konečně můžu zvednout aniž by mi hrozilo, že se mi hrozilo, že se mi rozšklebí celej hrudník. *Odpoví mu popravdě. Nedělá si z toho moc a nehodlá kvůli bolesti nějak fňukat. Sice ještě takovou bolest asi nezažil, ale stejně se jí naučil zvládat. Ještě se na Nyneve zkoumavě podívá a už se nadechuje k otázce, proč nechce dát Xavierovi a Aideen šanci, ale jeho sestra ho zrovna předběhne tím, že se uráčí přijít.* Ahoj. *Pozdraví jí a protočí očima nad tím, jak první co udělá je, že si nalije chlast.* Co to dát povinně bez chlastu? *Nevzdává se naděje na to, že by mohli alkohol omezit na minimum. Představy úplného vypuštění alkoholu z jejich životů už se ale vzdal, protože mu došlo, že zázraky nesvede.* Konečně nehniju na ošetřovně, takže dobrý. *Usměje se pobaveně a pak se podívá na Xaviera a nadzvedne obočí.* To jako fakt? Neni to náhodou hra pro děti? *Zasměje se, když zmíní slavnou pravdu nebo úkol, o které si doktoři a hlavně sestřičky povídali ještě dneska.* Ale dobře. Pravda nebo úkol? *Zeptá se ho s menší výzvou v očích.*

*na balkon přijde jako poslední a když uslyší, o čem se baví Austin a Nyveve, rovnou zajde pro vodku, protože tohle bude chtít alkohol. Protočí očima po slovech Xaviera a jednoduše mu ukáže prostředníček, protože neví, co na to říct.* Po kom jsi tak vytrvalej? Je to otravný. Chlastu je v tom minimum, to můžou pít i mimina. *neodolá protočení očima i nad svým druhým bratrem. Nechápe, kde bere tu trpělivost. Vždyť už by mu mělo dojít, jka je to neznadějné.* Fajn. *odpoví s pokrčením rameny Xavierovi a uchechtne se po slovech Austina.* Ale shnile vypadáš i tak. *už přišla konečně na to, že Austin je opravdu skvělý člověk, takže se s ním baví prakticky stejně jako s Xavierem, ale pořád z něj má v určitých situacích trochu respekt. Ale už to není tak, jako před pár týdny.* Jo, je fakt škoda, žes tam nebyl, bysme tě konečně mohli opít. *uchechtne se.* A vy jste se mohli s Lucienem přidat, byla to sranda. *promluví i na Nyveve, protože by s ní ráda navázala nějaké vztahy. Na akci ji viděla, ale do hry se nezapojovala. Se zvědavostí koukne na Xaviera, když se ho Austin zeptá, jestli chce pravdu nebo úkol.*

*Zeptá se Austina jak na tom je. Má svého bratra rád a proto se o něj logicky dost bojí. * Kdyby ti něco bylo, okamžitě půjdeš na ošetřovnu, jasný? Hlavně neriskuj. *Pokud bude odporovat, je schopnej na něj dosadit zase stráže a tentokrát kvůli jeho bezpečí, ne jejich. Nařídil by jim, ať by ho hlídali a při sebemenšímu náznaku bolesti či nevolnosti ho odtáhli na ošetřovnu. Nechá ho si to vyřešit s Nyneve a když přijde Aideen nemůže si odpustit poznámku ohledně toho, že i když to byl její nápad je tu poslední. Jen se na ni zazubí jako odpověď na její zdvihlý prostředníček.* Ses zbláznil, ne? *Uchechtne se, když Austin navrhne, aby to bylo bez chlastu. Navíc na to je už pozdě, drží svou sklenku whiskey, ze které se napil a jako miminko své flašky se jí už nehodlá vzdát. Je to láska jeho života.* Jestli si myslíš, že ti budu dávat otázky a nebo úkoly pro děti, mýlíš se. Ani na té party to nebylo pro děcka. *Uchechtne se.* Hmm.. Pro změnu si dám pravdu. *Je zvědavý, co mu zadá.*

*Když na ni promluví Austin, odtrhne pohled od temného lesa a podívá se na něj. Nechce se o tom, co se stalo už bavit. I když se jí promluví, necítí se vedle něj dobře a ani vedle Xaviera nebo Aideen. Je dost jiná než oni. Nepije, nikdy nebude, nechce brát drogy a ani ji nebaví hry jako je Pravda nebo úkol. Proto si i tak rozumí s Lucienem, toho to taky nebaví. Je rád, že už to neřeší. Všimne si jeho zkoumavého pohledu a je ráda, že se tu objeví Aideen, které řekne jak se má. Na tohle je odpověď jednoduchá a hlavně krátká. Moc se do konverzace nezapojuje a spíše je jen poslouchá. V tahle velkých skupinách se popravdě ani necítí dobře. Když je s někým sama, jako s Lucienem dovede se s ním bavit lépe, ale moc lidí okolo sebe ráda nemá. I proto si nemyslí, že by třeba byla dobrou princeznou. Tohle jí nejde, nebaví jí to a ani se jí to nelíbí.* Mně tyhle ty hry nikdy nebavili. A ani Luciena to nejímalo. *Užila si tu akci jenom s ním více, než by si ji užila kdyby se zapojila.*

Copak jsem někdy riskoval? Nejsem až tak paličatej jako ty, bráško. *Uchechtne se. Nikdy jen tak neriskoval a kdyby ho to začalo bolet, na ošetřovnu by zašel. Kdyby to teda byla nějaká zvláštní nebo silná bolest. Riskoval by jedině v případě, že by tím mohl pomoct někomu z rodiny nebo lidí, na kterých mu záleží.* To bys to fakt dala i tomu miminu, co v rodině máme? Nepamatuju si furt jméno.. *Nadzvedne obočí, když slyší poznámku Aideen. To, že si nepamatuje jméno svý tety a bratrance ho tolik neštve, stejně s ním nikdy teta nemluvila a docela se mu vyhýbá, takže to respektuje.* Nevypadám shnile. Jenom… dejme tomu natráveně? *Zasměje se, když se snaží pojmenovat ten stav potom, co ho nechtěl sežrat pořádně ani ten medvěd.* Nezbláznil. To vám už z toho chlastu hrabe. *Pokrčí rameny a podívá se na Nyneve.* Vidíš? Nyv to taky zvládá bez alkoholu. Aspoň někdo tu se mnou drží. *Poznamená pobaveně. Snaží se aspoň trochu uvolnit atmosféru mezi nimi a ukázat jí, že i přesto, kým byl v minulosti, tak je její dvojče a oni nejsou zas až tak rozdílní.* Já bych se opít nenechal. *Prohlásí přesvědčivě, protože je zná a úkol by si jen tak rozhodně nevybral. Je mu jasný, že každej úkol pro něj by se rovnal minimálně jednomu panáku nějakýho hnusu.* Jo, slyšel jsem, jak ti slušely kalhotky účastnice. *Pokýve s uchechtnutím hlavou a rovnou se ho zeptá, jestli chce teda pravdu nebo úkol.* Život bez alkoholu nebo bez sexu? *Zeptá se nakonec na tuhle otázku, i když jich ho napadlo daleko víc.* A co tě baví? *Obrátí pohled na Nyneve a v jeho pohledu je vidět upřímnost a starost. Nechce, aby se tu s nimi cítila nepříjemně.*

*nechápe, kde na to Ausin pořád bere trpělivost a taky kde nechal mozek, protože podle ní už by mu mohlo dojít, jak je to beznadějné a že alkoholu se nikdo v jejich rodině nevzdá ze dne na den.* Je to Rafe. A to zase ne... Sim by mě zabila. Bylo to řečeno spíše obrazně. *uchechtne se. Ví, jak umí Sim vyletět a po tomhle... zažít by to vážně nechtěla. Přeci jen má svůj život dost ráda.* Nene, vypadáš shnile. Jak nějaká shnilá hruška nebo tak něco. *Stojí si stále za svým.* To si jen myslíš, nepodceňuj naše opíjecí schopnosti. *zazubí se na něj. Má ho v plánu opít co nejdříve a co nejvíce to půjde. přeci ho nemůže nechat žít bez alkoholu, vždyť to musí být mučení.* To bylo nechutný pozorovat.. *zamumlá pobaveně, protože na Xaviera v kalhotkách opravdu nebyl hezký pohled.* Třeba tě to jednou začne bavit, až uvidíš, jak je to úžasný, když to hraješ s nejlepšíma sourozencema. *zazubí se na Nyveve, i když se k tomu musí trochu nutit.*

No riskoval jsi už jen tím, že jsi šel sám do lesa v noci.. ve tmě. *Uchechtne se a pokrčí rameny. Podle něj tak neměl chodit a byla to pitomost. Jsou tu medvědi a všechny varovali, jen on si musel tuhle procházku udělat a nechat se skoro sežrat. */Kdyby ho sežrali opravdu, asi bych ho uškrtil.. teda to, co by z něj zbylo./* Konečně má bratra, se kterým si rozumí, nechce o něj přijít.* Ty na tom nejsi o nic lépe, Aideen. Sice jsi mladší, ale máš více vrásek jak já. Třeba tady, u očí.. *Ukáže jí, kdy má mít ony vrásky, které tam samozřejmě nejsou, ale tváří se tak přesvědčivě a říká to i dost vážně na to, aby m uvěřila a klidně letěla k zrcadlu, aby se ujistila, že je pořád krásná.* Ne, tobě hráblo. Ten medvěd tě musel pořádně bouchnout do hlavy, co? *Usměje se na něj pobaveně. On by bez alkoholu prostě nepřežil. Je to pro něj jako voda. * Ani moc pohodlný nebyli. Znovu si je jen tak nevezmu. *He fakt rád, že ej chlap, protože tohle nosit?* Bez alkoholu. Definitivně bez alkoholu. *Sex je pro něj ještě důležitější. Navíc.. Nemohl by tenhle svět opustit bez jistoty toho, že zde za sebou zanechá své nejúžasnější děti, které tu budou ostatní otravovat tak, jako on.* Austine... pravda nebo úkol? *Oplatí mu to a až nebezpečně se zazubí.*

*Jo, ta nepotřeba pití alkoholu je asi jediné, co má s Austinem společného. Krátce se na něj podívá, když to zmíní, ale nereaguje na to. CO by na o měla říct? Ano, nepije, alkohol jí nechutná a dá si maximálně přípitek při nějaké slávě. Do toho rozhovoru se prakticky nezapojuje a jen se občas podívá na hodiny. I když vážně nepije, má chuť si tu skleničku dát. Jen doufá, že se na ni řada v té hře, Pravda nebo úkol nedostane. Nerada říká svoje nějaké trpné zážitky, kdyby chtěli vědět něco z pravdy. A ani plnit hloupé úkoly se jí nechce. Nerada se ztrapňuje. * Jo, to bylo.. *Souhlasí potichu. Naštěstí se na to tolik nesoustředila, hlavní pro ni na té akci byl Lucien. Ten ji dokonale zaměstnal.* Čtení, malování.. *Prakticky žádné aktivity takhle společně. S jejími bratry, teda s těmi hochy, se kterými vyrůstala u rodiny, která ji vychovala hráli jako malí hry, ale ne moc. A ani moc deskovek to nebylo. Byli šestí, nemohli si toho zase tolik dovolit a vystačili i se hrama venku. A teď je jí dvacet-tři, baví jí už jiné věci a nejčastěji jsou to aktivity, které lidi dělají sami.* Párkrát jsem to hrála, ale nebavilo mě to. Klidně si zahrajte, ale mě z toho prosím vynechte. *Nebude jim kazit zábavu. I když má pocit, že ji už takhle kazí nemůže si pomoct. Ani sem nechtěla moc jít. Když ji označila Aideen poprvé chtěla dělat, jakože to nevidí, ale podruhé od Austina jí to bylo prostě blbý.*

Tak jsem netušil, že tu ty medvědi fakt jsou. Víš, jak je to s takovýma povídačkama. Straší tim turisty, aby je nalákali, přitom posledního medvěda tu někdo viděl před padesáti lety. Myslel jsem, že to bude v cajku a no.. *Zakončí to pokrčením rameny a trochu se zamračí nad tou vzpomínkou. Nebo aspoň nad těma úryvkama, co si vlastně pamatuje. Většina z toho dne se mu vykouřila z hlavy.* Nojo, jsou tam. *Rozhodne se to hrát s Xavierem a schválně se ještě trochu nahne směrem k Aideen, aby jí viděl líp na imaginární vrásky.* No.. Netušim, kolik vážil, ale hodně a minimálně jednou se mnou o zem bouchnul, takže kdo ví. *Uchechtne se nad tím a přitom se poškrábe na zátylku. Rád by si z toho večera vybavil víc. Zjistil, co se doopravdy stalo a jakto, že je vlastně ještě naživu, ale pochybuje, že to někdy zjistí.* Naštěstí tě do toho zatím nikdo nenutí. *Uchechtne se. Sám si rozhodně nepotřebuje zkoušet pohodlnost dámských kalhotek a teď jsou tu přítomné jenom jeho sestry, takže s nima si spodní prádlo nechce měnit už vůbec. Pak už položí Xavierovi pravdu a na tváři se mu objeví vítězný úsměv, když slyší jeho odpověď.* Tak proč je tak těžký se ho vzdát v reálu? *Odmítá se vzdát té šance na to, že by neměl za sourozence alkoholiky.* Co nejradši čteš? *Zajímá se o koníčky Nyneve.* Ukázala bys mi někdy, cos namalovala? *On sám nikdy nic malovat neuměl, takže obdivuje všechny, kteří to umí.* Pravdu. *Není pitomý a nechce jako úkol pít půlku flašky alkoholu, takže radši odpoví na nějakou otázku. Proto upře na Xaviera zvědavý pohled a čeká, co z něj vypadne.*

*když se k ní Austin i Xavier nakloní, aby zkoumali její neexistující "vrásky", se zamračením se odtáhne a po obou se ožene rukou, jakoby to byl nějaký otravný hmyz.* Hahaha, koukam do zrcadla každej den, vrásky nemam. A navíc jsem z vás nejmladší. Z vás už budou dávno staří bezzubí zeschlí dědci, zatímco já budu pořád stejně krásná. *sebejistě se na ně zazubí se v očích se jí mihne pobavení.* Já bych řekla, že to bude zakořeněný kvůli genům táty, takže ten medvěd za to moc nemůže, spíše to doladil. *uchechtne se. Trochu ji mrzí, jak se Nyveve vůbec nezapojuje.* Nemůžeš tomu aspoň zkusit dát šanci? A i.. nám? Austin to taky udělal.. a to co se stalo, je rána i pro mě a Xaviera, ne jen pro vás dva. Ale třeba můžeme být fajn parta. *vždycky chtěla sestru a teď, když už začala brát i Austina jako bratra, má pocit, že tu prostě Nyveve chybí. Navíc přeci nemůže být proti těm dvěma tupcům sama. Holky by měly držet spolu. Pak už jen sleduje tu hru a doufá, že až na ni dojde řada, nebude to tak strašné, jak by být mohlo.*

Kdyby tu nebyli, tak bychom tě nevarovali. A je tu i medvědí les, kam je chodí lidi pozorovat často a dělají jejich fotky. *Uchechtne se. To co udělal byla prostě pitomost a nemá šanci jak to zakecat. Začne Aideen popichovat ohledně vrásek. Zazubí se na Austina, který se k ní připojí.* Není hanba si to připustit sestřičko. Achjo.. Měl jsem ti dát k Valentýnovi nějaký krém na ty vrásky. Tak třeba k narozeninám. Aspoň mám už něco vymyšlenýho. *Uchechtne se.* Chlapi nestárnou, zrají jako víno. My se nemusí barvit, ani když máme ve vlasech stříbro protože vypadáme dobře, to vy ano. *Odolá pokušení na ní vypláznout jazyk jako malé dítě.* Naštěstí ne, ale uvidíme jak se to vyvine do konce večera. *Uchechtne se.*/Aspoň vím co mu zadat jako úkol.. I když to asi udělám trochu jinak./ *Proběhne mu hlavou a až nebezpečně se mu zablýskne v očích. Odpoví mu na otázku.* Protože mě nikdo nenutí si přímo vybírat a nehrozí, že někdy přijdu o to či ono. *Dá mu sám vybrat, co chce, jestli pravdu nebo úkol a po jeho odpovědi našpulí rty.*Zbabělče, moc dobře víš, že bych ti dal napít.. *Uchechtne se a zamyslí se.* Dám ti takovou méně trapnou.. Jaké je nejzvláštnější místo, kde jsi to dělal?

*Moc se do toho rozhovoru nezapojuje. Vždycky je prvně stydlivá, stejně to bylo i u Luciena, i když tomu je dneska těžko říct. Takhle přímo s nimi mluví asi poprvé? Párkrát napsala do chatu, jenže přes to a v reálu je to trochu jiné. Ani neví jak se zapojovat do konverzace. Tu hru hrát nechce, takové věci ji nebaví, ani pití. Koníčky má klidnější jak oni, aspoň podle toho co ví. Vždyť nemají ani nic společného. * Vlastně všechno, romány, ale klině i detektivky.. *Pokrčí rameny. I když romány u ní jednoznačně vedou. Například její nejoblíbenější kniha Pýcha a Předsudek.* Třeba jednou.. *Odpoví neurčitě. Ohledně svých kreseb je si dost nejistá, neukazuje je mnoha lidem.*/Ironický, když se pak malováním chce živit, Nyv../*Pořád se drží plánu, že by po Selekci odešla. Ať už s Lucienem do Belgie, pokud by to vyšlo a nebo prostě pryč z paláce a postarala se sama o sebe.* Kdybych se nesnažila, ani nejsem tady. Ale promiň.. Třeba a Xaviera prostě pořád vidí jako princeznu a korunního prince. Pro Austina bylo jednodušší vám dát šanci, protože nežil jako já. Já měla rodinu, která mě měla ráda, měla jsem bratry, i malou půlroční sestru, oba dva milující rodiče. A když si představím rodinu, pomyslím prvně na ně, ne na vás. A nedělám to naschvál, prostě to tak je. Nemluvě o tom, že se nerada otevírám novým lidem a zpočátku mi to trvá. *Pokrčí lehce rameny.* Raději už půjdu.. *Zvedne se z místa, kde seděla.* Tak zatím.. *Rozloučí se s nimi a vydá se pryč.*

Nojo furt taky. *Protočí očima nad Xavierovýma námitkama, protože nemá cenu se s ním dohadovat. I při sebevětším dobrém argumentu by si stejně myslel svoje, takže nemá smysl ztrácet čas a plýtvat slovy. Navíc…možná tu pravdu skutečně má, protože je pravda, že pár fotek medvědů viděl. Ale nevěnoval jim tolik pozornosti, takže netušil, že by se medvěd mohl ocitnout takhle blízko lidských sídel. Neměl by se lidí spíše bát? A on si dával pozor a neběžel v lese nijak hluboko.* Možná každej den koukáš do zrcadla, ale lžeš si sama sobě, když je úmyslně ignoruješ. *Zazubí se na ní.* V tom případě mi vy dva nemáte nic vyčítat, protože jste po tátovi ještě víc. *Zasměje se a ukáže přitom na Xaviera a Aideen.* Já tě v tom fakt vidět nepotřebuju a holky nejspíš taky ne, takže v tomhle jsi v suchu. *Pokrčí rameny s pobaveným úsměvem. Pak už si vybere pravdu a po Xavierových slovech se zasměje.* Právě. A není to zbabělost, ale chytrost. Prostě mi chlast nechutná. *Neudělá mu uskutečnění plánu na to ho opít, nijak lehčí.* No.. Uprostřed střelnice? Na surfu na moři? V nářaďovně zatímco ve vedlejší tělocvičně měli trénink děcka….který jsem měl trénovat já. *Zkouší vybrat nejzvláštnější místo a u toho se pohodlně opře do křesla.* Ale nejde moc o místo. Nakonec jde vždycky o kvalitu. *Zhodnotí to s pokrčením rameny a uvolněný výraz z jeho tváře zmizí, když se Nyneve zvedne k odchodu.* Nechtěli jsme, aby ses tu cítila nepohodlně. Promiň. *Omluví se jí rychle, ale v odchodu jí nezastaví.* Možná… by vám dala šanci nebýt mě. *Zhodnotí nakonec trochu zamyšleně, protože se z toho všeho viní a je mu líto, co jí udělal.*

Já. Nemám. Vrásky. Pitomci. *probodne je oba dva pohledem, protože za tím, že vrásky nemá si stojí a stát bude.* Takže pokud je to tak, jka říkáš... v tom případě musíš být holka, bratříčku, protože začínáš šedivět. *nevinně se na něj zazubí.* To nee. Já jsem víc po mámě, takže jsem skvělá. Vy dva jste tupí po tátovi. *projede je oba dva pohledem. Austin se mu snad i více podobá vzhledově, takže je to jasné.* Já myslela, že řekneš sex s medvědem nedávno, kterej jsi málem nepřežil, ale tak nic no. Ale na surfu.. to musí být super. Naučíš mě surfovat? Pak si tam někoho vezmu.. *zapřemýšlí nahlas a je opravdu ochotná se naučit surfovat jen kvůli sexu. Zážitek to musí být skvělý, tak proč ne? Pak už se rozhodne promluvit na Nyveve, což se řadí do toho dlouhého seznamu špatných nápadů.* Počkej.. promiň. *řekne ještě rychle, ale Nyveve stejně zmizí ve dveřích. Povzdychne si a napije se ze svého džusu.* To si nemyslím... a teď už nám ji nedá vůbec. Neměla jsem nic říkat... *potřese hlavou a rezignovaně se opře o opěrku pohodvky.*

Přesně tak. Ty si lžeš a naše práce jako tvých nejmilejších bratrů je ti i přes to všechno říct pravdu přímo do očí. My bychom ti přece nelhali, sestřičko. Vím, že pravda bolí, ale nebudu ti přece lhát a říkat ti, že vrásky nemáš. *Hraje si na toho dobráka, i kdy si z ní celý čas společně s Austinem utahuje a přestože se snaží působit vážně a říkat to i se seriózním obličejem, koutky mu pobaveně cukají.* Takže táta je podle vás tupej? Pff.. jsem zvědavý co na to řekne, až mu o tomhle povím. Chudáček. Až ho pak bude mamka utěšovat, je to vaše vina, že se nevyspíme a slyšíme je, jak si to rozdávaj.. Vám budu muset ukrást ještě schválně špunty do uší. /Sebrat všechny, které v chatce jsou a skoupit všechny i z města./ Naštěstí. Budu se radovat.. jeden večer bez holčičích kalhotkách na sobě. *Kecal by, kdyby řekl, že se mu to nestalo ani dříve, ještě před tou hrou v pátek. Několikrát se takhle vzbudil, po dost divoké noci.* Okej, nejdivnější mi to asi přijde na surfu na moři. Jste nespadli? To to s tebou musí být docela nuda. *Popíchne ho a uchechtne se.* Ještě jednou si stěžuj, že s tebou nikam nejdeme, až půjdeme surfovat a ty budeš chtít jít s náma, Aideen.. Po tomhle s tebou na pláž nejdu. Nechci tě tam vidět z barmanem jak si to rozdáváš na surfovacím prkně. *Zhnuseně potřese hlavou. Když Nyneve odejde, prvně to nijak nekomentuje, než si taky povzdechne.* Hele.. prostě ji nechejte být. Třeba potřebuje prostě čas.

Ale jo. Máš. A neměla bys nadávat svým milovaným upřímným bratrům a urážet je. *Poučí jí se zazubením se a pak se zasměje, když slyší o tom, jak bude Jacovi líto, co o něm říkají.* To mi přece nemůžeš udělat. To je nefér. Navíc... neříkám, že je tupej. Jenom, že jsem po mámě. To Aideen to říkala. Podle mě je táta... no.... svůj, ale hodnej. *Pokusí se to nějak shrnout a myslí to vážně. Obdivuje ho a připadá si trochu jako malý klučina, který vidí svého tátu jako superhrdinu a ve všem ho obdivuje. Umí si z něj udělat srandu, ale stejně hlavně převažuje ten obdiv a pocit štěstí, že má konečně milujícího tátu.* Kolikrát už sis je vyzkoušel? Pochybuju, že při tvý lásce s chlastu a sexu jsi si je vyzkoušel poprvý na tom večírku. *Zeptá se ho pobaveně.* Aideen... žádnej sex s medvědem. *Potřese s pobaveným úsměvem hlavou nad jejími nápady.* Surfovat tě naučim, když mi slíbíš, že to nikdy nevyužiješ k sexu. *Nabídne jí.* Navíc to děsně houpe a oba dva..zúčastnění musí dobře držet balanc a počítat s tim, že kdokoliv na pláži může mít dalekohled.... třeba plavčík. *Poškrábe se na zátylku, protože sex na surfu skončil právě zásahem plavčíka, který si myslel, že někdo surfoval a na surfu chytil nějaký epileptický záchvat, takže se ho vydal zachránit. Zamrzí ho, když Nyneve odejde. Je mu líto, že jim nechce dát šanci, ale tak nějak chápe její důvody. A tuší, že jeden z hlavních důvodů bude i on sám.* Jo. Asi máš pravdu. *Uzná nakonec po slovech Xaviera, i když si to ale dál vyčítá a vyčítat nejspíš i bude.*

Asi vám zaplatím prvně návštěvu u očního a pak i pobyt v psychiatrické léčebně... *stále je oba dva probodává pohledem. Jestli to takhle bude i nadále, zaplatí si pobyt na psychině i sobě, ale nejlépe v jiném kontinentu a daleko od nich.* Bojíš se jeho reakce snad? Srabeee. *zasměje se, když uvidí Austina vyšilovat. Zná oba své rodiče a ví, co si může dovolit az jejich reakce zrovna strach nemá.* Vypadáš tak ale. A očividně si v tom i dobrej vzhledem k tomu, jak tě doškrábal. Nebo to možná bylo spíše ze zoufalosti? *Nevinně ho popichuje nadále.* Ale ve třech máš lepší balance, ne? Prostě mě to naučíš a jak to využiju bude jen na mě. *podle ní to přeci nebude tak těžké a jsou místa, kde žádní plavčíci nejsou.* S barmanem by to bylo na baru. A vy vždycky něco děláte bez mě. A to není fér. Tohle je snad poprvý, co jste se sešli se mnou. *postěžuje si naoko dotčeně, ale pak spíše posmutní nad odchodem Nyveve. Po slovech Xaviera jen neurčitě zamručí a pohled zabodne do země. Vyčítá s, že o tom vůbec začala mluvit.* Co teď? Fakt se nechceš opít? *podívá se na Austina, protože kdyby byla jím, už dávno sáhne po flašce.*

Ale my v paláci už dávno bydlíme. A pokud mi chceš teda platit za to, že tam budu a nikam nezdrhnu, beru to.. *Zazubí se na ni. Podle něj je palác taková psychiatrická léčebna, je toho už jen důkazem toho, že tam žije i s Aideen a ostatními. Jejich rodina je občas dost šílená. No.. občas je docela slabé slovo vlastně. Je docela, ale určitě..* Ale má pravdu. Austin je spíše po mámě. Když si to vezmeme. *Uchechtne se. Nepije moc, jen občas, je milý, takový celkově otevřenější. I jim dal šanci a choval se dobře. Tátu musel přesvědčovat i on trochu, aby dal Austinovi šanci. A je rád, že to vážně udělal a až na Nyneve se k sobě chovají už jako rodina.* Jak jsi řekl.. Při mý lásce k chlastu a sexu, myslíš, že si to pamatuju? *Zeptá se ho pobaveně a uchechtne se.*Vím jen že rozhodně víckrát než pětkrát a nebylo to poprvé na tý party, to ani náhodou. /Ale poprvé jsem si je bral ještě jakžtakž střízlivý./ No taak.. Nechci si představovat ani svého bratra jak si užívá s medvědem a ani mou setru na baru a nebo na surfu jak si to s někým rozdává.. *Zacpe si uši a zakryje oči, aby tohle nemusel dále poslouchat.* Už jste s tím skončili? *Zeptá se chvilku na to a posívá se na ně skrz prsty, jako by se bál, že se mu to rozhodnou ještě jako ukázku rovnou předvést. *Moc jsme se jen tak nesešli, Aideen. Plánovaně na tom lyžování, jinak na sebe narazíme jen tak. *Pokrčí rameny.* Takže stav je vyrovnaný a ty se nemáš proč rozčilovat. *Zazubí se na ni. Nalije si sklenku a podívá sena Austina.* Fakt nechceš? *Po tomhle by mu asi sklenka vážně bodla.*