Venkovní vířivka

*když se prohne v zádech, potřese hlavou.* Nemusíš na sebe upozorňovat, já tě vidím. *poinformuje jí a schválně pohledem sklouzne k jejímu hrudníku, který chvíli obdivuje.* Tak to v tom případě nesváděj na mě. *pokrčí rameny, protože ti teď protiřečí, takže nechápe, proč to svádí pak na něj.* A co jinýho teda? Záskok do postele? Rozhodně to vypadalo jako tvůj přítel. *trochu zmateně se nad tím zamračí, protože jestli to nebyl její přítel, tak už neví co. I pitomému by došlo, že mezi nimi něco bylo a to něco obsahoval lásku.* To není pravda. *zavrčí trochu vytočeně.* Fajn, dám si. *řekne nakonec, i když tyhle věci nemá zrovna v lásce. Ale nemůžeš se tady nechat přece takhle ponižovat.* Jasně, a proto tě museli odnést do komnaty. Když tohle je podle tebe "při smyslech", tak nechci vidět, jak to vypadá, když při smyslech nejsi. *uchechtne se. Podle toho co slyšel, rozhodně při smyslech nebyla. *

Nemusím, ale chci. *Zazubí se na něj a zase si sedne normálně, přičemž se zašklebí, když vidí, kam jeho pohled směřuje.* /Všechny chlapy zajímá to stejný. Tohle už je otravný klišé./ Nebuď vztahovačnej. *Odfrkne si a jakmile se začnou bavit o Cardanovi, zatne zuby a snaží se tvářit, že jí je to jedno.* Může ti být úplně u prdele, kdo to byl. Tak se o něj ani o mě nestarej. *Zavrčí na něj, přičemž ho začne provokovat.* Je to pravda. seš typickej příklad maminčina mazánka. *Na omo pobaveně se uchechtne a po jeho slovech povytáhne obočí, ale spokojeně se usměje a joint mu dá. Vytočila ho až k tomuhle, což docílila toho, co chtěla.* Nemuseli mě nosit. Ale moje rodina je prostě tvrdohlavá. *Pokrčí rameny a zamračí se na něj. Ma chuť na něco většího, proto si z batohu vytáhne sáček extáze. Už je to její poslední, protože brala zásoby od Carda a teď má docela smůlu a tady se ji něco shání blbě.* Chceš něco vidět? *S vážnou tváří se na něj podívá a potom do sebe hodí zbytek tabletek a ještě víc se natáhne do vody a spokojeně se na něj usměje.* Nedokážeš vydržet žít s někým, jako jsem já. Byt tebou, bych tvým rodičům řekla, že tě kazím. Že prostě nejsem pro tebe vhodná. A budu se to snažit zařídit, abys mě klidně nenáviděl. *Vyprskne a pevně zavře oči, jelikož tím, že si vzala větší množství než by měla, tak ji začne být docela blbě, ale nedává to na sebe znát, i když se začne docela potit.*

*řekne jí, že se nemusí předvádět, protože ji vidí dostatečně i tak a schválně začne obdivovat její hrudník.* Nejsem. *protočí očima. Pak začne vyzvídat ohledně jejího "přítele", i když předtím řekl, že to dělat nebude.* Takže jste se rozešli? Pohádka skončila bez "žili spolu šťastně až na věky"? *poušklíbne se.* Nejsem maminčin mazánek. *řekne sice tiše, ale hodně naštvaně a probodne ji pohledem. Nakonec tedy řekne, že si toho jointa dá, i když je mu jasné, že tak splnil přesně to co chtěla. Potáhne si a potlačí znechucené zašklebení a zakašlání a podá jí ho zpět.*Jasně...*nevšří jí to a ani nebude. Zamračí se, když uvidí,že vytáhla z batohu nějaké pilulky.* Nejsem si jistý. *zamumlá i když uplně zbytečně, protože to už ona do sebe hodí všechny pilulky. Šokovaně vykulí oči.* Co děláš do prdele? nnemůžeš toho brát tolik. Přemýšlíš ty vůbec někdy? Co mam jako dělat až s tebou sekne? rozkřikne se na ní a začne trochu zmatkovat.* Jsi šílenec. Myslíš, že se to zasnoubení nesnažim zrušit bez toho, aniž by díky tomu přišlo o život tisíce lidí díky válce? *Probodne ji pohledem a všimne si, jak se začíná lesknout potem.* Měla bys jít okamžitě na ošetřovnu. Jinak bude po tobě.

Ale jseš. Jak mám přežít s někým, kdo je vztahovačnej, nezná srandu, neumí se bavit a kdo víc o ještě? *Pronese spíše jako pouhé konstatování pravdy než otázku.* Drž hubu laskavě. Ani jsme spolu nechodili a ještě k tomu tobě to může být úplně u té tvé prdele. *Zavrčí na něj a pevně zatne ruce v pěst.* Ale jsi maminčin mazánek. a určitě i tátův mazánek. *Zazubí se na něj a nahne se k němu, aby mu mohla rozcuchat vlasy s pobaveným šklebem. Potom už ho sleduje, jak si popotahuje trávy a u toho se tváří upřímně pobaveně. Nakonec vytáhne pilulky, které se rozhodne dát. Je ji nějak jedno, kolik si jich bere. Stejně i kdyby to neměla přežít, bylo by jí to docela jedno. Její snoubenec by měl pokoj, stejně jako její rodina. Nikdo by se o ni nemusel starat a nikomu by nekazila pověst. * Ale... Stejně by ti to bylo jedno. Aspoň by ses mě zbavil. *zazubí se na něj a ponoří se víc do vody. * Nikam nejdu. Jsem v pohodě. *Zamumlá rychle a schválně se na něj ještě zazubí, i když ji začne být pomalu ještě více špatně. Nikdy si nezjišťovala, co je dobrý množství a jak se projevuje předávkování, ale začíná mít pocit, že to možná trošku přehnala, i když se to mísí s pocitem, že dělá službu všem, komu otravuje život. Po chvilce se na něj koukne, ale to se ji už zatmí před očima a proti své vůli se ještě víc ponoří do vody, jelikož je bez vědomí.*

Nejsem vztahovačnej a umím se bavit. *braní se a naoko uraženě si odfrkne.* Může, ale nemusí. *řekne něco podobného co ona před chvílí a nevinně se na ní zazubí. Když mu začne rozcuchávat vlasy, chytne jí za zápěstí a probodne pohledem.* Raději budu maminčin mazánek než se ničit drogama a ničit tak i ostatní. *zavrčí a její ruku pustí. Pak si teda potáhne z jejího jointa, i když mu to zrovna dvakrát příjemné není a vrátí jí ho. Zamračí se, když uvidí ty pilulky a vykulí šokovaně oči, když si je dá všechny.* Nebylo do prdele. Ještě by z toho někdo vinil mě. A nikoho bych nenechal tohle dělat. *zavrčí naštvaně a zároveň trochu vyděšeně. Když vidí, jak se v bezvědomí téměř celá ponořila do vody, zakleje a hned připlave k ní. Chytne jí pod pažemi a vytáhne rychle nad hladinu a pak i z výřivky.*/tolik ke klidnému odpoledni.../*narychlo zkontroluje, jestli má aspoň nějaký puls a když zjistí že ano, chytne jí do náruče a rozběhne se směrem k ošetřovně.*

*Od brzkého rána, ještě když byla tma, byl na černé sjezdovce. Sjížděl ji dokola a dokola, poté dokonce i jednou sjel nevyznačenou sjezdovku, což mu zajistilo dobrou náladu, jelikož snowboarding patří mezi jeho koníčky, které mu přeci vždycky zvednou naladu. Když se vrátí s prknem do chaty, nejdříve se jde najíst a poté, aby se zahřál, se převlékne do černých obyčejných plavek, které má oblečené nízko na bocích, proto mu jdou vidět i podbřišní svaly. Přes rameno si přehodí černou osušku a vydá se k venkovní vířivce. Oddychne si, když uvidí, že bude ve vířivce sám. Vevnitř si před vířivkou nechá osušku, aby mu nezmrzla a skopne i žabky, než se konečně ponoří do vířivky. Tiše vzdychne, jakmile mu teplá voda obejme všechny ztuhlé svaly, ktere se začnou automaticky uvolňovat. Chvíli se dívá na ten krásný výhled kolem sebe, prohrábne si rukou své neposedné vlasy, které si tim navlhčí. Nakonec jen zavře oči a zkrátka se ponoří do relaxu.*

*Od pondělka, kdy měla rande s Xavierem nevylezla ze svého pokoje. Nemá na nic náladu a prakticky jenom kouká do svého bloku a snaží se ze všeho vypsat pomocí básniček. Je zklamaná sama ze sebe, že musela Xavierovi lhát. Ale kdyby se měla vrátit v čase, udělá to znovu. Cokoliv jen proto, aby ochránila Huntera a nikdo mu neublížil. Ale i přesto na sebe není pyšná a má dost zkaženou náladu. Pořád jí v hlavě zní jeho slova o tom, že se pustila do hry, kterou nemůže vyhrát. Moc ani nespala, takže má pod očima kruhy. Naštěstí už ale nemá oči oteklé od pláče, protože brečet přestala někdy v úterý ráno a pak už to nešlo. Zatoužila po nějakém rozptýlení a uvolnění a protože už předtím slyšela o místní vířivce, vydá se tam. Na sobě má světlé zelené dvojdílné plavky a vlasy má stažené ve vysokém drdolu. Když ale k vířivce dojde, uvidí Huntera a na chvilku ztuhne na místě a jenom ho pozoruje.* Ahoj. *Pozdraví ho nakonec potichu.* Jestli chceš, klidně se půjdu zašít jinam. *Nabídne mu a přitom ukáže rukou za sebe. Pochopila by, kdyby chtěl být sám a navíc pochybuje o tom, že dneska bude nějak dobrá společnost.*

*Jelikož poté, co sjížděl několikrát po sobě černou sjezdovku a poté i jednou tu neoznačenou, tak byl dost promrzlý, přestože mu zima nezačala být hned, ale až po pár hodinách. Když uz mu byla vážně zima, rozešel se zpátky do chaty, kde se nejdříve převlékl a poté se najedl. Jenze se stale, i kdyz byl vevnitr moc nezahřál, proto se rozhodl, že se vydá do zdejší venkovní vířivky. Jakmiek je oblečený v černých plavkách, tak si přehodí pres rameno cernou osušku, téměř skočí do černých žabek a rozejde se na místo, kam míří. V místnosti před vířivkou si necha jak osusku, tak žabky a pote rychle zapluje do teplé vody, kvůli čemuž tiše vzdychne, když se mu začnou pod tou teplotou uvolňovat svaly. Po chvíli rozhlížení se zavře oči a ponoří se tak do relaxu. Možná i na chviličku usne, než prudce zvedne hkavku, když uslyší tichý, medový hlas, který je por něj jako čiré pohlazení.* Ahoj. *Pozdraví ji a lehce, avsak za to mile se na ní usměje.* Nepůjdeš. Pojď sem, prosím. Ty můj osobní prostor můžeš narušit. Jenom ty. *Podívá se jí do očí a neuniknou mu její kruhy pod očima. Natáhne k ní ruku.* Tak pojď, nebo ještě stihneš na tom mrazu nastydnout, když jsi jen.. V plavkách.. *Vydechne, když si prohlédne její telo, přičemž se mu lehce rozšíří zorničky.* Co se stalo? *Zvedne k ní znovu pohled a odsune se, aby měla i ona místo. Pozná na ní, ze se neco deje. Chybí ji energie, její pravy široký usmev.*

*Když uvidí ve vířivce Huntera, musí potlačit pud se hned otočit a zmizet. Ale co kdyby zrovna v tu chvíli otevřel oči a uviděl jí? Nechce si to rozházet i s ním. Stačila jí hádka s Xavierem, po které prohodili jen pár slov o odjezdu a vydali se zpátky do chaty. I tak ho ale chvíli pozoruje v tichosti pozoruje. Když takhle vidí jeho uvolněnou tvář, připadá jí jako ten nejnádhernější člověk na zemi. Nejradši by se na něj takhle dívala pořád. I tak ale nakonec promluví a pak se podívá do jeho očí. Nabídne mu, že může odejít a po jeho slovech se pousměje.* Dobře. *Souhlasí nakonec potichu a chytne se jeho ruky, kterou k ní natáhl, když leze do teplé vody. Všimla si, jak se jeho pohled změnil, když se podíval na její postavu, ale jen nad tím lehce nadzvedne jeden koutek rtů a v teplé vodě si přitáhne kolena k bradě. Sama teď trochu hrbí ramena jako to tolikrát viděla dělat Huntera na nějakých akcích, kde se necítil dobře. Po jeho otázce chvíli mlčí a snaží se si to nějak uspořádat v hlavě. Přitom pohled zabodává na hladinu vody okolo svých kolen.* V pondělí jsem měla schůzku s Xavierem. *Odpoví mu nakonec.* Ptal se mě na tebe. Teda spíš na nás. Že jsme si prý moc blízcí podle toho, jak jsme spolu mluvili na tý akci. *Osvětlí mu trochu víc, co se stalo a konečně k němu zvedne svůj pohled.* Nevěří mi úplně. Řekl, že hraju hru, kterou nemůžu vyhrát. Ale nakonec jsem se z toho vymluvila a vylhala natolik, aby nepřemýšlel o tom, jak mě poslat na popravu. Teď by to neměl už řešit, pokud se k němu nedostane nový drb a nebo nás někde neuvidí. Takže bys měl být v bezpečí. *Ujistí ho s menším pousmáním, protože jeho bezpečí je to hlavní, o co jí jde.*

*Nějakou chvíli jen relaxuje se zavřenýma očima, dokud neuslyší ten jemný a příjemný hlas, který je pro něj vlastně andělský. Rychle oči otevře a lehce se pousměje, když ji vážně uvidí. Po její otázce skoro začne panikařit, protože se bojí, že se vážně otočí a odejde, ale naštěstí když jí řekne, aby zůstala, tak poslechne. S úsměvem ji nabídne ruku, když souhlasí a tak ji trošku pomůže do vířivky, jenže hned, jakmile se ponoří do vody i ona, všimne si, jak je napnutá v ramenou a samozřejmě mu neunikne, jak si přitáhne kolena k sobě. Hned se jí zeptá, co se děje. Na ní je lehké poznat, když je něco špatně. Poslouchá ji a každým jejím slovem je napjatější a napjatější.* Tady nejde o mé bezpečí, Pers. Tad jde o tvé bezpečí. Mě jako prince popravit nemůžou, nemůžou mi ani ublížit, maximálně mě vyhnat z Illey, zakázat mi sem přístup a možná započít spory s Rakouskem, ale to snad ne. Jenže mně jde tady o tebe, nemůžu o tebe přijít. *Vyhrkne vyděšeně a sedne si před ní.* Kdyby.. Kdyby se tě na mě ještě ptali, můžeme dopředu něco vymyslet. Třeba něco ve smyslu, že jsem tě nějak obtěžoval, ubližoval ti, ty ses mě začala bát a tak jsi to celé začala hrát se mnou... Něco takového, jako, že jsem tě k tomu všemu nutil. Pers, ty musíš být v bezpečí. Nemůžeš být v nebezpečí kvůli mně, kvůli tomu, že k tobě asi něco cítím. *Vjede si rukou do vlasů a na chvíli se podívá na oblohu.*

*Smutek a prázdnotu po ztrátě táty se naučila skrývat. Ukazuje to jen ve svých básních. Ale tohle je pro ní něco úplně jiného a nového. Na Hunterovi jí začalo hrozně moc záležet a neumí se vyrovnat s tím, že ho dostala do nebezpečí. A do toho ještě to, že musela lhát Xavierovi, na kterém jí možná nezáleží až tak moc, ale lhostejný jí není. To by nesouhlasila s tím polibkem během jejich první schůzky. A tohle nedokáže zamaskovat, takže na ní každý pozná, že se něco děje. Proto doteď nevycházela z pokoje. Kdyby na Xaviera narazila, akorát by mu dokázala, jak s ní jejich rozhovor zamavál a že měl pravdu.* Jde tu o tvoje bezpečí. O to jediný mi jde, Huntere. Protože dobře. Tady ti nic neudělají. Ale když tě vyženou? Jaká bude reakce tvýho táty? Já nechci, aby ti nějak ubližoval. *Zavrtí rychle hlavou a podívá se mu do očí, když se posadí před ní.* Cože? Ne! Ani náhodou. Neudělám z tebe násilníka. To nikdy. To já byla ta, která tě nutila, aby ses mi svěřil když už to chceš brát takhle. Tady jsem špatná leda tak já. A tobě se nesmí něco stát. Mě klidně ať udělají cokoliv. Věděla jsem, co mi hrozí, když jsem se s tebou začala bavit. Pravidla Selekce znám. *Odmítá myšlenku na to, že on by to měl odnést a ona by měla být v bezpečí.*

*Zabolí ho u srdce, když uvidí její shrbená ramena a přitáhnutá kolena k bradě. Připomíná mu teď jeho samotného, protože přesně takhle často sedává, hlavně na akcích, kde se necítí dobře. Nechce, aby se cítila špatně, proto se z ní rozhodne hned dostat to, co je špatně a co jí posílá do úzkých. Vše si vyslechne, takže je docela dost zděšený, protože ví, že Pers hrozí velké nebezpečí.* /A ona ještě přitom myslí na mé bezpečí./ *Nechápe to, přijde mu, jako kdyby úplně předcházela to, že ji můžou vážně poslat na popravu.* Ne tak jako o tvé bezpečí, Pers. I když se táty dost bojím a je to věc, která mě dokáže vážně srazit na kolena, nechal bych se od něj klidně zbičovat, kdyby mi to zaručilo tvé bezpečí. Ať už by mě zde měli za násilníka, nebo ne. Třeba by ti to bezpečí opravdu mohlo zaručit. *Pronese se zatajeným dechem.* Ne, to neříkej. Ty rozhodně nejsi špatná, Pers. Za nic nemůžeš. V tobě není ani jedna kapka zla. Jsi všechno, krásná, milá, obětavá, chytrá.. Ale rozhodně nejsi špatná . Nepotkal jsem ještě čistějšího člověka, než jsi ty. *Nepobírá, jak tohle mohla říct.* Rozumíš? *Podívá se jí do očí a chytí ji za ruku.* Já jen mám o tebe šílený strach a snažím se najít různé řešení k tomu, jak ti zaručit bezpečí.. Třeba.. Třeba bych měl odjet a tak třeba zařídit tu záležitost osobně. *Zamumlá a sklopí pohled. Myslí samozřejmě to s otcem.*

Huntere, ty jsi jeden z nejhodnějších lidí, který jsem kdy poznala. Nezasloužíš si, aby tě tu měli za násilníka. Vždyť se to rozšíří do celýho světa. Já nechci, aby tě všude měli za někoho, koho ses celý život bál. *Vzhledem k tomu, že jeho otec je násilník, tak nechce, aby si ostatní mysleli, že to zdědil po něm. Vždyť by to ovlivnilo celý zbytek jeho života a kdo ví, jestli by se lidi proti jeho vládě potom nebouřili.* Když ublíží mě, neovlivní to nic tak, jako když se něco stane tobě. Nebo když o tobě začnou kolovat takový informace. Nechci, aby se pak lidi proti tvojí vládě bouřili a Rakousko mělo problém navázat spojenectví jenom kvůli mě. Ty budeš dobrý král a oni si tě zaslouží. Následky toho, že by se takhle něco stalo tobě nebo bys byl ty ten viník jsou prostě hrozně velký a závažný, Huntere. Já jsem nikdo. *Snaží se mu to nějak vysvětlit a doufá, že pochopí její úhel pohledu. Kromě starosti o něj se na to snaží dívat i s trochou odstupu jako na celek.* Každý v sobě máme temnotu. Jak vidíš, tak já nemůžu projít Selekcí bez toho aniž bych někomu ublížila. *Zamračí se sama nad sebou. Když jí chytne za ruku, trochu nadzvedne koutky rtů a lehce mu jí stiskne.* Jak jako osobně? Že odjedeš zpátky do Rakouska? Co když tvůj táta nějak zjistí, o co ti jde a ublíží ti? *Má o něj strach a zároveň je v jejích očích i strach z tý představy, že by měl odjet. Vrátil by se do Illey ještě? Nebo by odjel do Rakouska, převzal tam vládu a už tam rovnou zůstal? To už by se nikdy třeba neviděli. A ta představa jí hrozně bolí. Ale nechce ho nutit tady zůstat jenom kvůli ní. Ona není tak důležitá jako jeho bezpečí.*

Jenže já přeci jen po něm něco mám, Pers. Třeba v budoucnu budu jako on. Beru totiž léky na potlačení vzteku nebo agrese, protože kdyby mě něco naštvalo, můžu se přestat kontrolovat a můžu vylítnout. Bůhví, co bych byl schopný udělat. *Polkne a má co dělat, aby své oči nepřesunul z těch jejích někam pryč, protože se bojí, aby si o něm nemyslela něco zlého. Léky bere pořád, zvlášť od té doby, co poznal Pers. Jenže upřímně to nesnáší, protože léky mu berou energii a dost často po nich hned usne, někdy ale naštěstí zase ne.* Jenže ty nejsi nikdo, Pers. Copak si myslíš, že jenom kvůli tomu, že jsem korunní princ jsem snad něco více? Vůbec ne. A já bych se prostě nedokázal přenést přes to, kdyby se ti něco stalo. Ne, když ty jsi jediný člověk, kterému jsem se dokázal dobrovolně svěřit. Kdyby se ti něco stalo, kdyby ti ublížili kvůli tomu, že bych je nechal, aby nás omylem při něčem nachytali.. Nezvládl bych to, nemohl bych žít prostě s tím, že ti bylo ublíženo kvůli mně. *Vydechne a na chvíli si opět vjede mokrou rukou do vlasů, čímž si je navlhčí o to více.* Myslíš si, že jsi Xavierovi ublížila tím, že jsi mě ochránila? Pers, tohle si přeci nemusíš vyčítat. *Vydechne a přesune se k ní.* Můžu.. Můžu tě obejmout? *Nejraději by si ji hned vtáhl do náruče, ale pokud ona nebude souhlasit kvůli tomu riziku, které se teď nejspíše ještě znásobilo, tak to pochopí. Každopádně nechce, aby si něco vyčítala a chce tu být pro ní, když se necítí nejlépe. Pousměje se, když mu stiskne ruku a podívá se jí do očí.* To je mi teď jedno, když hrozí nebezpečí tobě.. Myslel jsem to tak, že když odjedu pryč, tak tě víceméně ochráním. Před sebou. A kdybys nevyhrála Selekci... Mohl byvh se pro tebe vrátit. Nebo spíše za tebou a mohl bych tě navštěvovat, nebo ty bys někdy mohla do Rakouska. Máme starší palác. *Nad poslední větou se pousměje, jinak se vůbec neusmívá, protože se mu jí nechce ani náhodou opouštět, ale pokud jí to ochrání..*

*Překvapí jí, když slyší o těch lécích a vzhledem k jejímu momentálnímu rozpoložení se to trochu promítne i na jejím obličeji. Rychle to ale nechá zmizet, protože se ho nechce nijak dotknout.* Ale ty ty prášky bereš. Víš o tom, že by se u tebe nějaký problém mohl objevit a pracuješ s tím. Snažíš se tomu zabránit. A to z tebe dělá ještě lepšího člověka, než za jakýho jsem tě měla doteď. Nebudeš jako on. Bude to v pořádku, neboj. *Odváží se ho chytnout pod vodou za ruku, kterou mu povzbudivě stiskne.* Ale pro lidi v Rakousku nikdo jsem. Pro ně jsi důležitý ty a to, aby měli tebe jako budoucího schopnýho panovníka. Kterýho budou milovat a který bude milovat je. A ty takovým panovníkem můžeš být. Jenže já bych mohla všechno tohle zničit. *Namítne a trochu přerývavě se nadechne, když jí řekne o tom, že by se nikdy nepřenesl přes to, kdyby jí ublížili.* Xavier mi řekl, že jsem mezi favoritkama. Že jsou tři holky, a mezi nima i já, se kterýma si rozuměl nejlíp a na který se chce zaměřit nejvíc. Řekl mi, že jestli jsou ty drby pravdivý, tak to stejně skončí tak, že jeden bude zraněnej. *Řekne mu trochu víc podrobností o tom, o čem s Xavierem mluvili a když se jí zeptá na obejmutí, přikývne. Sama často lidi objímá, když vidí, že je něco trápí a jí samotné by se teď objetí hodilo. A pokud bude zrovna od Huntera, tím líp.* Jak kdybych nevyhrála Selekci? No tak, já jí nevyhraju. Ani nechci. Chci být s tebou. *Namítne na jeho slova, protože i když to Xavierovi neřekla a popřela, tak přesně takhle to je.* A nechci, aby se ti něco stalo. Nechci, abys mě chránil před sebou. Chci, aby ses chránil před tátou. *Když uslyší o tom, že mají starší palác, povytáhne koutky rtů nahoru v pobaveném, ale i zvědavém úsměvu.* Ty bys vážně chtěl..abysme byli opravdu spolu po Selekci? *Zeptá se ho a zvědavě mu kouká do očí, protože doteď se nijak moc nezamýšlela nad tím, jak vážně to Hunter bere a jestli si myslí, že by to mezi nimi mohlo mít budoucnost.*

Zapomněl na to, že se jí vlastně o tom, že bere léky na utlumení vzteku a agrese, nezmínil. Nejraději by je nebral, protože po nich vážně nemá tolik energie, někdy kvůli tomu usne i uprostřed dne, například u papírování, kdy není v nějakém pohybu.* Třeba že mě dělají dobrého člověka jen ty léky. *Jemně nakrčí obočí, když se nad tím zamyslí.* Děkuju. *Vděčně se pousměje, když mu pod vodou stiskne ruku a řekne mu, že to bude v pořádku.* Jenže ty nic nezničíš. Naopak, však ty jsi mě postrčila k tomu, abych usiloval o pozici krále. Jestli se mi to povede a kdyby to Rakousko vědělo, ještě by ti poděkovalo. Třeba. /Pokud mi vládnutí půjde lépe, jak otci./ *Řekne upřímně. Když se rozpovídá o zdejším korunním princi, tak se jemně napne a poslechne si vše, co říká.* Já to nedovolím. Udělám všechno proto, aby ti neublížili, pokud bychom se dostali do problémů, ano? Slibuji. *Vzdychne, pokud by se jí vážně něco mělo stát, udělal by první poslední proto, aby se to nestalo. Zeptá se ji na to, zdali ji může obejmout a když to odkýve, tak se k ní přisune a vtáhne si ji k sobě do objetí. Najednou se cítí zase o něco více příjemněji, když cítí její drobné tělo na tom svém.* Chceš být se mnou? *Zašeptá po jejích slovech, poněkud překvapeně, přestože by možná neměl být. Něco podobného si řekli už na stadionu, ale pro něho je to pořád něco.. Nového.* Mně se taky nechce odjet.. Tak budu zkrátka strašně opatrnej a třeba to vážně všechno dopadne dobře. *Podívá se na ní, avšak po její další otázce začne koukat do stran, nad sebe a zkrátka se vyhýbat jejímu pohledu.* No, já jsem o tom přemýšlel... *Odkašle si a nakonec se na ní podívá.* Ty ne?

*Rozhodně zavrtí hlavou, když slyší tu jeho teorii o tom, že dobrého člověka z něj dělají jen prášky.* To určitě ne. Ty prášky tě možná udržují v emotivní rovině, aby pro tebe bylo snazší být v klidu, ale rozhodně z tebe nedělají někoho jiného, než kým jsi. Takový jsi úplně normálně, Huntere. Tohle jsi prostě ty. Prášky neprášky. *Ujistí ho a je si jistá svými slovy. Kdyby nebyla, tak to neříká. On je opravdu jeden z nejlepších lidí, které kdy poznala. Má úžasnou osobnost a určitě to není práce prášků.* Nemají mi proč děkovat. Bylo to v tobě celou dobu. Já to jenom trošku vytáhla na světlo. Ale všechny zásluhy patří tobě. To ty ses k tomu odhodlal, ty to teď všechno plánuješ a ty budeš dobrý král. Ne já. *Potřese hlavou nad tím, že by jí Rakousko mělo děkovat. Pak mu řekne trochu víc podrobností o tom, jak to má s Xavierem. O tom polibku ví, takže ten už radši nevytahuje.* Nechci, abys mi slíbil tohle. Nechci, abys to dělal. Chci, abys mi slíbil, že bez ohledu na to, co se stane, tak se postaráš o to, aby se nic nestalo tobě. Prosím. *Podívá se na něj starostlivě. Bolí jí představa toho, že by mu měli kvůli ní ublížit. Nedopustí, aby nějak ublížili jemu. Pak přikývne po jeho otázce ohledně obejmutí a když jí opravdu obejme, oplatí mu to a sama se schoulí v jeho náručí. Nikdy vy neřekla, že se dostanou až sem, kdyby se jí na to někdo zeptal ve chvíli, kdy v paláci vešla do toho salonu a snažila se mu pomoct i přes jeho - zprvu nemilou -, reakci.* Myslíš, že kdybych nechtěla, tak tě na tom stadionu políbim? *Nadzvedne mírně obočí po jeho dotazu a pousměje se na něj.* Neříkej třeba. Dopadne to dobře. Xavier neměl pravdu. Pustili jsme se do hry, kterou vyhrát můžeme. Dopadne to dobře. *Snaží se na to co nejvíce nahlížet se svým klasickým optimismem. Vedle něj, když jí takhle drží to jde v momentální situaci snáž.* Jo, jasně, že jsem o tom přemýšlela. Jenom jsem myslela, jestli pro tebe nebude na takový uvažování moc brzo. Nechci, aby sis myslel, že na tebe nějak tlačím. *Vysvětlí s menším úsměvem na rtech a odhrne mu mokrý pramínek vlasů z čela dozadu na hlavu, aby jí nepřekážel ve výhledu do jeho očí.*

*Nějakou chvíli se na ní jen dívá a přemýšlí nad jejími slovy. Mohl by je vyvrátit a říct, že to tak není, protože už je to vážně dlouhá doba, co ty léky odsunul a nebral je. Poté, co začal hodně pít na utlumování bolesti od ran od otce, je zase raději začal brát, protože de obával toho, jak by se pod vlivem alkoholu choval. Nakonec tedy jen váhavě pokýve hlavou a vděčně se na ní pousměje. Stejně mu stále přijde, že si nezaslouží to, jak se k němu chová. Přijde mu, že je pro něj až moc svatá.* Jenže ty jsi mi k tomu všemu strašně moc pomohla. Sama jsi udělala velký krok za mě, já si toho vážně strašně vážím. Možná si myslíš, že si pro mě tím udělala maličkost, ale já to jako maličkost neberu. Upřímně.. Nevím, co bych bez tebe dělal. *Vydechne, než se zaposlouchá do jejích slov o Xavierovi.* Já.. Já ti tohle nemůžu slíbit. Ne, když mi na tobě tolik záleží, brání mi to v tom. Ať už jsem si prošel, čím jsem si prošel, tak bych pro tvé bezpečí udělal cokoliv. Ty sis také něčím prošla a já si ani nedokážu představit to, kdyby se ti něco stalo. Ty musíš být v pořádku. *Stiskne ji instinktivně ruku, když si představí, že by ji vážně bylo ublíženo kvůli němu. To by asi nezvládl, ne, když ona je právě ta, která mu ukázala světlo ve tmě. Následně se jí opatrně zeptá, zdali ji může obejmout a doufá, že ku to dovolí. Když tak opravdu udělá, přitáhne si ji k sobě a obejme ji, pevně, ale zároveň opatrně. Sice mu díky její blízkosti začne o něco rychleji tlouct srdce a zrychlí se mu dech, tak i přesto se cítí ještě lépe, než před chvilkou.* To je pravda. *Jemně se usměje a na prst si lehce namotá pramínek jejích hebkých vlasů.* Dopadne to dobře. *Zopakuje po ní, jako kdyby tím vážně ujišťoval i sám sebe. Lehce kývne hlavou a po jejích dalších slovech se jí podívá do očí.* Mně jen přijde, že kdybych byl bez tebe, někde daleko.. Na delší dobu.. Tak bych byl zase ten Hunter před odjezdem sem, víš? A mně je s tebou dobře. Je pravda, že je to změna, protože přeci jen jsem se takhle s nikým necítil.. Ale rozhodně se mi s tebou nechce loučit, Pers. *Poví upřímně a když mu odhrne vlasy z čela, tak se rozhlédne kolem sebe, než se k ní skloní a políbí ji. Ví moc dobře, že riskuje, ale nemohl si pomoct.*

Jednou bys na to přišel. Možná by ti to beze mě trvalo dýl, ale jednou by ses k tomuhle dostal. Našel bys třeba někoho jiného, kdo by ti pomohl. A co ty víš, třeba by ti s ním bylo ještě líp jak se mnou. *Pokrčí nad tím rameny, protože ač se snažila lidem pomáhat jak jen to šlo, vždycky věděla, že určitě je na světě spousta lidí, kteří to zvládnou daleko líp a třeba by i víc sedli jemu. Chce, aby jí slíbil, že se postará o sebe a nebude řešit, co bude s ní. Už chce něco začít namítat, když jí řekne, že tohle jí slíbit nemůže, ale nakonec se rozhodne vyslechnout si to až do konce a přitom musí rozmrkat slzy dojetí. Oplatí mu stisk ruky a u toho se na něj trochu pousměje.* Jenže takhle to vnímám i já co se týče tebe, chápeš? *Nadzvedne mírně obočí.* Prostě se budeme snažit, aby se nestalo nic ani jednomu z nás. *Shrne to nakonec, protože jinak by to byla diskuze na hrozně dlouho, pokud by vůbec někdy skončila. Přitulí se k němu, když jí obejme a nadechne se jeho vůně.* Jo, dopadne. *Zašeptá potichu a sama se o tom snaží přesvědčit, protože to není tak jednoduché k uvěření. Ani pro jejího vnitřního optimistu. Zvedne k němu pohled při jeho dalších slovech a lehce ho konečky prstů pohladí po linii tváře.* Taky se s tebou nechci loučit. Ale jestli budeš muset odjet kvůli tomu všemu domů na korunovaci, pochopím to. I když bys mi hrozně chyběl. *Chápe, že to, co se děje u něj doma je důležitý a nejspíš to celý nezvládne zorganizovat odsud z Illey. Odhrne mu vlasy z čela, aby mu líp viděla do očí a pak už si užívá jeho sladké rty. Ruku nechá rovnou na jeho tváři, aby si ho mohla přidržovat blíž u sebe. Díky jejich předchozímu objetí a tomu, jak u něj byla blízko pro ní není nijak těžké sklouznout na jeho klín. A vůbec jí nevadí, když se o sebe opřou hrudníky, protože jeho blízkost je jeden z nejkrásnějších pocitů, jaké kdy zažila a nikdy jí nebude mít dost.*

Rozhodně ne. Nikomu jinému bych nedovolil se ke mně dostat takhle blízko, jako tobě. Protože s tebou jsem si rozuměl hned, jelikož se o mě nikdo nezajímal tak, jako ty.*Pousměje se vděčně. Pers si asi zřejmě neuvědomuje, kolik toho pro něj udělala. Nebo to nebere tak, jako on. Z jeho pohledu toho pro něj udělala hodně, přesto, že se znají tak krátce. Už od té první schůzky se mu dostala pod kůži a pomohla mu. Následně ji trošku odporuje, protože jí nemůže slíbit něco, co ona slíbit chce. Nemůže dát přednost svému bezpečí před tím jejím, to v žádném případě. Proto ji to také řekne a vysvětlí. Nedokáže si představit, že by se jí něco mělo stát. Nezvládl by to. Když uvidí, jak se jí zalesknou oči, tak ji lehce palcem přejede po tváři.* Přesně tak. Můžeme se tedy chránit navzájem. *Pousměje se, nejraději by byl, kdyby ona chránila hlavně sebe, ale takhle se alespoň na tom shodnou a budou to moci uzavřít. Když už ji konečně drží ve své náruči, tak si tvar schová v jejích vlasech, ke kterým si i lehce přivoní. Miluje její vůni, přijde mu strašné specifická a jedinečná.* Věřím tomu. *Šeptne. Snad to opravdu dobře dopadne, snad dopadne dobře vše, co se teď kolem něj děje. Doufá, že se vážně s Pers nebude moct loučit, maximálně na dva dny, kvůli korunovaci, u které také doufá, že se povede. Jakmile se mu podívá do očí, on ji pohled oplatí a pousměje se, když mu prstem o kreslí linii tváře.* Asi budu muset odjet, jelikož korunu mi před dálku nedají, ale.. Bylo by to maximálně na dva dny. Nebo nejlépe tak, že bych odletěl, ten den bych měl korunovaci a další den byl zpátky. *Pousměje se. Avšak když mu odhrne vlasy z očí, už to nevydrží a políbí ji. Tiše ji vydechne do rtů, když se přesune na její klín a tak si ji za boky natiskne na sebe. Tak, že by se mezi ně nevešel ani papír. Po bocích ji začne přejíždět rukama,

---

 až na záda a zase zpátky, přičemž lehce i boky stiskne. Myšlení mu teď stíní touha, kterou se snaží potlačit, ale vzhledem k tomu, že je Pers polonahá a on taky, tudíž cítí její horkou a hebkou kůži a doteky mnohem intenzivněji, tak mu to moc nejde.*

A kdyby se tě na to zeptal někdo před příjezdem do Illey, neřekl bys to samý? Že nikoho odsud nedovolíš se k tobě dostat tak blízko? Nikdy nevíme, co přijde. *Zhodnotí to, protože si je jistá, že neočekával, že do jednoho ze salonu prakticky spadne ukecaná zrzka s touhou pomáhat ostatním jak jen to jde, která se mu dostane pod kůži. A jestli jo, chce vidět jeho věšteckou kouli. Spokojeně se usměje, když jí palcem přejede po tváři a nakloní trochu hlavu na stranu, aby ten dotek prodloužila. Stejně bude vždycky chránit jenom jeho a ne sebe, ale nechce se tu s ním dlouho dohadovat. Líbí se jí, když jí pak obejme a ona se k němu může přitulit. Bez ohledu na teplotu vody je příjemné cítit teplo jeho těla a jeho vůni. Mít ho takhle blízko jí uklidňuje. Dodává jí to na pocitu, že všechno bude dobré a že to nemůže dopadnout špatně.* Mohli by ti jí jenom poslat poštou. *Zamumlá malinko nespokojeně, ale na rtech přitom má pobavený úsměv.* Chápu to a vím, že je to potřeba. A taky že to povede ke spoustě dobrým věcem, protože budeš skvělý král a Rakousko si tě zaslouží. Na mě se neohlížej a udělej co je potřeba pro tvojí zemi. *Pousměje se na něj a pak mu začne oplácet polibek, během kterého se jí nějak povede skončit na jeho klíně. Nijak si na to ale nestěžuje a jemně mu skousne spodní ret, když si jí natiskne na sebe. Jednu ruku mu dá okolo krku a začne si s ní hrát s jeho vlasy. Sem tam za nějaký pramínek lehce zatáhne, ale nikdy ne tak, aby ho od sebe biť jen o milimetr odtáhla. A i když uvnitř ní hoří plamen touhy, nakonec se kvůli potřebě kyslíku o trochu odtáhne a zhluboka se nadechne. Opře si čelo o to jeho a podívá se mu do očí.* Dál ale zajít nechci. Neber to špatně, ale spát s tebou nebudu. Ne teď a tady. *Vymezí rovnou jasné hranice toho, kam tohle zajde a kam ne, protože i když jí přitahuje a začíná k němu něco cítit, sex pro ní byl vždy něčím hodně důležitým, na co si chce počkat a být si u toho jistá, že je s tím pravým.*

*Před chvilkou byl ještě na masáži. Prakticky celý den byl na lyžích a teď se chce uvolnit. Proto zamíří do vířivky. Na sobě má přitom jen černé plavky a bílý župan, který ani nezakrývá jeho hruď. Lhal by, kdyby řekl, že tajně nedoufá, že zde narazí na Christophine. Ta její fotka na Illeagramu.. No, nepomohla mu v tom držet se zpět a musel se vážně držet, aby nešel k ní do komnaty a tam jí udělal nezapomenutelnou noc. Ale nechce na ni zase tak tlačit. A navíc pochybuje, že byla zase střízlivý. Aspoň dvě sklenky vína musela mít, aby přidala tuhle fotku. A takhle by toho mohla později litovat. Když dojde pomalu k vířivce, zarazí se, uvidí tam dvojici, jak se vášnivě líbá, už se otáčí, že jim nechá soukromí, ani nemá potřebu zjišťovat o koho se jedná, ale zarazí se, když uslyší hlas Pers. Podívá se znovu na ty dva, trochu pečlivěji a zamračí se.*/Jo.. hlavně, že mezi vámi nic není./*A upřímně? Spíše než tohle ho naštve zvuk fotoaparátu. Podívá se tím směrem. Neví, kdo to takhle po tmě je, ale ten dotyčný rychle zmizí.* Sakra práce. *Zanadává nahlas. Popojde blíže k vířivce se zamračeným výrazem.* Vidíš, Pers? Sakra já tě varoval. Přesně tomuhle jsem se chtěl vyhnout. *Podívá se směrem, kterým ten dotyčný zmizel. Pak se podívá na Huntera a potřese hlavou.* Měla jsi ke mě být upřímná. Dal jsem ti tu možnost. A řekl jsem ti, že tohle vyhrát nemůžeš. Teď to vidíš. Až se to dostane ven a věř mi, že dostane a já tomu nemám jak zabránit, lidi budou chtít tvoji smrt a je to tak i v pravidlech! Víš, že možná nebudu mít ani jinou možnost? Sama jsi říkala, že některá pravidla jsou přitažená za vlasy, ale je taky nutné je dodržovat, aby nás lidi neměli za idioty!

Jenže ty ses mi líbila už i od pohledu, upřímně ses usmívala a nepřišla jsi mi vůbec falešná. Víš, kolik lidí se přetvařuje? *Povzdychne si.* A když jsem poznal tvojí povahu.. Já nevím, tak jsem ti asi definitivně propadl. A nemyslím na to, že by se mě někdo předtím mohl zeptat na to stejné, protože nikdo jiný se nenašel. Byla jsi to ty. *Řekne pevným hlasem, vážně chce aby si uvědomila, kolik toho pro něj udělala a jak si toho váží. Co pro něj znamená. Kdyby mu někdo před odjezdem sem řekl, že zde v Illey najde někoho, s kým si bude rozumět a koho si pustí blíže k tělu.. Nejspíše by se té osobě sarkasticky vysmál do obličeje. Byl přesvědčený, že u něj bude mít místo akorát tak mamka a jeho kamarád z Rakouska. Poté se s ní dohodne, že na sebe budou dávat pozor navzájem, načež si ji přitáhne k sobě do náruče a vdechne její vůni.* Kéž by to šlo, hned by bylo vše jednodušší. *Pobaveně mu zacukají koutky, když se zmíní o tom, že by mu tu korunu mohli jednoduše poslat. Samozřejmě by se nebránil, kdyby to šlo. Vážně se mu jí nechtělo opouštět.* Doufám, že to pudje dobře.. Chci, aby se už Rakousko mělo dobře. *Pousměje se a přikývne hlavou. Doufá, že bude vládnout lépe jako jeho otec, kterého mírnila jeho mamka, která byla vždy naprosto zlatá. Je rád, že ji ulehčí, pokud se vše podaří tak, jak to plánuje, ale aby byl upřímný.. Toho, že bude vládnout sám, se bojí. Tyhle nepříjemné myšlenky se rozplynou v okamžik, kdy Pers políbí. Jakmile si najde místo na jeho klíně, začne ji rukama předjíždět po bocích a zádech, než se ve stejný okamžik jako ona odtáhne, kvůli nedostatku kyslíku. Opře si své čelo o to její, přesně tak, jak to udělá ona a s úsměvem si vyslechne její slova.* Já to chápu, nikdy bych na to netlačil. *Lehce se zazubí a pohladí ji po tváři, než zaslechne něčí hlas. Zvedne pohled, opatrně ze sebe Pers dostane a postaví se, když uvidí prince Xaviera, který si nahlas zanadává.* Do prdele. *Zanadává, když si uvědomí, co se právě děje.* Sakra. *Zanadává ještě jednou, když si všimne mizející postavy, která má nejspíše jejich společnou fotku.* /To je v háji, to je v háji.* *Podívá se zase na prince před sebou, který se mezitím pustí do Pers. I když na ní úplně neřve, stejně se napne a zabodne do něj jeho pohled.* Pers vina to není, nebyla upřímná jen kvůli, že mě chránila. A já ji donutil k tomu, aby mě kryla. *Zaskřípe zuby, jakmile se zmíní o tom, že lidé budou chtít její popravu.* Jí, se nic nestane, nedovolím to. Půjde to nějak vyřešit, ne? Přeci se dá nějak ten trest obejít. *Instinktivně se postaví před Pers, jakoby ji měl chránit i před Xavierem.*

Teď koukám na jednoho, který se snažil přetvařovat v zamračenej kus kamínku. *Popíchne ho s pobaveným úsměvem.* Ty zase umíš skvěle poslouchat. Zajímal ses o mě, o moje koníčky. Je hrozně těžký ti nepropadnout, víš to? Ne, že bych to zkoušela nějak extra dlouho, ale je. *Přizná s menším úsměvem a lehce si skousne spodní ret.* No jasně. Stačí nějaká vystlaná krabice a je to. *Zasměje se, když rozebírají poslání koruny z Rakouska poštou.* Půjde to dobře, neboj. Když tomu věříš, bude to pak snazší. Rakousko se bude mít skvěle. *Je o tom přesvědčená a podle ní by o sobě neměl tolik pochybovat. Je na něm poznat, že mu na jeho zemi záleží a věří, že jí povede skvěle. Pak už ale celou tu zemi pustí z hlavy, protože dokáže myslet jenom na chuť Hunterových rtů, blízkost a teplo jeho těla a to, co všechno by se mohlo tenhle večer odehrát dál. Jenže vyspat se s ním nechce. Ne teď a tady. Proto mu to taky řekne, protože nechce, aby došlo k nějakému nedorozumění, ze kterého by byla akorát tak trapná situace. A nebo by to vůbec nemusela stihnout stopnout včas, nechala se unést a pak toho litovala. A to nechce.* Já vím, věřím ti. Jenom nechci vysílat smíšený signály, tak to radši řeknu takhle. *Pousměje se, když jí pohladí po tváři, ale pak hlavou prudce cukne, když uslyší dost známý hlas Xaviera. A když ho pak i před sebou uvidí, párkrát zmateně zamrká, zatímco celá ztuhne a nahlas polkne. Moc dobře ví, co tohle znamená. Ani moc nevnímá, že už zase sedí normálně ve vířivce a ne na Hunterově klíně, když překonává šok a u toho poslouchá slova Xaviera.* Jo, to jsem říkala. *Dá mu potichu za pravdu a provinile sklopí pohled. Zamračí se, když Hunter začne mluvit a sama se postaví a chytí ho za rameno, aby ho donutila zavřít pusu.* Do ničeho jsi mě nenutil. *Namítne se zamračením. Ví, že teď už jim žádné další lži nepomůžou a akorát by se do toho zamotali ještě víc a bylo to horší.* Xaviere, já se vážně omlouvám. Nechtěla jsem ti lhát. Nikdy jsem nelhala ráda. Ale bála jsem se, že bys mohl ublížit Hunterovi. *Stáhne provinile obočí a potlačí chuť se plácnout do čela, když se Hunter instinktivně postaví před ní.* Je to vlastizrada, Huntere. Věděla jsem, do čeho jdu. A nelituju toho, co jsem udělala. *Připomene mu potichu, ale mluví zároveň i tak nahlas, aby to mohl slyšet Xavier.* Co teď bude? *Zeptá se ho trochu nervózně a rukama si obejme hrudník.*

*Štve ho, že mu Pers lhala. Poté schůzce si vážně myslel, že je jen pitomec a nemá pravdu. Že mu nelže a že je jen paranoidní. Z části měl sám sebe za pitomce a za pár dní je najde takhle? Proč k němu nebyla upřímná? Byl by raději za to, než řešit tohle.* Myslíš, že já chci, aby ji nějak trestali? Chápu, že tomu co cítíme neporučíme, ale sakra tohle je úplně zbytečný. Kdybych se jí před pár dny neptal na vás dva a slušně. *Proměn si oči.* Nechci ji trestat, ale jsou tu nějaká pravidla, Huntere. Jak říká sama Pers, věděla do čeho jde. Když povolím, lidi nás z části budou mít za slabochy. *Nechce ji trestat, ale bojí se, jak lidi zareagují na to, že by zůstala bez trestu, když se takhle provonila.* Pers, vždyť jsem na tebe ani nekřičel. A říkal jsem dost jasně, že se nebudu zlobit. O Huntera ani nešlo. Jemu by se ani nic stát nemohlo, vždyť je to korunní princ do háje. Jde o tebe. *Líbila se mu a jo, štve ho, že to dopadlo takhle, ale tam někde vzadu v mysli už mu začíná být jasné, že i kdyby ho nepodvedla, ona by nebyla tou, kterou by požádal o ruku. A navíc jak říká, srdci neporučíme. Rychle vezme mobil a začne do něj psát. Musí si ulevit v rodinným chatu, ale pak se hned zeptá táty na to, jaká je šance, že se to nikde neobjeví.* Zabývat se možností, že tu fotku nikdo nikam nepošle ani nebudeme. I kdybychom vypátrali, kdo ji pořídil, tak by bylo pozdě. Pokud je aspoň trochu inteligentní, když na tom chce očividně vydělat, už ji poslal i někomu jinýmu a nebo klidně i do několika novin. *A zakázat to těm vytisknout nemůže. Nemluvě o tom, že by se to stejně provalilo, akorát bez fotky a to je už v podstatě jedno.* Pokud máme zkusit udělat něco, co zabrání tvýmu trestu.. *Podívá se na Pers.* I když pochybuju, že to vyjde, budeme dělat, že jsem tě ze Selekce vyřadil na konci našeho rande. Pohádali jsme se, když jsi mi řekla o Hunterovi, ale včas, když jste ještě nic nedělali, já tě tedy vyřadil, ale chtěl jsem oficiální prohlášení nechat až na společné vyřazování, které stejně proběhne a hned jak se vrátíme. Takže to budeme hrát takhle. Uvidíme, nejspíše někdo zná pravdu, bůh ví, jestli nás teď někdo neodposlouchává. *Rozhlédne se kolem, ale je přece jen tma a nikoho nevidí.* Ale aspoň za ten pokus to stojí. A pokud to nevyjde.. *Povzdechne si.* Nepopravím tě, tomu se nějak vyhnu, ale musel bych ti nejspíše snížit kastu na osmou.. /Bičování snad nebude potřeba../ Mohla bys odjet z Illey a tím se aspoň zachránit před žitím na ulici. Nějak bych ti tajně zařídil prostředky, abys někde mohla začít od začátku.