Zapadlá chatka

*Potichu si odfrkne, když vidí jak protočil očima. Nemá v plánu nijak začínat konverzaci. Ta minulá je totiž dostala do tohohla "záleží mi na tobě" stádia a jí se to vůbec nelíbí. Hlavně ve svém příběhu už je dál u stádia, kdy se z nenávisti stává opravdová láska a tomuhle chce rozhodně předejít. Nechce se znova zamilovat. Až moc se bojí toho, že by pak byla zranitelná a skončilo to jako posledně. Už to nechce znovu zažít. Ten pocit, že nemá nad něčím kontrolu, tu bolest, když se jí snažila vydobít.* Fajn. *Přikývne jenom, když jí řekne, že si to pamatuje.* Skvělý. Já nejsem tvoje rodina, tak to zase vypni. Nechci, abys měl o mě starost, nepotřebuju to tak. A ty to taky nepotřebuješ. Nám oběma bude líp, když se budeme jenom ignorovat. Já.... *Na chvilku se zarazí, protože neví, jestli říct to, co chce říct.* /Stejně už ví o Mikovi./ já nechci zažít to, co už jsem zažila. A tam to právě takovouhle podvědomou starostí začalo.

/Tak tady budeme sedět potichu, jako bychom hráli nějakou hru - kdo poruší ticho, do sedmi dnů umře./ *Ušklíbne se v duchu a zkoumavě se na ni očkem koukne. Nakonec se rozhlédne kolem sebe s tím, že by tady mohlo být něco na jídlo. Nakonec vstane, nahlédne do skříněk, vytáhne dva hrníčky a dá se do přípravy horké čokolády. Když má hotovo, ještě tam přidá nějakou tu šlehačku a skořici a jeden rhnek jiz beze slova dá a spokojeně si se svým hrnkem sedne zpátky na křeslo. Starostlivě stáhne obočí, hrnek zase položí a přejde k ní, ale sedne si k ni opatrně, jako by si sedla vedle plachého zvířete.* Já bych ti nikdy neudělla to, co ten debil. Nejsem takový hovado. Slibuju ti, že ti nikdy neublížim, vážně. Toho chlapa co ri ublížil bych nejraději poslal na popravu. *Zamračí se a opatrně a konějšivě ji položí ruku na rameno.*

*Sleduje krb před sebou, který by si jindy skvěle užila a brala to jako možnost na chvíli vypnout myšlenky a jenom sledovat tančící plameny. To ale nejde, když je tu její snoubenec. Nezajímá se, kam jde, když se zvedne, nijak moc ho nevnímá, ale je z dohledu, takže vytáhne zpátky na svůj klín blok a začne psát další odstavec. Tak trochu doufá, že to Javier vzdal a jde pryč. Ale pak jí najednou z rukou skončí hrnek s horkou čokoládou. Překvapeně a trochu nechápavě k němu vzhlédne a snaží se pochopit, proč to dělá. Na nic se ale neptá, jenom si nabere trochu šlehačky z vrchu a tu sní. Když si k ní pak sedne, zase na něj upře překvapený a trochu až nevěřícný pohled a kouká na něj jako na nějaké stvoření z jiné planety.* Nechci tvoje sliby. Chci svůj život. Kontrolu. A ne si tě z donucení vzít a začít se o tebe starat. Nechci ani, aby ses staral ty o mě. Akorát tě zklamu.

*Když mu dojde, že od ní se dneska konverzace nedočká, rozhodne si jít pro něco na jídlo, nakonec skonči u čokolády a rozhodne se udělat i jí. Třeba ji to trochu obměkčí. I když u ni docela pochybuje. Nakonec jí hrnek předá. Když začne mluvit, posadí se vedle ní co nejvíc opatrně může, aby ji snad nevyděsil. Konějšivě a opatrně ji položí ruku na rameno.* Nebudeš se o mě starat. Proč by ses o mě měla starat? A proč bys mě melaz zklamat? Vždyť i já mám ti riziko, že tě zklamu. Toho se taky bojím na vázání. Tohle všechno je pro děsivý. Vztah je děsivý. Ale jsme dva, kteří to cítí stejně... Přece to nemůže být tak hrozný. *Pokusí se na ni usmát a lehce ji pohladí po tváři.* Můžeme se přece poznat. Nikdo neříká, že se máme zamilovat.

*Překvapí jí, když jí udělá čokoládu. Nečekala to a kdyby byly jejich role obrácené, pro něj by asi rozhodně neudělala. Každopádně si jí tím dost naklonil na svou stranu, i když to nedává moc najevo, protože horká čokoláda je její nejoblíbenější nápoj. To by ale nepřiznala. Nahlas by zmínila třeba whiskey nebo rum, protože to zní daleko více dospěle.* Protože timhle akorát způsobíš, že mi nebudeš lhostejnej a já se o tebe začnu starat. Protože takhle milej ke mě už hrozně dlouho nikdo nebyl. A protože to je to, co já dělávam. Zklamávám lidi. Svýho bráchu, se kterym se akorát dohadujeme, svojí zemi, protože nejsem princezna jakou chtějí, svýho bývalýho, protože jsem se mu postavila a odmítla se řídit jeho rozkazama. Všechny akorát zklamu. Ale nestane se to, když se o mě nebudeš starat. *Vychrlí ze sebe rychle, protože jeho blízkost jí docela znervózňuje. Trochu si přijde jako lapená v pasti, zvlášť když ještě vidí jeho úsměv a cítí jeho ruku na své tváři.* Jenže já nevim jak. Nemám kamarády. Naposledy jsem se poznala s nim. Pak jsem na všechno poznávání se prostě rezignovala. Už to neumim. *Nejspíš nemusí víc rozvádět, že mluví o svém bývalém příteli, hádá, že mu to dojde.*

*Netuší, jak zvednout náladu holce. Dokáže jen dívku rozveselit tím, že se s ní vyspí, potěší ji, takže doufá, že tím, že udělal horkou čokoládu i jí, mu ta čokoláda neskončí na hlavě.* /Slušelo by mi to pořád./ Ne každý, na kom to záleží ti ublíží. A neřekl bych, že zklamáváš lidi. Spíše si myslíš, že zklamáváš sama sebe. Proto si pak myslíš, že zklameš ostatní. Ale není to pravda. Se sourozencem se hádá každý. Země je nespokojená i se mnou. Byla nespokojená i s mou mámou i s dalšíma předkama. A všichni to zvládli. Lidi jen vidí to, co chtějí vidět, nevidí už to, jaká vážně si. *na chvilku se odmlčí, přičemž se potom usměje tím typem úsměvu, že je jasné, že ho něco napadlo.* Aby ses cítila líp, co kdybych třeba na nějaký určitý čas dělal to, co mi řekneš? Pobavíme se tím oba dva, budeš mě moct i znemožnit a já ti zároveň dokážu, že se mnou nemusíš být ta, která musí někoho poslouchat. *Poví vážně a zkoumavě se na ni koukne.* Fajn, co kdybych tě vzal do města? S někým se dáme do řeči. Nebo napřed můžeme začít s mou sestrou. *Pokrčí rameny a nedávána sobě znát, jak je z toho co řekl trošku nesvůj a nervózní.* /Tohle byla nejhlubší promluva do duše, vo jsem kdy měl. To si nechám vytisknout a patentovat. Napíšu motivační knížku. To je nápad! Seknu s korunním princem a stanu se spisovatelem!/

Nezklamávám sama sebe. Já se znám, vím, co od sebe očekávat a jak se budu cca rozhodovat. To oni doufají, že budu jiná, že budu všechno dělat správně a budu ukázková princezna. Jenže to já nedokážu a to je zklame. Proto se s nikym radši nebavim a od všech distancuju, aby se to zklamání nijak nedotklo mě a abych počet zklamaných lidí eliminovala. *Namítne a pokrčí u toho rameny. Ani neví, proč mu to vysvětluje. Mělo by jí být jedno, co si o ní myslí. Měla by mu všechno odkývat jenom aby měla klid. Jeho další návrh jí překvapí. Něco takovýho nečekala a neví, jestli se jí to líbí a nebo přesně naopak.* To myslíš vážně? *Nakrčí zmateně obočí.* Rád upisuješ duši ďáblu? *Pousměje se už trochu šibalsky, protože jestli to myslí vážně, může si na něj vymyslet cokoliv. A kreativity má opravdu hodně.* Jakože se seznámit s naprosto cizym člověkem? Ne, to ani náhodou. S nikym se dávat do řeči nebudu. A tvojí sestru taky nebudu nutit, aby se se mnou bavila. *Zavrtí rychle hlavou a u toho si všimne, že když jí donesl tu horkou čokoládu, zapomněla zavřít blok, takže to udělá teď a zároveň trochu čokolády upije, protože už není tak horká.*

Tak na ně kašli. Nesnažešse být kvůli nim jiná. To oni musí pochopit, že jiná nebudeš. Že tohle jsi prostě ty. A ne každej je jako ostatní. Já od tedy nečekám, že budeš jiná. Beru tě takovou, jaká jsi. Tudíž není šance, že by jsi mě zklamala. *Nakrčí obočí a rychle pokrčí rameny. Když ji pak navrhne, že bude dělat co mu řekne, zazubí se na ni.* Myslím to vážně. Nějak ti muži dokázat, že jsem fajn a že se dokážu podřídit, ne? *Mrkne na ni a spokojeně si založí ruce na hrudi.* Můžeme začít teď. Dejme tomu, že to dám třeba na... Půl dne? To znamená 12 hodin. Na minuty a sekundy si to přepočítej sama. Čekám tvoje rozkazy. *Tváří se pobaveně a nadšeně, má rád výzvy, obzvlášť ty, kde neví, co čekat.* Ale samozřejmě mi nedávej nějaký rozkazy jako jdi skočit z okna a takový. Rád bych se dožil dalšího dne. *Uchechtne se a sám se natáhne pro svůj hrnek.* Nikoho nutit nebudeš. Ona to pochopí. *Rozhodí lehce rukama.*

Vždyť mě zas tolik neznáš, nevíš jaká jsem, takže mě nemůžeš brát takovou, jaká jsem. *Namítne a potřese u toho hlavou. Po jeho návrhu na něj zůstane překvapeně koukat.* No... to jo, ale nechápu, proč bys to chtěl dělat. *Vysvětlí svůj údiv a když pak definitivně řekne, že čeká na její rozkazy, šibalsky se pousměje.* Ten svetr a džíny vypadají hezky. *Poznamená a u toho na oba kousky oblečení ukáže prstem.* Dolů. *Zazubí se na něj mírně a počká, než před ní zůstane stát jenom ve spodním prádle. Jeho svetr si přitom rovnou přetáhne přes hlavu.* Twerkující sněhulák by mohl být super, co říkáš? *Přednese mu pak smysl toho svlékání, protože to nebylo jen o pokochání se jeho tělem, i když to vypadá úžasně. Rovnou se vydá ven z chatky.* Místečko si můžeš vybrat sám. *Usměje se na něj jako andílek.*

Ale znám tě dost na to, abych věděla, že jsi v pohodě. *Pokrci rameny a radši už ji přednese jeho nápad. To že je to šílený mu dojde až potom, ale ted už není cesty zpět. Ani to nechce vzít zpátky, ale bojí se, aby vůbec zůstal živej.* Abych ti zvedl náladu. Abych ti dokázal, že nejsem jak tvůj bejvalej. A taky proto že jsrm asi šilenej. *Uchechtne se a zazubí se na ni jako by to vše vysvětlivalo. Když už slyší její pokyny, překvapeně se na ni koukne a bez námitky si sundá svete i džíny, takže zůstane jen v boxerkách. Kdyz vidi jak si jeho svetr vezme, lehce se potěšeně usměje. Ale když slyší další věci, jen zaskuhrá a toužebně se koukne na svoji bundu a svetr.* Ale pak mi nachlazení budeš léčit ty. *Pronese pobaveně, ale nakonec se vydá za ní ven z chatky, přičemž se hned otřese zimou.* Fáájn. *Protáhne a postaví se hned naproti ní mezi strom. O jeden strom se opře rukama a začne s pobaveným úsměvem na tváři twerkovat.* Spokojená? *Dostane sebe mezitím co stále twerkuje, aspoň mu tolik není zima. Následně se pro sebe ušklíbne a jednou rukou si popotáhne dolů zadní lem boxerek*

Stædig. *Zamumlá potichu takovou nesprostou poznámku a jeho další přezdívku ve své mateřtině. Pak už se ale soustředí na jeho nabídku ohledně testu důvěry.* /Nedělá se to normálně tak, že člověk padá a ten druhej ho chytá?/ *Proběhne jí hlavou běžná verze testu důvěry. Je ale pravda, že ta jeho se jí líbí o něco víc díky kreativitě, kterou bude moct použít. A má spousty nápadů.* S tim posledním souhlasím, helt vildt. *Uculí se na něj a pak už ho začne připravovat na finální úkol tím, že mu řekne, aby se svlékl do spodního prádla. Jeho svetr si přetáhne rovnou přes hlavu, protože venku, kam se chystají, je přeci jen zima a ona nechce hledat bundu. Pak už mu řekne konečný úkol a ďábelsky se zazubí, když vidí jeho reakci.* Promiň, dyrt, tady dávám pokyny já. Ale možná se na tebe přijdu podívat, až budeš na smrtelný posteli. *Zamrká jako andílek a pak už musí přemáhat smích, když doopravdy začne tverkovat. Po chvíli ale přestane dávat pozor a začne si ze sněhu dělat co nejvíce koulí.* Umíš to dokonale, mål. *Kdyby rozuměl dánštině věděl by, co se chystá udělat dál, protože tohle slovíčko znamená "terč". Jednu kouli si rovnou vezme do ruky a hodí jí po něm tak, aby se trefila na místečko, které odhalil posunutím boxerek.* Otočit, drahoušku. Dáme si hod do koše. *Podívá se významně na jeho boxerky, aby pochopil, že koš budou ony a že jeho úkol je teď stát a držet si lem dál od těla, aby se tam případně ta koule vešla. Pak už začne koulema. Prvních pár se rozprskne o jeho hruď, ale po chvilce se jí asi na šestý pokus podaří hodit jednu tak, aby vletěla do jeho boxerek a rozprskla se až tam.* Fajn, teď už jsem spokojená, můžeme dovnitř. *Zazubí se na něj spokojeně.*

*Zmateně se na ni podívat, protože její mateřtine prostě nerozumí, takže nad tím nen pokrčí rameny, i když se plánuje se něco málo z její mateřtiny naučit. To, že si má svléct oblečení mu vůbec nevadí, už je ale horší to, že má jít do té zimy. Ale i tak ji poslechne a vyrazí ven, kde mu hned začne být zima. Na její slova si odfrkne a na oko uraženě zavrtí hlavou.* Počítej s tím, že tě budu strašit. *Pohrozí ji a pak konečně začne twerkovat a sám se diví, že to dokáže dělat i bez alkoholi v krvi. Schválně si poodtáhne boxerky, ale zaúpí, když na sobě ucítí sníh.* Tohke je zákeřný. Tohle si budu pamatovat *Pohrozí ji znovu, i když ma na tváři menší úsměv. Nespokojeně si poodtáhne boxerky a zavře oči, jako by šel na popravu. Na hrudi mu to zatím tak nevadí, ale jakmile mu jedna koule vletí i do boxerek, potichu zaskuhrá.* /Umrznou mi klenoty./ *Na nic nečeká a hned se za ní vydá do chatky, hned si sedne ke krbu a prakticky hned co si sedne, si sundá i boxerky, aby mu rychleji uschly.* Ať už plánuje dál comolivz, ať se to už sněhu netýká. *Zadrkotá zubama. Sice venku vážně mrznul, ale přece jen si to užívá.*

*Nevinně zamrká, když vidí jeho zmatený pohled a pak už začne s úkolama, které zahrnují sníh, zimu a pro něj i minimum oblečení.* Ale prosimtě, tønde. Mě jen tak nevystrašíš. *Uchechtne se a potřese nad ním hlavou. Pak už si udělá několik sněhových koulí a po chvilce po něm jednu hodí. U jedné ale odmítá zůstat, takže mu řekne, ať se otočí a zahraje si hod na koš.* Je dobře, že si to budeš pamatovat, dyrt, o to mi přesně jde. *Do jeho boxerek se trefí až na nějaký šestý pokus a protože je tu dost mokrý sníh, tak mu na hrudi zůstalo několik malých kupiček na místech, kde ho předtím zasáhla. Vyprskne smíchy, když slyší jeho zaskuhrání a nakonec ho propustí, aby mohl jít do tepla. Zašklebí se, když vidí, že si sundal boxerky a hodí po něm deku.* Nemusím vidět všechno, flødeis. *Uchechtne se a nakonec se vydá uvařit další várku čokolády, protože tamta už vystydla a jemu moc nepomůže se zahřát.* Právě jsi prošel dánským testem dospělosti. Je to taková tradice. Děcka, který vycházejí ze základky takhle vyběhnou do sněhu a chvíli tam blbnou, aby si ukázaly, jak jsou vyspělý, odvážný a připravený na život na střední. Některý věří, že je pro ně pak za odměnu prvák snazší. Nechtěj vědět, co za tradici se absolvuje při maturitě. *Doporučí mu pobaveně, ale její úsměv napovídá, že to dost možná brzo zjistí.* Každopádně mám ještě dost času a nemam zrovna potřebu tě úkolovat každou minutu, takže nejdřív rozmrzni. *Poznamená pobaveně a podá mu hrnek s čokoládou.*

Budu tě strašit v noci, budu dělat různý zvuky a jestli duchové umí vše co člověk, tak ti spanek budu kazit zvukama duchařskýho sexu. *Vypadne z něj sice úplná blbost, ale to mu vůbec nevadí. Může to poté svádět na zamrznutí mozku. Pak si teda odtáhne boxerky od těla a už teď se bojí, že zasáhne jehi klenoty a když se tak stane, zaskuhrá a rychle zmizí v chatce. Deku si sundá a nen tak ležerně si ji hodí přes svuj klín.* Já jsem rád za svůj život ve Španělsku. Měl jsme za to, že takovyhle tradice dělaj nějací tučňáci na pólu. Nebo lidi v Grónsku. Tohle je utrpení. *Zamumlá a nadšeně si od ní převezme hrnek čokolády. Skoro hned to vypije a pak se na ni zazubí.* Jsem připravenej, úkoluj mě dál. Ale něco v teple prosím. Ale bavím se, pokud se zrovna nesnažíš mě vykastrovat ledem. *Uchechtne se a ještě víc se přilepí ke krbu, aby nachytal teplo, kdyby náhodou ho zase vyslala ven.* /To je jak ta pohádka o té zmrzlé královně. Nebo jak Mrazík./

Duchařskýho sexu? *Povytáhne obočí a podívá se na něj jak na naprostého magora. A co si budeme, tim taky je. Nakonec se po sněhové spršce vrátí zpátky dovnitř, kde po něm hodí deku, protože výhled na jeho klenoty opravdu teď nepotřebuje.* Hele, nejsme žádný tučňáci. Na jihu se občas dokonce objeví i kus trávy a ne jenom sníh. *Zasměje se.* Takže si vyzkoušíš i tu maturitní výzvu? *Zazubí se na něj po prohlášení, že je to utrpení a podá mu hrnek čokolády. Sama si sedne vedle něj a rukama hrnek zatím jen obejme, aby si neopařila jazyk.* V tom případě.... *Začne a rozhlédne se po místnosti, jestli jí nenapadne něco lepšího. Nakonec se podívá zase na něj, trochu se pousměje a nakloní o něco málo dopředu k němu.* Bych ráda slyšela ty zvuky toho sexu. *Dokončí znění úkolu a zvědavě čeká, co bude následovat.*

Jo, vezmu si nějakýho ženskýho ducha a budeme ti kazit spánek. *Pokrčí rameny, jako by sr to snad dělo denně a on to slýchával a vídal snad každou noc. Spokojeně se rozvalí u krbu, a deku si vážně hodí jen tak, aby se neřeklo a aby ji nepohoršoval. I když pochybuje, že tohohle ďábla jménem Cheryl jde vůbec ještě nějak pohoršit.* Kus trávy? Jedni stéblo když někdo odhrne sníh? *Zeptá se ji pobaveně a zvědavě se na ni koukne a čeká, co z ní vypadne. Už se připravuje na to, že bude muset jít do sněhu, kde si lehne a vyleze až dokud mu nezamrznou končetiny a neupadnou. Překvapeně se na ni podívá, ale nakonec se jen šibalsky usměje a jendou rukou ji ležérně chytne kolem ramen.* Vzhledem k tomu, že si neupřesnila za jakých podmínek je chceš slyšet.... Máš tu dvě možnosti. Buď to budou důvěryhodný zvuky, se kterýma mi pomůžeš nebo je budu imitovat sám, ale bude to nudný. *Mrkne na ni a čeká na to, co ona řekne, i když spíše ceká tu druhou možnost.*

Du er skør. Jsi blázen. *Přeloží mu tu větu rovnou do angličtiny. Zvyk je železná košile, a tak z ní ta věta vyletěla v mateřtině prakticky automaticky. I když její matka pochází z Illey, takže angličtina jí nedělá problém, doma stejně mluví hlavně dánsky a i když zní dánština občas zvláštně, jí se ten jazyk líbí a má ho ráda.* Ne, právě že rovnou dvě stébla a ukážou se samy. *Opraví ho a u toho se pobaveně zazubí. Pak už z ní vypadne zadání dalšího úkolu a překvapeně povytáhne obočí, když jí obejme rukou okolo ramen.* Hmm, vážně mam na výběr, jo? *Zamžiká obočím a nakloní se k němu ještě víc, takže jsou u sebe dost blízko.* Co kdybych je chtěla důvěryhodný? *Zeptá se ho potichu a vyčkává na jeho první krok. Sama se ho neodváží udělat. Už tak porušila dost svých vlastních pravidel, protože se bojí, že po tomhle, k čemu se schyluje, to mezi nimi bude divné.*

Nejsem blázen. Jsem jen člověk, co myslí dopředu a myslí na všechno. *Pokrčí rameny, ale ve tváři má pobavený výraz. Pobaveně nad ní zavrtí hlavou a když už se baví o sněhu a travě, nakonec se i zasměje.* Jasně, takže i ty dvě stébla jsou u vás dost vzácnost. *Pokýve hlavou a s úsměvem na rtech. Překvapí ho, jakým směrem se ta jejich zábava vyvine, ale nestěžuje si. I když se obáva toho, že má pořád výhodu, že on hrahe férově a kdykoliv by ji poslechnul, tajzez je pořád zvědavý, kdy na něj vyletí další příkaz.* Na výběr máš, ale byl bych radái kdyby to byla jasná odpověď. *Zamrká na ni a ty její další slova jsou pro něj jako nakopáváč, takže na nic nečeká a nakloní se k ní, přičemž ji nejdřív políbí na hranu čelisti, pak do koutku úst a nakonec ji náruživě políbí na rty.*

Taky se považuju za někoho, kdo myslí dopředu, ale nikdy jsem nepřemýšlela o tom, jak to bude se sexem po smrti. *Poznamená pobaveně. Ona nikdy moc nepřemýšlela o samotné smrti. Nebo...vlastně jo, přemýšlela o ní jednu chvíli dost, ale nic kloudnýho nevymyslela. Do téhle konverzace se ale dneska pouštět nechce. Deprese má už plný zuby a jestli jí on nabídl odreagování, hodlá toho využít.* Fajn. Jasnou odpověď. To bych mohla zvládnout. *Pokýve hlavou s menším úsměvem a pak ze sebe jednu takovou odpověď dostane. Trhaně vydechne, když jí nepolíbí hned na rty, ale musí si na pravý polibek počkat. Taky pak jeho rty na těch svých přivítá zavzdycháním, během kterého omotá ruce okolo jeho krku a lehce ho zatáhne za vlasy. Je to jeho úkol, sama nijak nepostupuje a nedělá další kroky. Jen mu oplácí polibky a hodlá mu ve všem vyjít vstříc.*

Tak víš co... Jsem chlap. Jsem chlap, co nevydrží chvilku v klidu. Jasný, že budu o tkaovych věcech přemýšlet. *I přesto, že se snaží znít vážně, tak mu pobaveně škubou koutky rtů.* Zvládneš to. *Pokýve hlavou s menším úsměvem a nakonec už na nic nečeka a nahne se k ní s tím, že ji nejdřív hned nepolíbí na rty, ale to až po chvilce. Když slyší její povzdech, polibek prohloubí. Jakmile ho zatahá za vlasy, toho popožene k tomu, aby ji přetáhl přes hlavu jeho svetr a pak i její oblečení, které hodí někam na zem. Polibky si přes její hranu čelisti udělá cestičku až k jejímu krku, kde ji udělá pár značek, než ji sundá i podprsenku a nahne se k její hrudi, kde si udělá cestičku k její bradavce. Pak se zas narovná a rty vyhledá ty její rty a ruce ji položí na boky.*

Nevydrží chvíli v klidu, ale i tak si stěžuje pořád, že já něco podnikam a on nemůže klidně sedět na prdeli v baru. *Zasměje se, protože si pamatuje, jak si stěžoval, že ona je hrozně akční. Pak už mu dá jasnou odpověď a jeho rty přivítá zavzdycháním a omotá mu ruce okolo krku. Nechá ho, aby jí přes hlavu přetáhl oba svetry a jenom doufá, že neskončí v krbu, když je tak odhazuje. Víc se o ně nestará. Až moc se začne těšit na to, jak se bude rty věnovat její bradavce, když už opustili její rty, takže trochu nespokojeně mlaskne, když si k ní jenom prolíbá cestu. Ale vynahradí si to hned dalším polibkem na rty, během kterého ho kousne do spodního rtu a trochu ho za něj zatáhne. Když ucítí jeho ruce na svých bocích, pousměje se a shrne deku, kterou po něm předtím hodila, protože teď jí mezi sebou rozhodně nepotřebují. Ale aspoň má snadné jeho svlékání, protože teď už nemusí dělat nic.*

To je detail. Ja aspoň nechodím na sebevražedný sjezdovky. *Zasměje se a potom už se to zvrhne úplně jiným, ale rozhodně skvělým směrem. Když uslyší její nespokojené mlasknutí, vrátí se zase k její bradavce, které se začne věnovat dýl a lehce ji kousne. Pak se už zas vrátí k jejím rtům a když cítí, jak ho kousne, zavzdychá a usměje se, když mu stáhne deku. Jelikož už na sobě nemá nic, rozhodne se, že i ji zbaví kalhot, jelikož je nedočávy a nepřijde mu fér, že má víc kusů oblečení na sobě než on. Proto ji i hned sundá kalhoty, přičemž ni mezi tím stáe náražuviě líbá. Pak už na ni jen vrhne letmý pohled, jestli to fakt myslí vážně, ale teď už by se zastavil jen stěží, takže se na ni jen ještě koukne, než spojí jejich těla a začne se pohybovat.*

Nejsou sebevražedný. Nic se mi tam nestalo, tak klid. A určitě si to někdy zopakuju, byla to zábava. *Už když tam byla, tak si byla jistá tím, že to není naposledy a takhle s menším odstupem času to hodnotí pořád stejně. Nespokojeně mlaskne, když se její bradavce nijak moc nevěnuje, ale když to napraví spokojeně zamručí, protože to dělá skvěle. Pousměje se do polibku, když slyší jeho zavzdychání a ohrne tu deku, kterou mu předtím přinesla, aniž by se nějak víc starala o to, co s ní bude a kde skončí. Nadzvedne se ze sedu, aby jí mohl zbavit oblečení a přitom mu oplácí všechny polibky.* Udělej to. *Přikývne, když zaregistruje jeho pohled a pak zavzdychá, když spojí jejich těla a sama mu začne vycházet vstříc.*

To neznamená, že se ti nic nemůže stát příště. *Zamumlá trošku starostlivě. Přece jen nechce, aby si tam zlomila vaz nebo cokoliv, i když to naposled přežila. Pobaví ho, když je nespokojená, a tak to napraví. Když slyší její spokojený zaručení, spokojeně se pro sebe usměje. Když ji zbaví oblečení, opatrně na ni zatlačí, aby si lehla a nakloní se nad ní. Po jejích slovech na nic nečeká a spojí jejich těla. Začne se nejdřív pohybovat pomalu, ale netrvá to dlouho, než se začne pohybovat rychleji. Rty vyhledá ty její. Pak se zase přesune na její krk, kde ji začne vytvářet značky. Když ucítí, že se blíží k vyvrcholení, ještě svý pohyby zrychlý. Když vyvrcholí, zavzdychá její jméno do její kůže na krku. Pak stáe pokračuje, aby dosáhla svého i ona.*

*Probodne ho otráveným pohledem, když vidí tu jeho starostlivost a nezapomene převrátit očima. Radši se k tomu ani nijak dál nevyjadřuje, protože její výraz asi mluví za vše. Jen tak se jí něco nestane. Na horách se umí pohybovat dost dobře a i kdyby se jí něco stalo, zvládne to. Pokud teda nepůjde rovnou o smrtelné zranění, které by nezvládla, ale po kterém by zase aspoň měla od všeho pokoj. Od těchle myšlenek se ale oprostí, když jí začne líbat a položí jí na zem. Přikývnutí se jí zdá málo, takže to doprovodí i jednoduchým rozkazem, protože ač si to zakazovala jakkoliv a ačkoli ví, že to po tomhle bude mezi nimi divné, ignoruje to a soustředí se pouze na vidinu blížícího se uspokojení. Ze vzdychů se stane slastné stékání a po chvíli i sténání jeho jména. Během chvíle cítí, jak se blíží vyvrcholení a vyrazí svými boky proti těm jeho, aby se k němu dostala co nejblíž. To se povede a ona nahlas zavzdychá a prohne se v zádech, zatímco prožívá orgasmus.* Fajn, myslim, že po tomhle mi došly všechny příkazy. *Dostane ze sebe nakonec zadýchaně.*