Zapadlá chatka

*Na její otrávený pohled se jen nevinně zazubí. Sice si ona věří, že se ji tam nic nestane, ale on i když toho o horách noc neví, ví, že tam můžou být laviny a takový další nebezpečný věci. Potom se už ale věnuje jen a jen jí. Kašle na to, jaký to mezi něma bude. Doufá, že to nebude tak hrozný. Poté spojí jejich těla a začne se pohybovat. Její sténání ho pobouzí aby ještě v pohybu přidával. Jakmile se dostane k vrcholi, zavzdychá ji do kůže a pak pokračuje aby uspokojil i ji. Když vidí, jak se prohne vzádech, usměje se a pak jejich těla pomalu rozpojí a lehne si vedle ní a snaží se zklidnit svůj splašený dech.* No taak. A mě zrovna ty příkazy bavily. *Ohrne spodní ret a pokusí se o nějaký štěněcí výraz.*

*Nahlas zasténá, když vyvrcholí a prohne se v zádech. Slastně vydechne potom, co jejich těla rozpojí a pronese, že tímhle se zachránil od ostatních rozkazů. Zasměje se, když vidí jeho štěněcí pohled a se zavrtěním hlavou se otočí na bok, aby na něj líp viděla.* No tak, dyrt, přece sis nemyslel, že s tebou strávim celých 12 hodin. *Pronese pobaveně, protože to rozhodně neplánuje, tohle jí docela stačí.* A dánskou maturitu si necháme na někdy jindy, až budeš víc navyklej na zimu. *Mrkne na něj.* Mě už nic jinýho moc nenapadá. *Přizná s pokrčením rameny.* A tahle kontrola mi myslim zatím stačila. *Pronese s úsměvem a vrátí se zase na záda, přičemž upře pohled na strop a ruce si položí na své břicho.*

*Když přišel do chatky a uviděl tady Cheryl, nemyslel si, že by ti mohlo skončit takhle a že by si vůbec dnešek mohl užít, ale stalo se. Užil si to. Taky si lehne na bok, přičemž na ni vyzkouší výraz štěněte. Když vidí, že to moc nefunguje, ohrne spodní ret.* Tohle beru jako urážku. Každej chce se mnou trávit dvanáct hodin vkuse. *Pobaveně si odfrkne a když slyší o dánské maturitě, zatvářil se na oko zklamaně.* Tohle nebyla dánská maturita? *Pronese rádoby zklamaně a naštvaně.* Možná jsme i rád. *Zasměje se a sedne si, přičemž se natáhne pro oblečení a obleče se. Jen si na sebe vezme bundu, svetr jí tady nechá.* Když tě něco napadne, najdeš mě v hlavní chatě v pokoji. *Mrkne na ni a s širokým úsměvem na rtech vyjde z chatky ven.*

Klidně se uraž, tønde. To už neni moje starost. *Uchechtne se a pokrčí nad tím rameny. Po jeho otázce ohledně dánské maturity se rozesměje.* Ne, to ani zdaleka. Jednou zjistíš, co to je. Dneska ale ne. *Zazubí se na něj ďábelsky. Přeci ho nemůže ochudit o překvapení, ne? Zašklebí se, když slyší, že je možná i rád.* Bacha, abych se teď neurazila já. Přece tě to doteď bavilo. *Uchechtne se a připomene mu jeho předešlá slova.* Dobře. *Zazubí se na něj a pak vstane, když Javier odejde. Pousměje se při pohledu na jeho svetr, který tu nechal a rovnou si ho oblíkne. Pak si obleče i džíny a rozhodne se pokračovat ve psaní svého příběhu. Stihne napsat dvě kapitoly, než jí uhasínající krb a zima vyženou zpátky do hlavní chaty.*