Kupole s výhledem na sjezdovky

*Dárek ji vážně upřímně potěší, ale pořád si myslí, že je to trochu moc a tohle pro ni neměl pořizovat. Muselo to být drahé a ona mu pořídila i levnější dárky. Má taky pocit že to vypadá jako by s ním byla jen kvůli tomuhle, což je blbost, protože jí ještě nic tak drahého nedal ona je teď vlastně de facto taky princezna..* Já vím, ale stejně, tebe to stálo více. *Pokrčí rameny. A navíc ví, jak to má s dárky.* No dobře.. jsem ráda, že se ti líbilo i mé dárky. *Usměje se na něj. Pak vykulí oči a začne rychle vrtět hlavou.* Ne, ne v pohodě, stačí tohle. Dům fakt nepotřebuju. *Ujistí ho lehce pobaveně.*/Tohle snad ani nemá cenu domu, nebo ano?/*Pravděpodobně si najde kolik to asi mohlo stát. Dost ji to zajímá, ale taky se bojí k jaké možné částce se dopátrá. Ale její zvědavost jí prostě nedá. Odloží knížky na postel a sedne si mu obkročmo na klín, aby mu ještě jednou poděkovala a políbila ho. Chce mu ukázat, že ji to vážně potěšilo a nic jiného nemusí shánět. Protože jestli jí koupí ještě něco tak drahého, asi dostane knížkou do hlavě. Ale ne těmi, co jí dal o, spíše nějakou tisíci stránkovou encyklopedií. * No jo.. já vím. *Jeho doteky jí chybí, ale stejně nejspíše nepovolí, takže sleze z jeho klína, aby ho dále neprovokovala zbytečně. A navíc ví, že ten trest si zaslouží. Sama se za ty fotky teď zpětně stydí.*

*Cenu dárků vůbec neřeší. Může si to dovolit, proto nešetří, ale neznamená to, že by mu dárky od ní přišly méněcenné. Z jeho strany šlo o to udělat jí radost.* Nech toho Nyv. Vážně. O tohle tu vůbec nejde. *Zavrtí hlavou.* Líbily, hlupáčku. *Povzdechne si. Čekal ,že bude mít problém dárek přijmout čistě kvůli tomu, že je to dárek, ale nečekal, že jí bude tolik vadit ta cena. Raději ji zkusí rozptýlit.* Nooo ale kdyby sis to rozmyslela. *Zaškubou mu koutky. Během chvíle se mu ocitne v klíně, na což by si jindy vůbec nestěžoval, ale spolu s tím polibkem a již delším odpíráním na něj má ještě silnější účinek než obvykle. A stejně je těžké přestat ji líbat. Nyv však rezignuje celkem snadno, ale zdá se mu, jako by z toho byla trochu smutná. Což nebyl jeho cíl. Takže když sleze z jeho klína, chytne ji za ruku a přitáhne si ji o krok zpět k sobě, čelo si opře u její břicho a vteřinu si třídí myšlenky. Nakonec k ní zamyšleně vzhlédne.* Děje se něco? *Zeptá se opatrně. Není slepý. Nepřijde mu šťastná a mohl být jakýkoliv, ale ještě pár dnů jí sliboval, že se ji pokusí vyhrát a teď jí ani není schopný vyčarovat úsměv na Valentýn? Jo, asi se má ještě dost, co učit.*

Dobře, už to nebudu řešit. *Pokrčí rameny a usměje se na něj. Stejně to nemá smysl. Ten dárek se jí ale jinak vážně líbil a je s ním spokojená. Nepotřebuje žádný dům, který jí nabídne.* Ne, vážně Luciene, opovaž se mi pořídit dům. *Uchechtne se.* Bych tě asi nějakou knížkou přetáhla. A ne těmi, co jsi mi pořídil, ale v knihovně bych si našla nějakou pořádně tlustou encyklopedii, aby tě to pořádně bolelo. *Pohrozí mu pobaveně. Kdyby jí ale vážně přinesl obrázek domu s tím, že je její, něčím by ho nejspíše vážně praštila Už ty knížky jsou podle ní stejně moc. Sedne si na jeho klín a políbí ho a když ji takhle drží, dost se jí to líbí Chybí jí jeho doteky. Byla bez nich tak týden, ale už si na nich vypěstovala závislost. Sleze z jeho klína, protože ví, že ho tohle štve. Chce pro ni trest a zaslouží si ho, tohle by neměla dělat, pokud si nechce vysloužit ještě další. Když si ji přitáhne k sobě a opře si hlavu o její břicho, pousměje se a začne ho hladit rukou ve vlasech. Zmateně nadzvedne obočí.* Ne, nic se neděje. *Povzdechne is.* Jen tě nechci zbytečně provokovat. Ještě pár dní nic nebude a i když mi chybí tvoje doteky, zbyl ve mě ještě z části ten andílek a nechci tě moc mučit. *Ví, že to jsou muka i pro něj a nebude mu to zbytečně stěžovat.*

Hodná. *Zaškubou mu koutky. Je rád, že to pustí z hlavy. Teda doufá, že to pustí z hlavy napořád a nejen teď, ale tomu zase tak upřímně nevěří.* Jen nějaký malý, někde na pláži... na Bali nebo tak... *Škádlí ji s úsměvem.* Au, to bys neudělala. *V hraném výrazu se zamračí a snaží se tvářit uraženě.* /Navíc by mě to víc mrzelo za tu knihu./ *Na těch si zakládal asi víc než na vlastní hlavě. I když po tom otřesu mozku už si nemyslel, že je tak tvrdá, jak doufal. Přestože by nejraději pokračoval, polibek přeruší a snaží se uklidnit. Nyv mu pomůže, když se vzdálí, ale jeho zarazí, že vypadá téměř posmutněle. Přitáhne si ji k sobě blíž a utřídí si myšlenky, zatímco ho Nyv víská ve vlasech. Tohle na ní má obzvlášť rád. Vždycky mu dá chvíli na to vybrat ze svých myšlenek tu nejhlasitější, co se dožaduje pozornosti a netlačí na něj, nevadí jí, když se na chvíli zamyslí nebo ztratí v úvahách. Nakonec se zeptá na to, co ho zajímá asi nejvíce, ačkoliv u žen se to dá považovat za nebezpečný dotaz.* /Jo, nic, to ségry říkají taky, hlavně když jsou naštvané a nechtějí říct proč./ *Nevěřícně na ni pohlédne. To si mohl myslet. Ona zase myslela na druhé a ne na sebe! Z hrdla se mu vydere smích, ale zní jaksi sípavě, jako když je člověk na pokraji hysterie.* Ty jsi-… arg. *Zavrtěl hlavou. Možná měla Liv pravdu. Možná si ji pustil pod kůži. Jenže ona mu každý den dokazovala, že to možná není špatná věc. Nehrála s ním hry, neměla vedlejší záměry, nebyla člověk, který by druhými manipuloval. Musí si odpírat, ale přitom myslí na to, zda to není zlé i pro něj, přestože ji k tomu on donutil. Bez přemýšlení ji chytl za boky a stáhl ji na postel. Naklonil se nad ni, koleno vklínil mezi její nohy, druhou nohou se stále zapíral o zem. Nechápavě pátral v její tváři po odpovědi, aniž by si předtím položil otázku.* Jsi... *Frustrovaně zavřel oči. Nesnášel, když nemohl najít správné slovo. Byl to jeden z nejvíc rozčilujících pocitů, co znal, ale žádné prostě nesedělo.*

Opovaž se.. *Uchechtne se. Kdyby jí pořídil dům tak by ho přetáhla tou knihou, jak mu řekne.* Myslíš? Nezkoušej mě. *Varovala no, to jak s tím varováním naloží a zda jej poslechne je už jeho věc. Ale schopná by toho určitě byla, kdyby ji vážně, ale vážně naštval. Ale to by se musel hodně snažit. A ta koupě domu by k tomu asi stačila, ale jen kdyby se spolu dlouze dohadovali a on jí pořád cpal klíčky, neustoupil by a chtěl jí ho dát. Když řekne její jméno, zvedne se a chce od něj odstoupit, aby mu dala prostor na to se uklidnit a neudělal by něco, čeho by pak litoval. Ví, jak si zakládá na tom mít ve vztahu hlavní slov, zvlášť co se týče v posteli a jí se to líbí.. teda povětšinou. To, že jí odpírá sex tolik ne, ale respektuje jeho rozhodnutí. Dá mu čas si to vše utřídit v hlavě a mezitím ho hladí ve vlasech, jako by se ho sama snažila uklidnit. Řekne mu, o co jde, pravdivě. Chybí jí jeho doteky, ale zvládne to a nechce ho ještě více trápit. Zmateně nadzvedne obočí nad tím zvukem, co ze sebe vydere. Slyšela jich od něj hodně, ale tohle je divný.* Klid, ano? *Po chvilce už fakt přemýšlí o tom, že půjde ven pro sníh a hrst na něj vyklopí, aby se zklidnil.* Co jsem? *Když ji najednou chytne za boky a stáhne na postel, vyjekne, protože se prvně lekne nad tím náhlým pohybem. Polkne a dívá se na něj.* Pitomá, že myslím zase a tebe a ne na sebe? *Dokončí jeho větu ale na konci to zvedne jako k otázce. * Luciene je to v pohodě, vážně. Nedělej si se mnou žádný starosti. Nechceš.. si pustit raději film na odreagování se přijít na jiné myšlenky? *Navrhne mu a podívá se na televizi, která tu taky je.*

*Podezřívavě si ji přeměří. Možná by mu vážně tou knihou po hlavě dala. Už se v ní párkrát mýlil.* Hmm... nebudu to riskovat. *Uzná nakonec. Nemá nutkání jí kupovat dům. A kdyby, koupí ho sobě a ji si nastěhuje, to pak nemůže nic říct.* /I tak bych ale asi dostal encyklopedií./ *Uspořádá si myšlenky, ale to, co vypadne z ní ho upřímně zmate, pobaví a pobouří zároveň.* /Že klid, ah Nyv.../ *Přestože mu většinou klid dodávala, tak teď tomu tak rozhodně nebylo.* /Pravda, co jsi?/ *Stáhne ji na postel, nehledě na to, jak ji to překvapí.* Pitomá bych to nenazval... *Zamračí se a zavře oči. Nemůže se na ni koukat. Už tak bojuje sám se sebou. Tady už vůbec nejde o trest. Pochybuje, že někdy něco takového postne veřejně. Trápil je oba. Ale to, že stejně myslela na něj bylo... zvláštní. A popravdě... vždycky byl svoje vlastní číslo 1. Snad kromě jeho rodiny nic a nikoho nestavěl nad své zájmy. A to včetně vztahů a své touhy po kontrole, kterou jinak občas postrádal nad svými myšlenkami. Konečně na to přišel. Spokojeně otevřel oči a zadíval se na ni. Klidně a rozvážně. Její slova sotva vnímá. Místo toho využije toho, že se podívá stranou a odhalí tak krk, k němuž se skloní a políbí ji na stranu hrdla. Polibky se přesouvá výš až k jejímu uchu, kde se zastaví.* Jsi... moje priorita. *Koleno posune výš, až schválně provokativně přitlačí na její klín a skousne jí lalůček.* Takže... vážně se chceš dívat na televizi? *Zeptá se jí a vrátí se k jejímu krku, jemně skousne a vsaje citlivou kůži, zanechá značku, které věnuje konejšivý polibek. Je více vzadu, tak aby ji mohla skrýt rozpuštěnými vlasy, ale stejně je spokojený, že ji obnovil.*

To je dobře. *Uchechtne se. Kdyby ji opravdu naštval tak by ho asi praštila, ale to se snad nestane. Takhle ji snad naštvat nedokáže, nikdo ji takhle ještě naštvat neodkázal. Nemusí to zkoušet Lucien. Když vidí jak začne sípat vyzve ho ke klidu a už pomalu jde pro sníh, aby ho na něj hodila a zchladila ho. To jediné ho asi přiměje se normálně uklidnit a zase dýchat. Tím svým dýcháním z úst do úst a masáží srdce si není zase tak jistá. Když ji stáhne na postel vyjekne, protože se trochu lekne. Bylo to tak najednou. Nicméně se mu dívá zvědavě do očí, když nemůže najít slova, kterými by ji nazval. Dokončí větu za něj, tohle jí říká totiž dost často, ale ona si v tom myšlením v první řadě na druhé nemůže zkrátka pomoct. Taková je. Chvilku mlčí, než navrhne, že by se mohli podívat na televizi, která tu je. Chápe ho, chce kontrolu a dát jí trest, takže tohle tomu, aby ot vydrželi co nepomáhá a měli by se zaměstnat jinak. Jak se ale zdá, jí už na tom záleží více jak jemu. Když totiž pootočí hlavu, on ji políbí na stranu hrdla a polibky se přesune až k jejímu uchu. Potichu vzdychne, když jí provokativně koleno posune výš.* Aspoň mě tak nemuč.. *Poprosí ho potichu.* Ne.. Ale ty pro mě chceš trest a to já chápu, takže by bylo lepší se na ni dívat, než dělat tohle.. ne? *Když jí skousne krk a vsaje její kůži, sama se na něj instinktivně natiskne a zakloní hlavu, aby měl lepší přístup. Jistěže se sakra nechce dívat na televizi, jen se snaží vyhovět jemu.*

/Umíš být teda pěkná potvora./ *Ale to ho vlastně už ani nepřekvapovalo, přeci jen ji už trochu znal a věděl, že andílek není ani zdaleka. Ví, že jeho smích zní asi jako na pokraji hysterie, ale když ona ho dokáže vždycky tak překvapit. Ale přitom, co se stále diví?* /Tak to by stačilo./ *Stáhne ji na postel a během chvíle se ocitne nad ní. Její návrh na televizi ho vážně neláká. Byl zatracený Valentýn, a on si právě uvědomil, že mu nesejde na kontrole tolik, co na ní samotné. Televize byla vážně poslední, co ho zajímalo. Když tiše vzdychne, spokojeně se pousměje.* /To je součást procesu./ *Vyslechne si ji a zavrtí hlavou.* Pokud ale trváš na tom, že by měl trvat... *Napadne ho něco jiného, než původně plánoval, ale neměl tu kondom a tohle mu přišlo jako dobrý nápad.* Stahuju jednu podmínku z pravidel. *Udělá jí na krku drobnou podlitinu a dech se mu zrychlí, když se k němu instinktivně natiskne blíž.* Můžeš se dotýkat sama sebe. *Jen lehce se odtáhne. Upřímně by ho zajímalo, zda to dělala i předtím, než ho poznala. Myslel by si, že ano, ale nebylo by to poprvé, co ji špatně odhadl. V očích mu hrály šibalské jiskry. Klidně jí zruší trest celý, ale měl chuť si hrát.* Samozřejmě se ale hodlám dívat. *Upozorní ji a skloní se, aby ji lehce políbil na rty.* Můžu ti pomoc. Mohl bych ti říct, co všechno bys s tebou teď rád dělal... *Zabrouká. Zapře se jednou ruku vedle její hlavy, ale tou druhou chytne tu její z vrchu dlaně a schválně jimi táhne, přes její bok až k jejímu klínu, ačkoliv řídí pohyb, její drobná ruka je pod tou jeho a vstřebává ony doteky místo jeho. Škádlí ji.* Nebo tě můžu navigovat. *Polibky obsype hranu její čelisti, zvědavě vyčkává na její reakci. Má takový pocit, že televize už se jí snad jako nápad vykouřila z hlavy.* Popravdě ale... *Smiluje se konečně.* Když mi upřímně sdělíš, co chceš, tak ti dám. Ale nemám tu kondom, Nyv, máme tudíž omezené možnosti.*Povzdechne si. Kašlat na onen trest. Nemělo cenu ji trápit, když stejně více myslela na něj, a popravdě, chybělo mu to. Mít ji pod sebou, cítit její teplo i vůni. *

*Zakládá si na tom, aby měl hlavní slovo a kontrolu on a ona se to snaží dodržovat, ale teď na to kašle zase on a chce ten její trest zrušit. Zavrtí rychle hlavou.* Netrvám, jen jsem myslela, že to chceš.. *Jen se snaží udělat to, co che on, aby byl spokojený.* Jakou? *Zeptá se možná až s přílišnou zvědavostí v hlase. Vzdychne a natiskne se na něj blíže, když jí udělá značku na krku. Po jeho slovech lehce zčervená. Tohle teda vážně nečekala. Párkrát to dělala, ale ještě dříve, než to řekne odhadne správně, že on by se chtěl dívat. Nechá ho, aby vzal její ruku a sjel jí až k jejímu klínu a přitom se na něj upřeně dívá. Dech má už teď trochu zrychlený en z té představy. Napůl se stydí z té představy, že by se a ni jen tak díval a sám nebyl moc zapojený, ale na druhou stranu ji to i vzrušuje. Polkne, aby vůbec dokázala něco říct.* Než jsme odjeli sem, rychle jsme si v ten den ještě skočila ke své doktorce.. Napsala mi prášky, které jsem si tu p pár dnech vyzvedla a začala brát. *Jenže se tu brzy pohádali, teď spolu nepsali a jí se to úplně vykouřilo z hlavy. Dítě ale vážně nechce a v tomhle by mu nelhala.* Takže můžeme dělat všechno, co budeš chtít. Pokud mi ale nevěříš, chápu to.. A úplně mi stačí, že jsi zrušil aspoň z části ten trest.. *Skousne si lehce ret, to je její zlozvyk.*/Že já si ty prášky nenosím s sebou. /*Teď tohohle vážně lituje.* A můžeme jít klidně rovnou do pokoje, pokud chceš ty.. Tady ani nemáš lano. *Upozorní ho na tuhle věc. Pochybuje, že ho nosí po kapsách.*/Fakt jsem ho na to, že mě nemůže svázat sama dobrovolně upozornila? Bože jsem zvrhlejší než si sama myslím../

Já vím. *Spokojeně vydechne. Pokud se mu dostala pod kůži, fajn, nemohl si vybrat lépe. Občas ho rozčilovalo, že myslela na druhé více než sama na sebe, ale způsob, jakým bez váhání plnila jeho příkazy nebo následovala jeho vedení ho pokaždé stejnou měrou překvapil jako potěšil. Po tom všem neodolá tomu, aby ji alespoň neškádlil, přeci jen zruší její trest, to je samo o sobě odměna. Nespouští z ní zrak, když naviguje její ruku a sám zrychleně dýchá. Zarazí ho však, když mu řekne, že začala brát prášky. Přivádí to do hry určité dilema. Věřil jí? Ano, nejspíše ano.* Bralas je pravidelně? *Vydechne ztěžka. Pokud je začala brát dle pokynů a nevynechala, byl by styk bezpečný a on nerad riskuje.* Nepotřebuju lano. *V jeho úsměvu je teď něco podlého. Pustil její ruku, ale jen proto, aby se narovnal a vzal za lem jejího svetru.* Tohle nám překáží. *Pozvedne obočí a počká, až si sedne, aby jí ho přetáhl přes hlavu, přičemž se následně zbaví i své mikiny, jenž odhodí někam na zem. Vážně nehodlá teď jít až do pokoje jen kvůli lanu. Nemá větší problém poradit si se sponou od podprsenky, kterou momentálně též považuje za nedůležitou.* Džíny. * Ponoukne jí. Samo o sobě dívat se na ni, jak se svléká, byl velice příjemný zážitek, který ale jen posílil touhu, co se vymykala kontrole.* Lehni si... Vlastně jsi mi neukázala, jak se sama sebe dotýkáš. *Rozpaky jí slušely. Jeho pohled byl intenzivní.* Ukaž mi to. A mysli u toho na mě, na to, jak moc mě chceš cítit v sobě. Jak ti vadí, že jsem daleko. Jak by sis přála, abych tě svázal. Protože já vím, že po tom toužíš. Líbí se ti, když si s tebou můžu dělat, co chci? *Jeho hlas je podivuhodně klidný, ačkoliv díky vzrušení položený o oktávu níže, než pro něj bylo obvyklé. Stáhne si tepláky z boků a svlékne si je, odkopne kamsi bokem spolu s botami. Zůstává jen v boxerkách, celou dobu z ní však nespouští pohled.* Řekl jsem ti dnes, jak jsi nádherná? *Potřese hlavou. Nechápe, proč si ze všech mužů vybrala zrovna jeho. Ale nehodlal si stěžovat. Přešel raději blíže v posteli a ukazováčkem ji přejel po rtech.* Co by sis přála? *Zeptá se nyní pozoruhodně něžně. Byla jeho. Hodlal se o ni postarat, a pak si ji k sobě možná přivine a koukne na nějaký absurdní film. Momentálně neměl ale pomyšlení na nic jiného, než na ni, na to, jak mu srdce tlouklo o tolik rychleji, než bylo obvyklé i vlivem vzrušení.*

*Jak řekla, jen chtěla, aby byl spokojený. Když jí vede ruku až do jejího klína, dech se jí zrychlí. Předtím byli rozhádaní a teď jí sex upírá, je to nějaký ten den a díky tomu je už citlivější. Nejradši by se na nějakou předehru vykašlala a byla proto, aby si ji hned vzal. Připravená byla ona dost a díky tomu jemu zrychlenému dechu hádá, že i on.* Ano, brala. *Přikývne.* Sice mám děti ráda, ale na vlastní mám myslím ještě čas.. *Je jí dvacet-tři její matka v jejím věku už měla Xaviera, pokud dobře počítá, ale to je jedno. Sama se na děti necítí a až je bude chtít chce, aby měli úplnou rodinu. Tátu i mámu a oni jsou spolu krátce. Na to, aby se vzali a zadělávali na potomka je hoodně času, nemluvě o tom, že si třeba za měsíc ani nemusí tak rozumět. Dává jim šanci i na delší vztah, ale neví co se může zase stát. Nadzvedne obočí, když vidí jeho podlý úsměv.* Co plánuješ? *Zeptá se ho docela zvědavě. Posadí se a nadzvedne ruce, aby jí mohl svetr snadno svléknout. Stoupne si, aby si rychle svlékla džíny a přitom vezme i knížky, které leží na posteli. Nechce, aby se jim něco stalo, takže je rychle položí vedle na menší stolek, kde se jim snad nic nestane. Tváře jí zrůžoví.* Vážně? *Přijde jí divné se sama sebe před ním dotýkat.*/Dělala jsi s ním i horší věci.. no horší v jakém smyslu slova.. Božee../*Skousne si lehce ret, nicméně přikývne. Poznal by, kdyby lhala.*Líbí.. *Řekne docela potichu, ale to jen kvůli tomu, že ani její hlas už neodkáže fungovat na normální hlasitosti. Nicméně udělá to, co jí řekl a začne se dotýkat sama sebe. Snaží se moc nečervenat a raději se mu nedívat do obličeje, spíše na jeho odhalenou hruď, pokud by se měla dívat na něj, styděla by se snad ještě více.* Asi.. párkrát? *Pousměje se na něj. Připadalo jí milé jak jí to pořád říká, ale nemyslí si, že by byla až tak krásná jak občas tvrdí.* Přála bych si, abys nás konečně přestal oba dva mučit.. *Pochybuje, že tím mučí jen ji.* Konečně se mě začal dotýkat a vzal si mě.

*Vážně nečekal, že poví zrovna tohle. Bylo rozhodně dobře, že začala brát prášky, stejně jí to chtěl navrhnout, ale asi nečekal tolik proaktivity. Nicméně s ní musel souhlasit. Děti nechtěl. Liv vážně stačila, ještě se uvidí, zda po zkušenosti s jejími dětmi on ty své bude vůbec ještě plánovat.* To se přeci brzy dozvíš. *Odbude ji s lehkou stopou pobavení. Je dobře, že dala knihy bokem, nepočítá s tím, že by na posteli bylo v brzké době pro ně zrovna bezpečno. Přikývne, když se optá ještě pro jistotu. Zajímá ho, zda to vyplní i navzdory rozpakům. Pohledem následuje její ruce, začíná mít pocit, že ho touha brzy spálí zevnitř, byla jako požár. Rozhodně se nemusela bát, že by je trápil dlouho, na něco takového už neměl energii. I jemu samotnému už na konci selže hlas.* /Tak ti to budu říkat dál./ *Pro něj byla dokonalá. Postavu by jí asi mohlo mnoho žen závidět, štíhlá, ale s křivkami, po kterých muži toužili. Záplava světlých vlasů, a ty oči, velké a upřímné. Občas by si přál, aby se mohla vidět jeho očima. Pak by o sobě už nejspíš nikdy nepochybovala. Přikývne.* Jak si přeješ. *Zbavit se těch posledních kousků oblečení netrvá dlouho. Dnes se ani nehodlá zahazovat s předehrou, tou jim nejspíš oběma bylo několik posledních dní dostatečně. Bez přemýšlení vezme její ruce, sevře dlaně kolem jejích útlých zápěstí a vtlačí je do polštáře vedle její hlavy. Lano bylo možná účinnější a nalézal klid v povědomém vázaní smyček a uzlů, ale prosté držení za ruce mělo též něco do sebe. Cítil každý záškub, když se pokusila s rukami pohnout, mohl je sevřít pevněji, a jen doufal, že nezanechá nějaké drobné podlitiny. Navíc cítil její puls, stejně zběsilý tlukot srdce, jako byl ten jeho. Tiše zasténal, když do ní pronikl, tentokrát prudce a ani jí nedal čas si přivyknout, když se začal pohybovat. Sklonil se k ní, aby si náruživě přivlastnil její rty s vášní, které už dávno naprosto podlehl. Spočívala na ní částečná váha jeho těla, na rozdíl od minule se tak mohla hýbat v zásadě ještě méně. Být v ní bez kondomu bylo rozhodně mnohem lepší, sakra, asi by se měl krotit, nebyl k ní zrovna nejjemnější, ať už tempem či silou přírazů, či snad tím téměř surovým polibkem. Něžný mohl být později. Teď měl pocit, že ze sebe spíše potřebují shodit frustraci posledních dní.*

*Zeptá se, co má v plánu, když vidí ten jeho úsměv a když ji odbyde, dále se neptá, stejně jí to zřejmě neřekne. Svlékne se a rovnou dá stranou i ty knihy, protože nechce, aby se jim něco stalo. Na posteli se začne dotýkat sama sebe a e ráda, že ji přitom neřekne, aby se mu dívala do jeho obličeje. On sám se navíc dívá někam jinam a takhle se aspoň o něco méně červená, protože jí tohle přijde i tak dost zvláštní. Mezitím potichu řekne, že párkrát to, že je nádherná zmiňoval a upřímně? Normálně si nemyslela, že by byla tak krásná, ale když to řekne on jako by měla pocit, že ej to možné. Možná mu věřila více, než sama sobě. Když se jí zeptá, co chce odpoví mu upřímně. Už tak bez sebe byli dlouho a tohle chtějí oba dva, proč se ještě více mučit? Přece to tolik nechce jen ona, ale i on. Nejspíše proto zkrátil ten trest. Sama mu dobrovolně dá ruce a nechá je za hlavou. Aspoň, že jí ej drží a ona si je tam nemusí držet sama. To by pro ni bylo těžší. Když do ní pronikne, tak potichu vzdychne. Naštěstí tady se nemusí krotit. Pochybuje, že by je někdo slyšel a snad je ani nikdo neuvidí. */Poloprůhledné kupole.. krásná volba../*Ale na to teď fakt kašle. Případní čumilové by s měli hledět svého. Možná dneska nebyl nějak moc extra jemný, ale to jí nevadí, spíše právě naopak. Prostě ho chce, strašně moc a nepotřebuje, aby se držel zpátky. Její poprvé to tentokrát není. Oplatí jí polibek, který sama klidně prodlouží a lehce provokativně mu skousne spodní ret. Většinou to dělá on jí. Užívá s i ten pocit, když jsou zase tělo na tělo a nahlas vzdychá. Netrvá to dlouho a cítí, že se blíží její vrchol, konečně to uvolnění po tomhle dlouhém týdnu. Vážně si nedovede představit, jak si myslela, že by to ještě několik dní zvládla bez tohohle.*

*Upřímně ji tímhle hlavně škádlil, ale už ho nepřekvapilo, že ho poslechla a nemohl říct, že by se ten výhled neužíval. Muž, který by řekl, že by ho podobný pohled nerozpálil, by byl jen zatracený lhář. Přesto... se jí dotýkal raději sám. A po těch dlouhých dnech netoužil po ničem víc než být konečně v ní. Obdivovat ji mohl později. Měl pocit, jako by jimi prostupovala nedočkavost, chvěla se ve vzduchu, s každým nádechem a výdechem byla přítomna, což se odrazilo i v jejich spěchu. Normálně by si dal načas, ale tentokrát ne, a Nyv mu více než ochotně vyjde vstříc, vlhká a připravená. Tentokrát se nedrží zpět, možná je trochu hrubější, ale dle jejích slastných hlasitých vzdechů, které se mísí s jeho, jí to nejspíše vůbec nevadí. Sykne, když mu skousne ret, sakra, nesměla být takhle sexy. Už tak měl na mále. Překvapivě brzo se však vůči němu vzepjala a dosáhla vrcholu, s kterým ho vzápětí vzala sebou. Na vteřinu zavřel oči, vychutnal si onu slast, která se mu rozlévala po těle jako teplá přikrývka uprostřed zimního večera. Paže se mu lehce chvěly napětím, jen tak tak opatrně klesl na lokty, aby na ni nenalehl celou vahou a povolil sevření kolem jejích zápěstí, místo toho si s ní propletl prsty a pátravě jí pohlédl do tváře. Byl stále v ní a ten pocit spojení byl téměř stejně intimní, jako to, co před minutou dělali.* Už nikdy ti nedám takový trest... *Vydechne přesvědčeně a lehce se usměje. Ačkoli nerad, vystoupí z ní a lehce si vedle ní. Hrudník se mu pořád zvedá o něco rychleji, ale dech už pomalu dostává pod kontrolu. Mohl jen doufat, že nikdo nešel kolem. Až ze sjezdovek by sem asi nikdo neviděl, ale kdyby šel někdo kolem a zaslechl je, zná všetečné lidi, co by šli nahlédnou do oken. Ale bylo mu to celkem fuk, alespoň by dotyčný měl dobrou podívanou. Přitáhne si Nyv k sobě.* Šťastný Valentýn. *Zabrouká jí do ucha pobaveně.*

*Nevadí jí, že dneska není tak jemný jako minule a trochu na to spěchá. Kdyby na to šel pomalu, sama by ho popohnala, aby konečně spojil jejich těla a začal do toho jejího přirážet. Po tom týdnu už ho prostě chce až moc. Ochotně mu vychází vstříc a přitom slastně vzdychá. Občas tam zazní i jeho jméno. Lehce mu skousne jeho ret, pro jednou to neudělá on jí a musí se usmát, když uslyší jak potichu sykne. Ale pochybuje, že by se mu to nelíbilo. Díky tomu jak se předtím dotýkala sama sebe už byla dost načatá a i ten týden bez něj způsobí to, že je dneska docela citlivá a netrvá dlouho, než dosáhne vrcholu a přitom zasténá. Otevře oči, až když klesne na loktech nad ni a ona tak cítí ještě více dotek jejich těl. Pousměje se, když se mu podívá do tváře, naprosto spokojeně. A ještě více je spokojenější, když řekne, že už jí nikdy nedá takový trest.* Už nikdy nepostnu takovou fotku a neudělám nic podobnýho, abys byl tak naštvaný a byť jen na chvilku přemýšlel, že to zase uděláš. Ty dny bez toho byly utrpením. Pomalu se jí klidní dech a aby tu neleželi jen tak, natáhne se po přikrývce, aby je zakryla a ochotně si lehne blíže k Lucienovi, který si ji k sobě přitáhne.* Tobě taky. *Popřeje mu. Všimne si periferním pohledem na hodiny, že je něco po půlnoci.* Asi nejlepší Valentýn, který jsem kdy zažila. *Řekne zcela upřímně a políbí ho na nahou hruď.* Myslíš, že tu můžeme zůstat přes noc? *Nechce se jí od něj z náručí do té zimy.* Kdybychom třeba odešli dříve ráno.. *Jednoduše by se tu zamkli, klíč zde je, pravděpodobně tu i s něčím takovým počítají a teplo je zde taky. Kupole jsou naštěstí vyhřívané.*

*Příště jí to vynahradí, teď ale nemá pocit, že by chtěl jeden z nich čekat nebo na to jít pomalu a její ochota i hlasité slastné vzdychání mu rozhodně nenapovídají nic jiného. Pokaždé, když v té litanii slyší své jméno, jen ho to povzbudí. Sykne spíše z překvapení nikoliv bolesti. Rozhodně si nehodlá stěžovat. Dosáhne vrcholu jen chvíli po ní, zdá se, že onen týden způsobil své. Klesne na lokty, aby ji nezalehl celou vahou a spokojeně vnímá dotek její kůže na té jeho.* Dohodnuto. *Zasměje se lehce, než si lehne vedle ní. Ráno na světle bude muset zkontrolovat škody, vážně doufal, že jí neudělal na zápěstí modřiny. Na druhou stranu to, že se jí zítra dnešní noc bude připomínat při každém kroku ho zas tolik netrápilo. Nechá ji, aby přes ně hodila pokrývku, přestože on si na svůj výhled vůbec nestěžoval.* Hmm... zdaleka. *Uzná. Sice ho nikdy předtím neslavil, takže nebylo nic moc, co překonávat, ale dnešní den byl skvělý sám o sobě. Spokojeně vydechne, když ho políbí na hrudi a oplatí jí to polibkem do vlasů.* Určitě. *Ujistí ji. Zjišťoval si to dopředu, bylo by na nic vracet se zpět do chaty, tady měli v zásadě soukromí. Sic byla kupole poloprůhlédná, sloužila spíše jako stropní okno, kdo by chtěl vidět dovnitř, musel by si zajít z cesty skrz hluboký sníh a dost se snažit. Šly odsud ale vidět vzdálená světla sjezdovek, kde probíhalo noční lyžování a když se člověk soustředil, tak ty nejjasnější hvězdy na nebi. Ne, že by ho to zajímalo, největší poklad měl u sebe.* /Začínáš být patetický./ *Nějak moc ho to teď ale netrápilo.* Jen zajdu zamčít. *Jistota je jistota. Nepatří zrovna mezi stydlivé typy, a tak prostě vstane, nehledá boxerky ani si nevezme přikrývku, když jde zamknout. Vrátí se však poté rád k ní do postele. Proplete své nohy s jejíma a spokojeně ji v drobných kruzích hladí po nahých zádech. Začíná se cítit ospale, přeci jen je už dost pozdě a měli za sebou dlouhý, den s pro něj perfektním zakončením. Skoro nepřítomně ji líbne na spánek.* Dobrou noc. *Šeptne jí a zavře oči. S ní je usínání výrazně snadnější. Brzy hluboce oddechují oba dva.*