Trhy

*Pobaveně se zasměje, když jí sjede pohledem a zavrtí hlavou. Už z ní málem vypadne, že by se mohl zeptat Huntera, ten by mu to dosvědčil, ale včas se zastaví. Dokud o tom Xavier sám nezačne mluvit, ona to jen tak zmiňovat nebude. Nepotřebuje si sama zajistit vyhazov ze Selekce a třeba ten jeho pohled na večírku špatně pochopila.* Až moc dobrá zase nejsem. Ale je pravda, že teď končím na zadku méně než při příjezdu. *Uzná nakonec pobaveně a pak s ním nasedne do auta.* Takže kdyby jsi mohl, protáhneš si tady pobyt třeba o měsíc, nebo se spokojíš s tím, že pojedeš domů příští týden? *Zeptá se zvědavě. Ona by si pobyt tady klidně ráda prodloužila, ale je to něco jiného. Pro ní je to poprvé na horách a nejspíš se sem už nikdy nepodívá a on sem s největší pravděpodobností pojede zase za rok.* Popravdě šaty a podpatky mi nijak moc taky nechybí. *Uzná pobaveně a vystoupí z auta, když dojedou na místo.* Klidně můžeme projít stánky a jestli nám bude zima, tak do tý kavárny. *Má radši pohyb, takže chůze je pro ní příjemnější než klidné sezení.* Co se ti na tomhle místě líbí nejvíc a co zase naopak hodnotíš jako to nejhorší? *Zeptá se ho, když vykročí mezi stánky a rozhlíží se po něčem, co by odsud mohla dovézt mamce a kamarádům jako dárek.*

*Má z dívky tak nějak pocit, že to bude právě jedna z těch, které říkají, že jim něco nejde, i když v tom jsou dobré a akorát si moc nevěří a její slova mu to potvrdí* Jasně, padáš o trochu méně.. Kdybych tě vzal na sjezdovku v překladu to platí tak, že bys mě snadno porazila a to já jezdím na snowboardu už několik let. *Uchechtne se. Nedivil by se tomu. Setkal se několikrát s tím, že podobné kecy někdo měl a takhle to dopadlo.* No.. spíše bych si to střídal. Na čtrnáct dní domů a pak zase sem. *To by bylo asi nejlepší. I když si pobyt tady dost užívá, domov mu samozřejmě chybí. * Co ty? Líbí se ti více tady nebo v paláci? *Je zvědavý, jestli ho má za ten měsíc, co tam byla, vlastně asi ani to ne, dost a nebo se tam spíše těší, na formálnější akce, nošení šatů..* Mikiny a džíny vedou asi u nás obou, co? Ale ty to máš s těma podpatkama určitě horší. Nedovedu si představit v tom stát. Máma i sestra na to vždycky strašně nadávaly. *Uchechtne se. Chlapi to mají vážně skoro ve všem jednodušší. * Dobře, jak chceš. *Vlastně si klidně může dát přímo něco u stánků.* Nejvíce? To uvolnění od pravidel, etikety a tak, je to tu vážně uvolněnější. A nevýhoda? Zima. Jsem zvyklý na teplo v Midstonu. Tam se dá i v tuhle dobu nosit jen jen mikina, sama jsi to viděla. Tady? *Ukáže rukou na svou bundu. Zastaví se u jednoho stánku, kde si prohlédne pár věcí. * Pokud se ti bude něco líbit, řekni a já to zaplatím. A žádné odmlouvání, umím být přesvědčivý. *Zazubí se na ni. Vážně se s ním nechce dohhadovat.*

Ne, to zase ne. Na bruslích možná, ale na snowboardu fakt ne. Jeden pár na jednu jízdu na sjezdovce je zatim můj nejlepší výsledek. *Zasměje se. Vlastně má ze snowboardu dost otlučený zadek, ale to nemá potřebu mu nějak dokazovat nebo dokonce ukazovat.* To by mělo něco do sebe. *Uzná s pokýváním hlavou.* I když by mě asi štvalo takhle často přejíždět takovou dálku. *Řekne mu na to svůj názor. Možná je princ a ona by neměla jít vyloženě proti němu, jak stojí v pravidlech, ale odmítá s ním souhlasit ve všem a úplně všechno mu odkývat.* Obojí má něco do sebe. Architektura paláce je naprosto dokonalá a asi se na ní nikdy nebudu moct vynadívat. A tady je zase celkově krásný prostředí a tak. Ale asi jsem tím moc okouzlená vzhledem k tomu, že jsem tu prvně a zatím nijak dlouho. Z dlouhodobýho hlediska bych si vybrala palác. *Je docela teplomil a i když jí zima zrovna extra moc nevadí, více ocení teplo.* Až se příště vsadíme, budu jako výhru chtít možnost nosit tenisky na plesy. *Zasměje se a vydá se s ním mezi stánky, kde nakukuje po věcech, které by se mohli jejím blízkým líbit.* Jo, to je pravda. I když pravidla můžou být dost prospěšný, občas je jich až zbytečně moc. *Pokrčí rameny. Nenaráží tím na nic konkrétního, jen na to, co vysledovala i třeba během studia na vysoké škole, kdy jí spousta pravidel přišlo zbytečných a sloužili maximálně k tomu, aby si profesoři a tak dokázali své postavení a moc nad studenty.* Cože? Ne. To není fér, abys za mě takhle platil. Dokážu za sebe zaplatit sama, vážně. *Zavrtí rychle hlavou a už předem připravuje další argumenty, protože tuhle hádku potřebuje rychle vyhrát vzhledem k tomu, že si všimla krásné magnetky, která by se určitě líbila její mamce. Vždycky takové maličkosti dokázala ocenit. Zvlášť ty, který si dá na lednici a denně je má tím pádem na očích.* Navíc už jsi mi dal ten krásnej dárek k Valentýnu, za kterej ti moc děkuju, protože byl nádhernej. Není potřeba nic jinýho.

Dobře no.. budu ti věřit. *Stejně si ale myslí své a to je to, že je dívka lepší než mu říká.* Jo, to je pravda. Idy mě ty cesty ani zase tak nevadí. Vezmu si práci a uteče to docela rychle. *Pokrčí rameny. Na cestování je dost zvyklý. Návštěvy v zahraničí nebo i tyhle zájezdy, které nejsou zase tak časté, ale přesto. Tady se mu to líbí natolik, aby byl schopná podstoupit i tu několika hodinovou cestu sem a za dva týdny zase zpět. Horší by bylo přejíždění každý týden nebo obden sem a tam. * Architekturu asi dovedeš ocenit pořádně jen ty. Většině dívek se líbí plesy, šaty a to jak se o ně starají jako o princezny. /I když jimi ještě nejsou, přestože si mnoho z nich už myslí své./*Hodně holek si myslí, že ho má vyhraného, v kapse, to tak. Většinou jsou tyhle holky ty první, které vypadnou. Nechce žádnou namyšlenou manželku, která si myslí, že si vydupe vše.* Jo.. já asi taky. I když se mi tady dost líbí, domov je prostě domov. *Kdyby vyrůstal tady, asi by taky mluvil jinak. Neo kdyby se jezdili častěji. Ale podívají se sem tak jednou za rok.* Hele, klidně si je vzít můžeš jediný co se stane je, že se na tebe bude většina lidí dívat jako na blázna a redaktoři z Illea news, kteří dělaji módní polici tě sežerou zaživa, ale s tím bych neudělal nic, i kdybych řekl, že jsem ti to dovolil. Myšlení lidí neovlivním. *Uchechtne se. Kdyby ale věděla jak se obejít tomu, že by je lidi kritizovali za tepláky a tenisky na plese, byl by jí sám dost vděčný. Jenže musí reprezentovat svoji zemi, proto ty obleky snáší.* Jo, vykání lidí v mém věku... to mě štve a nebo když se mi někdo uklání. *Hlavně starší lidi. JE mu blbý, když se mu ukloní nějaká starší paní, která se jen tak tak drží na nohou. * Já vím že bys za sebe zaplatila, ale dovol to mě, prosím. Rád lidem dělám radost a jsme na rande. *Všimne si jejího pohledu na magnetku a řekne prodavačce, že ji chce dříve, než to udělá Pers, rychle ji zaplatí a pak jí ji dá.* Tak tady máš další dárek. *Usměje sen na ni.* Jsem rád, že se ti to, co jsem vybral líbil. *Řekne jí upřímně. Pak se chvilku odmlčí. Je as čas načít to o Hunterovi.* Pers.. Nejsem slepý, ani hloupý a hluchý. Slyšel jsem drby o tobě a tom princi, viděl jsem vás, jak se na sebe díváte na akci, jak se spolu bavíte.. Řekni mi upřímně, máte mezi sebou něco? *Podívá se na ni. Není naštvaný, kupodivu sám sebe udivuje tím, že dokáže mluvit klidně.* Pokud mi chceš oplatit ten dárek k Valentýnovi, magnetku a tak.. buď ke mě upřímná, prosím. *Možná trochu hrozné vydírání, ale chce slyšet pravdu a jen pravdu.* Máte spolu něco? Líbí se ti?

Jo, to bys měl. *Pokýve se smíchem hlavou, protože v tomhle nemá žádný důvod ke lhaní.* A pak jednou odpadneš z přepracování. *Protočí mírně očima, když slyší o tom, že si na cestu vezme práci. Tuší, že ta zabírá hodně velkou část jeho volného času.* Neříkám, že ty plesy a šaty nemají něco do sebe. Každá holka snila o tom, že bude princeznou a hrála si na ní jako malá. A teď jsou najednou v paláci, mají nádherný šaty, tančí v tom překrásnym sále. Vlastně se jim nemůžeš divit. *Pokrčí mírně rameny. To jí zmizel ze života její rytíř, kterým pro ní byl její táta, takže se naučila zaměřovat na něco jiného.* A když už jsme u toho tanečního sálu, tak ten, kdo dělal stropy, tak musel být snad ten nejlepší architekt všech dob, protože jsou dokonalý. *To bylo to, co jí na sále zaujalo nejvíce a skoro celý první ples strávila se zvrácenou hlavou dozadu.* Jo, to máš pravdu. *Přikývne. Její domov bude navždy v jejím srdci a ač je palác sebedokonalejší, nikdy ho úplně nepřekoná.* Tak to to asi přežiju v podpatcích. Být sežrána zaživa si nezasloužim. *Zazubí se na něj.* Tohle je zrovna takový trochu sporný. Lidem to pomáhá uvědomit si, že jste ve vedení vy a oni si nemůžou vyskakovat. Je to připomínka toho, že jsou vám podřízený. I když je to možná blbý způsob, něco takového je potřeba. /Zvlášť v týhle zemi, kde se bouří kasty a rebelové./ *Dopoví v duchu, ale nahlas to neřekne. Nechce, aby to znělo tak, že mu nebo celkově královské rodině třeba něco vyčítá v tom, jak zemi vedou. To rozhodně nemá v úmyslu. Jsou podle ní dobří vůdci v zemi, kde je toho ještě hodně co zlepšovat, což je ale všude a za každých okolností.* Ale to neznamená, že za mě musíš platit. Mě dělá radost, jak se bavíme, vážně. *Rezignovaně svěsí ramena a protočí očima, když jí předběhne. S vděčným pousmáním si jí od něj ale vezme a promne jí mezi prsty.* Děkuju. *Zvedne k němu pohled a úsměv jí zamrzne na rtech při jeho otázce ohledně Huntera.* /Sakra./ *To o oplacení dárku upřímností jí hrozně zabolí, protože to nemůže udělat. Musí mu lhát, aby ochránila Huntera. Na sobě jí nesejde, ví, co jí čeká, kdyby někdy prasklo, jak je to doopravdy. Dokáže nést za svoje činy odpovědnost, ale nesmí dovolit, aby bylo někdy ublíženo nějak jemu.* Já... *Začne trochu váhavě a zatěká pohledem okolo jeho obličeje, než se zase podívá na něj.* Je mi sympatický, dobře? Vždyť jsi sám slyšel, že ho jako přitažlivýho hodnotila i tvoje sestra na tom večírku. Jsme dobří kamarádi. Má za sebou... to je jedno, co, ale prostě toho má za sebou dost a my na sebe jednou narazili a začali si povídat. Je skvělá společnost a dobrý kamarád, kterýmu se snažím pomoct. A jestli ti jde o ten večírek a o to, co jsem řekla při pravdě... byla to sranda. O to tam přece šlo, ne? Všichni čekali, že řeknu tvoje jméno. Tak jsem prostě vytasila s jiným a navíc jsem nezmínila jenom jeho. Jsi přitažlivej. Přitahuješ mě. Ale nejsi jedinej hezkej chlap na zemi. To přece víš, ne? *Snaží se to nějak zakecat a samotnou jí překvapuje vřelost a klid jejího tónu hlasu spolu s milým pousmáním na jejích rtech, které se trochu zvětší, když se ho nakonec pokusí trochu popíchnout.*

Neodpadnu. Jednou bych tu práci stejně musel udělat, takže budu mít akorát možnost si odpočinout později. *Pokrčí rameny. Nemůže si vybrat které papíry udělá a které ne. Musí plnit vše, co je potřeba, i když ho něco baví více, něco méně a na nějaké věci by se nejraději úplně vyašlal.* Jo, to je asi pravda. I když ohledně toho titulu, podle mě není o nic moc stát. *Sice není princezna.. Teda za celý život si nevšiml, že by měl mezi nohama něco jiného, než si myslí, ale je přece jen korunní princ a vidí jak je pod tlakem on a i jeho sestra, celá jeho rodina v podstatě. *Řekl bych ti jméno toho, koho tu chválíš, ale sám to nevím. Abych byl upřímný, tohle mě tolik nezajímá. *Uchechtne se. Jeho domov se mu samozřejmě líbí, ale že b dokázal jen na strop lpět takovou ódu jako Persefoneia to asi těžko.* Takže žádné tenisky? Achjo.. to si budu muset žrádlo pro Kace sehnat zase nějak jinak. Ale to už další beze stopy zmizelý turista bude podezřelý.. *Snaží se znít utrápeně nad tím, že teď nebude kde mít zase sehnat žrádlo pro tygra, ale pobaveně mu cukají koutky.* Jo, to je pravda no. Ale když se ti klaní nějaká stoletá stařenka, vévodkyně, co je nemocná a jen se tak tak drží na nohou, cítíš se trochu špatně. *Pokrčí rameny. Ona to nezná, ale pochybuje, že by jí to bylo příjemné. Pers se mu zdá jako milá dívka, které by tohle dokazování si postavení příjemné nebylo. Dovede si představit, že třeba u lady Ellerie by to bylo jinak.*/Ta by se povýšeně usmívala a ještě si z oho utahovala./*Nemá o ní valné mínění, jak jde ostatně poznat. Nikdy se o ní dobře nevyjadřoval a pokud si chcete vsadit na někoho, kdo vypadne hned při prvním vyřazování, ona je jistá. Nemluvě o tom, že se ani neúčastní akcí.* A mě dělá radost, když někomu mohu něco dát. *Pokrčí rameny. Předběhne ji, magnetku koupí a věnuje jí ji.* Nemáš zač. *Usměje se na ni. Možná je hnusné to o Hunterovi vytahovat zrovna teď, při této hezké chvilce, ale myslí na to snad celé setkání a chce vědět pravdu .Poslouchá, co mu říká a přitom ji zkoumavě sleduje. Potřese nad tím hlavou.* Dobře a teď mi řekni.. Kdybych si tu teď před tebe kleknul a požádal tě, aby sis mě vzala a stala se mou královnou, on nás vyrušil a požádal tě o to samé.. Koho by sis zvolila? A pravdu, Pers. Mám si tu najít manželku, ty se mi jako jedna z mála hodně líbíš a rozumím s s tebou dost dobře.. Ale pokud nemám šanci a vybrala by sis už teď Huntera, řekni mi to. Svoje city neovládneš, chápu to. A pokud budeš upřímná, bude to jednodušší. Kolují o vás drby, ale zatím vás nikdo nevyfotil v nějaké špatné situaci. Pokud by se stalo tohle, byl y to problém. Znáš pravidla Selekce, hrozila by ti i poprava. Jestli u zůstáváš kvůli Hunterovi a ne mě, řekni mi to, ze Selekce tě vyřadím, ale v paláci ti klidně zařídím nějaké místo jako záminku k tomu, abys mohla zůstat. Třeba, že pomáháš při navrhování další novější částí paláce nebo pomáháš při opravách.. Něco by se našlo.

Máš vůbec nějaký volný čas nebo všechen sežere práce? *Zeptá se trochu starostlivě, protože nikdo by se neměl zaměstnávat tolik, aby neměl čas na nic jiného. A i kdyby nějaký volný čas měl, ale strávil ho spánkem, jídlem a dalšími pro život nezbytnými věcmi, tak se to jako volný čas taky moc nedá počítat, protože si prostě neodpočine. A to se na člověku po nějaké době prostě podepíše.* V pohodě, to chápu. Nepotřebuju jméno. Navíc jsem zvyklá na lidi okolo mě, kteří se o architekturu nijak moc nezajímají. Umím mluvit i o něčem jiném, slibuju. *Pronese se širokým pobaveným úsměvem.* To bys mě hodil Kacovi? Ale no tak. Nebyla jsem náhodou jedna z mála, který přišel roztomilej? *Zahraje to s ním, jako kdyby doopravdy věřila, že by to udělal a u toho na něj upře psí očka a vystrčí smutně spodní ret. I když jí to trochu kazí cukající koutky rtů.* Jo aha. Tak to jo. Takhle mě to nenapadlo. To je docela divná situace. *Pokýve hlavou.* Ale v každém pravidle se dá udělat výjimka. Nešlo by třeba vydat úpravu tohohle zákona, nařízení, nebo jak se to nazývá, aby staří a nemocní lidé nemuseli dělat úklony? *Zeptá se se staženým obočím, protože se klasicky snaží najít nějaké řešení jako vždy, když narazí na nějaký problém nebo komplikaci. Neumí si představit, že by se před ní takhle nějaká babička klaněla. Ona je spíš ten typ člověka, co jakmile by jí viděl, běžel by jí pomoci k jejímu místu, aby si mohla co nejrychleji a nejbezpečněji sednout.* Vždyť mi teď dáváš svůj čas. *Pokračuje v námitkách, avšak marně, protože stejně magnetka skončí v její ruce a peníze na ní šly z jeho kapsy. Její vděčný úsměv ale rychle zmizí, protože tahle chvilka netrvá dlouho a on vytáhne téma Hunter. Čekala to, ale když to nepřišlo hned a zdálo se, že se dobře baví, doufala, že na to nedojde a on to nebere tak vážně. Vykulí oči po jeho otázce ohledně požádání o ruku. Poslouchá ho až do konce a u toho začne vrtět hlavou. Situace, kam se dostali, je jí dost nepříjemná.* Xaviere.. já.. neřekla bych ano ani jednomu z vás. To neznamená, že se mi nelíbíš a nerozumíme si. Ale neznám pořádně ani tebe a ani jeho. Rozhodně ne natolik, abych dokázala říct, s kým chci strávit zbytek života. Protože o tom pro mě svatba je. Napořád. Ne dokud to člověka nepřestane bavit a nepožádá o rozvod. Takže i kdyby to znamenalo zranit city vás obou a i kdyby mě samotnou bolelo vám ublížit, oběma z vás bych řekla ne. Protože tady jde i o moje city, mojí budoucnost a později o daleko větší následky. *Nelíbí se jí ta představa. Že by měla zranit jednoho z nich. I to by pro ní bylo těžké, ale v téhle situaci by zranila oba dva. Vždycky vzhlížela ke svým rodičům. Možná s tátou nepobyla dlouho, ale lásku mezi ním a mámou si pamatuje dost dobře a sama to chce zažít. Tu bezmeznou důvěru, lásku, péči a mnoho dalšího. A nemohla by si být jistá, že to zažije a že to bude moct jednomu z nich dát. Ať už by šlo o kteréhokoliv z nich.*

Jak kdy. Někdy mám dost práce a na koníčky moc času nemám, ale jindy je toho papírování méně a stejně tak porad, takže toho mám málo a prakticky celý den volný. Podle situace, toho, co se v zemi stane a tak. Nemám pevnou pracovní dobu. *Pokrčí rameny. Bohužel není dáno, kdy se co stane nemohou ovládat. Kdyby mohli, bylo by to vážně skvělý, ale země se po třeba třetí hodině odpolední nezastaví, aby mohli mít čas pro sebe. Obětovat svůj volný čas, vlastně v podstatě část svého života zemi, aspoň během té vlády, je něco, co musí podstoupit. Ale jsou tu i během toho dobré momenty, není to jen nudná práce a povinnosti.* Dobře, klidně mi o tom vyprávěj, ale moc nečekej na moje inteligentní reakce. Ti maximálně řeknu, že se mi líbí jak je ten strop vymalovaný. *Uchechtne se.* Achjo.. chudák umře hladem s takovou. Ale nehodil bych tě mu. I kdyby, on by tě asi ani nesežral, spíše by si z tebe udělal něco jako osobního drbače. /A kdyby ji se žral, za chvilku by měl zase hlad. /*Persefoneia je docela malinká, hubená, prostě taková drobnější. Kace by ji bral jako zákusek. * Jo to je. A fakt ne příjemná. *Některá z pravidel by pode něj byla potřeba upravit, jelikož jsou dost staromódní.* Asi to navrhnu. Ale lidi na tyhle tradice dost dbají a nejsem si jistý, zda mi to projde. I když je to vážně pitomost. *Potřese nad tím hlavou.* Prostě tuhle maličkost ode mě přijmi.. Ty jsi ještě horší s tím přijímáním dárků jak já. *Zasměje se. A on si myslel, že je to s ním těžké! To tak. Nedokáže již déle mlčet a proto se zeptá na Huntera, prvně poslouchá, co mu na to řekne a pak zvolí asi až přehnanou ukázku, ale chce vidět jak se na to tváří.* Ale kdo má spíše šanci k tomu, že bys mu ano řekla? *Nenechá to jen tak být.* Jaké větší následky, Pers? Větší následky z toho budou, pokud mezi vámi něco je a provalí se to. Dal jsem ti příležitost mi to říct, abychom to vyřešili v klidu. Následky z tohohle budou, pokud spolu něco máte a provalí se to na veřejnost, aniž bych měl šanci tomu zabránit. *A pokud s Hunterem něco má, ono se to stane.* Pustila jsi se do hry, kterou nemůžeš vyhrát. Tak či onak, na konci stejně skončí někdo ublížený. Stane se něco zlého. Takhle tomu nezabráníš. *Jak bude Illea po tomhle brát Rakousko, když bude vědět, že jejich korunní princ "vyfoukl" jejich princi účastnici? Což se nemá dělat a je to pravidlo? Udělá to nepokoje a co je hlavní, budu chtít vidět trest Persefoneii. Hunter z toho vyvázne i tak, ale ona ne. Musel by ji potrestat. Jak řekla ona, jsou tu pravidla, díky kterým ví, ze si nemohou vyskakovat a že tu vládnou oni, dokazuje to jejich moc. Povolí a bude to přesně ten moment, po kterém se sběhne okamžitá mela a ze které nakonec nikdo nevzejde jako vítěz.*

Jo, to chápu. *Pousměje se pobaveně.* Ale je dobře, že aspoň občas máš volnější den, kdy se můžeš věnovat tomu, co tě baví. Tak by to mělo být. *Spousta lidí to tak ale nemá a to je jí líto. Jaký má člověk život, když jediné, co zná, je práce a spánek? A je škoda, že takových lidí je spoustu, když mají třeba nízkou kastu a musí skoro pořád pracovat, aby měli na jídlo. Ona sama před Selekcí skoro tři roky neměla čas na nic jiného. Chodila do školy a pak rovnou na dvě brigády, protože její máma se nikdy nevzpamatovala ze smrti svého manžela a poté už nebyla schopná pracovat, takže to táhla všechno ona a u toho se snažila co nejlépe prospívat ve škole. Koníčky a nějaký osobní život s přáteli museli jít stranou.* A já ze sebe vysypu pravděpodobný složení tý barvy, protože to je něco, co do nás hustila jedna profesorka přes rok pořád dokola. *Zasměje se, protože by toho vážně schopná byla a v hlavě to všechno má.* Já bych byla osobní drbač ráda. *Zazubí se pobaveně, protože jeho mazlíček jí opravdu přišel roztomilý a klidně by ho pravidelně drbala jenom, aby byl spokojený. Sice to nebyl kůň, což je zvíře, pro které má největší slabost, ale celkově má ráda zvířata.* Třeba se najde nějaký řešení. Kdyby mě něco napadlo, dám ti vědět, ale nerozumím tomu tolik jako ty. Já jsem spíš na ty stropy no. *Pokrčí trochu omluvně rameny.* Nejsem zvyklá něco dostávat. *Vysvětlí nakonec už trochu rezignovaně a nakonec se s ním o magnetce přestane dohadovat. I když by to dělala daleko radši, jak se s ním bavit o Hunterovi. Nechápe, jak mohl vyrukovat s otázkou svatby. Je to pro ní až moc přehnaná představa a to ona byla většinou ten snílek, kterého druzí museli držet při zemi, aby si nevyfantazíroval úplně nový svět.* Nikdo! Ani jeden. Vždyť vás oba znám měsíc. A to počítám jenom dobu od představení se. Pořád o vás nevim skoro nic. Jak by mohl mít jeden navrch před tím druhým? *Potřese nechápavě hlavou a trochu zoufale si prohrábne vlasy, protože tohle je situace, do které se nechtěla dostat a neví, jak z ní ven.* Těma následkama jsem myslela zlomený srdce. Nebo třeba i důvěru lidu. Kdybych třeba tobě řekla ano a pak jsme oba zjistili, že to bylo brzo a nerozumíme si, rozložilo by to nás a i celou zemi, která tohle vnímá skoro jako pohádku se šťastnym koncem. Všichni potřebujeme jistotu. *Vysvětlí mu, co tím slovním spojením myslela. Když slyší jeho další větu o tom, že se pustila do hry, jakou nemůže vyhrát, donutí jí to zatnout zuby.* Já se do žádný hry nepustila. Nic nehraju. *Řekne mu už víc zprudka, protože má pocit, že je tu s úplně jiným člověkem, než byl na prvních schůzkách.* Nemáš žádnej důkaz pro to, z čeho mě tady obviňuješ. *Poznamená nakonec tišeji a sklopí pohled. Ano, lhala mu a cítí se kvůli tomu příšerně. Ale trochu jí popravdě i zklamalo, že jí Xavier nevěří, ať je to jakkoliv sobecké, povrchní a naivní.* /Nikdo nás neviděl, že ne? Všechno jsou to drby a žádnej důkaz neexistuje. Bude to dobrý. Tohle dopadne dobře./ *Snaží se uklidnit sama sebe v duchu, zatímco radši skenuje špičky svých bot, protože už se nevydržela dívat do Xavierových očí, které byly najednou úplně jiné, než když ho poznala. Daleko víc nevyzpytatelné, nebezpečné a zuřivé.*

Jo, občas je to vážně volnější. Nemusíš si o mě dělat žádné starosti, Pers. Nejsem na to ani sám a ani nikdy nebudu. *Má rodinu která mu pomáhá a ví, že kdyby to nezvládal, mohl by se na ně obrátit. I když to by udělal až v úplně krajním případě, protože je nechce zatěžovat svýma problémama. Sami jich mají dost a on je korunní, on má být král, takže hlavně on se s tím m poprat, ne oni. A i když ho titul štve, na ně by to nedal. Nechce, aby byli nešťastní a naopak měli více volnosti než má on.* Zdá se, že se přímo skvěle doplňujeme. *Uchechtne se. Složení barvy by nedal zase on.* Když budeš chtít, klidně se s Kacem můžeš přijít pomazlit. Jen napiš a já řeknu, ať tě k němu pustí. Neublíží ti a klidně tam s tebou bude i strážce, aby ses cítila lépe, když teda nebudu zrovna moct já. *Pokrčí rameny. Až budou zpět v Midstonu, asi ho vezme i na nějakou akci, jako takové oživení. * V pohodě, nemusíš se omlouvat. Líbí se mi už jen to, že se o to tak zajímáš a staráš. Pokusím se nad tím sám více zamyslet a až to navrhnu a jak to dopadne ti klidně pak řeknu. *Udělá to asi hned poté, co přijedou zpět do paláce. Všichni budou mít lepší náladu, takže by to třeba prošlo.* Tak to máš blbý, protože já dávám dárky rád a nehodlám s tím přestat. *Uchechtne se.* Vážně se ale kvůli tomu nemusíš cítit špatně. Dělám to rád.*Ujistí ji. Kdyby to nedělal rád, sám by jí to nekoupil, tak schválně by ji nepředběhl jen aby to mohl pořídit.* Znáš nás měsíc, možná ne moc, ale tak sama cítíš, ke komu tě to více táhne, ne? *Zeptá se jí lehkým zamračením. On sám už třeba má vybrané nějaké favoritky a to je těch dívek v Selekci více. Byl férový a řekl jí jak si stojí. Je jednou z dívek, se kterými si rozumí nejvíce.* Já vím, Pers. Potřebujeme jistotu, taky ji potřebuju. A proto jsem se tě zeptal na tohle. Pokud už teď víš s kým bys byla radši s kým si více rozumíš, rád bych abys mi to prostě řekla. Nebo prostě až to budeš vědět. Líbíš se mi a nebylo by jen férové mi dát vědět, jestli mám šanci a nebo se mám raději zaměřit na vztah s jinými dívkami? *Nemůže vše vsadit jen na jednu kartu, když neví jak si u ní stojí.* Když myslíš.. *Zamumlá potichu. Podle něj nebezpečnou hru hraje.* Drby bych pominul. Ale to jak jste se bavili, důvěrně, bylo to jasné, mě donutilo se nad tím zamyslet. Dobře, budu ti věřit, že to nic není. Nejspíše jsem se spletl, i ostatní. *Nevěří jí, ale prostě to nechá být.* /Až jí bude hrozit poprava, bude mluvit jinak../*Pokud na to někdo dojde a dostane se to na veřejnost, budou možná přesně tohle lidi chtít vidět. Vidí jak se vyhýbá jeho pohledu a povzdechne si. Opatrně zvedne ruku a lehce ji pohladí po tváři. * Promiň, Pers. Asi jsem se prostě nechal unést.

*Jenom s menším úsměvem přikývne. Je ráda, že na to není sám a má lidi, kteří mu se vším mohou pomoct. Zaslouží si to.* No jasně. *Zazubí se na něj, když řekne, že se skvěle doplňují a pak se jen krátce zasměje a potřese nad tím hlavou.* Nechci tě nějak moc otravovat. Ani další lidi, kteří mají v paláci už tak dost práce. *Řekne trochu váhavě. Jeho nabídka zní dobře, ráda by jí někdy využila, ale nechce otravovat lidi okolo sebe. Nerada by po paláci byla známá jako ta otravná holka, co se furt chodí mazlit s princovým mazlíčkem. Už tak stačí, že jí mají nejspíše za děvku.* To vážně chceš navrhnout tohle? Přijde ti to jako dobrý nápad? *Zeptá se trochu zmateně. Ona to řekla, protože to bylo první, co jí napadlo a dávalo aspoň malinko smysl. Netušila, že to vezme takhle vážně a dokonce, že by se její nápad mohl dostat dál.* Jsi šílenej paličák. *Zkonstatuje nakonec, než si magnetku strčí do kapsy a na tuhle hádku rezignuje.* Ne. Nebo ty už snad máš vybranou vítězku? Pochybuju. Tak nechtěj po mě, abych ti řekla, ke komu mě to táhne víc. Protože já to nevim. *Momentálně vedl o dost více Hunter, protože ten na ní nikdy kvůli ničemu netlačil, ale chápe pohled Xaviera na druhou stranu.* Já se k tobě snažím být férová, Xaviere. *Namítne, protože v rámci mezí a možností se o to opravdu snaží. Jenom se zároveň snaží chránit i Huntera.* Víš proč jsme se bavili důvěrně? Protože mi řekl něco, co ještě skoro nikomu jinýmu ne. Protože jsem jako jedna z mála poznala, když nebyl v pořádku a zajímala se. A taková prostě jsem, to nezměním. Když vidím, že se někdo trápí, tak mu pomůžu a nemávnu nad tím rukou. A díky tomu tenhle ... jestli to chceš nazývat důvěrnej vztah, vzniknul. Ale pokud vím, tak vyslechnout někoho a snažit se mu pomoct není proti žádným pravidlům. Takhle jsem byla vychovaná, abych druhým pomáhala. Můj táta položil život za druhý, když jim pomáhal. A jiná nebudu. *Zavrtí krátce hlavou a snaží se ovládnout štípání očí, které začalo při zmínce o jejím tátovi. Nakonec radši sklopí pohled ke špičkám bot, aspoň dokud jí nepohladí po tváři a ona se na něj zase nepodívá.* To je v pořádku, nemusíš se omlouvat. *Pousměje se na něj, i když je to nucenější úsměv, než ty předchozí a nakonec zpod jeho dotyku lehce vyklouzne.* Projdeme zbytek trhů? *Zeptá se nakonec potichu a pomalu vykrčí dál. Ne proto, že by byla nějak naštvaná na něj. Je zklamaná maximálně tak sama ze sebe.*

Mně bys neotravovala. *Klidně mu může říct, kdyby něco chtěla. On by si nějak čas našel a nebo řekl někomu jinému, ať jí pomůže. A ke Kacovi ji klidně pustí i samotnou, nic jí neudělá. Ale na chvilku by tam s ní klidně mohl být. * Jo, proč by ne? Je to dobrý nápad. *Usměje se na ni. Nechce se možná zamilovat do své manželky, ale rád by byl, kdyby měla určitě vlastnosti. Byla chytrá, což Persefoneia splňuje, dobře se mu s ní i povídá a je vtipná a navíc se zajímala o to jak zlepšit životy lidí a podobné věci. A že tohle navrhla mu ukazuje, že by královnou byla dobrá a i on by s ní mohl být nejspíše dost spokojený.* Jo, to jsem. Tvrdohlavost je typický Schreave znak. Táhne se s námi už po několik generací. *Uchechtne se. Pochybuje, že se někdy jeho rodina genu paličatosti zbaví. Je to až moc silný gen na to, aby se ho jen tak zbavili. I kdyby jeho manželka nebyla vůbec tvrdohlavá, jeho děti by po něm určitě museli zdědit zrovna tohle. i Kdyby to byla jediná věc, kterou by měli po něm. Navíc, v Selekci snad není žádná dívka, která není ani trochu tvrdohlavá. Nebo to aspoň není žádná z těch, se kterými si rozumí on. * Mám asi tři dívky, se kterými si rozumím nejvíce. Což je z třiceti-pěti podle mě dost dobré. *Pokrčí rameny. A jak jí řekl, ona se mu líbí, takže snad sama pochopí, že v té trojici je.* Dobře.. Už na tebe ohledně tohohle nebudu tlačit. *Stejně si myslí svoje a docela ho štve, že mu to Pers raději neřekne, aby se to vyřešilo v klidu. Vždyť by jen stačilo, aby řekla, že se jí líbí více Hunter a o něj nestojí. Pokud ji začne mít více rád on a ona si na konci vybere Huntera, ublíží tak aspoň jemu o mnoho více, než teď.* Dobře.. jak jsem řekl, dále se na to vyptávat nebudu. /Ale až se něco stane, vysekat tě z toho nebudu tak moc snadno./*Když vidí jak sklopila pohled, lehce ji pohladí po tváři a po jejích slovech jen kývne hlavou a nijak nenamítá, když z jeho dotyku vyklouzne. Docela ho to zamrzí, protože si to teď ais dost zkazil, ale že se nic neděje dělat vážně nemohl. * Jo, klidně můžeme. *Přikývne a vykročí spolu s ní dále. Rozhovor sám nezahajuje. Ani popravdě teď neví, co by jí měl říct.*

Máš dost práce, velkou rodinu a ještě k tomu dalších třicet čtyři holek, který stojí o tvojí pozornost. Myslim, že krást si pro sebe kousek tvýho volnýho času by bylo docela otravný a hlavně sobecký. Potřebuješ taky čas sám pro sebe. *Pokrčí rameny. Nechce ho nijak moc otravovat. Navíc na sebe přitáhla už tolik pozornosti, že nepotřebuje další způsobenou tím, že jí princ věnuje daleko více pozornosti jak ostatním. Sice jí ostatní dívky přišli sympatické a v pohodě, ale kdo ví, jak by se jejich přístup změnil, když tu jsou kvůli tomu, že kvůli Xavierovi půjdou třeba i přes mrtvoly.* A ty se koukám nesnažíš ani trochu s genama bojovat. *Zasměje se a potřese nad ním hlavou. Takhle paličatého člověka už dlouho nepoznala.* Dobře. To je dobrý. Ale každej člověk je jinej. Pro tebe je možná jednoduchý se ve svých citech vyznat, ale pro mě ne. Navíc vážně..ani jednoho z vás pořádně neznám. Jediné, jak vás zatím vnímám je, že jste oba dva skvělá společnost, to je vše. *Radši spolkne poznámku o tom, že zrovna v téhle situaci vede dost Hunter, který by na ní takhle hnusný nebyl, přestože si většinou na slova moc pozor nedává. Ale zrovna dneska si ten pozor musí dávat velký. A Xaviera se snaží i pochopit a vžít do jeho situace.* Fajn. *Přikývne nakonec, když jí řekne, že už na ní nebude tlačit, protože to teď vážně ocení. Zpod jeho dotyku pak opatrně vyklouzne a doufá, že si ho tím nepoštve proti sobě ještě víc. Ale teď se mu nezvládá dívat do očí a být mu takhle blízko. Rozejde se znovu mezi stánky a ruce má přitom strčené do kapes a ramena podvědomě stažená při téhle nepříjemné konverzaci. Za jiných okolností by tu toho obdivovala spoustu, ale teď, i když uvidí u jednoho domu nádherný sloup, který by jinak označila na architektonický skvost, tak nedokáže projevit nadšení. Je zklamaná sama ze sebe a celá tahle situace jí štve. A odmítá si přiznat, že by Xavier mohl mít pravdu a ona se pustila do hry, kterou nemůže vyhrát. Zvládne mlčet docela dlouho a nedělá jí to nijak velký problém výjimečně, ale nakonec si začne připadat jako kdyby jí ta atmosféra začala dusit. Až moc jí to připomíná to ticho mezi ní a mámou, kdy táta umřel a ani jedna z nich dlouhý dny nevěděla co říct. Obě dvě věděli, že je pryč a každá truchlila jiným způsobem, který vyústil v několikadenní ticho.* Jestli chceš, klidně půjdu zpátky do chaty. Hádám, že teď si to tu asi užiješ víc beze mě. *Nabídne mu nakonec, když už to nevydrží a zvedne k němu pohled.*

Kdybys cokoliv potřebovala a nebo mi prostě chtěla něco říct, tak mi napiš a nebo přijď. Udělám si čas. Dlouho vás už tu tolik ani nebude. *Prakticky hned poté, co se vrátí domů má v plánu udělat první vyřazovani. Ví, kdo vypadne. Jsou to dívky se kterými si vůbec nerozumí a které se ani neprojevují, tudíž nechodí na akci. Když nezvládají ani tohle jak by daly povinnosti královny? Uchechtne se. * Nesnažím no. Ale je tak by to bylo zbytečné. Tenhle gen je až moc silný. A nejen u mě, ale i u tebe. Kdybych tě nedpředběhl a nekoupil tu magnetku první, tak mi ji pořídit nedovolíš. *Není přece férové říkat o něm jak je tvrdohlavý a vinit ho z toho, jak se proti tomu ani nesnaží bojovat a nezmínit, že je ona se dohadovala s ním ohledně té magnetky, která ani není tak drahá. Z těch všech holek, které jsou v Selekci ano, už má nějaké favoritky. * Dobře.. *Už se o tom upřímně nechce bavit. Stejně ji moc nevěří a však ona pravda vyjde neví. Už se ji omluvil a pokud se ukáže, že neměl pravdu a obviňoval ji u něčeho, co ani neudělala, tak se ji klidně omluví znovu podruhé a nebo i víckrát. Ale podle toho, co viděl na Pyžamové párty tak soudí, že spolu začali něco mít. Slíbí ji, že na ni už nebude ohledně tohohle tlačit a když zpod jeho fotku vyklouzne nijak nenamítá a nechá ji. Pomalu a v tichosti se s ní rozejde mezi stánky. Moc je ale nevnímá, spíše ho štve to trapné ticho mezitím nimi. Možná to neměl vytahovat.. Ne měl, určitě. Chtěl vědět jak na tom je a vzhledem k tomu, ze Persefoneia je v Selekci, kde si má ON najít manželku, tak si vysvětlení i zasloužil. Chce jen upřímnost, to je to tak těžké? Kdyby mu nelhala tak by naštvaný ani nebyl. * Asi bude lepší, když se vrátíme oba dva.. Odvezu tě a prosím nehadej se se mnou. Nedávno mi tu medvěd napadl bratra a nechci, aby se to něco stalo. *Tohle není na diskuzi. Navíc tu sám ani nechce zůstávat. Zase lituje, ze tu neni ělocvična s boxovacím pytlem, kde
by se trochu uklidnil. Vydá se s ní k autu, kde ji otevře dveře a počká, než si nastoupí a pak si sám sedbe na místo řidiče a vyjede směrem k chatce. Když tam dorazí zase ji otevře dveře a doprovodí ji k jejímu pokoji, kde ji předtím vyzvedl. *Rád jsem tě dnes viděl, Pers.. Dobrou náladu noc. *Popřeje ji a jen lehce se na ni usměje. Ani nepočká, než ujde dovnitř a sám se vydá do sveho pokoje. *

To je jedině dobře pro tebe. Víc volnýho času. Doufam, že až tě příště uvidím, tak nebudeš mít pod očima ty kruhy. *Pousměje se na něj. Možná nejsou největší, jaké kdy viděla, ale nějaké tam stejně jsou a ona si takových věcí všímá.* Jasně, že nedovolím. Protože nechci, abys kvůli mě vyhazoval peníze. Bez ohledu na to, kolik jich máš. *Namítne a snaží se to nespojovat moc s tvrdohlavostí, ale s nějakým vysvětlením. Jo, je tvrdohlavá, ale zase si vše umí vysvětlit. Ani svým přátelům zpátky doma nedovolovala, aby za ní platili a něco jí kupovali, i když měli doma horší období. O to víc teď, když je tady a dostává peníze za to, že jenom dýchá palácový - teď tedy horský -, vzduch. Je ráda, že už to víc nerozmazává. Ví, že jí nevěří, poznala to na něm. Přesvědčený a důvěřující člověk se tváří jinak. Ale celkově jí tenhle rozhovor tak psychicky vyčerpal a ještě nějakou chvíli vyčerpávat bude, až na něj bude příštích několik dnů myslet a trápit se jím, že je ráda, že se k tomu nepřidávají další lži z její strany. Řekla jich dneska dost, i když se snažila odpovídat co nejvíc popravdě. Ano, Hunter jí možná přitahuje víc, ale na druhou stranu... Jak by to bylo, kdyby Xaviera potkala tolikrát jako jeho? A co když zjistí, že ani Hunter pro ní není ten pravý? Možná k němu nějaké city začala chovat, ale na žádost o ruku by mu teď rozhodně nekývla. A i když se snažila odpovídat popravdě, musela odpovědi přetvořit tak, aby tím Huntera co nejvíc ochránila. A doufá, že se jí to povedlo. Netuší, jak by to dopadlo, kdyby šel Xavier za Hunterem a doufá, že tohle nenastane. Díky týhle vichřici myšlenek si ani moc nevšímá věcí okolo sebe na trhu a výjimečně ani architektonických krás. Po nějaké chvíli, co mezi nimi panuje až dusivé ticho, ho nakonec sama přeruší a nabídne mu, že se sama vrátí do chaty, aby s ní už nemusel být a mohl být sám. Tuší, že její společnost mu teď příjemná není ani trošku.* Nešla bych přes les. *Pokrčí mírně rameny, ale je to to jediné co řekne. Pak už se radši bez keců vydá za ním a nasedne do auta. Celou cestu sleduje okolí z okýnka a snaží se potlačit touhu přitáhnout si kolena k bradě a schoulit se do co nejmenšího klubíčka. Když dorazí k chatě, vystoupí a překvapí jí, že jí Xavier doprovodí až k pokoji.* Jo.. no..Já tebe taky. *Pokusí se povytáhnout koutky rtů do pousmání a pak co nejrychleji vejde do pokoje, kde už se ani nesnaží bojovat se slzama. Udělá přesně to, co chtěla celou cestu sem. Schoulí v rohu pokoje do co nejmenšího klubíčka a snaží se nějak zpracovat nejnovější vývoj událostí. Kdyby řekla, že momentálně nenávidí sama sebe, nelhala by.*

*Po boku své nejlepší přítelkyně a belgické princezny v jednom dojde na náměstí, přičemž je do dívky vedle sebe přátelsky zavěšená, aby ji tady mezi lidmi neztratila. No, moc lidí tu není, ale tak radši, kdyby náhodou. Pomalu se totiž začíná smrákat a ona je tak zachumlaná ve své teplé bundě a na hlavě má i čepici, které teda moc nenosí.* Jsem ráda, že sis se mnou zase takhle někam vyšla, když si vzpomenu, jak dopadl náš poslední nápad někam zajít. *Ušklíbne se při vzpomínce na hádku s Fredem. Pak se ale usměje, jak se jí do hlavy dostane jejich společný pláč, když mu oznámila své těhotenství, a pak i to, jak společně on, ona a Astrid strávili noc sledováním filmů.* A vlastně mi povídej, jak se máš! *Pobídne ji a odtáhne směrem k jednomu stánku, kde prodávají kousky perníku.* Protože poslední dobou mluvím jenom já. A teď nemyslím jen tohle, myslím obecně.

*S úsměvem má i ona zavěšený loket do ruky její nejlepší kamarádky Rózy, s kterou si dnes vyšla na trhy. Je dost teple oblečená, zejména má černé teplé kalhoty, černý rolák a přes to má teplou a chlupatou světle hnědou krémovou bundu, načež má kolem krku omotanou i ozdobnou šálu, která ladí k bundě. Upřímně i když má tlustou bundu, není ji teplo, jelikož není prostě na teplo zvyklá. Ale nevěnuje zimě takovou pozornost, protože pro ni je teď nejhlavnější Roz, s kterou teď tráví zase konečně více času. Musí si to užít, dokud jsou společně tady. Dokud není ve Švédsku a ona zase v Belgii.*Já jsem taky ráda. I když.. Fred byl oproti setkání ve stajích docela v pohodě. Jsem ráda za to, že ho to tvé těhotenství uzemnilo. *Pousměje se na svou kamarádku. Posledně  když koukali všichni tři na film, to bylo vážně moc fajn, užila si to. Skvěle se přitom uvolnila.* No.. Mám se dobře. *Zazubí se na ní.* Akorát pořád přemýšlím o tom s Andrem. Jak jsme se prostě políbili, je to hrozně divný, když jsme si ještě ráno chvilku psali a dělali jsme, jakoby se vůbec nic takového nestalo. *Lehce zamýšleně našpulí ret, než se na svou kamarádku zase podívá, s otázkou v očích.* Jak jste říkali, že Andre nemá dívčí kamarádky, jak mě Fred nazval jeho pusou.. Nevysvětlila jsi mi to, nestihla jsi to. Vysvětlíš mi to prosím teď? *Je opravdu moc zvědavá. Rozhlédne se po stáncích a když uvidí stánek s teplými nápoji, poukáže na něj.* Souhlasíš s naší první zastávkou? *Zasměje se, přičemž ji z úst vyjde obláček páry.*

*Zasměje se, když její nejlepší kamarádka srovná to, jak se Fred choval poprvé a podruhé, když měla tu čest ho poznat. SOuhlasí s ní, její bratr byl hrozný v toms vém otáčení o sto osmdesát stupňů, vždycky to hodně přeháněl, jak zjistila i ráno u procházky se soby.* Ale mít ho za zadkem celý den taky není zrovna výhra. Ještě když s sebou tahá tu příšeru, kterou nazývá miláčkem. *Zasměje se a stáhne si svou teplou čepici víc do čela. Nenávidí zimu, ačkoli se ve státě plném zimy narodila, a podívá se po okolních stáncích. Je toho tady tolik, kam by obě mohly zajít, a přijde jí to vlastním způsobem opravdu kouzelné.* Víš co, tihle dva budou takoví malí andílci. *MLuví o nich, jako by už byli na světě, a přitom je teprve ve druhém měsíci a není ani jisté, jestli ji bratr nakonec nedonutí jít na potrat. Při téhle myšlence jí úsměv mírně povadne, ale rychle ho vrátí zpátky do reality a uchechtne se.* To je mu podobné, nikdy to není delší. Víš, k tomu, jak jsme ti to s Fredem řekli, tak Andre je slušně řečeno stejný jako Atticus. *Mrkne na ni pobaveně.* Takže víš, co tím myslím. Takže je opravdu hodně složité si ho představit s někým, kdo by byl jenom kamarád, takže buďto to s tebou myslí dobře, nebo jsi pro něj jako já pro Atticuse. *Řekne kamarádce bez obalu a pevně ji k sobě přitáhne, aby dala jasně najevo, že to prostě myslí dobře a bez obalu to nějak říct nezvládne. Pak se podívá na stánek, kam ukazuje Astrid, přikývne a společně se tam s ní vydá.* Pojď, nacpeme tě lihem, než nebudu moct pít. *Zasměje se a objedná pro obě po jednom svařáku.*

*Stačilo ji potkat Freda dvakrát na to, aby ji došlo, ze je dost náladový, když na prvním setkání na svou sestru křičí a podruhé je naprosto v klidu a uvolněný. Ale je jí jasné, ze si zažil také své a že má právo na to, být takovy. Holt se snaží ve vsem vidět alepeon něco dobrého a dost věcí si odůvodnuje sama, aby z toho ostatní vyšli co nejlépe.* Jo, u bratra to chápu, Lucien taky dokáže být dost otravný. S Liv to tak ani není, ale s ním jo. I kdyz to s Liv asi zřejmě bude take ted horší, zvlast, když je těhotná. S trojčaty. Chápeš to? Já ne. Omylem otěhotníte a hned z toho mate dva a tři prcky. Ale to, co jsem slíbila, hodlám dodržet. Budu vám pomáhat, budu tady pro vás. Těším se na ně. *Upřímně se na svou kamarádku usměje. Miluje děti, ještě, když těch tří prcků bude teta. A u těch dvou se to možná taky tak bude počítat, kdyz si je s Roz tolik blízká.* Andílci po tobě. *Zazubí se na ní. Je ráda, že si je Roz rozhodla nechat. Má takový pocit, že by se trápila i ona, kdyby si je nechala vzít. Všimne si, jak Roz opadne usmev, proto už otevírá ústa, že se jí zeptá, zdali js v pořádku, ale to už se zase usměje a zacne ji vysvětlovat tu situaci s Andreem, na kterou se jí zeptá.* Oh.. Jasně. To jsem asi úplně nečekala. *Vykulí jemně oči.* /Je jako Atticus. Paráda./ *Už si jednou nechala zlomit srdce, když ji podvedl muz, kvůli kterému se chystala vzdát titulu princezny, aby mohla být s ním.* Díky. *Pousměje se na ní po kratší odmlce. Je jí vděčná za to, že to řekla upřímně a na plnou pusu, potřebovala to vědět.* Jeden lih bude stačit. *Zasměje se, na alkohol neni vůbec zvyklá. Ani na svařený víno. Přejde s kamarádkou tedy ke stánku a poté si převezme svůj kelímek.* Kam bys chtěla teď? *Optá se jí s natěšeným úsměvem.*

To je hlavně tím, že mají všichni kluci zabudovaný, že my jsme ty, které potřebují chránit. Neuvědomují si ale, že my se dokážeme bránit taky! *Zamáchá pěstí ve vzduchu a uchechtne se, jako by o sobě prohlašovala, že by se dokázala poprat i sama. Pak se znovu zasměje a zavrtí hlavou.* Najdi si ještě víc těhotných známých a příbuzných a budeš si moct vypěstovat vlastní fotbalový družstvo. Teď máš už na skromný hokejový tým. Bez brankáře. *Zasměje se. Je to opravdu šílené, kolik mnohočetných těhotenství se v poslední době objevilo. Hlavně i takhle blízko, Astrid teď má okolo sebe dva lidi, což jí samotné přijde opravdu k popukání.* Jasně, ejstli budou takoví andílci, nebudou chtít pít mlíko, ale víno. *Zasměje se nad tím, jak srovnala své děti k ní, ale pak jen zavrtí hlavou.* Docela se bojím, že podědí naše rodové vlastnosti. Představ si někoho, kdo je po mně a Atticusovi, to abych prckům nechala podvázat vaječníky nebo vasektomii. Jinak budeme mít rovnou mateřskou školku. *Uchechtne se a pak vrhne pos vé nejlepší kamarádce soucitným pohledem.* Promiň zlato, jenom nechci, aby ses zbytečně trápila, a bohužel bráchovi teď fakt do hlavy nevidím, má toho docela dost, zjistila jsem, že otec na tom není nijak dobře, a do toho až jako poslední zjistil to, že jsem v tom. *Vysvětlí dívce s takovým trochu divným úsměvem, jako by nevěděla, jak se má vlastně tvářit, a pak jen souhlasně přikývne.* Na zdraví! *Přiťukne si se svou nejlepší kamarádkou, když si vezme svůj svařák, a pak se rozhlédne po stáncích.* Co jít hledat něco pro prcky? Jo a mimochodem, dneska mi Andreas vnukl dobrou myšlenku, která by ho naštvala - co uspořádat nějakou oslavu, něco jako párty pro těhotnou. Ještě když je v tom i tvoje ségra, nemuselo by to být špatný. *Zazubí se.*

Naprosto souhlasím! I když, bratr teď hlavně ochraňuje tu svou. *Zacukají ji pobavení koutky. Je moc ráda, že si její bratr někoho našel. A že teď i její sestra čeká s jejím manželem dítě, s kterým se vazla nedorozuměním, když byla opilá. Sice Liv stále neví, co cítí, ale podle mě jej určitě miluje, jen jak to nezná a je to něco nového, tak si to nedokáže jen tak přiznat. Nakonec je tu ze sourozenců vlastně sama jen ona, paradox vzhledem k tomu, že sourozencům na začátku pobytu zde v Illey říkala, že se určitě zamilujou a ona tak pro ně byla čím dál více naivnější a bílou ovcí rodiny. Jenže samozřejmě, že měla pravdu.* Jasně, budu obíhávat Illeu a hledat těhotné ženy. Nebo rovnou bych si mohla pořídit mimčo i já, co? *Řekne ve vtipu a zasměje se. Je opravdu náhoda, že je teď naráz těhotná jak její sestra, tak její nejlepší kamarádka. Ještě, když obě čekají vícerčata, jedná dvojčata, druhá dokonce trojčata.* Tak jim třeba víno budeš ředit mlékem, no. To jde, ne? *Optá se jí s pobaveným úsměvem. Je fakt, že Roz a ona jsou úplně rozdílné osoby a přesto to jsou tak dobré kamarádky.* Budou po tobě. Tečka. Nechci si ani představovat, že by spíše byly po něm. Ale i tak, kdyžtak jim pomůžeš se uzemnit. Budeš skvělá mamka, Roz. *Pronese upřímně. Vůbec o tom nepochybuje, že by nebyla.* Nemusíš se přeci omlouvat, jsem ráda, že to vím. Prostě.. Se budu hlídat. A kdyžtak skončíme stejně. Jen já Asi nebudu těhotná, když vím tohle.. Ale víš, že to nemyslím špatně. Jen jsem po tom, co se stalo minule, až moc opatrná. *A možná je tohke až moc naivní myšlenka, možná se v přítomnosti jejího bratra nebude moct hlídat. Ale to se teprve uvidí.* Co je vlastně s vaším otcem? *Zeptá se opatrně, když zmíní, že je Andre nejspíše kvůli jejich otci trochu mimo. Poté však si už převezme svůj kelímek.*Na zdraví! *Přiťukne si s kamarádkou a lehce upije, načež si olízne rty.* Joo! Já jim koupím nějakou hračku, třeba nějakého plyšáka, určitě něco takového tady bude. *Vykročí kupředu a začne svou kamarádku vést mezi stánky.*

Já už teĎ lituju kohokoli, kdo bude mít koule začít si s Fredem. *Zasměje se, když řeší i milotný vztah svých sourozenců, protože její rozhodně velice emočně labilní starší bratr je adeptem na vítěze mezi ženami v kategorii nejhorší případ. Teda z toho dlouhodobého pohledu.* Náhodou, můžeme to uspořádat aspoň mně a tvojí ségře, neříkej, že ta by o to nestála. A kdo ví, třeba tě budeme motivovat, že si děcko pořídíš hned s tím prvním, do koho se zakoukáš. *Ušklíbne se, o tom, že by to mohl být její bratr, radši ani nepřemýšlí. Možná to je ten instinkt, o kterém mluví její bratři, když ji neustále musí ochraňovat a myslet si, že to je mladá holčička.* No to by třeba šlo, ale představ si, až budou školou povinné. "Maminko, já chci medovinku. Maminko, já chci hruškovici." To by bylo ještě zajímavý, víš co. *Zasměje se při fantazírování opíjení svých dětí - samozřejmě v legraci - a zavrtí hlavou.* Je fajn si zase s někým pořádně popovídat, protože jeden ti stojí věčně za zadkem a druhej nedávno vyšel zlitej jak doga na snowboard. *Objasní jí její rodinnou situaci, protože ona Švédy zná mnohem líp než ona Belgičany. Pak jen souhlasně přikývne a poplácá kamarádku po ruce.* Takže jestli zase skončíš se zlomeným srdcem, aspoň mám kamarádku do baru. Teda až po porodu, takže se aspoň těch šest měsíců snaž nedostat se do takovýhle situace. *Zasměje se a pak jen zakoulí očima.* Ty si myslíš, že to je nějaká výhra? Abych ti je pak nehodila na převýchovu, kdyby se chovali, jak si myslím, že budou. Taková svatá Astrid by mi mohla pomoct. *Řekne jen tak mimochodem a pak jen pokrčí rameny.* Prý rakovina. Ale nic nevíš, jestli ti to Andre řekne. Nevím, jak moc tajný to je, ale vidíš, jak ho to vzalo. *Vysvětlí jí a pak jen se smíchem uteče spolu se svou kamarádkou mezi stánky.* Sakra počkej, ty mě tady někde ztratíš. Je tma!

To asi jo. Ale můžeme to brát i tak, že si třeba najde někoho, kdo jej územní a třeba se to jeho střídání nálad zlepší. *Zasměje se a zlehka pokrčí rameny. Kolikrát se přeci jen stalo, že nějakého kluka dokázala zklidnit jen nějaká holka, i když ani neví, jak na tom je se vztahy Fred. Je možný, že to má podobně, jako Andre.* No.. Sestra je docela nešťastná z toho, že má během těhotenství přibrat víceméně třicet kilo. Zatím tolik neoslavuje. *Zacukají ji koutky, avšak poté do své kamarádky lehce postrčí loktem, když řekne tu následnou větu.* Prosimtě, měla jsem jednoho a ani po té době, jelikož jsme se dávali dohromady strašně dlouho, jsem mu nedovolila, aby se se mnou sblížil přes postel. Myslíš, že bych otěhotněla s někým, do koho bych se zakoukala? *Pozvedne pobaveně obočí.* Tak jim to potom budeš ředit vodou, až budou chodit do školy. *Zasměje se, při představě, že by ji malé děti opravdu prosili o alkohol.* Zlitej na snowboard? Sakra, však si mohl něco udělat. *Vzdychne a prohrábne si vlasy. Ona sama na snowboardu ani neumí, tudíž si to nedokáže pořádně ani představit.* Do baru ti nejdu. Teda.. Alespoň teď to neplánuji. A za šest měsíců už budeme každá u sebe doma, takže podle mě to nebude pokračovat tak dlouho, promiň. *Zasměje se, protože to, jak to Andre s ní myslí, se projeví ještě brzy, alespoň podle ní se dozví ještě tady, jak to mezi nimi tedy je, nebo bude.* Ty je určitě zvládneš skvěle vychovat. *Lehce zavrtí hlavou, načež vydechne, když se dozví, co je s jejich otcem.* Aha. *Zamumlá.* Jasně, Andremu to neřeknu. Stejně si ale myslím, že by mi nic takového neřekl. Zda se mi, že se moc nesvěřuje. *Poví upřímně, než svou kamarádku začne táhnout k stánkům s různými hračkami.* Ale neztratím. *Zazubí se a když v jednom stánku zahlédne dva plyšové medvídky, ve velikosti její hlavy, jednoho tmavého a druhého světlého, tak je oba vezme.* Myslíš, že se jim budou líbit? Třeba i jen na ozdobu do pokoje. *Pronese a vlastně ani na projev své kamarádky nečeká a vesele je zaplatí.*

Mluvíme tady o Fredovi, ne o nějakém normálním člověku. *Uchechtne se, když její kamarádka začne povídat nerealistické poznámky ohledně jeho normálního fungování stavu, a pak se směje dál, když poslouchá o těhotenství Astridiny sestry.* Tak to mě ani nějak netankuje, ale když to vlastně říkáš... Neumím si představit sebe s tolika kily navíc. *Řekne jí upřímně, protože to byla poslední věc, na kterou by mohla myslet. Pro ni teĎ bylo hlavní, aby měla dvojčátka zdravá. Chtěla by, aby to mezi nimi nebylo takové, jako předešlých devatenáct let mezi ní a jejím dvojčetem, kdy se jenom hádali a nedokázali spolu vydržet ani v jedné místnosti.* No jasně, ale znám svého bratra a vidím, jak ti tady teče slina. *Ukáže jí na pusu a pak se zasměje, aby dívka pochopila, že si z ní jen dělá srandu. Ví, jaký její bratr dokáže být na děvčata, a o svou nejlepší kamarádku se z tohohle důvodu strašně bála, protože neví, co se z toho vyklube, a pak na ni jen ukáže prstem.* Vidíš? Vidíš to? Tady je jasný, že se ti fakt líbí. *Řekne jí, když si o něj začne dělat starosti po jejím vyprávění o tom, jak byl na snowboardu, a pak se jen uchechtne a pokrčí rameny.* Nebo jim budu dávat koktejly. Vždyť to je přece jenom alkohol s džusem. *Zazubí se na ni a pak zakoulí očima. O tom, že její nejlepší kamarádka hned po konci Selekce zase odjede domů, radši ani nechce přemýšlet. Vždyť si nedokáže představit, jak to tam zase zvládne. Pak jen pokrčí rameny.* Kdo ví, nezvládnu se postarat ani o sebe, natož o dva další krky, a pocitů ze sebe nevyždímu víc než taková ta houba, co nic nesaje. *Ušklíbne se a když se vydá ke hračkám, jen se usměje a podívá se na ně.* Ježiši, ty jsou roztomilý, ale nemyslíš si, že je na to ještě brzo? *Zasměje se a začne se hrabat mezi hračkami, které tady všude jsou. Svůj svařák si opatrně položí bokem a zvedne malého bílého králíčka z hebké látky bez kožíšku.* Podívej se na něj! *Zazubí se a chytne ho za ručky, jako by byl loutkou a ona ho ovládala.* Pojď k mamince. *Řekne králičím hlasem a začne se jím přibližovat ke kamarádce.*

No jo, prosimtě. *Pobaveně se ušklíbne, načež jí řekne o své sestře a hlavně o tom, jak bere své těhotenství ona.* Budeš krásná tak, či tak. *Pokrčí zlehka rameny a věnuje své kamarádce lehký, za to upřímný úsměv. O svou sestru má docela dost strach, vzhledem k tomu, že má rizikové těhotenství a doktoři ji dokonce doporučovali, aby si nechala jedno miminko nechat vzít, aby měla dvojčata. Že by to bylo bezpečnější, ale nevzala to.* Žádná slina mi neteče. *Propálí svou kamarádku pohledem, ale poté se jen pobaveně zasměje, nad tou její poznámkou.* /Alespoň trochu bych se mohla snažit být nenápadná./ *Každopádně je ráda za to, že to Roz vzala tak, jak to vzala. Přeci jen je to její bratr a mohla na to reagovat úplně jinak. Následně možná trošku přehnaně reaguje na to, že byl Andre zlitý na snowboardu. Ale Roz má pravdu, asi ji na něm fakt záleží, protože i při jejich druhém setkání ji tekly slzy, když to s ním před ní švihlo a ona ho poté probouzela.* Koktejl mi minule nabízela sestra, že bych takhle mohla začít s alkoholem. *Pobaveně se ušklíbne a lehce upije ze svého svařáku.* Roz, zvládneš to. Jsi silná a kdyžtak tu budeš mít nás. *Podívá se na ní, než ji chytí pevně za ruku a začne ji táhnout mezi stánky, dokud neuvidí stánek s hračkami, u kterého se zastaví. Ve stánku ji do očí bouchnou hned dva plyšoví medvídci, které koupí. Nedokáže odolat.* Nikdy není brzo. *Zazubí se a když se jí začne k obličeji přibližovat s plyšákem králíka, začne se smát.* Obrať směr, maminko.