Společenská místnost

Obrovská místnost, která je prvním místem, které uvidíte po vstupu do obrovské chaty. Vejde se sem spousta lidí, stejně jako se zde celkově zvládne i ubytovat. Najdete zde skvěle vybavený minibar, spoustu míst na sezení a i hry na zpříjemnění dlouhých zimních večerů.

*Je ráda, že setkání Selekce stíhá. Probudila se s nepříjemnou kocovinou, kterou zahnala až pořádná dávka kávy. Navíc musela včerejší filmový večer těžce vypotit, dala si cvičení na posilování i kardio, nakonec strávila i pár hodin na sjezdovce. Do pokoje se vrátila vyčerpaná v pět večer, aby jí vzápětí cvaklo, že má být za hodinu někde jinde. Rychlá sprcha a vyfénované vlasy, které stáhla do copu přes rameno. Popadla tmavé šortky a bílé tílko, přišlo jí, že s topením a tou spoustou otevřených krbů je v chatě neustále vedro. Pro jistotu přes sebe ale ještě hodila béžový kardigan, kdyby jí přeci jen bylo později chladno. Ještě tenisky a už mohla zamířit do společenské místnosti. Doufala, že nebude jediná, kdo se oblékl takhle neformálně, ale přece tam budou jen účastnice. Navíc už bylo pozdě se převlékat, dorazila akorát načas. Někdo jim tu nachystal občerstvení, za což byla jen ráda, ze začátku měla žaludek trochu na vodě, díky čemuž toho dnes moc nesnědla. I proto možná dnes raději ani nenavštíví dobře zařízený minibar.* /Čím ses zkazil, tím se naprav? Ne, děkuju./ *Včerejšek měl však i své pro, díky Kel se kupodivu vážně cítila líp. Neznala Xaviera a on neznal ji, zda se k sobě hodí, se uvidí. Lhát mu nehodlá, dostat se k ní blíž prostě trvalo, ale kdo ví, zda on vůbec stál o lásku. Aspoň že dnes se tím nemusela zabývat. Praštila sebou na pohodlnou pohovku a vzala si jednohubku. Byla zvědavá, jak to dnes bude probíhat, doufala, že když se zatím Selekce nikam moc neposunula, nebude tu panovat taková rivalita.*

*Dnes se koná akce, na kterou se opravdu těší. Vždycky byla dost společenskou osobou, tudíž šance, že si může popovídat s ostatními účastnicemi o čemkoliv, se jí dost zamlouvá, zvlášť když dnes má speciální náladu na to, si s někým povídat. Před akcí se obleče do červeného pleteného svetru, který naprosto miluje, ať už kvůli tomu, že jí ho kdysi upletla mamka, tak i kvůli tomu, jak je pohodlný a měkkoučký. Zde ho nosí téměř pořád, protože jinde ho nevynosí tolik, jako tady. Je štěstí, že jí svetr stále je. Poté si oblékne obyčejné černé legíny, černé teplé ponožky z kterých ji kouká bílý kožíšek a černé obyčejné papuče, aby nešla do společenské jen v ponožkách. Na krk si připne decentní zlatý náhrdelník se sněhovou vločkou ozdobenou krystalky, načež si vlasy sepne do vysokého ledabylého drdolu, který vypadá neupraveně díky pramínkům, které se z drdolu uvolní. Možná se zdá, že je příliš nabalená, jenže i když je v chatě stále teplo, i tak někdy má tělo poseté husí kůží, proto se raději oblékne, než aby se před ostatními chvěla. Jakmile je konečně hotová, téměř vběhne do společenské místnosti, protože přijde o pár minutek později.* /Dobrý, stále tu nejsou všechny./ *Na přítomné dívky se usměje a je ráda, že není sama, která je oblečená tak, aby se cítila pouze pohodlně. Rozhlédne se po volných místech a nakonec zamíří k jedné dívce, u které si je stoprocentně jistá jménem. Stále se jí jména pletou, ale některé tváře a jména si zapamatovat naštěstí stihla. Ze stolu ještě popadne čokoládový bonbón, který si strčí do úst, div nepřimhouří oči nad tou dobrotou.* Ahoj, nebude ti vadit, když si k tobě přisednu? *Věnuje dívce úsměv, načež si vedle ní opatrně sedne, kdyby přece jen chtěla být sama.* Chris, že? *Zazubí se na ní, sundá si papuče a posadí se do tureckého sedu, mezitímco se modlí, aby si to jméno nakonec nespletla.*

*Ne, že by neuměla být společenská, ale na takových akcích se většinou držela v rohu do doby, než v sobě měla dost alkoholu, aby jí přestalo vadit, když na ni někdo civěl. Bylo t ozvláštní, dokázala si stoupnout před plnou posluchárnu a sebevědomě všem představit svůj referát či projekt, dokázala protivníka rozdrtit v diskusní skupině, ale když došlo na běžné sociální interakce, preferovala se zašít někde v rožku a spíše pozorovat. Často se tak stejně dozvěděla více, než kdyby byla tím největším extrovertem uprostřed skupiny. Pomalu se zde slézají všechny, ale některé dívky si drží dost jasný odstup.* /Tak přeci jen ta rivalita půjde cítit./ *Nebylo jí z toho úplně nejlépe. Vážně doufala, že se k nim nedonesly žádné drby o tom, že by ji někdo měl za favoritku. Vážně toho měla plné zuby, nemusela k tomu snášet i nepřátelské pohledy. Když si všimne kávovaru, má rozhodnuto o pití a brzy už sedí na gauči a cpe se jednohubkami. Trochu ji proto překvapí dívka, která si k ní sedne s bezprostřední sebejistotou. Hned je jí tím sympatická. Trochu méně tím, jak je navlečená. Copak neumírá vedrem? Jí samotné přišlo, že díky krbu je to tu trochu jako v sauně. Jen příjemnější, ale v tom svetru, navzdory tomu, jak pohodlně vypadal, by se asi upekla. Sama skopla boty na zem a holé nohy si složila bokem. Kdyby jí začalo být chladno, vždycky přes sebe může hodit deku.* Vůbec ne. *Ujistí ji mile a přikývne.* Jo. *Uleví se jí, že použila přezdívku a ne její příšerně dlouhé jméno.* A ty jsi Honey, že ano? *Zkusí to. Pořád má problém si některé dívky zapamatovat a s Honey ještě neměla tu čest hovořit.*Ráda tě poznávám. *A myslela to upřímně. Kromě Kel si tady s nikým nevypěstovala zrovna pevná pouta, bavit se tudíž s někým milým a sympatickým vážně ocenila. Odpila z ještě horké černé kávy a spokojeně přimhouřila oči.* Co myslíš, předpokládá se, že se to tu zvrhne v nějaký monstrózní večírek, anebo máme drbat o oblečení, Selekci a princi, ne nutně v tomhle pořadí? *Nadhodí, aby řeč nestála. Samotné se jí nelíbí ani jedna možnost.*

*Je to teprve druhý den, co od akce v paláci, kdy ji docela dost postřelili, chodí bez berlí. Proto i možná zvolila jednoduché pantofle a hnědé šaty, přes které si hodila kardigan. Je jí i přes všechno teplo v krbu zima. Po jejím boku do společenského salónku kráčí i velký pes, spíš něco možná jako malý poník. CHodí pomalu, trochu váhavě, jako by si nebyla jistá, kdy najednou kece o zem. Je to pro ni divné, byla zvyklá používat podpatky skoro každý den, bojovat... No, teď se to bude muset zase učit všechno hezky od začátku. Když vejde do salonku, už si tam dívek všimne, možná i později než její pejsek, protože ten se rozběhne a vyskočí na Chris, jako by to byla jeho další oblíbená hračka.* Piškote! *Vykřikne, když si všimne psova počínání, a pa se za ním začne rychle v rámci svých možností šourat.* Fuj! Nech toho! *Začne psa od dívky tahat zpátky a pak, když se tedy nechá odtáhnout, si sedne kousek od dívek, ale ne nijak moc, jenom aby měla vlastní prostor.* Promiň, Piškot je dost sociální zvíře.

*Moc ráda váže další a další přátelské vztahy, je pro ní uklidňující, když si může s někým povídat. Zvlášť od té doby, co jí opustila její mamka. S tou si povídala neustále a po jejím odchodu přestala samotu zvládat. Dokáže být sama teprve tehdy, kdy se potřebuje z něčeho vybrečet. Nerada totiž šíří kolem sebe negativní energii, spíše raději vystupuje jako pozitivní sluníčko, které s ochotou pomůže ostatním, když je potřeba. A kvůli tomu, jak ráda se baví s lidmi, miluje akce. Tedy, možná plesy má méně ráda. Posledně když byla na plese v paláci, sice se s úsměvem kochala krásnou atmosférou plesu, toho jak ostatní tančí, užívají si a tak podobně, ale vždy ji štvalo, že nikdy neměla talent pro tanec. Když ji princ Xavier překvapil tím, že si jejich tanec nerozmyslel, přestože dávala jasně najevo jak moc mizernou je tanečnicí, mu několikrát málem pošlapala nohy. Vždy, když se dotkla jeho nohy, rychle svou nohou udělala velký krok dozadu, aby mu kdyžtak neublížila. Ani raději nepřemýšlela nad tím, jaký na ní musel být pohled. Avšak dnešní akce ji lákala určitě nejvíce. Měla v hlavě představu té příjemné atmosféry, kdy se s ostatními účastnicemi sblíží, něco se o nich dozví a tak podobně. Sice když se opravdu objeví ve společenské místnosti, není tam tolik dívek, kolik čekala na to, že sama přišla o pár minutek později než měla, ale i tak si vyhlídne dívku, ke které se hned posadí s otázkou, zdali ji tu nevadí a rovnou se jí zeptá na jméno. Je ráda, že ji tedy nebude svou přítomností obtěžovat.* Ano, Honey. *Se zaculením, při kterém se jí v jejích nafouklých tvářích, které ji vzhledově možná trochu ubírají na věku, prohloubí ďolíčky a pokýve hlavou.* Také tě ráda poznávám. *Řekne upřímně. Ráda potká další dívku, která je s ní v této soutěži, jak se říká.* Mm, myslím, že máme drbat. A nejlépe o princi, nejspíše, když jsme tu jen my, účastnice. Ale upřímně, se mi to moc dělat nechce. Spíše bych raději blíže poznala vás.. O princi se můžeme bavit přeci jen kdykoliv a nemusí být na to vyhrazena akce.. Teď bych se spíše seznamovala. *Pokrčí s pousmáním rameny, doufá, že na to Chris nebude mít tolik odlišný názor.* Ale třeba to tak vidím jen já. *Zasměje se, nebylo by to poprvé, co by měla naprosto odlišný názor, jak ostatní.*

*Z účastnic zná zatím jen tři dívky, s jednou se potkala na akci, s druhou také a se třetí si zatím jen psala. Ale docela se těší, až pozná další. Nebo spíš je ji to nějak jedno. Ale je zvědavá, kolik holek ze Selekce je už do prince blázen a jestli je naopak blázen ona, že do něj blázen není. Byla ráda, že si na sebe nemusí brát šaty, proto má na sobě džíny a košili s větším výstřihem, tak jak je u ní zvykem a normální. Když dojde do místnosti, kde maj mít setkání, pohled ji padne na tu černou šmouhu, co má být nejspíš pes. Povytáhne obočí a pohledem sjede dívky.* /Ještě že jsem si nevrala já zvíře./ Koukám, že jste přítomnost prince nahradili psem. *Poví pobaveně a svalí se do jednoho křesla, přičemž se rozhlédne kolem sebe, protože má na něco chuť, nejradši nějaký alkohol, ale ten si může vzít mimo přítomnost ostatních dívek. Když uvidí Chris, pobaveně sena ni zazubí, ještě si vzpomíná na jejich konverzaci.* Z téhle akce bych nejraději udělala akci: "Jak ukradnout kočku princovi" *Pronese pobaveně.*

*Přestože se sama dnes nemalovala, Honey působila ještě mladším dojmem než ona. Upřímně si její věk nepamatovala, byla ráda, že znala jménem aspoň polovinu účastnit, jakékoliv informace navíc už byly prostě moc. Ohledně lidí měla špatnou paměť, to jí raději dejte nějakou pitomou legislativu a za hodinu vám ji klidně zarecituje zpaměti.* Spíš o čem bychom se bavily, vždyť ho každá sotva známe. *Nehledě na to, že nebyla zrovna pomlouvačný typ.* To jo, i když je to trochu zvláštní, přeci jen třeba za měsíc už tu některé z nás nebudou. *Což je trochu smutná představa. Doopravdy nečekala obří chlupatou kouli, která jí vyskočila do klína. Ztěžka hekla, protože pes nebyl zrovna pírko a navíc na ni vylil kafe, které držela v ruce. Díky bohu nebylo už tak horké, přesto si tlumeně zanadávala pod nos.* Klid, klid, hochu, notak, no fuj. *Zasmála, když jí olízl obličej.* D-dolů, prosím. *Dochází jí mezi smíchem dech, čumákem se jí totiž zavrtal mezi rameno a krk, a tam to celkem lechtalo. Zachrání ji až Piškotova očividná majitelka.* /Piškot? To není moc trefné./ *Rozhodně nebyl malý a světlý, i když rozkošný byl tak i tak.* To je v pohodě. *Ujistí dívku.* /Kayla? Ne, možná Calissa? Nebo jen Cali? To by mohlo být ono, jo./ *Konečně si vybaví její jméno. Shlédne na své špinavé tílko a povzdechne si.* Pardon, pokud někoho pohorším. *Zamumlá a sundá z ramen kardigan, přičemž mokré tílko přetáhne přes hlavu, nebude tady v něm přeci sedět. Rychle si zase navlékne onen suchý kus oblečení, nehodlá tu ani sedět jen v podprsence. Ale tentokrát vezme dolní lem a udělá si na břiše uzel tak, že vznikne jakýsi svetřík, co zakrývá vše potřebné. Byla by hloupost se teď letět převléct. Tílko však jde hodit alespoň na topení v rohu, než se vrátí za děvčaty. Mezitím do jejich skromného kroužku přisedla i Gretchen, kterou viděla upřímně ráda. Přišla jí svá a povídalo se s ní snadno.* No jo, nepřijde ti snad Piškot dostatečně okouzlující? *Pozvedne káravě obočí a podrbe psa za ušima cestou na gauč, kde se zase spokojeně usadí.* /Stejně, byl by princ zklamán, že první mě o tričko připravil pes?/ *Pobaveně se nad tou myšlenkou usměje.* Gretchen! Takhle vyzrazovat náš ďábelský plán. *Rádoby nespokojeně zamlaská a pokroutí hlavou.*

*Co se týče líčení, tak má dnes jen tmavě hnědým stínem udělané linky, přičemž své plné rty má zvýrazněné rtěnkou, která má růžovo hnědý odstín, tudíž není jinak moc výrazný. Většinou nenosí nijak výrazné líčení, jelikož nerada skrývá svůj obličej pod masku make upu. A to ani na akcích, vždy se snaží, aby její líčení bylo co nejméně výrazné, s čímž naštěstí její komorné nemají problém.* To je pravda. Je možné, že některá z nás už s ním měla první pořádnou schůzku, ale i tak.. *Jemně nad tím našpulí rty, jak se nad tím zamyslí. Právě, že i ona je ten typ člověka, který, opravdu nerad někoho promlouvá, v tomhle je hodně obezřetná. Sama z vlastní zkušenosti ví, jak je to nepříjemné. Slýchala na svou maličkost také pomluvy, když začala kdysi randit s jedním klukem. No, vznikla z toho katastrofa, když od ní nedostal to, co chtěl.* Takhle je to smutný, když se nad tím zamyslíš. Jsem hodně společenská, ale takhle abych se bála s někým spřátelit. Nerada se loučím. *Uzná s lehkým úsměvem, když se opře zády o opěradlo gauče. Ale kdo by se rád loučil, že? Možná, že když má k loučení takovou averzi, by tu ani neměla být. Sama by se normálně do Selekce nepřihlásila, ale udělala to kvůli své mamce, nebo spíše pro ní. Má pocit, že ji to dluží. Když se však před nimi mihne chlupáč s černou srstí, který skočí na Chris, tak ji zacukají koutky. Avšak jakmile ji i začne olizovat, tak se začne smát.* No vidíš, jak si tě tu někdo oblíbil. *Poví se smíchem, než se mile usměje na majitelku toho chlupáče. Ke zvířatům má dost blízko, přestože žádné nemá a nikdy neměla. Každopádně ji nevadila snad žádná zvířata. Dokonce ani pavouci, hadi, či podobné zvířata které se hodně lidem příčí, ji nevadí.* Mnohdy je pes mnohem lepší, než nějaký princ, ne? *Zazubí se a sama toho chlupáče pohladí, tedy Piškota. Jakmile si Chris odejde odložit tílko na topení, tak se nahne ke stolu a popadne další čokoládový bonbón.* Nebo taková čokoláda. Za tu bych zabíjela. *Zamumlá a slastně přivře oči. Vzhledem ke své kastě si mohla dovolit čokoládu jen výjimečně. A teď k ní má přístup neustále, ještě k nejlepší čokoládě v celé Illey. Akorát se musí hlídat, aby neodjížděla zpátky domů o třicet kilo těžší.* Chystáte se krást princovu kočku? Nemůžu se přidat? *Se smíchem se narovná a podívá se na všechny přítomné.*

Sedni, Piškote. *Nakáže svému miláčkovi, zatímco se kouká na dívku, která dostala zásah jejím psem.* /Sakra, taky bych se mohla konečně naučit, jak se tady kdo jmenuje. S moc lidmi se tu zatím neznám, tak bych si mohla začít dělat aspoň nějaké známé. Nikdo neříká, že máme mít kamarádi až do smrti. Ale ona je... C c c... Sakra, musím se to naučit. Neumím tu jméno ani jedné holky./ Ahoj. *Pozdraví i další dívky, které se tady objeví, a podívá se na dívky, jak si spolu navzájem klevetí. Ona moc není na nezávazné tlachání o ničem, za což možná může její výchova a to, že nikdy vlastně neměla pořádného kamaráda, tak se jen mírně usměje, když si jedna z nich pejska pohladí. Tiše zamlaská a nechá si tu příšeru, aby si vedle ní lehla, a položila jí hlavu do klína. Sehne se, aby mu dala pusu do kožichu na temeni hlavy, a jen poslouchá jejich debatu. Ani ji nepřekvapilo, že všechny chtějí spíš princova mazlíčka, sám se jí s tím svěřil, což bylo možná to nejtajnější, co jí řekl. Přemýšlí, kdy se odsud sama dostane. Nechce se jí vracet domů, ale nepočítá, že by se tu nějak dlouho ohřála.*

*Dorazí do salonku, kde mají mít nějaké setkal. Čekala teda větší účast, ale co už. Sama teď přemýšlí, proč si radši nešla zalyžovat, když už tu možnost má a proč přišla sem. Ale třeba to špatný nebude. Když uvidí Christophine, zazubí se na ni a usměje se i na Honey, kterou také zná.* Ten pes mi přijde jako velká, roztomilá příšerka. *Uchechtne se pobaveně a nakonec se na Chris nevinně zazubí.* Chris! *Oplatí ji to a pobaveně zavrtí hlavou.* Sama jsi chtěla někoho do trojce. Tak rovnou můžeme přibrat někoho do čtveřice. *Pokrčí rameny s úsměvem na rtech a otočí se k Honey.* Jasný, klidně se přidat můžeš. Už máme plán vymyšlený. Chris tě do něj zasvětí. *Pobaveně zamrká na Chris a nakonec poodejde k baru, kde si vezme skleničku, flašku whiskey a nalije do skleničky a zase se svalí na křeslo, přičemž alkohol pomalu upíjí. Nemusí alkohol pořád, ale když má chuť, tak si dá. A tu chuť zrovna má a namknec i kaše na to, že je mezi ostatními dívkami a že by se možná mohla chovat slušně.* O čem že se na tomhle setkání mamez bavit? Pomlouvat Xaviera nebo se poznávat? A upřímně... Čekám kdy sem naběhne buď princ nebo někdo z jeho rodiny. *Ušklíbne se a koukne se schválně na dveře.*

*Pokrčí rameny. Ona sama byla původně z první schůzky hodně nervózní, ale teď...? Díky Kel si uvědomila, že jsou na tom s Xavierem vlastně celkem podobně, ale ona do toho šla alespoň dobrovolně. I proto mu hodlala hned na začátek říct, že pokud hledá svou vysněnou partnerku a životní lásku, tak... je to s ní celkem na draka. Ráda by tu ale zůstala, má tady určitý prostor a odstup od svého života, navíc měla smysl pro zodpovědnost. I kdyby se do Xaviera nezamilovala, ale byla jeho nejlepší možnost, vzala by si ho. S tím rizikem do toho šla. Jen doufala, že k tomu nedojde, byla by ve svazku bez lásky asi nešťastná a vlivem toho nejspíš i on. Zasloužil si někoho milého a bezstarostného, kdo mu život udělá lehčím, ne těžším, třeba Honey, nebo i Cali vypadala mile.* Mám to podobně, ale zase jako jediné můžeme pochopit tu situaci, v které se nacházíme a v tom je určitý komfort, jestli chápeš. Možná máme být soupeřky, ale já to vidím spíš tak, že jsme všechny na jedné lodi. *Vysvětlí.* /A dost možná půjdeme ke dnu jako Titanic. Snad při tom ale bude hrát lepší hudba./ J-jo, t-to je fakt super. *Odloží prázdný hrnek, když pes seskočí.* Je vážně úžasný. *Usměje se a Cali. Měla slabost pro větší psy i kočky, dokonce i koně. Sice závodila na ušlechtilých lehkonohých plemenech, ale na vyjížďku často vytáhla rozložitého chladnokrevníka, měli totiž úžasně mírnou povahu.* To princi raději neříkej. *Zaškubou jí koutky a jde si sundat mokré tílko, které nahradí kardiganem. Lítostivě pohlédne na čokoládu, jenže už včera hřešila až až, musí si začít víc hlídat, co jí, v paláci to šlo fakt těžko.* Aaah, ale měl to být tajný plán, Gretch, nemůžeš to vybalit hned na prvního, koho potkáš. *Pokárá ji rádoby vážně.* Ale ...Byly by z nás super špionky, jako Charlieho andílci nebo tak. Jako takové sluníčko bys musela být Natalie, Gretch bude Alex, a já Dylan... no, alespoň teoreticky, nesedí to úplně přesně. *Ušklíbne se.* A Cali bude Charlie. /Moc se nebude ukazovat./ *Přijde jí, že Cali není moc ráda středem pozornosti, ale těžko se to odhadovalo.* Každopádně už máme vymyšlenou samotnou krádež, seznam nutných věcí, falešné identity, a kam utečeme. *Odfrkne si pobaveně. Nijak Gretchen nesoudí za alkohol, sama měla včera až moc.* To nevím, ale nemyslíš, že budou naopak rádi, že od nás mají na chvíli pokoj? Třeba je to smysl celé téhle akce, na chvíli nás někde zašít a užít si tak klidný večer. *Zaškubou jí koutky. Na místě Xaviera by to tak asi udělala, ale možná by ji nepřekvapilo, kdyby sem přišla Místy nebo Aideen.*

*Kdyby nebylo její mamky, asi by tu teď vůbec neseděla. Její mamka byla pro ni zároveň nejlepší kamarádkou, které říkala samozřejmě všechno, proto ji neušlo ani to, jak špatně dopadl její první vztah. Ona si z toho nic moc nedělala, snažila se i nic nebrat z těch pomluv které poté vznikly, ale její mamka byla dost romantická a milá duše, která chtěla pro svou dceru jen tu nejlepší a chtěla, aby si našla někoho milého, aby se při nejlepším zamilovala. I když tu teď nějakou dobu není, ona její přání uposlechla a tak se chopila šance dostat se do selekce, mezi ostatní dívky a mezi prince. I když s tím vůbec nepočítala, podařilo se jí do selekce dostat, přestože sama pořádně neví, co chce.* Vidím to stejně. Kdybych vás brala jako soupeřky, tolik bych si to neužila a necítila bych se úplně příjemně. *Hodně lidí Selekci označuje jako souboj o princovo srdce, či o korunu,slávu. Takové označení se jí příliš nelíbí, je jí mnohem bližší, kdyby někdo nazval celou tuhle věc jako "šanci na sbližování různých vztahů", ať už mezi kýmkoliv.* Neboj, neřeknu. Snad. Pokud se však s mojí ukecaností neprořeknu. *Zacukají ji koutky, když se Chris dostane z tílka, které je nyní od kávy. Díky bohu, že káva nebyla tak horká a nemusely z této akce běžet na ošetřovnu, kvůli popálenině. Když dojí bonbón, vychutnává si tu čokoládovou pachuť, co jí na jazyku zbyla. Nejraději by si dala další, ale ví, že by to byl poté další a další.. Co se týče čokolády, má někdy problém se ovládat, jako kdyby na ní byla závislá. Což možná je.* Jak tak nad tím přemýšlím, ve skupince by mi špionkou ani nevadilo být. *Zazubí se a věnuje Gretch úsměv, jakmile ji řekne, že se k nim může přidat. Nakonec je ráda, že tu jsou jen ony čtyři a hlavně, že se baví všechny mezi sebou. Koluje tu pak opravdu příjemná atmosféra. Všimne si, že si Gretch vezme k sobě alkohol, čemuž nevěnuje speciální pozornost. Sama sice nepije, jelikož ji alkohol příliš nechutná, ale ví, že každý má své preference, proto to naprosto respektuje.* Kam máte v plánu vlastně utéct? *Zeptá se pobaveně, načež se zvedne a přejde ke stroji, kde se dělá káva, ale i kakao, které si opravdu začne dělat do velkého hrnečku.* Obojí je možné, sama nevím, co pravděpodobnější. Ale myslím si, že si od nás určitě rád princ odpočine. *Zasměje se a jakmile se její kakao udělá, vezme si zase hrnek a s tím si sedne zpět na gauč.*Preferuje tu vlastně některá z nás prince před jeho zvířátkem?

*Tiše poslouchá konverzaci ostatních dívek, jako by byla jen němým divákem nějakého filmu nebo scény v knize, do které nemá důvod nějak zasahovat. Tiše je tak poslouchá a když i ji zmíní jako roli této krádeže, jen vykoulí oči a podívá se na ně, jako by celou předchozí debatu poslouchala jen na půl ucha.* Jasně, budu se na tom podílet a Piškot mezitím všechno zničí. *Řekne, když ji Charlie do plánu zapojí, a pohladí onoho pejska na hlavě. Nějak si s těmi dívkami nemá moc co říct, jsou na ni nějak moc hlasité, moc aktivní, ona je takový ten člověk, co by někde radši seděl... Ale ráda by zkusila i něco aktivního, třeba lyžovat. No, to by to nejdřív musela umět. Nakonec jemně zvedne svému pejskovi hlavu z klína a on jen seskočí z gauče, načež se podívá po dívkách a rozběhne se k Honey, které strčí čumák do hrnku. Nemá si brát tak široký. Očividně mu kakao chutná, protože chlemtá a cáká všude okolo, zatímco si dívka přejde k baru a nalije si sklenici vody. Na nic silnějšího nemá chuť, stejně nepije, a dát si něco teplého je zrovna věc, na kterou nemá chuť. Pak se dívá z okna, už nevnímajíc dívky okolo sebe, a sem tam si srkne ze sklenice.*

Nojo, pro příště si to budu pamatovat. Navíc pochybuju, že holky náš plán někomu vyzradí. *Uchechtne se a nevinně zamrká a prohrábne si vlasy, které ma volně rozpuštěné. Jak je má nad ramena, nijak ji nepřekážejí.* Však nám natočí vlastní film, my pak utečeme pryč a budeme spokojeně žít. *Uchechtne se a letmo se koukne na Cali. Přijde ji, jako by tu ani nebyla. Taková tichá myška. Odejde si pro alkohol a spokojeně si upíjí jednu skleničku.* Na nějaký ostrov, který budeme mít pro sebe. *Vysvětlí Honey část jejich útěku pryč.* Jo, hádám, že od nás bude chtít mít pokoj. Taky bych chtěla mít od nas pokoj na jeho místě. *Ušklíbne se a pobaveně se na Honey usměje.* Ja nevím. Přijde mi fajn, ale nejsem z něho odvařená. To i tady Chris bych řekla, že bude mít svatbu. *Nevinně na ni zamrká, spíše ji popichuje.*

*Na to musí souhlasně přikývnout. Kdyby měla na každou holku v Selekci pohlížet jako na hrozbu, nejspíše by jí úplně ruply nervy. Vytipovala si zde pár dívek, s kterými se jí dobře povídalo a neměla z nich pocit, že braly Selekci natolik vážně, aby s ní kvůli tomu nějak manipulovaly. Doufala jen, že se nemýlila.* /A v tomhle bych jako královna žila pořád./ *Celkem děsivá představa, ale kupodivu ji to neodrazovalo tolik, co kdysi. Mělo to přeci jen i své výhody.* Ahh, hlavně ne před princem, už teď je rozmrzelý, že se o Kace zajímáme až příliš. *Zacukají jí koutky. Únos Kace myslela jako vtip, co mezi sebou s Gretchen vymyslely, ale kdyby se to dostalo k princi, možná by to nebral tak bezstarostně. Je ráda, že se o kávu nepopařila, ale v mokrém tílku by se jí tu sedět nechtělo. Nakonec byla vážně ráda, že si vzala kardigan.* U Piškota bych tomu i věřila, ten zamete důkazy. *Usmívá se.* Tak vidíš, byly bychom hustéé *Protáhne pobaveně.* /Možná pokud by byl přeci jen maškarní, mohly bychom mít skupinový kostým./ *Ale asi by se jí nechtělo jít v paruce. Se svým zlozvykem, kdy si často s vlasy hrála, by si ji nejspíše několikrát za večer shodila.* Hmm, já jsem za Kostariku, ale musíme zmást pronásledovatele, nejdříve někam sem do Illey, tam zařídit další falešný pasy, pak je zmást a letět třeba do Evropy, a až pak do konečné destinace. Člověk musí zametat stopy. *Svěří se jim spiklenecky. CHvíli uvažuje, že si udělá další kávu, ale nechce v přítomnosti Piškota riskovat. Což udělá i dobře, protože ten se vrhne na kakao Honey, teď je vážně ráda, že sedí dál. Nechce už přijít o žádnou další část oblečení.* No vidíš, na film bych zapomněla, ten bude rovnou na Oscara. *Pokývne Gretch.* Já bych řekla, že určitě. *Zaškubou jí koutky.* /Musí nás mít plné zuby./ *Ale upřímně, ani ona o něm nepotřebovala přemýšlet každý den. Stačilo to každý druhý den, ne? Nějaký čas pro sebe byl potřeba.* Ale jistěže, ale to on nemusí vědět, ne? *Podotkne k princi. Podle toho, co si psali, tak mu stejně každá padala k nohám. Jistě mu tudíž nemusela honit ego tím, že by mu říkala něco, co už dávno věděl. Ušklíbne se nad slovy Gretchen.* Ještě ty začínej. Co my víme, koho hledá. Tady Honey je úplný andílek, zdá se, určitě by mu prospěla, zabaví ho a my šlohneme Kace. *Vymyslí hned plán, který nezahrnuje ji a Xaviera. Spolu. Protože ačkoliv se tomu nebránila tolik, co dřív, stále jí to nepřišlo jako zrovna dobrý nápad.*

Budeme doufat, že ne. Třeba se mi podaří pořádně držet jazyk za zuby. Rozhodně na to budu myslet. *Je upovídaná, ale zase ne tolik, aby si neuvědomovala, co říkat může a nemůže. Spíše si teď dělá ze sebe samotné legraci, protože se jí to hodí k tomu, jak příjemná atmosféra mezi dívkami panuje. I když Cali se jí zdála taková nesvá, nebo zkrátka příliš tichá, i když je pravda, že někdo takový je, pravý opak jí samotné.* Ale vážně se budu snažit ani neceknout, když jsem teď víceméně spolupachatelka. Čestný skautský. *Zvedne na důkaz svých slov dva prsty, jak se tyto sliby ukazují v některých pohádkách, na které občas ráda koukne.* A ve finále to bude tak, že nám Piškot zachrání krky. *Zasměje se, když se Cali zmíní o tom, že Piškot vše zničí a tím i zakryje všechny stopy a různé důkazy. Poté však začne od dívek zjišťovat, kam je plánovaný útěk.* Kostarika je nádherná! Ale čím více míst navštívíme, tím lépe. *Pronese se zaculením, než se zvedne z gauče a vydá se pro kakao, na které má tolik chuť. Jakmile má hrnek skoro plný, přidá si tam ještě trošku samotného mléka, než se s nápojem vydá zpátky na gauč, kde se opět pohodlně usadí. Jenže to už se dá opět do akce ten chlupáč, který ji zaboří čumák do jejího kakaa.* No tak, ne, ne! Huš! *Snaží se Piškota odehnat a když jeho čumák opustí její hrnek, je v něm kakaa maličko pouze na dně, protože ta větší část skončila hlavně na jejím svetru.* Paráda. *Vydechne se zacukaním koutků a vysvlékne si teď ona svůj červený pletený svetr, pod nímž na černý top na tenkých ramínkách, který odhaluje její dekolt, část zad a tak i celé ruce.* Budu muset být v tomhle, jelikož je ten svetr celkem nasáklý. *Omluvně se zasměje a dá si svůj svetr na topení vedle tílka Chris, než se zase usadí k dívkám.* A poté se půjdeme všechny skrytě podívat do kina na naše skvělé herecké výkony. *Zacukají ji koutky, než na jejich slova pokýve hlavou.*Ja bych se asi zcvokla, kdybych se měla zajímat o 35 můžu najednou.. *Pronese upřímně. Asi by si sbalila, nasedla na nejdřívější letadlo a frčela kamkoliv pryč. Je přátelská a společenská, ale tohle by bylo moc i na ní.* Ale ne, že mě pak tady necháte! *Zasměje se, když Chris zmíní to, že by ona měla zlákat prince.*

*Ví, že Austina napadl medvěd, ale podle zpráv v rodinném chatu odhaduje, že bude v pořádku. Měla docela chuť za ním zajít, ale.. pořád si u něj není jistá. Ani neví jak se k němu má chovat. Jako k bratrovi? Když se zamyslí nad svými bratry vybaví se jí ti kluci z rodiny, která ji vychovala. Neodkáže ani krále s královnou brát přímo jako rodiče a připadá si mezi nimi zvláštně. Připadá si zvláštně tady mezi lidmi celkově. Byla zvyklá být neviditelná a dělat jakože neexistuje a teď? Všichni ví kdo je, otáčí se za ní a špitají si. Neberou ji jako obyčejnou služebnou, kterou mohou přemýšlet, ale naopak se s ní třeba chtějí i seznámit. Když se bavili s Lucienem bylo to lepší, tolik na to nemyslela a on se k ní pořád choval stejně. Jenže oni se pohádali a nemluví spolu už pár dní, což í užírá a několikrát mu chtěla napsat, ale vždycky se zarazila. Vždycky ji prvně kontaktoval on a ve vztahu chce přece kontrolu.. On se jí neozval a nemá tudíž chuť s ní mluvit, tak ho nechává být. Na sobě má Bílé džíny a šedou mikinu. Vlasy má jen v obyčejném culíku a vydá se do Společenské místnost, kde je v rohu i menší knihovnička, kde si chce vzít knihu na dnešní večer. Vytáhne Pýchu a Předsudek a rozhodne se tu ještě chvilku pobýt. Svalí se do křesla a začne číst.*

*Je akorát na cestě z kuchyně. Z legrace doopravdy udělal špagety, jak o tom předtím vtipkoval s Liv a přesvědčil se, že jí je personál doručí do komnaty. Neměl upřímně zrovna náladu na konverzaci se sestrou. Jejich poslední sice nedopadla zrovna katastrofálně, ale vždycky to bylo jako chodit po tenkém ledě a on si poslední dny užíval ten klid. Zapomněl, jaké to je, jen on a jeho myšlenky. Většinou mu stačily, byla tolik věcí, co dělat, zkoumat, nad čím přemýšlet. S Nyv to šlo všechno stranou. A zvláštní bylo, že mu stejně chyběla. A přesto se nedokázal sebrat a jít za ní, nějak na tuhle konfrontaci pořád nesebral dostatek sil. Stále se cítil tak nějak... ublíženě, přestože ten pocit přešel v jistou otupělost. Nelíbilo se mu, jak jejich vztah dopředu odepsala. Musel nad tím dost uvažovat a zvážit všechny pro a proti, aby našel nějaké uspokojivé rozhodnutí a zjistil, zda náhodou doopravdy neměla pravdu. Jde halou kolem společenské místnosti, kde ji náhodou zahlédne posadit se s knihou do křesla. Zaváhá, ale vydá se k ní. Na sobě má černé společenské kalhoty, rukávy tmavě modré košile stále vyhrnuté od toho, jak vařil.* Zase tahle kniha? *Zeptá se jí klidně a ruce si složí na hrudi, zády se opře o gauč. Je příjemné ji zase vidět naživo, přesto zadusí touhu se k ní natáhnout a dotknout se jí. Stále je vůči ní opatrný. Pustil si ji k sobě moc rychle a zjistil, jak těžce se mu to může vymstít.*

*Sedí sama v Společenské místnosti, která je jen lehce osvětlená a rozevře knihu, její oblíbenou, kterou čte už poněkolikáté. Jelikož je tohle místnost, kam může přijít každý, je přístupná všem, tak se nediví, že se otevřou dveře a někdo vejde dovnitř. Ani se nad tím nepozastaví a nezvedne hlavu, aby se podívala, kdo to je. Až když na ni promluv, zarazí se. Nečekala, že k ní sám dobrovolně přijde. Spíše by očekávala, že jednou po jídle se jí udělá mdlo a pobudí se v tmavé místnosti společně s ním, zamčená, díky Livii, která je oba dva uspala, aby si mohli takhle promluvit. * Jo.. Protože jsem ji četla už víckrát ani se nemusím pořádně soustředit. *A i kdyby vynechala pár řádků, když by se ztratila v myšlenkách, nevadilo by to. Vzala si ji schválně, protože ví, že moc neudrží pozornost. Lehce váhavě se na Luciena podívá a pořád mlčí. Vzpomene si okamžitě na ty fotky na Illeagramu, kde se provokovali. Takhle zpětně ví, že to byla chyba. Ale štvalo ji jaké to mezi nimi je a taky možná trochu žárlila? Přidal za en dvě fotky, kde se vystavoval a chtěla mu to prostě oplatit.* Promiň.. Je mi to všechno vážně líto. Neměla jsem náš vztah takhle odsoudit.. *Pořád neví jak by to mohlo fungovat i poté, co odjede, ale to teď řešit nechce. Nemusí se začít dohadovat ještě více, ne snad?*

*Upřímně ho nepřekvapí, co za knihu čte, ačkoliv ho to vnitřně trochu pobaví. Navíc se to zdá jako bezpečné téma, kterým načíst konverzaci. Stále neví, zda o ni stojí, ale unavuje ho kolem ní chodit po špičkách. A ona za ním nepřišla. Bylo to tedy na něm.* Chápu... *To on naproti tomu poslední dny zaměstnával myšlenky co nejvíce. Občas měl sice problémy se soustředit, ale pomáhalo mu to. Nečekal, že zabrousí hned k jejich minulé hádce, ale možná ji to užíralo podobně jako jeho. Nic neřekl, jen na ni zamyšleně hleděl, než si povzdechl a unaveně si promnul obličej.* Ne, tos neměla. *Kde má sakra začít? Měl v hlavě tolik věcí, co by jí chtěl říct. I proto se jí vyhýbal, občas prostě potřeboval čas, než mu v tom chaosu vše zapadlo na správné místo.* Nevěříš mi, fajn, to dokážu pochopit. *Pokývne si spíše sám pro sebe.* Ještě mě ani tolik neznáš. Nečekal jsem, že si budeš sice myslet, že to nikam nesměřuje, ale chápu, proč jsi nepřemýšlela nikam dál. *Semkne rty.* Ale já takhle fungovat nemůžu. *Zhodnotí to a potřese hlavou. Jeho mysl byla vždycky o několik kroků napřed, a přestože se tentokrát snažil dát věcem volný průběh, tak nemohl zastavit veškeré představy a úvahy, i když se týkaly věcí dalekých.*

*Svoje myšlenky na uzdě udržet nedokáže, takže se rozhodne zaměstnat se četbou knihy, kterou už četla, aby právě nevadilo, kdyby přeskočila nechtěně pár řádků a nemusela by nad tím moc přemýšlet. Její myšlenky totiž plné zaujímá Lucien, u kterého neví co dělat. Ráda by to mezi nimi nějak urovnala, ale jelikož on má rád hlavní slovo a nějak mít pod kontrolou i ten vztah, nechává to na něm.* Jo já vím a moc se ti omlouvám. Už to nebudu brát jen tak. *Slíbí mu. Slíbila by mu asi všechno, kdyby to znamenalo, že to mezi nimi bude tak jako předtím.* Věřím ti. *Jinak by mu nedovolila s ní dělat to, co s ní dělal.* Jen jsem prostě nevěděla jak by to mohlo fungovat na dálku. *Na odjezd do Belgie se pořád necítí, když tam bude sám, možná si najde i jinou, ona není zas tak dobrá, aby si ho takhle udržel.. Nebo asi to aspoň myslí.* Byla to prostě blbost a je mi líto, jak jsem to brala, vážně se moc omlouvám. Teď už to tak neberu a ani brát nebudu. Nemůžeme se prostě vrátit k tomu jak to bylo a nechat to zatím být? Do doby, než bys muset odjet zpět zbývá ještě dost času, nejméně tak dva měsíce. *Selekce většinou trvá skoro čtyři a on je tu zhruba měsíc a čtrnáct dní.* Můžeme to vyřešit později, uvidíme jak to mezi námi bude a tak.. *Můžou se spolu přestat bavit, jeden může na toho druhého změnit názor. Je to dlouhá doba.*

/Ale tak to já vůbec nemyslím./ *Asi to vzal ze špatného konce. Nyv se chovala, jako by se s ní chtěl rozejít. Promne si kořen nosu a na vteřinu zavře oči, zatímco jí naslouchá.* Ne. *Zavrtí hlavou nakonec a podívá se na ni.* /Vždyť to chápeš úplně špatně./ To by nešlo. *Místo toho, aby ale odešel, k ní přejde a zapře se dlaněmi o opěradla křesla, přičemž se k ní nakloní. Dívá se jí do tváře zamyšleně, ale s intenzitou, která dává najevo, jak vážně myslí následující slova.* Nechci žádné možné. Nechával jsem tomu volný průběh a takhle to dopadlo. Takže to bude jinak. Chci tě. Ne jen do postele, to bych k tobě nešel na tom plese, to bych se s námi tajil. *Zavrtí lehce hlavou.* A pokud tě musím vyhrát, abys v nás začala věřit, tak dobrá. Chci tvou pozornost. Chci naše nenucené rozhovory. Chci tě poznat, vědět, co tě dělá šťastnou, co máš ráda. Chci být v tvých myšlenkách, v tvé duši, a v neposledním řadě v tvém srdci, tak hluboko pod kůží, abys nakonec volba toho, zda to mezi námi může fungovat i po Selekci, nebyla vůbec otázkou. Protože najít způsob, jak to půjde, bude samozřejmost. *Vysvětlí jí klidně, položí jí ukazováček na rty, kdyby náhodou chtěla něco říct, protože on ještě neskončil.* A jistě, možná se mi to nepovede. Možná oba budeme chtít jít jinou cestou. Ale zatím to tak nevidím, takže se nebudu chovat jinak, než jak jsem předtím řekl. Stačí to jako upřesnění toho, jak to mezi námi vidím, anebo ne? *Lehce se zamračí. U ní v komnatě se ho na tohle ptala a on jí v tu chvíli nedokázal dát odpověď, protože byl rozčilený a zklamaný a měl pocit, že rozhodla za ně za oba, aniž by se pořádně snažila najít jinou variantu. On to však vzdát nehodlal. Nešel do věcí jen napůl. Pokud to měl být on, kdo najde způsob, jak tohle bude fungovat i později, udělá to. Může v Belgii studovat, lidé neustále odjíždí za studiem do zahraničí. Může zůstat v Illei a budou se navštěvovat, seč to půjde, každý svátek, každou volnou chvíli. Vysoké postavení mělo i své výhody. Oddálil prst od jejích rtů, ale rukou neuhnul, místo toho jí klouby něžně přejel po tváři. Jako vždy bylo těžké přestat se jí dotýkat, jakmile to jednou udělal.*

*Je jí vážně líto jak to brala, nyla to hloupost. Než si tvořila závěry měla počkat a zjistit, jak to vidí on. On to očividně totiž bere dost vážně, což ji překvapuje. Vždyť by si mohl najít i lepší holku než je ona. Ona je v podstatě obyčejná, Lucien ne a jde po něm docela dost holek by řekla. Všimla si jejich pohledů třeba právě na plese. Ráda by to vrátila k tomu jak to mezi nimi bylo prvně, před touhle hádkou, proto to navrhne, ale když odmítne, sklopí hlavu a lehce přikývne. Prvně tu bere jakože je konec, ale když přejde k ní, zase k němu zvedne pohlede, dost zmateně. Poslouchá ho pozorně a to, co jí řekne jí samozřejmě potěší. Kterou holku, by tohle nepotěšilo? Už mu na to chce něco říct, ale když jí dá ukazováček před rty, poslušně je zase zavře a nechá ho mluvit. Usměje se a přikývne.* Stačí to. /Přímo dokonale./ *Ujistí ho. Možná je to tím, že spolu déle nebyli a teď je u ní po několika dnech takhle blízko, ale rozbuší se jí díky němu srdce tak jako nikdy předtím. Nakonec se zvedne, jen tak ho chytne za ruku a dovede ke gauči, kde si vedle něj sedne. Doufá, že mu to nebude nijak vadit.* Takže chceš naše nerušené rozhovory.. Slyšela jsem, že se tvé sestře podařilo zlomit svému manželovi ruku při bruslení. Takže pokud si spolu někdy půjdeme zalyžovat mám čekat aspoň zvrtnutý kotník? Pokud to bude u mě hádám, že by ti nevadilo, že bych musela být déle v posteli a odpočívat. A u tebe by ti zase nevadilo, že bych tě sama opečovávala.. *Rozhodne se ho trochu popíchnout.*

*Absolutně naplánoval si v Illei s kýmkoliv začít. A když už, tak to viděl na krátký románek. Nyv mu ale zkřížila plány. Neměla ponětí, jak moc mu zamíchala prioritami a on jí to nejspíše sám od sebe jen tak nepoví, ale bylo tomu tak. Nemohl to brát nezávazně, něco takového si nezasloužila a on s ní až moc rád trávil čas na to, aby to na veřejnosti všechno tutlal a zametal pod koberec. Nemyslel si, že je to láska, aspoň zatím, ale měl ji rád. A nechtěl, aby to končilo jeho odjezdem zpět do Belgie, když jim to fungovalo. Upřímně se ho dotklo, když to tenkrát řekla, i proto se rozhodl, že pokud si její přízeň musí ještě získat, tak ať. Nebyl možná nejvíc okouzlující volba, a že si teď Nyv mohla vybírat, o tom nebylo pochyb, ale myslel to s ní upřímně a na tom přeci muselo taky záležet. Spokojeně pokývne hlavou, když mu potvrdí, že to stačí. Překvapeně zamrká, když se zvedá, ale uhne jí, jenže ona ho vezme za ruku a odvede ho na gauč, přičemž se posadí vedle něj.* /Vážně?/ *Tohle by rozhodně nešlo. Raději ji vezme v pase a bez větší námahy si ji zvedne do klína. Obejme ji a přivine si ji k sobě, hlavu si pokojně opře o její rameno a zhluboka se nadechne její vůně.* /Lepší./ To by mi tedy nevadilo... i když s tím odpočinkem si nejsem jistý. *Pobaveně zvedne koutky úst.* Nejsem takový nešika, za jakého mě máš. Například exceluju v boxu. Ale když jsi na to zavedla řeč, jak přesně bys mě opečovávala? *Vzhlédne k ní s úsměvem.* Sehnala by sis i uniformu sestřičky. *Vrátí jí ono popíchnutí. Nebyl z těch, kteří by po urovnání rozepře lpěli na starých křivdách. To mu přišlo zbytečné a únavné, a tak jednoduše naváže tam, kde skončili, než se pohádali. Jako by se nic nestalo.* /I když.../