Společenská místnost

Dobře, promiň. Příště se vážně ozvu. Vím, že bys mě do háje neposlala. *Zamumlá, jakmile mu řekne, že ji měl napsat. Jenže i když Pers říká, jak jí neotravuje, tak ji nechce úplně zasahovat do jejího volného času, přestože by byl vážně nejraději jen s ní, protože zde by jinačí společnost úplně nesnesl. Párkrát si nadhrne tričko, jelikož je mu strašné vedro a následně i osloví Pers myškou, protože ta přezdívka se mu k ní strašně hodí.* Takže, když ses nudila.. Tak bychom mohli jít třeba zase někdy bruslit. Nebo bych tě mohl zkusit učit na snowboardu. Pokud bys chtěla. *Šeptne tiše svou nabídku, než se v křesle zase narovná a přestane chvíli věnovat pozornost Pers, aby reagoval i na děj okolo něho a aby si ho někdo nevšiml.* Je to.. Jakž takž v pořádku.. Nic strašnýho, s čímž by sis měla dělat starosti. *Pozvedne na ní koutek, když se na ní krátce podívá. Jen mu přišla další práce z Rakouska, společně s výhružným dopisem od otce. S tím, že ho svrhne z trůnu, si musí vážně pohnout. Pak se však začne hrát ta příšerná hra, flaška. Ví, že přitom může být sranda, ale jemu postačí to celé sledovat, proto hluboce doufá, že jemu se celá ta hra vyhne a že bude moct být jen tichým divákem. Jakmile padne flaška na Pers, tak se o krapet více napne nad tím, co si vybere a poté, co za úkol dostane. Díky bohu, že tu flašku zatočila královna, u které si je jistý tím, že by nedala nic tak zlého. A opravdu tomu tak naštěstí bylo. Dokonce, když je Pers u diplomatů, tak si dá ruku před rty, aby nebylo vidět, jak mu cukají. Věnuje ji lehký pobavený úsměv, když se posadí a zase se ponoří do svých myšlenek, než opět nezaslechne Pers jméno, na kterou padla další flaška. Tentokrát si vybrala pravdu. Tiše vydechne a když zaslechne, co má říct, tak jemně vykulí oči a i on sám se na ní podívá, zvědavě. Zabořuje do ní svůj modrý chladný pohled, dokud neřekne jeho jméno, což ho překvapí. Čekal, že řekne jméno prince Xaviera, aby nepůsobila nějak podezřeně, avšak vůbec nečekal, že řekne jeho. Posune se na gauči a když si uvědomí, že ji věnuje možná delší pohled, než by měl, tak se podívá před sebe a zase si párkrát odhrne tričko, protože bůhví proč, kvůli té představě jeho s Pers se mu zdá, že je v místnosti ještě větší horko, než je doopravdy.* Jsem překvapen. Ale.. Mile. *Šeptne k ní a jeho hlas se v tento okamžik zdá chraplavější, než je ve skutečnosti. Rozhlédne se, zdali někdo tomu, co Pers řekla, věnuje pozornost. Samozřejmě, že mu věnuje pohled princ Xavier, kterému pohled odhodlaně oplatí. Chce ho tím přesvědčit, že nic neskrývá. Je to lepší, než aby se začal před jeho pohledem schovávat. Na to, k čemu si ho vybere princezna Aideen, už ani moc nereaguje, spíše přemýšlí právě nad tím, co se dozvěděl od Pers. Vůbec to nebere tak, že by ho ohrozila. Spíše je překvapený. Jakmile na Persininém klíně dotančí jiná účastnice, dělá, že nevnímá její odchod. Teprve po patnácti minutách odejde i on, aby to nepůsobilo divně.*

*Ví, že lady Christophine hraje karty, takže se ji rozhodl pozvat do jednoho ze salonků, ke si zahrají.*/Jak moc je pravděpodobné, že i ukecám ke svlékacímu pokeru?/*Rozhodně se o to pokusí. I kdyby z ní dostal byť jen jeden kousek oblečení, třeba takovou mikinu a pak zůstala jen v černé krajkové podprsence.. I když se rozhodl to s ní brát pomaleji, tak nemůže zabránit těmhle myšlenkám. Aspoň se jich zbaví dříve, než přijde k jejímu pokoji a ona mu otevře. Dneska na sobě má obyčejné tmavě modré džíny a světle šedou mikinu. Vlasy má trochu rozcuchané, jako vždycky. Nikdy se nedokáže úplně zbavit tohohle rošťáckého vzhledu, i když se vlády snaží vážně dlouho učesat. */Holka, která na mě bude čekat u oltáře si bude asi myslet, že si bere nějakého strašáka do zelí.. /*Za něj by je ale asi dost dívek že Selekce označilo i bez rozcuchanych vlasů a přesto, že by byl v elegantním obleku. Snad aspoň lady Christophine se bude takhle líbit. Zaklepe na dveře jejího pokoje a s úsměvem čeká, než mu otevře. Na tuhle schůzku se dost těší. Možná o něco více než na všechny ostatní. Kdyby si ale o lady Persefoneie nemyslel to, co si myslí, tak by se asi těšil stejně. */Christophine mě aspoň nepodvádí a pak to netají.. A nebo to jen skrývá vážně dobře? /

*Dnešní den rozhodně nepatřil mezi nejlepší. Dle všeho se otci přitížilo, ale stále odmítá jít do nemocnice, pokud to nebude nezbytně nutné. Zkusila ze sebe část frustrace dostat na svahu, ale srazila se s nějakým bezohledným hlupákem na snowboardu, takže se jí teď na levém boku formovala stylová modřina. Některé dny se prostě nevyvedou už z principu, i možná proto se necítila tak nervózní, jak by před schůzkou s Xavierem od sebe očekávala. Pokud se jí nepovede něco zapálit, anebo ho znovu urazit, bude rande stejně nejspíše tím nejlepším počinem dnešního dne, aniž by se on musel nějak extrémně snažit. Vzala si na sebe černé džíny, tenisky a béžový svetr. Vlasy si spletla do jednoduchého copu a nalíčila se jen decentně. Přeci jen jdou hrát karty, snad Xavier nečeká, že se kvůli tomu obleče do večerní róby. Když zaslechne zaklepání, popadne dárek z postele, přestože ho schová za zády a otevře mu dveře. Lehce se pousměje, když spatří, že je t=ž oblečen neformálně, tudíž snad nehmátla vedle.* Ahoj. Zavři oči. *Pozdraví a následně mu dá příkaz, přestože ho zmírní nevinným pousmáním. Doufá, že už se na ni kvůli té hádce tolik nezlobí, přestože by to pochopila.* Prosím. *Dodá a nejistě si skousne ret. Nežádá tolik. A má trpělivost vyčkat, než to udělá, a i kdyby ne, co se dá dělat. Zpoza zad vytáhne drobného plyšáka a vyzve ho, ať oči otevře.* Jmenuje se Harry, jo, jako Harry Potter a nemáš právo to změnit. Je rád, když ho drbeš za ušima a je rozmazlený, takže s tebou bude chtít spát v posteli, snad nebude Kace žárlit. *Pronese nonšalantně a podá mu ho.* Psíka na klíček ani na baterky neměli. A tenhle má tvé oči. Zelené, nebo modré, člověk neví. *Což ji na něm občas fascinovalo, ale to nemusel vědět.* Opožděný šťastný Valentýn. *Nemá ten svátek ráda, ale ještě více nemá ráda dostávat dárky, které nemá jak oplatit. I když je to hloupost, cítí se prostě líp, když mu též něco dala, přestože je to úplná hloupost.*

*Na dnešní schůzku se upřímně těší. Lady Christophine je jedna z mála dívek, se kterými si vážně rozumí. Až na to, že se minulý týden trochu pohádali. Ale to si už snad vyjasnili a její dnešní schůzka bude probíhat hladce. *Ahoj. *Pozdraví jí s úsměvem, který se mu okamžitě objeví na tváři, když mu otevře dveře a on ji zase může vidět. Nadzvedne obočí.* Dobře. *Uchechtne se a udělá, co mu řekne.*Ale takhle je mnohem těžší ti polichotit. Jsme ti chtěl složit poklonu, jak krásně dnes vypadáš a přitom jsem si tě pořádně ani nestihl prohlédnout. Jsi mi to zkazila! *Snaží se říct vyčítavě, nicméně jeho úsměv dost prozrazuje, že se na ni nezlobí ani v nejmenším.* I když je to v podstatě jedno, ty vypadáš nádherně vždycky. *Řekne jí aspoň tohle a moc rád by na ni mrknul, aby ji způsobil začervenat se, protože tak vypadá ještě kouzelněji.*/Kouzelněji? Ty jsi v háji, Xaviere. / *Vyčte si hned v duchu, že použil tuhle volbu slov. Ať chtěl nebo nechtěl, ty holky se mu už dostaly pod kůži. Až když ho vyzve tak oči otevře a musí se uchechtnout jen, co vidí, co drží v ruce. Vážně doufal, že na tohle zapomene. Žádný dárek nepotřebuje, ani nechce. EJ ten typ člověka, který dárky raději dává, než dostává.* Dobře, budu Harryho opatrovat jako oko v hlavě a denně s ním spát v posteli. *Slíbí jí. A kupodivu? Asi to vážně udělá.* Ale abys za chvilku nežárlila ty. Tady na horách je zima a i když tu budeme už jen pár dní a byla ti zima, teď už bych nemohl Harryho opustit a jít tě zahřát. *Prostě ji musí popíchnout. * Většina lidí by moje oči označila za modré, ale jsou tam i odstíny zelené. To hlavně po dědovi. A děkuju moc. *Podá jí rámě.* Můžeme vyrazit?

*Upřímně si oddechne, když si všimne, že se Xavier usmívá. Na druhou stranu určitě uměl úsměvy předstírat stejně dobře jako ona. Ale i tak to musí být dobré znamení. Je ráda, když zavře oči. Protočí očima, když jí lichotí a nepodaří se jí zadržet pobavené odfrknutí.* Vypadám perfektně normálně. *Oponuje mu a doufá, že se nečervená. Sic necítí horko ve tvářích, nemá si to jak zkontrolovat. Raději vytáhne zpoza zad onoho plyšáka a vyzve ho, ať oči otevře, načež mu jeho dárek náležitě představí.* No to doufám, hýčkej ho, jednou ho budeš moct představovat jako jeden z nejhloupějších dárků, co jsi kdy dostal. *Zacukají jí koutky. Pokud ale chtěl něco jiného, měl si prostě říct. Tentokrát cítí, jak se jí tváře zahřály, ale snaží se zachovat důstojný a klidný výraz.* /Chceš hrát tuhle hru?/ *Vlastně to čekala a v duchu se na to připravovala. Neuměla flirtovat a věděla to o sobě. Bylo to o něco snazší, když si psali, ale jakmile před ní někdo stál a skládal jí lichotky či promlouval v dvojsmyslech, její odvaha ji často zradila. Nehledě na její tělo, vážně měla protivný zvyk se červenat.* /Dnes ne./ Je tu trochu chladno. Proč ale myslíš, že se nezvládnu zahřát sama? *Nadhodí s drobným pousmáním, schválně do svého tónu vloží trochu škádlivosti. Nedokáže však při takové dvojsmyslné narážce udržet oční kontakt.* Jsou... zajímavé. *Dostane ze sebe. Vlastně o tom vůbec neměla mluvit, takhle přiznala, že si ho prohlížela a to celkem důkladně.* /Jako by to nevěděl./ *Úlevně přikývne, když se zeptá, zda mohou jít a zavěsí se do jeho rámě. Musí se pousmát tomu gestu. Určitě by mohli jít i každý sám. Byla to prostá ukázka džentlemanství, anebo záminka k ní být blíž?* /A nepřikládáš tomu příliš velkou váhu?/ Jak se ti vůbec daří? Asi tu otázku slýcháš často, ale mě to vážně zajímá. *Nebaví se spolu přeci jen každý den a vlastně mu tenhle triviální dotaz nepoložila dlouho. Skoro vůbec nemá ponětí, co se v jeho životě děje.*

*Prakticky hned, co mu otevře dveře, pozdraví ho a on ji mu nakáže, aby zavřela oči. Předtím, než dodá "prosím" to udělá. Napůl čeká, že mu ještě jednu vlepí za ten polibek minulý týden, ale je rád, že se to nestane. * Vypadáš skvěle vždycky a ve všem. *Zazubí se na ni a nebýt těch zavřených očí, tak by na ni taky mrknul. Když oči otevře a zjistí, že mu koupila dárek, i když dost jasně řekl, že ho nechce, usměje se. Potěšilo ho to, třebaže by se vážně nezlobil, kdyby mu nepořídila nic. * Není to nejhloupější dárek, jaký jsem kdy dostal, to ani náhodou, Chris. Pokud chceš vědět, jaký byl asi kdy nejhloupější dárek, co jsem dostal, tak to byla vonná svíčka. Ty prostě nesnáším. *Uchechtne se. Navíc tahle i strašně smrděla. Dostal ji k Vánocům, není si jistý už od koho. Měla vonět jako perníčky a zapálili jí rovnou u stromku. Pak museli strašně dlouho větrat, než ten pach zmizel. Popíchne ji, že teď by už za ní nemohl přijít, kdyby jí byla zima a když mu odpoví tak jak mu odpoví, na chvilku na to nemá moc co říct, protože si právě teď představuje Chris v posteli jak se sama zahřívá..*To by ale určitě nebylo ono. *Řekne po chvilce.* /Pusť mě dovnitř a klidně ti ukážu jaký je to rozdíl../ Jen zajímavé? Žádné lichotky, že jsou jako rozbouřený oceán a tak? Jsi mě zklamala.. *Našpulí rty.* Já si pokaždé, co se podívám do tvých očí vzpomenu na čokoládu. Což je příhodné, když je Midston nejlepší ve výrobě čokolády v Illey, někdy si budeme muset zajit do cukrárny.. *Ani si pořádně neuvědomí, že ji právě pozval na druhou schůzku. Vlastně ani pořádně neví, co to plácá. Nabídne jí rámě a plyšáka, kterého mu dala si vezme do druhé ruky.* Úžasně, zvlášť ve tvé společnosti. *Usměje se na ni.* Akorát mě docela mrzí, že už budeme odjíždět zase pryč. Sice mi domov docela chybí, ale i tak.. Tady aspoň nebyly otravné porady a většina nerudných rádců zůstala doma. *Ti mu vážně nechyběli.* Co ty? Jak se máš? Těšíš se zpět a nebo by sis pobyt tady klidně prodloužila?

*Raději už na to nic neříká, stále si na ten příval lichotek nezvykla. Navíc to stejně určitě říká jen proto, aby se červenala. Když zhodnotí její dárek, zasměje se, nemůže jinak.* Takže žádné vonné svíčky, dobré vědět. *Sama si na nich nepotrpěla. Nevadily jí, ale vždycky jí stejně zůstaly stát někde na poličce, protože se nikdy nedostala k tomu je zapálit. To už preferovala třeba sůl do koupele nebo nějaký vonný olejíček, který mohl člověk opravdu využít. Vnitřně se připravila na jeho flirtování a na okamžik je hrdá, když mu svou poznámkou, přestože jen na chvíli, vezme vítr z plachet. Dokonce sebere odvahu vzhlédnout a napůl se usmát.* Hmm, já ti nevím, funguje to skvěle. *Prohodí bezstarostně.* /Jedna nula, vydrží to dlouho? Tak to pochybuju./ *Rozhodně ne, pokud se bude Xavier opravdu snažit ji vykolejit.* Pff, kdo jsem, poeta? Navíc se těžko můžu soustředit na přirovnání, když se na mě půlku času koukáš, jako bys... uh. /Mě chtěl svléknout./ *Jejich konverzace rozhodně nevede směrem, jakým plánovala, a tak větu raději ani nedořekne. Sama si neuvědomí, že ji v zásadě pozval na schůzku, bere to jen jako věc, kterou prohodil mezi řečí.* Pokud tam připravují i dobrou kávu, jsem pro. /Ale vážně odsud odjedu jako koule./ A neboj, pro tvé bezpečí jsem jednu zkonzumovala, než jsi přišel. *Ujistí ho. Přijme jeho rámě a při jeho slovech ho z výhodné vzdálenosti může dloubnout loktem do boku.* Já se ptala vážně. *Napomene ho.* Tak trochu dovolená? *Zeptá se zvědavě. Sama se pořád snaží dělat věci do školy, ale celkově má v Selekci volnější režim.* Mám hory ráda, ale už se vlastně těším zpátky do tepla. Poslední roky jsem žila v Itálii u pobřeží, zvykla jsem si na teplejší pobřeží. *Přizná se.* A mám se dobře... ačkoli. /Notak.../ Se ti chci ještě jednou omluvit. *Akorát stejně došli ke společenské místnosti.* Nachystal jsi všem holkám dárky, vzal si mě stranou, když se měla plnit hloupá sázka, když ses cítil rozladěně na té koulovačce, radši jsi odešel, než říct něco ošklivého, stejně jako jsi chtěl opustit tu konverzaci, když jsme se hádali a ačkoliv se tváříš jako egoista, myslíš na druhé... a já neměla právo nazývat tě sobcem, protože nejsi. *Dokázala naštvaná říct zlé věci, ale uměla uznat chybu, když ji udělala. Pořád si byla jistá, že její vztek byl opodstatněný. Kdyby nebyli v Selekci a nějaký kluk by ji jen tak políbil, taky by ji to štvalo, ať už by se jí líbil či nikoliv. Ale přehnala to. A svou omluvu nyní myslela upřímně.* Spíš já jsem sobec, když jsem se přihlásila do Selekce, ne kvůli koruně a ne kvůli princi, ale kvůli sobě. Ale důvody, proč teď zůstávám jsou jiné. Pořád mi moc nesejde na koruně, ale mám tu čas přemýšlet, a poznala jsem skvělé lidi. Mezi nimi jednoho kluka, možná ho znáš, rozcuchané hnědé vlasy, neustále flirtuje, jmenuje se Xavier a občas mám pocit, že mě z něj rozbolí hlava. Ale mám takový dojem, že by ho stálo za to poznat líp, protože je v něm víc, než se zdá. *Fajn, teď už je rudá až za ušima, takže ho ochotně pustí a zamíří do místnosti.* Vzal si karty? *Zeptá se zvědavě a ráda změní téma. Sama si s sebou žádné nebrala na hory, ale tady možná něco najdou, přeci jen je to společenský salon, mají zde i minibar a minule zahlédla nějaké deskovky.*

*Tohle rozhodně není nijak špatný dárek. Dost ho to potěšilo, i když mu vážně žádný dárek dávat nemusela. Obešel by se bez něj, ale je to od ní milé, to ano. Dokonce jí i řekne jednu příhodu, která se stala už před pár lety. Tedy mu bylo okolo osmnácti? Tipoval by, že nějak tak, ale těžko říct. To, že mu oplatí jeho poznámku mu teda moc nepomůže. Snaž se na ni netlačit, i když tím, co říká a že mu sama řekla, že jej má Harry zahřát si to nemohl odpustit. Ale když si ji představí samotnou v posteli, na chvilku prostě ztratí řeč.* To třeba ano, ale se mnou by to určitě bylo lepší. *Řekne pořád trochu mimo.* /Potřebuju na vzduch. Položil se do sněhu. Jít k jezeru a dlouho si tam zaplavat../ *Potřebuje udělat cokoliv,t o ho alespoň trochu zchladí.* Hmm.. jak se na tebe dívám? *Popíchne ji se zamyšleným pohledem na tváři. Je dost zvědavý, co mu řekne. Ví, jak se na ni dívá, samozřejmě, ale je zvědavý, jestli se to bude snažit nějak zakecat a nebo to vybalí rovnou. Upřímně neví, co čekat. Na jednu stranu přiznat, že se na ni dívá, jako kdyby ji chtěl vysvléknout není tak hrozné a ani nic, kvůli čemu by se měla tak moc červenat. Vždyť z ní to oblečení právě netrhá. To by si nechal do komnaty.* Znám jednu skvělou, kde dělají i výborné kafe, neboj. *Usměje se na ni. K tomu se pojí další vzpomínka z dětství. Vždycky chodil on, sestra a jejich rodiče do té cukrárny. V létě na zmrzlinový pohár, v zimě na horkou čokoládu. Pokaždé, když si udělali nějaký výlet ho zakončili tam. *To se mi ulevilo. Takže ten tým zdravotníků, kteří tam čekají mohu hádám nechat stáhnout, že? *Na její otázku odpoví zase menším popíchnutím, ale myslí to zároveň i vážně.*A já ti odpověděl zcela vážně. *I z jeho výrazu jde vyčíst, že í říká pravdu. Její společnost mu dost zlepšila, den, přestože nebyl zase tak špatný, jen měl trochu více práce, než obvykle tady, ale i tak* Dalo by se to tak říct. Je tu i uvolněnější režim celkově. Nedbá se tu tolik na etiketu.. A to se mi líbí. *Nemá moc v lásce tu upjatost u dvora, etiketu, klanění se.. Bohužel tohle nebude moct změnit ani až se stane králem. Na některé tradice se lpí až příliš. Bude rád, když projde aspoň to, co navrhla Persefoneia na jejich schůzce. *Jo, v Midstonu je dost teplo, teď tam stačí venku jen mikina, takže jsem taky spíše na teplo. *Pokud se mu něco na horách nelíbí, je to právě ta strašná kosa.* Děje se něco? *Zeptá se starostlivě, když vidí jak váhá s tou odpovědí.* Nemusíš se omlouvat Chris, vážně. *Taky se nechoval a ani nechová zrovna vhodně.* Nebudu ti lhát, Chris. Nejsi jediná dívka, která se sem přihlásila kvůli sobě a mě to trochu štve.. Musím si tu najít manželku a když k vám, těm, které se sem přihlásily jen tak, aniž by o mě stály a ještě přičtu ještě, které tu jsou výhradně kvůli koruně, pak ty, které se moc neprojevují, lidé je nemají rády a ani dobrými královnami by nebyly.. Nezbývá mi v podstatě žádná dívka. Nechci žádnou z vás do toho, aby si mě vzala nutit, ale musím si tu manželku najít. Nemůžu prostě rok počkat než sem přijede další skupinka dívek. A chci manželku, se kterou si budu aspoň trochu rozumět, vím že by z ní byla dobrá královna. lidé ji mají rádi a stejně tak má rodina, já ji mám rád.. A když se teď podívám na ty, které splňují tohle.. Jsi tu ty, Persefoneia, Honey.. *Pokrčí rameny.* Z toho Persefoneia si myslím, že mě podvádí, ale prosím.. nikomu to neříkej, jo? *Pořád čeká, že by se mu mohla přiznat a mohli to vyřešit v klidu. Nechce ji potrestat, kdyby unikly nějaké fotky například.* A když ty mě chtít nebudeš, zbývá mi jen poslední dívka. A přitom s tebou si rozumím nejvíce. Promiň, taky jsem neměl tak vyjet, neměl jsem tě políbit, když jsi to nechtěla a na té koulovačce to taky nebylo nejvhodnější. Jen, když tu mám několik holek a tebe mi pořád někdo předhazuje, trochu mě to štve.. Jako by to bylo jasný, já neměl už volnu a tak. Prostě tohle by mělo být hlavně mé rozhodnutí a té dívky, zda si mě vzít chce nebo ne a neměl by se do toho někdo cpát.. Už tak nás sleduje celý národ, nemyslíš, že to stačí? *Podívá se na ni. Doufá, že to aspoň trochu pochopila. Zároveň si všimne, že došli na místo, takže jí otevře dveře aby mohla vejít. Je tu nachystané i menší občerstvení a pití.* Chceš nějaké pití? Je tu vííno, ale kromě toho i jen džus a voda, kdyby ses nechtěla opíjet, chápu. *On sám si aspoň sklenku dvě dá.*

*Začíná to ztrácet, na chvíli si myslela, že to zvládne. Jen jedna poznámka. Ale vracelo se jí to. Nechtěla si představovat, jak by to vypadalo, kdyby s ní byl v posteli. Navzdory jejich škádlení vážně pochybuje, že by to skončilo u objímání. A představa něčeho víc je stejnou měrou vzrušující jako děsivá.* Co nezažiju, nemůžu posoudit. *Odpoví a je ráda, že se nezadrhla. Doufala, že to nevzal jako pobídku a alespoň trochu mu oplatila všechny ty rozpaky, do kterých ji dostával.* /No fajn./ Neslušně. *Odpoví mu vyhýbavě. Je si jistá, že ví moc dobře, o čem mluví.* V tom případě se to zdá jak bezpečné místo na schůzku. *Zacukají jí koutky.* Aaahh, no to teda nevím, jak už jsem říkala, probouzíš ve mně to nejhorší, možná bych raději počkala, kdybys náhodou neměl odejít po svých. *Utahuje si z něj, ačkoliv to nemyslí vážně. Hledá v jeho tváři stopu po lži, a když ji nenalezne, vlastně ji to trochu potěší, a tudíž se jen ostýchavě usměje.* /Nech toho./ *Okřikne své srdce, které při těch hloupých slovech začalo vyvádět husarské kousky.* Musí to být unavující. *Zapřemýšlí se.* Všechna ta pravidla, a žádné soukromí. *Všimla si ,že i ty drby se tu nešíří tolik jako v paláci, tudíž za to nejspíše mohl i personál. Člověk se tu cítil klidněji. Jejich bezstarostná konverzace se jí zamlouvá, ale upřímně má něco na srdci. A nejde jen o tu hádku. Umínila si, že k němu bude upřímná a bylo lepší, když to bude mít z krku co nejdříve. Ale když se vyjádří, trpělivě čeká na jeho odpověď, naslouchá mu. I pro ni je důležité vědět, jak na to všechno hledí on. A nerada by ho znovu naštvala, ale když přijde čas něco říct, hodlá to sdělit přímo.* Já tě chápu. Ale nemůžeš čekat, že do Selekce půjdou dívky hlavně kvůli tobě. Neznají tě. Můžou tě obdivovat, být zvědavé, ale nic to nemění na tom, že se jdou seznámit s úplně cizím člověkem, a až tady se ukáže, kdo jsi za všemi těmi médii. A přesto záleží na tom, na kolik jsi s námi upřímný, a kdy jsi zdvořilý, anebo se přetvařuješ. *Nemyslí to zle, i její vlídný tón napovídá, že se nesnaží obhajovat, jen mu to vysvětlit.* Já byla skeptická k tomu, že bych si s tebou mohla rozumět. Nezavrhovala jsem tu možnost, ale... *Pokrčí rameny.* A pak jsem tě poznala trochu líp. A ačkoli mě mrzí, že jsem sem šla ze sobeckých důvodů, nechtěj po mně, abych toho litovala. Nepřišla jsem kvůli koruně, ani kvůli vidině pohádkové love story. Ale zůstávám kvůli tobě. Tedy I kvůli tobě. Ne, že bys... že bychom... *Nestávalo se moc často ,že by ztrácela slova, ale na druhou stranu nebyla ani moc zvyklá s někým mluvit o svých pocitech. Překvapeně zavrtí hlavou.* Nikomu to neřeknu. *Slíbí upřímně.* /Vážně by Pers tolik riskovala?/ Já bych si tě vzala. *Vypálí bez přemýšlení.* Rozumím si s tebou a myslím, že jsi dobrý člověk. Neměla bych důvod ti to ztěžovat, když jsem se přihlásila, musela jsem s tímhle počítat. /I když jsem to nějakou chvíli zdárně ignorovala./ Ale mrzelo by mě to i za tebe. Podle mě si každý zaslouží štěstí, a se mnou... bys to měl složité. *Přizná. Už mu něco naznačila a moc se o tom nechce bavit. Nebylo pro ni snadné se někomu otevřít či mu věřit. Ani nevěděla, zda je schopná se zamilovat a on vyrůstal v milující rodině. Pokud touží po tom samém... jak by pak mohl být šťastný s ní? Jeho další slova ji alespoň donutí se upřímně usmát.* Jo, to teda stačí. Abys věděl, nejsi jediný, komu to pořád předhazují. Že bych ti měla dát šanci, a podobně. Přitom ani nevím, zda jsi vlastně tak dobrá partie. *Odlehčí to vtipem. DOufá, že se tak vymotají z téhle vážné konverzace.* Víno, prosím. *Vydechne vděčně. Potřebuje otupit mysl, jinak bude o tom všem pořád přemýšlet a jedna sklenka ji přeci nezabije. Podaří se jí mezi deskovkami najít i balíčky karet a jeden si vezme.* Takže... přemýšlela jsem o té sázce. Jenže je málo věci, o který se vsadit. *Peníze oba měli, věci si mohli pořídit.* Ale na něco jsem přeci jen přišla. Co se vsadit o čas. *Pousměje se tajemně a sedne si na pohovku.* Chci deset minut tvého času... na každé akci, kde oba dva budeme. *Vysvětlí mu.* /Tohohle budu litovat./ A oproti tomu... *Poposedne si nervózně.* Nabízím jednu noc. Ale nic víc. *Varuje ho.* Přijdu večer, odejdu ráno. *Vysvětlí. Mohli by jít do baru nebo koukat na film do kina. Ale tak nějak tuší, že by zůstali v jeho komnatě. A spát vedle něj... fajn, toho se trochu bála, a stejně tu sázku navrhla. Ráda riskovala. Ten adrenalin za to stál.*

/Nikdo neříká, že to zažít nemůžeš../*Tuhle poznámku si už ale vážně nechá pro sebe. Asi ji trápí docela dost a přece jí slíbil, že na to půjdou pomalu a poznají se, než ji bude líbat a on by ji tímhle už vážně dost očividně zval do své postele a mohla by to brát jinak než jen jako skádlení.* No.. na to se asi nedá nic říct. *Uchechtne se. Vážně slušně se na ni zrovna nedívá. I když občas ano. Sem tam se mu mihne ve tváři nějaký ten starostlivý výraz a nebo se mu v očích odráží upřímné pobavení.* Měl jsem si zjistit číslo na linku bezpečí, kde pomáhají týraným chlapům. Jedna dívka mě už uhodila, další se mnou na schůzce probírala smrt a kde by mě pohřbila a teď tebe se začínám bát.. *Trochu od ní poodstoupí, aby tomuhle dodal na důvěryhodnosti, ale samozřejmě se jí skutečně nebojí. Kafe říkala, že měla..* Jo, to je. Občas mám pocti, že i stěny mají uši. Protože to, co někteří lidé ví.. Připadá mi, že i kdejaký komorník o mě ví více, než já sám samotný. *Uchechtne se. Je to otravné, ale dovede si z toho dělat i legraci. Kdyby neuměl, už dávno by se z tohohle zbláznil.*Co jsem ale slyšel, na tebe moc věcí není. Naopak lidi říkají, že jsi moc milá. *Snad na ni neslyšel žádný drb, který by ji měl jakkoliv poškozovat. Její omluva není potřeba, už dávno se na ni nezlobí, ale když už to načnou, tak řekne i svůj úhel pohledu.* Já vím, že mě neznají, stejně tak neznám já vás a bylo by hloupé, kdyby sem jakákoliv dívka šla s tím, že mě bezhlavě miluje, když mě ani nezná. Ale jen by bylo fajn tu být aspoň proto, že by těm dívkám nevadilo, kdyby si mne měly vzít. Vím, že to zní hnusně.. Ale stačí jen ukázat prstem na kteroukoliv z vás a by si mě budete muset vzít. A vzhledem k tomu všemu na co se musím dívat, názor lidí, mé rodiny, rádců a i mých vlastní pocitů, pak už v tomhle není moc na výběr.. Když chci aspoň malou šanci na taky své štěstí. Ty jsi si přece jen mohla vybrat, jestli sem půjdeš a jestli nakonec dokážeš přijmout, že by ses stala mou manželkou. Já si nevybral, které dívky sem chci a nebo jestli chci vůbec Selekci. *Pokrčí rameny.* Co když se pak zamiluju do dívky, která o mě nebude stát? Co budu dělat, Chris? *Podívá se na ni a její odpověď ho vážně zajímá. Má si tu kvůli tmu držet raději nějakou holku, se kterou si nerozumí a která chce jen korunu, aby měl náhradu? I když by vážně stačilo, aby ukázal prstem a vzal si tu dívku, neudělal by to. Takový není. Nicméně oženit se vážně musí. Jde na něm vidět, že vážně neví jak z téhle situace ven. *Nenutím tě toho litovat. Jen mě to vážně trochu štve. *Přizná a prohrábne si vlasy, takže teď mu ještě více trčí do všech světových stran.* Díky.. Nevím to s jistotou.. Jen.. *Povzdechne si.* O ní a Hunteorvi kolují dost řeči a delší dobu. A pak ta akce minulý týden.. Není to kvůli tomu, že řekla, že by raději políbila jeho nebo o co vlastně šlo. Spíše o to, jak se na něj dívala a tak.. Nejsem slepý, tyhle věci poznám. *Pokrčí rameny.* Možná se přece jen pletu. Ať je to jak jeto, jednou pravda vypluje na povrch. V paláci se tajemství neudrží. *Všichni o všech ví vše. Nadzvedne obočí, když Chris vypálí, že by si jej vzala. Po tom všem, tohle od ní upřímně nečekal.* Nebudeme to teď řešit, ano? Uvidíme jak to dopadne do konce Selekce. Jsem si jen jistý, že ty jsi dívka, se kterou bych mohl být šťastný, ale zároveň tě do toho vzít si mě nutit nechci a vím, že ty bys to teď udělala jen kvůli tomu, že máš nejspíše špatné svědomí a tak.. Chci abys taky byla šťastná. *Nemyslí taky pořád jen na sebe.* Před chvilkou jsi vykřikla, že si mě klidně vezmeš a teď říkáš, že si si nejsi jistá, jestli jsem dobrá partie? *Taky ji popíchne a zazubí se a ni.* Skoro se mi ani nechce věřit, že to říkáš. *Zkonstatuje, nicméně skleničku vína a nalije jak jí tak i sobě a přiťukne si s ní. Když navrhne sázku, zvědavě ji poslouchá a protože zrovna pije víno, když zmíní jednu noc v jeho komnatě, zaskočí mu.* /Tahle holka bude moje smrt./ Dobře.. Tak či onak, i kdybych bych hru prohrál, tak bych vyhrál. *S ní tráví čas rád.*

/To tedy ne./ *Ne, že by sama nebyla vina tím, že se jí v očích občas objeví prostý zájem, nebo snad dokonce touha. Kdyby to nebylo tak očividné, lidi by si z ní kvůli tomu tolik neutahovali.* Eh? Kdybys mě naštval natolik, že bych tě zabila, neobtěžovala bych se tě pohřbít, takže tohle jako téma na rozhovor padá. *Podotkne pobaveně. S jeho pohledem na drby musí souhlasit. Je spokojená s tím, že na ni toho moc není. Vážně si zakládá na tom, aby z ní lidi viděli jen určitou stránku osobnosti.* To je dobře. *Zhodnotí to prostě s úsměvem. Pokud z ní chce něco vydolovat, musí se víc snažit, anebo prostě dávat pozor. Má pocit, že jí to kolem něj často ujede. Řekne něco osobního, anebo mluví od srdce, i když to neměla v plánu, anebo i to, jak s ním vtipkuje, ne s každým by to tak měla. Kolem něj je ale lehké se uvolnit. Přijde jí, že ho zná déle, než jak je tomu doopravdy.* Chápu. *Vyslechne si ho. Má pravdu. Sice to ani dívky z Selekce nemají snadné, a za tím si musí stát, ale ony alespoň měly na výběr svobodně. Ten jeho je dost omezen. Překvapeně zamrká, když se jí zeptá a zamyslí se. O lásce toho moc neví.* Řekneš jí to... a pak si ji získáš. Někdy se láska buduje roky. Sám si řekl, že všechny dívky s touhle možností musí počítat. Když někoho miluješ, nevyžaduješ to nazpět, jen se snažíš, aby byl i ten druhý šťastný. A myslím, že jsou horší osudy, než strávit život s někým, kdo si přeje moje štěstí. Láska nemusí být všechno, občas stačí i upřímné přátelství. *Ona by se přesto ráda zamilovala. Jakkoliv dětinské a nereálné se to zdálo. Pouze přikývne, jinak by se musela znovu omlouvat, už nemůže změnit své důvody k přihlášení a lhát mu nehodlá. Skousne si ret, není si jistá, co dělat, a tak mu prostě konejšivě stiskne předloktí. Zdá se, že mu na tom dost záleží. A nemůže se ubránit jisté matoucí žárlivosti nad tímhle faktem. Udiveně na něj pohlédne.* Nejen kvůli tomu. /Záleží mi na tobě./ *To mu ale říct nechce.* Máš pravdu, teď nemá cenu to řešit. *Přisvědčí raději, už tak v sobě má až moc zmatených emocí.* To víš, lámu ti srdce pořád dokola, kdo ví, jak spatně bys ještě snášel moje odmítnutí. *Oplatí mu škádlení a usadí se s kartami, které začne zkušeně míchat.* Jo, mně taky ne. *Zamumlá si pro sebe, ale ráda si víno přebere a ťukne si s ním. Odpije si a navrhne sázku. Škubnou jí koutky, když mu zaskočí, ale stále je trochu nervózní.* Fajn. *Ignoruje jeho kompliment.* Vybrala jsem variantu pokeru, kde máš větší šanci na výhru. *Vysvětlí mu s úsměvem. Sama neprohrála... už rok? Uměla skrývat emoce a měla jednoduše z pekla štěstí. Proto s ní nikdo z kamarádů už nechtěl hrát.* Každý si vezmeme pět karet. Budou tři kola, vždy můžeš odložit jakýkoliv počet karet a zase si dobrat do pěti. Na konci třetího kola karty vyložíme, kdo bude mít lepší kombinaci, vyhrává. První, kdo vyhraje třikrát, vyhrává celou hru. *Vysvětlí mu. Tady šlo mnohem více o náhodu, nešlo o to, kdo má lepší poker face a nehrálo se dost dlouho na to, aby třeba mohl počítat karty. Rozdá jim a vezme si své karty. Odehrát tři kola je rychlé, ale nechce se nudit.* Mám návrh. Nemáme moc času se na to opravdu poznat. Tak co si k tomu zahrát ještě jednu slovní hru? Můžeš se mě zeptat na cokoliv. Žádná tabu, a já odpovím pravdivě, přísahám. Ať by ses zeptal na můj největší strach, nejtrapnější zážitek, anebo milostnou minulost. *Odfrkne si.* ALe na cokoliv se zeptáš, tak pokud se to dá, musíš sám také odpovědět. *Navrhne. Kdyby se í třeba zeptal, proč si barví vlasy, nemusí na to odpovídat, protože si je nebarví. ALe když se jí zeptá na oblíbenou barvu, musí říct i svoji. Po třetím kole vyloží karty. Má pouze dvojici, lepší než nic, ale nejsilnější kombinace to v pokeru zrovna není. Náhoda tomu chtěla, že vyhrál on. Druhé kolo však míchá karty a rozdává on, aby to bylo fér.*

*Uchechtne se.* Tak díky no.. Ani pohřeb kvůli tomu mít nebudu. Chtěl bych spálit, to nedá tolik práce.. Jen vezmeš benzín a sirku zapálenou hodíš. *Když už by ho zabila, mohla by se aspoň trochu obtěžovat a zbavit se i jeho těla tak, jak si přeje.. Spálit ho, vzít jeho popel a rozsypat ho na moře při zapadajícím slunci. Následně si dát piknik. Takový hezký rodinný výlet, ne? Drbů se po paláci šíří dost a některé až závratnou rychlostí, ale na Christophine zatím nic špatného neslyšel. Naopak jen to, že je milá. Například u lady Ellerie se často zmiňuje, že je nafoukaná a stojí jen o korunu. Lady Persefoneia podle nich už spala s Hunterem.. Začnou se bavit o té hádce a jak to vidí v Selekci. Spíše ty dívky si podle něj měly promyslet, zda by jim tolik vadilo si ho vzít. Proto jak to minule podávala Chris se dost naštval. Ony měly možnost si vybrat, zda se chtějí přihlásit či nikoliv. On říkal, že Selekci nechce, ale je to budoucí král a tahle soutěž je tradice, neměl na výběr. I když má určitou moc, v mnoha věcech musí držet pusu a krok.* Jo.. to máš pravdu. *Přikývne. Neříká jí, že vyloženě o lásku ani nestojí. Spíše to přátelství. Chce nějakou dívku, která bude chytrá, milá a vtipná, aby se s ní dalo normálně konverzovat. Lásku ale ne. Když konejšivě stiskne předloktí, lehce se na ni pousměje, zcela upřímně. *Vážně ti nic nevyčítám, Chris. A naopak děkuju, že jsi mě vyslechla a tak. *Pohladí jí palcem po hřbetu její ruky.* Dobře.. prostě uvidíme. *Je rád, že už to dále neřeší a tímhle i pro něj tahle konverzace skončila a mohou se začít bavit, protože už dojdou na místo, kde mají schůzku a oba dva mají dokonce v ruce víno. On si ho plánoval dát, ale to, že ho chtěla i Chris ho dost překvapilo. *To je od tebe šlechetné. Ale nemusela jsi to dělat. Vyhraju, určitě. Zatím jsem za celý život pohrál jen párkrát. *Možná už teď blafuje, aby ji znervóznil? Působí přesvědčivě, ale to on umí, i když neříká úplnou pravdu. No to jak je dobrý a nebo špatný se ukáže za chvíli.* Dobře. *Přikývne si, když si vše vyslechne a pak si vezme svoje karty.*/Docela dobrý pro začátek../ Dobře, tak platí. *Zazubí se na ni.*/Milostná minulost? /* Proč pocítí osten žárlivosti? Sám není přece zlatíčko a jeho milostná minulost je teda rozhodně pestřejší. Rád by znal odpověď na to, jak to myslela, ale pak by jí musel vyprávět o sobě a to se mu nechce. Nechce ji od sebe odehnat, aby si začala myslet, že je jedna z mnoha. Po prvním kole vyhraje. Jak se zdá, štěstí je zatím na jeho straně.* Mám už i otázku.. *Řekne, mezitím, co míchá karty.* Kdo byl první, koho jsi políbila? A nemyslím polibek od rodičů na dobrou noc. *Určitě chápe jak to myslí. Takhle se dá asi nejjednodušeji zjistit, jak to má s tou milostnou minulostí. Pokud řekne jeho jméno, ais ho chtěla jen přimět žárlit a nemusí se dále strachovat. A pokud řekne jméno někoho cizího.. No.. Líbit se mu to nebude. Sakra už jen ta myšlenka, že by měla líbat někoho jinému je mu proti srsti, snad ještě více, než jak je to u Persefoneii. Rozdá karty a začne tak druhé kolo.*

Koukám, že jsi nad tím hodně přemýšlel, ale můžu se prosím tě zeptat, nosíš u sebe benzín běžně? *Pozvedne obočí. Protože kdyby ho měla zapálit, musí sehnat hodně benzínu a to už nějakou námahu stojí. A kdyby na něj byla vážně tak naštvaná, že by ho v afektu zavraždila, proč by jí mělo záležet na tom, co si přeje po smrti? Ne, že by zvládla kohokoliv zabít. Je ráda, že se shodli a tahle konverzace postupně odeznívá. Pořád pro ni není lehké se mu otevřít. Zkouší to. Po malých kouscích. Ale stále toho o ní tolik neví a to je jedině dobře. Pokývne a lehce se pousměje.* Jsem tu vždycky, kdyby sis chtěl popovídat. *Měla hodně, co říct, ale dokázala taky v klidu vyslechnout. Měla talent na to poznat, kdy na člověka už netlačit a nechat ho postupně sdělit to, co sám chce a na co se cítí. Naskočí jí husí kůže, když ji palcem pohladí po hřbetu ruky. Je to překvapivě něžné gesto.* /Uvidíme./ *Souhlasí v duchu. Nechce nad tím přemýšlet. Dá si víno, potřebuje se uklidnit, a pokud zůstane u jedné či dvou sklenek, tak se neopije. Krátce se zasměje jeho sebevědomí.* V klasické hře pokeru skoro nikdy neprohrávám. Zdá se, že by to mezi námi tedy bylo vyrovnané. Ale tahle hra je i rychlejší. *Tudíž nejen že srovná šance, ale taky se dřív dozví výsledek jejich sázky. První kolo prohraje, ale zatím si z toho nic nedělá. Zamyšleně se zamračí.* Hmm. První polibek jsem dostala ve čtrnácti a byl příšerný. *Odfrkne si pobaveně.* Jeden kluk ze třídy mě vytáhl na rande a já tehdy ještě nevěděla, zda se ode mě čeká pusa na rozloučenou.*Potřásla hlavou. Byla ještě v zásadě dítě.* A trvalo mi potom dva roky, abych to zkusila znovu. *Zaškubou jí koutky.* A to je tedy i druhá možnost, záleží, zda jsi myslel i polibek, co jsem iniciovala já. *Pokrčí rameny.* Vzali mě na univerzitu, byl to první večírek na kampuse, asi podruhé v životě jsem pila. A byl tam jeden kluk, upřímně musím trapně přiznat, že si nepamatuju jeho jméno. Celkově nic moc z toho večera. Ale ten polibek jo, chvíli předtím, než mě kamarádky odtáhly domů. Dala jsem mu pusu na tvář, a on se tvářil zklamaně, zda to je na rozloučenou vše a mému opilému já přišlo najednou jako skvělý nápad to zkusit. A kupodivu to bylo mnohem lepší než první polibek. Stejně, na tyhle začátky vlastně nevzpomínám zas tak ráda. *Ne, že by většina mladých lidí nedělala hlouposti. Vezme si od něj karty, které rozdá.* Co tvůj první polibek? *Přeci jen jí dluží odpověď. Tentokrát dá dohromady full house a vyhraje. Další kolo rozdává karty ona.* Hm, mám otázku. Tvoje nejmilejší dětská vzpomínka? *Nakloní hlavu zvědavě lehce na stranu a vymění si dvě karty.* Klidně začnu. Měla jsem noční můru, ale máma nesnášela, když jsem k nim kvůli tomu chodila, bylo mi asi pět? A tak jsem si šla do kuchyně pro něco na pití a potkala tátu. Když zjistil, co se stalo, bez řečí mě vzal do garáže, protože jsem odmítala jít zase spát. Pracoval tehdy na nějakém autu, vždycky ho to bavilo. A nechal mě tam sedět a podávat mu nářadí. Nakonec jsem tam usla na zadní sedačce. *Zaškubou jí koutky.* Mám pocit, že odtamtud se vzala moje láska k motorům. Nějak mě uklidňuje věci spravovat, a taky celkově vůně motorového oleje a kožených potahů, jakkoliv divně to zní. *Pokrčí rameny. Další kolo hry prohraje. Zdá se, že zatím se střídají, což není moc dobré, vyhrál by tak brzy on. Neví, zda je jí ta představa nepříjemná anebo ne.*

No, benzín běžně nenosím, ale tak ukradneš nějaký s auta na parkovišti, ne? Nebo neříkej, že ti po zavraždění korunního prince přijde jako velký zločin ukrást třeba pět litrů benzínu. *Uchechtne se. Nemá tušení, zda by stačilo tohle nebo jestli by stačil jen litr, ale byl to jen příklad a jeho smrt snad vážně neplánuje.* Díky. *Je hezké vědět, že má na koho se obrátit. i když neví, zda by toho využil. Moc o sobě lidem neříká, většinou nosí masku, pod kterou nikoho nepouští, ale u Christophine mu to přijde jiné. Že by se jí povedlo to, co jeho matce u jeho otce? Strhnout tu masku, tak rychle, že si ani nevšiml, že je pryč? Bavit se s ní takhle mu přišlo naprosto přirozené, až je divné jak přirozené se mu to zdá. * Kdybys něco potřebovala ty, chtěla s popovídat, prostě cokoliv, řekni, napiš, pošli vzkaz, jsem tu pro tebe taky, ano? *Pousměje se na ni. I když mu přijde, že je ohledně něj ještě pořád dost opatrná chce, aby věděla, že se na něj taky může obrátit.* Uvidíme, kdo zvítězí. Ale abych pravdu přiznal.. je mi to docela jedno. Líbí se mi představa, že bys byla jednu noc se mnou, ale i to, že bych si tě mohl na chvilku ukradnout pro sebe na každé akci má něco do sebe. Třeba až máš odchytí nějaký otravný rádce, tak se na tebe budu moct vymluvit. *Zazubí se na ni. První kolo pokeru vyhraje, což ho potěší a zatímco rozdává karty se jí zeptá na ten polibek. překvapí ho, že nebyl jenom jeden a snaží se ignorovat tu žárlivost, kterou to v něm rozproudí.* Páni.. na to, že se prvně jevíš jako neviňátko docela slušný. *Prohodí jako by nic.* No můj byl s dcerou jednoho vévody ze Španělska. Tehdy tu španělé byli na návštěvě. Bylo mi asi třináct a tohle byla taková menší sázka s klukama.. *Ušklíbne se pobaveně nad tou vzpomínkou.* Políbil jsem ji a ona mi pak zařídila koupel, v jezírku.. Bylo to totiž o pikniku v parku ve městě. Aspoň, že bylo léto, takže to bylo vlastně i příjemné zchlazení. *Uchechtne se. Nevyjmenovává všechny holky, které políbil. To by tu bylo dlouhou dobu a navíc si ani všechny nepamatuje, aby byl upřímný. Další kolo sice vyhraje Chris, ale nic si z toho nedělá. Pořád má šanci. Je to jen jedna, jedna. * Víš jak jsme se bavili o té cukrárně? Vlastně se to vztahuje k tomu. Protože rodiče vládnou, nikdy jsme na sebe neměli tolik času asi jako mívá klasická rodina, i když se nám to snažili vynahrazovat tak moc jak to jen šlo, rozhodně na nás nekašlali. Většinou jsme trávili čas jen v paláci, třeba jsme šli na hodinku nebo dvě do zahrad, když měli volno mezi poradami a jen občas zašli třeba do ZOO a nebo na pláž. Ale když už, vždycky jsme zašli do té jedné samé cukrárny, kam bych chtěl vzít i tebe. V létě jsme si dali zmrzlinové poháry a v zimě kakao a dort.. *Usměje se nad tím. V těchto chvílích si asi taky připadal nejvíce normální. Jako obyčejné dítě a ne jako princ.* Až budu mít jednou se svou manželkou vlastní děti, rád bych v této tradici pokračoval. *Přizná jí. A ne, tohle není žádné uplácení, že když si ho vezme tak dostane občas zmrzlinový pohár a dortík. Poslouchá její příběh z dětství a usměje se.* To je krásná vzpomínka. Takže až si vyjedeme do města na zmrzlinu tak tě mám nechat řídit a ideálně zařídit, aby se nám cestou zpět porouchal motor a ty ho měla opravit? To ej pro tebe ideální rande?

Ale proč bych se namáhala? *Zaškubou jí koutky, má, co dělat, aby se nerozesmála.* Není zač. *Její výraz pookřeje, ale zmate ji, když jí nabídne to samé. Asi to měla očekávat, to tak lidé říkávají, no ne? Ale nemyslí to vážně. Kdyby ji měl vidět, když je na tom opravdu zle, při jednom ze svých záchvatů paniky, asi by se mu už nikdy nedokázala podívat do očí. Byla tak zvyklá věci zvládat sama, že představa takové zranitelnosti a otevřenosti vůči jiné osobě jí připadá stále nereálná.* Dobře. *Šeptne jen a přikývne, ačkoliv ji mrzí, že jeho laskavosti asi nikdy nevyužije. Víno jí pomáhá se uvolnit, brzy už si dolévá druhou sklenku, ale slibuje si, že u té skončí.* Ah, takže mě hodláš využívat jako výmluvu? Tss. *Zakroutí rádoby pohoršeně hlavou. Nemůže jinak, než se zasmát.* Je mi devatenáct, čekal jsi, že jsem ještě nikdy nikoho nepolíbila? *Zeptá se s pozvednutým obočím. Cítí se trochu rozverně, byla to stránka, která vyplouvala na povrch většinou když pila, anebo se s někým cítila výjimečně dobře, a tady se dělo obojí naráz. Nakloní se k němu téměř spiklenecky, má touhu ho provokovat.* A ne vždycky to skončilo u polibku. *Dodá. Ne, že by si myslela, že má tu sílu ho přimět žárlit. Vlastně za život políbila pět lidí před Selekcí, dvakrát se to posunulo k nějaké větší intimnosti, jako byly doteky a nějaké to oblečení taky padlo, ale nikdy jí nepřišlo správné zajít dál. Mohla ho ale trochu provokovat, no ne? Zasloužil si to.* Třináct. *Zaškubou jí koutky a potřese hlavou.* /Že mě to nepřekvapuje./ Aspoň že tě vymáchala ve vodě. *Potlačí smích.* To zní skvěle. *V očích jí prokmitne nostalgická touha. Jí se s rodinou nic podobného nepodařilo. Matka se o ni moc nezajímala a otec byl věčně v práci,ale i tak si cenila těch chvil, kdy jí četl před spaním, anebo si s ní hrál, či jí dovolil pomáhat mu v garáži. Patřilo to mezi její šťastné vzpomínky. Lehounce se zamračí. Jednou mu řekla, že když narazí na téma, o němž se nechce bavit, jde to na ní znát, stejně jako teď.* Musel bys řídit ty. Já nikdy za volat nesednu. *Odmítne rezolutně, avšak s jakousi rezignací a jen tiše doufá, že to nechá být. Dohráli další kolo. Tentokrát mají oba trojcici. Jenže jeho další karty jsou dáma a deset, zatímco její deset a sedm. Dle pravidel vyhrává on. Potřetí. Chvíli na karty kouká, a pak k němu rozpačitě vzhlédne.* Zdá se, že jsi vítězem. *Na což se musí napít.* /Klid./ *Vidí však v jejich slovní hře příležitost.* Takže když si vyhrál jednu noc, vlastně můžu položit otázku, jak by sis ji přál strávit, kdyby to bylo jen na tobě. *Dle pravidel by k ní měl být upřímný. A možná uslyší něco hodně neslušného, ale upřímně by jí vlastně zklamalo, kdyby ne. Bylo těžké vyznat se v tom, co chtěla, když před ní takhle seděl. Živoucí uvolněnost, jako by ho na rozdíl od ní netrápilo nic. A možná taky ne. Anebo to prostě uměl lépe skrývat.*

Tak když mě máš v plánu zabít, nemůžeš mi aspoň splnit poslední přání? Nejsi vůbec hodná, víš to? Myslel jsem si, že jsi jiná. *Naoko zklamaně nad ní potřese hlavou. Když jej ujistí, že kdyby chtěl, může jí říct a promluví si s ním, je jí za to vděčný a na plátku jí samozřejmě nabídne to samé. Rád by jí vyslechl, kdyby ji něco tížilo.* Vážně.. Pro mě je těžký se svěřovat hádám, že ty budeš stejná, ale mohli bychom si dát takové .. dost opožděné novoroční předsevzetí? Pokusíme se být trochu otevřenější a můžeme začít přímo mezi sebou. *Navrhne jí to, protože z její nejisté odpovědi vytušil, že by se mu asi nechtěla svěřit i kdyby ji něco vážně trápilo.* Tak jistě. Když už bych měl prohrát, aspoň tohohle musím využít. *Zazubí se na ni. Jako by účastnice nepoužíval jako výmluvu už na pár akcích, které proběhly.* No.. možná? *Některé dívky prostě čekají a nevadí jim to. Zamračí se.* Jak jako dál? /Snad ví, že má být panna, ne? /*Je to z hlediska zachování linie Schreave. Neradi by, aby se tu za dvacet let objevil nějaký levoboček jeho vyvolené, kterého měla před Selekcí a dělal potíže. Tohle si nemohou dovolit. A nechce ji trestat za tuhle věc, kdyby se zjistilo, že lhala, aby se sem dostala.* Neprovokuj, Chris.. *Skoro až zasténá.* Je takhle pro mě čím dál těžší tě nepolíbit, když jsi takhle blízko mě a já si i bez toho do teď pamatuju jak sladce chutnají tvoje rty a prakticky každý den usínám s touhou je zase ochutnat. *Natáhne ruku a po spodním rtu jí lehce přejede prstem, ale pak ji zase stáhne a lehce se od ní odtáhne. */To ten alkohol, určitě ten alkohol./*Přesvědčuje o tom sám sebe.* Jo, třináct. Byla to sázka no. *Uchechtne se. Vlastně tam byl se staršími chlapci a prostě se chtěl předvést. To je u kluků normální.* Ty jsi za to ráda? Pff.. Takže k jezeru tě nikdy nevezmu pro jistotu. *Uchechtne se. Tuhle koupel si znovu nemusí zopakovat.* Proč nechceš řídit? *zeptá se jí zmateně. Nějak tipoval, že když se ráda hrabe v motorech tak bude i ráda řídit. I on se rád stará o svou motorku a auto a stejně rád je i řídí. Vítězně se usměje, když zjistí, že vyhrál.* Já to říkal. Ale druhé místo je krásné, Chris. *Nemusíme to dělat. Nechci, aby ti to bylo nepříjemné. *Pokrčí rameny. Rád by s ní tu noc strávil a někdy se udržel, aby si to nerozdali, teda doufá v to. * Ale kdybys chtěla.. mohli bychom si pustit film, dle tvého výběru, objednat třeba pizzu nebo jakékoliv jiné jídlo. Znovu si klidně zahrát. Klidně můžeš něco navrhnout sama. *Samozřejmě jí nebude říkat, že úplně ideální večer s ní si ji představuje nahou na posteli jak to spolu dělají. A ideálně by se jí to tak líbilo, že by to nezůstalo jen u jedné noci a ona by vůbec ráno neodcházela.*

Hmm, ne, nemůžu. *Zavrhne to s úsměvem. Pohlédne na něj trochu nejistě, vážně není z těch, co by se svěřovali. Nechce ho zklamat, ale slíbit mu něco takového? Byla zvyklá v sobě vše uzamykat, až ji to pomalu užíralo zevnitř, ale nedokázala se toho jen tak zbavit. Když ji něco tížilo, uzavřela se do sebe.* Můžu to zkusit. *Vydechne nakonec, víc mu nemůže dát, ne pokud má zůstat upřímná. Protočí očima nad tím, jak by ji chtěl zneužít, ale zatím má o jednu výhru náskok, takže toho stejně asi nebude moci využít. Její obočí vyskočí ještě o něco výš.* /To vypadám až tak nevinně, anebo to bylo tvoje zbožné přání?/ *Raději to nekomentuje.* Hmm? *Předstírá hloupou, jen aby ho vydráždila. Navíc absolutně neumí lhát, poznal by na ní, kdyby si vymýšlela. Jeho další slova jí však téměř vyrazí vzduch z plic.* /Tohle nemůžeš říkat./ *Nepohne se ani o milimetr, když se k ní nakloní, není toho schopna. Drobný dotek na jejích rtech ji donutí přimhouřit oči... než prst obemkne rty a skousne.* Ty taky nehraješ fér. *Vydechne následně, když se odtáhne a doufá, že její hlas nezní tak rozhozeně, jak se cítí. Nevinně zamrká.* Copak, nevěříš mi? Určitě bych tě neutopila. /Možná jen trochu./ *Doufala, že se jí na to nezeptá. Možná si o účastnicích nezjišťoval nic mimo přihlášku, přeci jen jich bylo hodně. Zrovna tato informace ale byla lehce dohledatelná, i když bez detailů, které znala ona. Jazyk jí trochu ztěžkne a další slova jsou pro ni těžká vyslovit, přestože je neříká poprvé.* Matka umřela při autonehodě. Byla jsem tam s ní. *Dostane ze sebe a připomíná si, že mu slíbila pokusit se k němu být více upřímná. Přesto se na něj nedokáže podívat. Nechce na to vzpomínat. Nechce se o tom bavit. Její postoj by nemohl být více odmítavější.* Prostě nemůžu sednout za volat. Tečka. *Ukončuje diskuzi. Nechce mu popisovat paniku, která se jí zmocní pokaždé, když nastartuje, je jedno zda motorku, anebo auto, či snad když sedí v autobuse. Povědomý zvuk a vrnění motoru ji přenášely do onoho osudného věku, do onoho dne. A panika jí sotva dovolila ujet několik metrů, prostě nemohla pokračovat. Hru vyhraje on, což ji donutí dopít druhou sklenku. Štěstí dnes není na její straně.* Oh, to má být útěcha? *Odfrkne si, ale donutí ji to se trochu usmát. Nechápavě zamrká. * Kdyby mi to bylo nepříjemné, nedávám to v sázku. *Ujistí ho. Myslela, že je to jasné.* Ale já se neptala, jak si myslíš, že si tu noc představuju já... *Pohled jí sklouzne na jeho rty. Ten polibek u hry se dal sotva počítat jako opravdový polibek, spíše jako školácká pusa. Nedostala příležitost ho prohloubit. Ne, že by to chtěla. Anebo ano?* /Víno. Bylo ho moc, už stačí./ *Na něco to svést musí. Pohlédne mu zpátky do očí.* Ptala jsem se, co bys chtěl dělat ty, kdyby to bylo jen na tobě. *Hlas se jí trochu zadrhne a znovu se přistihne u toho, že se zvědavě naklání směrem k němu, ale mohl jí to někdo zazlívat? Při všech těch řečech, při všem tom flirtování, jí teď nic nepřizná? Nic nepoví? Bylo cosi opojného v tom být chtěná. Nezažívala to často, anebo si toho nevšímala. Ale vidět ho teď, toho muže, který je jindy naprosto suverénní až arogantní, a vědět, že část jej po ní touží... Snažila se nad tím neuvažovat, ale stejně to byl podivně příjemný pocit.

Pff.. *Naoko uraženě si odfrkne.* A já myslel, že ty jsi jiná. *Snaží se tvářit and tím, co se z ní vyklubalo zklamaně, ale moc mu to nejde, protože mu pořád pobaveně cukají koutky rtů. Navrhne, aby se oba dva pokusili být otevřenější, protože očividně v tom svěřování se někomu mají oba dva dost velké problémy a mezery. A když se mají poznat blíže, ideálně by se mohli začít více svěřovat jeden druhému, ne?* Dobře. *Pousměje se na ni. Pokud se tak vážně rozhodne, on bude jedině rád. Když ho začne Chris tak provokovat, nespokojeně nad tím zasténá. Přizná, že její rty jsou to, na co poslední dobou myslí snad nejčastěji. Rád by ji políbil, ale nechce to zase pokazit, takže jí jen lehce prsty přejede přes spodní ret, usměje se, když jeho prsty obemkne rty a lehce skousne.* Teď rozhodně více, než ty a snažím se držet zpět. /Kdybych to nedělal, ani bychom sem nedošli, protož bych tě políbil už ve dveřích tvé komnaty a my zůstali tam../ Ne, nevěřím. Věřil jsem ti, ale když se chováš takhle, tak pomalu přestávám. *Uchechtne se. Vážně ji měl za toho andílka a teď? Pěkně se vybarvila. Docela ho zarazí, co mu řekne a v duchu si dá hned facku.* Ehm.. promiň. *Prohrábne si vlasy.* To mi asi nějak uniklo. *Je tu více účastnic, které jsou bez nějakého rodiče a na něj toho není zrovna málo, tak snad mu to odpustí.* Vážně se moc omlouvám. Za volant sednout nemusíš. Klidně se můžeme jen pak projít, pokud ti to bude příjemnější. *Nechce, aby se cítila špatně. Sám si teď dost vyčítá, že o tomhle vůbec začal. Nechtěl jí zkazit náladu. Natáhne se k ní a vezme ji za ruku, po jejímž hřbetu ji palcem pohladí, je to takové uklidňující gesto. Možná ohledně citů je dost zdrženlivý a taky slepý, natvrdlý, ale chce ji utěšit.* Nemusíš, vážně se ti moc omlouvám. *Omluví se už poněkolikáté, ale nepřijde mu, že by to bylo dost. Poker nakonec vyhraje a upřímně? Jeho samotného to dost překvapuje.* No.. měla. *Usměje se na ni pobaveně.* Vážně? *Nadzvedne obočí a sjede ji pohledem. Nechce, aby se cítila nějak špatně a k tomu, aby tu sázku splnila ji nutit nebude.* A vážně chceš slyšet jak bych si ji ideálně představoval já? Jdeme na to pomalu přece.. A myslím, že k tomu se tedy nehodí ti vykládat, že si tě představují nahou u mě v posteli jak rty prozkoumávám celé tvoje tělo, přivlastňuji si voje rty a na krku ti nechávám značka, aby všichni ostatní věděli, že ty už jsi jen moje. *Určitě za to, co říká může víno.. Určitě..* Ale já chci dělat to, co ty.. *Řekne potichu. Když se k němu tak naklání, udělá to taky a zastaví se až kousek před jejími rty. Lehce ji pohladí po tváři.*/Do háje.. vždyť tohle nechce. Je opilá, to o víno, ale.. sakra../*Neodkáže se ovládnout. Skloní se k ní a lehce ji políbí na její sladké a hebké rty. Lehce polibek i prohloubí, ale ne moc a ani to netrvá dlouho. Zase se odtáhne.* Pokud mi chceš dát facku a nebo mě kopnout do rozkroku, udělej to, ale tohohle mě litovat nijak nepřinutíš.

Jiné tě chtějí pohřbít, já ne, takže vlastně odlišná jsem. *Oponuje mu stejně pobaveně. Slíbí nejen jemu, ale i sobě, že se pokusí být k němu otevřenější, ale nebude to pro ni lehké. Některé věci uzamknula tak hluboko, že si ani nedokáže představit vynést je na světlo. Ten tichý žádostivý zvuk, který vydá, ji téměř rozechvěje a probudí v ní touhu přinutit ho, aby ho vydal znovu. Onu bezstarostnost nad následky svých počinů způsobuje víno, ale jinak ví přesně, co dělá. Nepila zase tolik, ale přála by si to na alkohol svést spíše než si muset přiznat vlastní pocity.* Tak aspoň víš, jak se jindy cítím já. *Odpoví mu. Na tom pyžamovém večírku se cítila příšerně nejistá, byl tam bez trička, flirtoval a díval se na ni, jako by si přál, aby ta výzva na polibek padla, ale přeci nebyli sami, flirtoval i jinýma a nakonec když odcházela, byla ráda, že to bylo ve správnou dobu, protože sledovat Gretch, jak ho líbá, by v ní nejspíš vyvolalo absurdní žárlivost, přestože na něj v tu chvíli byla naštvaná. Zasloužil si trochu frustrace na oplátku. Odfrkne si nad jeho nedůvěrou, ale následně se dostanou k citlivému tématu, které si nepřeje probírat.* V pořádku, nemohls to vědět. *Odpoví klidně, přestože se jí svírá žaludek jako pokaždé, když o tom má mluvit. Shlédne ke své ruce a ucítí bodnutí u srdce. Nezaslouží si jeho soucit. Kdyby tušil, jak se ohledně matky cítí... nerozrušilo ji to, protože by ji postrádala. Ani ji neoplakávala. Její matka ji nemilovala a ona se brzy naučila nemilovat ji. Děsila ji ta událost, co změnila její život a všechna ta vina za to, že na matku jednoduše nedokázala vzpomínat s láskou. A tak opatrně ruku stáhne zpět k sobě. Uzavře se na krátký moment, kdy se ujistí, že pohřbila všechny tyhle zlé pocity, aby jim nekazily večer. Měla v tom praxi. Následně se pousměje, jako by se nic z toho nestalo.* Vážně je to dávno, už to neřešme. *Ujistí ho, aby se jí již neomlouval. Raději dohraje hru, ale prohrává sázku.* Tak to teda moc útěcha není, budeš se muset zlepšit. *Sešpulí rty, snaží se vypadat alespoň trochu uraženě, ale převáží zvědavost.* Vážně. *Ujistí ho. Je z té sázky sice nervózní, ale výsledek ji netrápí. Ani neví, kdy se to stalo, ale začínala mu důvěřovat. Nebála se toho, že by jí ublížil, nebyl takový. Jen přikývne, bojí se, že by jí selhal hlas. Jeho slova by měla nastartovat paniku, místo toho cítí, jak se jí v břiše třepetá vzrušení a naklání se k němu blíže.* /Myslí to vážně./ *Dojde jí. Nechá ji rozhodnout, jak ta noc bude probíhat. Kéž by věděla, co si sama vlastně přeje. Už nijak moc nepřemýšlí, když ji pohladí po tváři, jen spokojeně zavře oči* /Prostě to udělej./ *Měla spoustu času to zarazit, ale neudělala to. Tenhle polibek je jiný, neuspěchaný. Jeho rty jsou překvapivě hebké, ale neústupné. Její měkké se dle nich tvarují a ochotně se nechávají vést. Xavier se však odtáhne ve chvíli, kdy tomu podléhá. Neubrání se tichému zklamanému zasténání. Pohlédne na něj, nechápavě. Jeho oči jsou jako zrcadla těch jejích. Až na to, že měl dnes večer asi mnohem silnější vůli než ona. Protože místo toho, aby ho praštila se zvedne z pohovky a vzápětí se mu obkročmo usadí v klíně. Nerozmýšlí nad svými činy, její tělo jedná za ni a je to příjemný pocit, nemuset uvažovat a jen prostě ne vteřinu být. Stydět se bude moct později. Políbí ho, ale zanechává něhu stranou, už dvakrát se cítila ochuzená o něco víc, teď už si to vzít nenechá. Ochotně pootevře ústa a zlehka přejede špičkou jazyka po jeho spodním rtu. Bezhlesně ho vyzývá, aby polibek doopravdy prohloubil. A když to udělá, spokojeně mu prsty zaboří do vlasů, zatímco druhou rukou přejede po jeho rameni. Měl by chutnat po vínu, ale připomíná jí spíše medovou whisky, hořko-sladký požitek, který doprovází podobný účinek. Teplo, které se jí rozlije po těle, a něco blízko euforii, vědomí toho, že dělá něco špatného. Pokud to tak ale bylo, proč to sakra působilo tak správně? Přitiskla se k němu blíže, ačkoliv šílela z jejich blízkosti, byl taky jediná věc, která jí momentálně přišla stabilní a reálná. Přerušila žádostivý polibek jen proto, aby zalapala po dechu, kterého se jí přestalo dostávat. Ani ji to nepřekvapovalo, když měla dojem, že její tělo buňku po buňce spaluje oheň. Tohle byl ten polibek, po kterém toužila, a který už nedokázala odkládat. Ví, že to vůči němu nebylo fér. Ale to neustálé popírání existence přitažlivosti mezi nimi ji neskutečně unavovalo. Dnes neměla sílu ji ignorovat.*

*Teď se vážně dost drží. Domluvili se, že se nebudou líbat, tak to chtěla ona a teď ho takhle provokuje? Lehké mu to zrovna nedělá. */Vypadá jako anděl.. ale asi bude zlobit jako čert, v posteli../*Poté, co mu lehce skousne prst se od ní více odtáhne a zhluboka se nadechne. Potřeboval by na čerstvý vzduch, ideálně se zahrabat do sněhu. Je mu líto, že jí připomene tyhle nejspíše nehezké vzpomínky a konejšivě ji pohladí po ruce.* Ale měl jsem to vědět.. Určitě se to píše i ve tvé přihlášce a mě to prostě vypadlo z hlavy, vážně se omlouvám. *Asi se nedokáže omluvit tolikrát, aby to bylo dostatečné. On se podle sebe zachoval jako pitomec, že měl tyhle kecy a nenechal to být už když viděl, jak se tomu tématu mermomocí vyhýbá. * Ehm.. jak chceš. Ale kdyby sis o tom chtěla promluvit, klidně řekni a vyslechnu tě, ano? *Nebude ji do ničeho nutit jen chce, aby věděla, že je tu pro ni. Uchechtne se, když nespokojeně našpulí rty poté, co vyhraje a on se ji snaží utěšit, ale jí se to moc nelíbí.* Vypadáš takhle rozkošně. *Odolá nutkání jí jako malé dítě cvrnknout do nosu. Taky ji nechce nutit k tomu plnit tu sázku, kdyby jí to bylo příjemné a když naléhá, aby jí řekl jak si to představuje, řekne jí to. Napůl očekává, že ho praští prázdnou láhví od vína do hlavy, ale to ser nestane. Začne se k němu spíše brzy naklánět. dělá to samé a těká pohledem z jejích rtů k jejím očím. Lehce ji pohladí po tváři, dává jí schválně čas na to, aby se mohla odtáhnout, ale když to neudělá, prostě se k ní nahne ještě více a spojí jejich rty.*/Zdá se mi to?/*Větší smysl by dávalo, že celou láhev vína vypil sám a usnul uprostřed jejich hry, než to, ze se Christophine vážně sama zvedne a obkročmo si mu sedne na klín. Ale je to moc hezký sen, aby ji žádal, aby ho štípla, ještě by se pak probudil. Ruce jí položí na záda a přitáhne si ji k sobě blíže. To její provokování se mu líbí, ale brzy prohloubí ten polibek. Kdo ví, kdy Chris dojde, co tu vlastně dělají a bude chtít přestala. Chce si co nejvíce zapamatovat její chuť, která je ještě sladší, než jak si ji po tom prvním polibku minulý týden připomínal. Vjede jí jednou rukou pod její svetr, kde ji pohladí lehce po hebké kůži. Kousne jí spodní ret a polibky přejde přes její čelist až k jejímu krk, kterému se začne taky věnovat a na závěr jí tam zanechá i jednu značku. Když to vidí musí se nad tím spokojeně pousmát. * A já se vážně snažil držet zpátky a ty takhle. *Řekne pobaveně.* Ale i když se mi to moc líbí. *Políbí jí, tentokrát krátce.*Nejspíše bychom měli přestat, než ti ten svetr nepřetáhnu přes hlavu, protože pak už bych asi nedokázal zastavit. A ty momentálně nemyslíš úplně normálně. *Nechce, aby něčeho později litovala.*

*Nepřijde jí, že si zaslouží jeho soucit. Xavier nemá všechny fakty, ale ona mu je zároveň nedokáže poskytnout.* Omluva byla přijata už napoprvé. *Upozorní ho. Nebyl první, kdo se jí ptal na matku, nic tak hrozného se nedělo, jen prostě nikdy nenašla osvědčený postup, jak reagovat. Jeho nabídka ji překvapí a naruší její dobře předstíranou vyrovnanost a chladný odstup. Většina lidí, když jim tohle řekla, se pak stáhli a už to nevytahovali. On se ale dobrovolně nabízel, aby ji vyslechl? Nic by ti tím přeci nezískal. Věděla už, že ji chce, ale přijmout fakt, že se zajímá, doopravdy zajímá, bylo zvláštní.* Já... o tom nemluvím. S nikým. *Vysvětlí napjatě. Nechce působit, že ho odmítá, ale zároveň se o tom vážně netouží bavit. Raději se vrátí ke hře a jejich nenucené konverzaci, to jí vyhovuje mnohem více.* Hej! Rozkošně? Ah, co je to za popis, nejsem přece malé dítě, nevypadám rozkošně. *Na vteřinu si dokonce založí ruce na hrudi a propaluje ho rádoby uraženým pohledem, jenže je těžké se při té jeho bezstarostnosti nesmát. Snaží se vyhnout odpovědi na její otázku, ale to mu nedovolí. A co slyší, jí není nepříjemné, jak očekávala, místo toho cítí rozechvělé vzrušení, neschopna se rozhodnout, zda by to sama nechala kdy zajít tak daleko. Ale polibek... ten přeci může dovolit. Byla unavená z předstírání, že po něm netouží. A tak když se odtáhne, sama se k němu přesune a políbí ho znovu, jen aby si ten pocit mohla vychutnat o něco déle. Zavzdychá, když jí dlaněmi vklouzne pod lem svetru a pohladí ji po nahých zádech. Samotnou ji to povzbudí, aby dlaní z jeho ramene putovala níž po jeho hrudi. Pamatovala si pohled na jeho hruď, když se tak ochotně stavěl na obdiv na tom večírku, ale reálně se ho dotýkat bylo stokrát více uspokojivé. Na vteřinu ji téměř zamrzelo, že je stále oblečený.* /Chris.../ *Ignoruje svůj rozum, ještě aspoň na chvíli, kdy jí něžně skousne ret, než polibky zasype hranu čelisti a přemístí se na krk. Ochotně ho zakloní a tentokrát již doopravdy zasténá, když jednomu místu věnuje speciální pozornost. Nevědomky se proti němu zhoupne boky a přitiskne se k němu blíž. Ještě nikdy nevnímala prázdný prostor jako nepřítele, ale teď ji mezi nimi vyloženě rozčiloval.* /C-co?/ *Jeho hlas ji probere. A když jí dojdou jeho slova, tváře jí naberou ještě sytější odstín, než měly doposud díky polibku.* /Copak tohle nechtěl?/ *Začalo na ni doléhat, co udělala a ani krátký polibek už nedokázal tyhle myšlenky zahnat. Nemyslí jí to normálně? Nepolíbila ho přeci kvůli tomu, že byla opilá. Víno jí sice pomohlo se uvolnit, ale moc dobře si uvědomovala, co chtěla, a co dělala. Jak se vůbec dovedl tak usmívat, když ona sotva popadala dech? No jistě, měl přeci mnohem více zkušeností, zatímco ona ty své mohla před Selekcí spočítat na prstech jedné ruky. Pokusila se udusit náhlý pocit zklamání, když přikývla. O nic přeci nešlo. Trochu si zašpásovali, fajn, to snese. Co se od ní v takovém případě čeká? Dělat, jako že se nic nestalo? Spokojenost, kterou předtím cítila, vyprchala rychle.* Dobře. *Dostane ze sebe a pustí ho, načež se zvedne. Tentokrát vítá osobní prostor jako starého přítele, dodává jí pocit bezpečí, když už necítí Xavierův dotek. Očividně si nemůže věřit, když je jí blízko.*

I tak.. Prostě jsem ti to nechtěl připomenout. *Jde na něm poznat, že ho to docela trápí a vyčítá si to.* Nebudu tě nutit se mi svěřovat, prostě jen.. kdybys sama chtěla. vážně tě nemám v plánu unést do mučírny, přivázat ke skřipci a svítit ti baterkou do obličeje. *Pokusí s to odlehčit vtipem a pousměje sena na ni.* No takhle teda vypadáš. A ano, jsi rozkošná. Jsi rozkošná, krásná, milá, vtipná, jsi sexy, to je už lepší popis pro dospělou ženu? *Provokativně se na ni zazubí doufajíc, že ji díky tomuhle přiměje se začervenat, což je další věc, která jí dělá naprosto rozkoušnou. Pak mají její tváře stejný odstín jako její rty, které jak už ví chutnají právě sladce. A dneska se o tom přesvědčí znovu, což ho teda dost překvapí. Ale nechce na ni tlačit, takže se odtáhne. Když s emu posadí na klín, taky se na chvilku zapomene a začne si ji k sobě tisknout nejvíce jak to jen jde a pomalu si přivlastňuje její ústa. Není to žádný zbrklý polibek jako na t akci a rozdíl je v tom dost jasný. Pohladí jí po nahé kůži a přísahal by, že se jí z jeho doteku udělala husí kůže, ale se zimou to nemá nic společného. Začne ji líbat na krku a věnuje se hlavně jednomu místečku. Sám potichu vzdychne, když se na jeho klíně zhoupne. To, co s ním dělá je více než znatelné a ona sama to může cítit.*/Provokatérka../ *Tím jak mu sama ochotně vychází vstříc, zakloní hlavu, když jí tam dělá značku.. Je to chlap, zůstat klidný prostě nedokáže. Nechce ale dělat nic, čeho by pak mohla litovat. Pokud zajdou ještě trochu dále, už přestat nedokáže. A on si na rozdíl od ní připouští, že to víno jí trochu stouplo do hlavy. Lehce se zamračí nad jejím pohledem, které je skoro zraněný? Zklamaný.* Chris.. *Potřese hlavou, když si stoupne a udělá to také, aby ji chytil za ruku a přitáhl si ji zase k sobě.* Nemyli si ani na vteřinu, že se mi tohle nelíbilo a že jsem to nechtěl. *Jendu ruku si ji přidržuje za záda u sebe a druhou jí pohladí po tváři.* Ale sama jsi cítila, co e mnou děláš. A kdybychom pokračovali, asi bych to už nevydržel. Minulý týden jsi mi řekla, že na to chceš jít pomaleji a teď.. Nechci udělat nic, čeho bys pak mohla litovat. Trochu se bojím, že ti to víno možná stouplo do hlavy, i mě samotnému ano. Věř mi, že u jiné dívky bych takhle nezastavil ale u tebe.. Záleží mi na tobě a nechci, aby tvé poprvé bylo tady na malém gauči, v místnosti kam může kdokoliv přijít. Ty si zasloužíš předtím nějakou romantickou večeři, květiny, normální pokoj a hlavně čas. Tady by to muselo být rychlé. *Nechce, aby si myslela, že to pro něj bylo jen tak, až moc mu na ni spíše záleží na to, aby si ji vzal tady a teď. A vzhledem k tomu, že jí už pomalu začínal vyhrnovat svetr a ona neprotestovala, za chvilku by ještě byl nahá pod ním.* Takže nebuď smutná, ano? *Skloní se k ní, aby ji políbil na čelo.* A máš aspoň takovou menší památku. *Prohodí. Otočí jí k sobě zády a naproti menšímu zrcátku, které tu je. Odhrne jí vlasy z ramene, aby lépe viděla na jeho značku na jejím krku. Je více vzadu tak, aby ji nikdo neměl šanci vidět přes vlasy a už vůbec ne, kdyby si ji ještě zamaskovala. Skloní se a ještě ji na ni políbí.* Budu rád, pokud jí bryz přibudou kamarádky..

*Nad jeho pokusem o vtip se pousměje a přikývne. Dál to ale nerozebírá. Rozhodně potřebuje víc času na to, aby se mu začala svěřovat. Po spoustu let byla zvyklá řešit věci sama, nedokázala to tak rychle změnit a stále si ani nebyla jistá, zda něco měnit chtěla. Možná jí to občas přerostlo přes hlavu, ale bylo to bezpečné řešení, při kterém ji nemohl zranit nikdo víc než ona sama. Tváře jí zčervenají při tolika lichotkách, ale schválně tvrdohlavě vystrčí bradu a pozvedne obočí.* Zapomněl si na inteligentní. *Pronese nonšalantně. Její sebevědomí jí však příliš dlouho nevydrží, ne, když se líbají. V tu chvíli nedokáže přemýšlet, nejspíš by mu dovolila mnohem víc. Což byl jeden z důvodů, proč nikdy s nikým nezašla dál, jelikož jakmile by někomu svěřila vlastní tělo, už by to nedokázala zastavit. Jedná instinktivně, a když z něj vymámí vzdech, skoro by svůj pohyb zopakovala. Cítila jasně, co to s ním dělá a ten pocit byl opojný. Chtěl ji stejně jako ona jeho. Jenže pak ji zarazí. Což je jedině správně, přesto... vypadá tak nad věcí. Že by se mýlila? Potlačí zklamání a vzdálí se.* Nemyslím. *Ujistí ho, když najde svůj hlas poté, co se ji přitáhne zpátky.* /To ale nedokazuje, že by to cokoliv znamenalo./ *Snaží se mu vyhnout pohledem, ale on ji pohladí po tváři a ona nemá, kam uhnout. Naslouchá mu a postupně se uvolní. Sama byla ohromená tím, že mu věřila. Nezpochybňovala jeho slova, ačkoliv ji k tomu rozum nabádal.* Ale je to celkem pohodlný gauč. *Zamumlá a věnuje mu nejistý avšak rozpustilý úsměv. Dělat si z toho legraci jí pomáhá ignorovat fakt, že její srdce uhánělo stejně rychle, jako když ji políbil. Jenže tentokrát se jí sotva dotýkal, šlo o jeho slova. Navíc měl pravdu. Nechtěla to. Ne doopravdy, ne teď, ne od srdce. I když představa, kterou načrtnul, nebyla vůbec špatná. Položí mu ruce do pasu, když ji políbí na čelo a tentokrát se usměje naprosto upřímně.* /Památku?/ *Nechápavě svraští obočí. Zmateně se k němu otočí zády a zadívá se do zrcadla. Uvidí to, až když jí shrne cop na záda. Zorničky se jí rozšíří údivem a vztáhne k oné drobné podlitině prsty. Zachvěje se, když ji na to místo ještě i políbí a semkne rty.* Co když to někdo uvidí? *Kárá ho. Jestli si toho všimne třeba Kel...* /Ach sakra, to budou otázky./ *Téměř nevědomky však trochu nakloní hlavu, jeho polibek je až příliš příjemný.* Kdo by tušil, že jsi tak majetnický... *Povzdechne si.* /Kdo by tušil, že se mi to vlastně bude zamlouvat./ *Trhne sebou, když odbijí staré hodiny na polici.* /To je tak pozdě./ Možná bychom měli jít do pokoje. *Zčervená.* /Sakra, to nevyznělo, jak mělo./ Zvlášť... každý do svého... spát. *Vysvětlí chvatně.*

*Pokusí se o menší vtípek a už jen to, že se trochu pousměje ho dost potěší. vážně je mu líto, jaké vzpomínky jí připomněl .Rozhodně ji nechtěl připomínat tu bolest ze ztráty matky, kterou musela cítit. Vyjmenuje některé vlastnosti, kterými ona oplývá a když zčervená, což byl přesně jeho cíl, tak se na n i zazubí.* To je pravda, na to jsem zapomněl. Inteligentní a taky empatická. *Usměje se na ni. Z toho jak vystrčí bradu si nic nedělá, ví, že se ve skutečnosti neurazila. Kdyby na něj byla totiž naštvaná, ais by se za chvilku nelíbali a ona se na něj tak dobrovolně netiskla. Když se mu zavrtí na klínu, vzdychne. Nenechává ho to chladným a to musela Christophine už jistě poznat. Chce ji, strašně moc a zatraceně, nepamatuje si, že by někdy tak moc některou z holek chtěl a přesto se zarazil. U kterékoliv jiné, na které by mu tolik nezáleželo by se nezastavil, pokračoval a vzal si ji klidně tady na gauči, ale pro Christophine chce něco více. Zvlášť, když by to mělo být její poprvé. A navíc tu taky nemám kondom. Sice děti bude muset mít, ale tak rok nebo dva by to ještě počkat mohlo, ne? Ještě se ani neoženil a nechce do toho nikoho nutit. Kdyby Chris otěhotněla, už by neměli na vybranou a museli se vzít. Když se zvedne, reaguje rychle a než stihne odejít tak si ji přitáhne k sobě. Vysvětlí jí, že ji chce, nebylo tohle jen tak, ale tady by to nebylo nejlepší. Pobaveně se usměje po jejích slovech.* Ale postel je určitě pohodlnější. A už jsem pochopil, že kromě té své andílkovské stránky dovedeš vystrčit i růžky, ale že by sis libovala v tom, že by nás někdo sledoval a pak se naše fotka objevila ještě v illea news to jsem netušil. *Popíchne ji. Pak ještě ledabyle prohodí, že má od něj menší památku a poukáže na její krk. Ještě jí to místo, kde je její značka lehce políbí a usměje se, když cítí jak se zachvěje jenom kvůli tomuhle.* Dal jsem ti ji schválně sem, jednoduše to zakryješ vlasy a ani přes mikinu, či případně díky roláku a nějakému make-upu to vidět nepůjde, když nechceš. *Jemu by to ani nevadilo. Usměje se.* To jen, když jde o tebe, o tom tě mohu ujistit. *Možná políbil už pár účastnic, ale takové jako s Chris to nikdy nebylo a snad kromě Chris byla jediná Pers u koho ho ještě trochu štvala představa jí a někoho jiného. Více než to, že by ho podvedly by ho štvalo to, že by to musel řešit. Chtěl klidnější Selekci, bez trestů za podvádění. Nadzvedne obočí, když řeknou, že by měli jít do pokoje.* Už jsi mě málem zase překvapila. Ale dobře, jdeme. *Chytne ji za ruku a do druhé ještě vezme plyšáka, kterého do dní dostal. Odvede ji až ke dveřím jejího pokoje, kde se k ní zase nahne, aby ji políbil a polibek trochu prohloubil. Ale už se nenechá strhnout tak moc jako v salonku.* Děkuju za dnešní schůzku, užil jsem si to a doufám, že ty aspoň trochu taky. *Zašeptá a lehce ji políbí ještě na čelo. *Dobrou noc, Chris. *Popřeje jí s menším úsměvem a až když zajde do svého pokoje tak se vydá do toho svého. Spokojený jako nikdy po žádné předchozí schůzce.*

*Možná jednou mu to zvládne vysvětlit. Jenže co by si pak o ní myslel?* /Ty teda moc empatický nejsi, jinak bys mě nepřiváděl do rozpaků./ *Pokouší si na to zvyknout. Alespoň že už mu ty poznámky zvládá oplácet. Nechá se tím polibkem unést. Ani nedokáže říct, že by toho litovalo. Bylo až příliš příjemné nepřemýšlet a užívat si tuhle chvíli. Nepřemýšlí nad tím, kam by to mohlo vést, jedná čistě instinktivně. Proto ji překvapí, že Xavier nezneužije téhle převahy a zarazí je oba. Otřese se při jeho slovech a tentokrát to vážně není potěšením.* Ah, to ne, děkuju. *Vlastně by se skandálu moc ráda vyhla. Ne nadarmo si dává pozor na to, jak se prezentuje na veřejnosti. Do jejího soukromí nikomu nic není.* I když mi záleží hlavně na tobě, nerada bych, aby ses musel potýkat s vysokým krevním tlakem, kdyby někde unikla moje nahá fotka. *Rýpne si na oplátku. Vůbec si neuvědomila, že jí na krku nechal značku.* Ale ty víš, že tam je. *Vydechne. A ona taky. A o to šlo. I když budou každý na opačné straně místnosti, bude o tomhle vědět. I když bude značka schovaná, bude mít pocit, jako by byla znova tady, se rty, kterými ji laskal na krku.* /Sakra./ *Byla v pěkné kaši. Snažila se si moc nebrat ty řeči, že byl majetnický jen vůči ní. Pořád byla opatrná. Nedokázala se toho zbavit, ale ani nemohla zabránit té iracionální spokojenosti, kterou díky jeho slovům pocítila.* Sni dál. *Odpálkuje ho pobaveně. Ačkoliv díky sázce v jeho pokoji stejně jednou skončí a záleží na něm, kdy si svou výhru rozhodne vybrat. Rozpačitě shlédne k jejich spojeným dlaním, ale neřekne ani slovo, proč taky. Nechá se doprovodit do pokoje a ani nemusí uvažovat o tom, zda se počítá s polibkem na dobrou noc. Oplatí mu ho střídměji než v onom salonku, ale stejně jako předtím se k němu podvědomě nakloní, když se odtáhne, jako by polibek chtěla prodloužit, byť i jen na vteřinu.* Užila. Ale příště hodlám vyhrát. *Ujistí ho s úsměvem.* Dobrou noc. *Vydechne a zapadne do pokoje. Čelem se opře o dveře a snaží se poskládat myšlenky. Nakonec to vzdá. Hodlá si, ještě alespoň chvíli, hýčkat v hrudi ono hřejivé nelogické štěstí. Přemýšlet může zítra.*