Pokoj pro zahraniční hosty

*Protočí očima, když uvidí jeho úsměv a radši to nijak nekomentuje, aby oběma ušetřila čas a nervy. Žádné okouzlující úsměvy na ní neplatí, to jí nechává úplně chladnou.* Nechci, abys mi něco kupoval. A už vůbec ne často. Nepotřebuju dárky. Nechci je. Když už jsem někdy něco nezištně dostala, tak jsem většinou nevěděla co s tim. Stačí mi takhle ty propisky. Nic dalšího příští měsíc potřebovat nebudu. *Pokrčí rameny. Sešitů má dost a tuší, že propisky, které jí přinesl, budou tak na měsíc přibližně stačit.* Stejně to jednou zjistim. *Až moc jí zajímá, co to je, když jí to nechce říct. Ona mu sice dánsky nadává, ale kdyby se zeptal, všechno by mu klidně hned přeložila, jenom aby ho mohla urazit v jazyce, kterému rozumí. Takže netuší, co by mohlo být to, jak jí nazval.* Máš radost z toho, že mě můžeš nosit? Jsi divnej. *Uchechtne se a převrátí očima, když začne hájit svého mazlíčka.* Jo, jasně. Zkus se na ně podívat nezaujatýma očima a třeba pochopíš proč. *Zašklebí se trochu nad představou toho, že by tu měl být had. Rozesměje se, když uslyší, že si na klávesy sedal. Z nějakého důvodu jí to přijde hrozně rozkošné.* Jako model? Baví tě se vystavovat ve spodnim prádle a nechat holky, aby nad tebou vzdychaly? *Zeptá se pobaveně.* Máš v mobilu nějaký svoje fotky? Nemyslím tebe, ale ty, který jsi sám vyfotil. *Zajímalo by jí, jak dobrý v tom je.* Jsi princ, miluješ cvičení a neumíš šermovat? Děláš si prdel? Fajn. Už vim, co tě hned zítra naučim. *Uchechtne se a vůbec jí nedojde, že automaticky začala plánovat společné trávení dalšího času.* Jo, přesně tak. *Pousměje se a přelétne svůj pokoj pohledem, během kterého přikývne.* A miluju krby. Proto jsem taky ráda, že jsme tady. Jenom sedět, sledovat ten oheň a poslouchat, jak praská dřevo. U mě je další topení v místnosti zbytečný. Nějak mě to uklidňuje. To, jak je oheň klidnej a nebezpečnej zároveň. *Prozradí mu o sobě další maličkost.*

Neříkám, že ti budu kupovat dárky každý den. Jen když ti dám dárek, neznamená ti, že mi něco dlužíš nebo že chci něco taky. *Pokrčí rameny a na tváři vykouzlí menší úsměv. Potom protočí očima a dostane ze yebe co to znamená.* Prostě to znamená něco ve smyslu blázínek nebo bláznivá holka. *Zazubí se na ni.* Ale Chica loca zní líp. *Má španělštinu rád. Sice se učí od malička i angličtinu i španělštinu, ale španělštinu měl vždycky radši.* Možná jsem divnej, ale nevidíš tu dálku mezi postelí a křeslem? To je prostě daleko. *Zasměje se a když se začnou bavit o jeho druhým mazlíčkovi, pokrčí rameny.* Uznávám, že někteří lidi z něj mají strach, ale když se od toho odprostíš, tak je to rozkošný zvíře. *Stojí si pořád za svynz názorem na hady. Podle něj je to prostě rozkošný zvíře.* No... Tak nějak? *Odpoví ji pobaveně a pokrčí nad tím rychle rameny, přičemž si z kapsy vytáhne mobil, najde galerii a pár fotek ji ukáže.* Budeš mě učit šermovat? Tak na to se už těším, rytířko. *Zazubí se na ni a po jejimz přiznání o krbech nakloní hlavu na bok.* V tom případě ti ve Španelsku zařídím místnost plnou krbu. *Pronese na oko vážně, i když by to byl vážně schopný zařídit.*

A co mi nekupovat nic? *Zkusí to ještě jednou, protože ty propisky jí bohatě stačily k tomu, aby se cítila jako nějaká vyžírka a zlatokopka.* Nejsem žádnej blázínek, fjols. *Zamračí se naoko nespokojeně, ale rty jí zacukají nahoru v pobaveném úsměvu.* Zní to docela hezky. *Uzná nakonec trochu neochotně, protože je to pravda a to, jak to zní, se jí docela líbí.* Ty jsi určitě divnej, tønde. To je známej fakt. A ta postel je dost blízko. *Uchechtne se a potřese nad ním hlavou.* Silně pochybuju. *Pronese s úšklebkem, protože si opravdu nedokáže představit, jak by někdy měla.* Je mi to jasný. *Pokýve hlavou, protože to, že se rád vystavuje před holkama, jí je dost jasné z jeho profilu na Illeagramu.* Nejsem rytířka, to bych šermovala s klasickym těžkym mečem. Zkoušela jsem to, ale moderní kordy jsou lepší. *Pokrčí rameny.* Ve Španělsku, zemi slunce a horka. To určitě. Nepotřebuju to k životu. *Pronese mírně pobaveně, i když je to něco, co miluje. Ale obejde se bez toho. Už si navykla netvořit si k věm moc vztah a nebrat všechno jako jistotu.*

Žádný takový. *Zavrtí hlavoi, ale na tváři má stále menší úsměv. Neví proč, ale má prostě nutkání ji něco kupovat a chránit ji. Přijde mu jako křehká panenka z porcelánu, kterou musí chránit aby se nerozbila.* Jsi blázínek, Chica Loca. *Zazubí se na ni a podívá se na ni pobaveně.* Jsem možná divnej. Záleží na úhlu pohledu. *Uchechtne se a zavrtí nad tím hlavou. Když mu řekne, že neni rytířka, nespokojeně našpulí rty a nakloní hlavu lehce na bok.* Takže jsi, co? Šermířka? Mušketýrka? Kordérka? *Sice si není jistý, jestli to poslední skovo existuje, ale líbí se mu, takže pokud neexistovalo, tak teď už existuje, protože ho vymyslel.* Sice je to země Slunce a horka, ale když budeš chtít krby, zařídím ti tam nějakou ledovou místnost aby tam byla zima a do té místnosti nechám postavit ještě místnost, kde budou krby. *Pronese pobaveně a na oko nasadí ten nejvic hrdý výraz, který dokáže. Pak ale zívne a lehce ji pohladí po tváři.* Nevadilo by ti, kdybych bych si zdřímnul? *Zeptá se ji, ale netrvá to dlouho a stejně vytuhne.*

*Protočí očima, když se její pokus setká s neúspěchem a jenom si potichu povzdychne. Už se s ním nesnaží dohadovat. Místo toho spíš přemýšlí, co za dárek koupí ona jemu, protože i tak si přijde, že mu něco dluží za ty propisky a jestli jí dá ještě něco, bude si připadat fakt hrozně, když mu sama něco nedá. A kdo ví, co od ní očekává na Valentýna. Třeba bude očekávat, že mu něco koupí a byl by trapas, kdyby pro něj nic neměla.* A ty rovnou blázen, fjols. *Ušklíbne se na něj pobaveně.* Ať se dívám z jakýhokoliv úhlu, jsi furt stejně divnej. *Schválně zahýbe hlavou, aby ho viděla z více úhlů než předtím.* Šermířka je asi nejpřesnější. *Přikývne nakonec, i když by se tak asi sama nenazvala. Prostě jí bavil šerm, to bylo vše.* Nechci krby, nepotřebuju je. Aklimatizuju se na teplo a budu v pohodě. *Ujistí ho. Nemusí kvůli ní nic budovat. Pousměje se, když jí pohladí po tváři a trochu se do toho pohlazení opře.* Nevadí. Jen spi. *Ujistí ho a pak ho sleduje, jak usíná. Pár minut vydrží sledovat jeho uvolněnou tvář a musí přiznat, že je skutečně hrozně krásný. Přitom udrbe ke spánku i jeho psa. Sama ale usnout nedokáže, takže se pak zvedne a dojde si zpátky pro blok a propisku a pokračuje u krbu v psaní příběhu.*

*Nechápe, proč se takhle vůbec fotila a dávala to veřejně. Přijde si hrozně pitomá. I když to krátce na to smazala, netuší, kolik lidí to mohlo vidět, ale vzhledem k tomu, kolik lidí sleduje celkově členy královských rodin, tak asi dost. A to tu fotku ještě upravila, aby měla lepší barvu pleti a nevypadala až tak vychrtle. Doufá, že se to neobjeví nikde v bulváru nebo tak. Z toho měla nervy celou dobu, než zjistila, že Nick je opravdu na cestě k ní. Samozřejmě, že oba dva byli vzrušení a schylovalo se k sexu. I ona sama se na to těšila, protože už tyhle aktivity dlouho s nikým neprovozovala. Jenže tělo nebere sex jako nějaký "nástroj" k potěšení. Je to pouze cesta k rozmnožování a to její si moc dobře uvědomuje, že sotva uživí sebe, natož nějaké mimino. Takže kromě toho, že ztratila menstruaci už před nějakou dobou, není schopná zvlhnout a sex je natolik nepříjemný, že ho musela stopnout hned po chvilce. Potom měla samozřejmě sto chutí se jít zahrabat někam ven hluboko do sněhu a tam umřít. Netuší, jak se jí potom podařilo usnout, ale nějak se to povedlo, protože teď se probudí v posteli vedle Nicka. Je jí líto, že má za snoubenku zrovna jí, která mu nemůže nabídnout skoro nic. Leda tak starosti. Opatrně se na posteli posadí, aby ho nevzbudila a natáhne se po deníku a tužce, aby mohla dokončit zápis, který začala psát včera před tím, než Nick přidal svou fotku na Illeagram.*

*včera přišel za Maddie dost vzrušený, za což mohla hlavně ta její fotka. Ale chvilku po tom, co přišel, mu došlo, že tak jak by mohlo, to dneska nedopadne. Lhal by, kdyby řekl, že ho to nemrzelo, ale chápe to a rozhodně z toho Maddie neviní nebo není naštvaný. Akorát se tím ještě víc zvětšily obavy o ní. Ale i jenom to, že spolu zůstali celou noc podle něj za to stálo. Už dost dlouho mu nebylo takhle příjemně. Leží na posteli vedle své snoubenky a ucítí, jak se matrace prohne, když se posadí. Trochu nespokojeně zamručí a po slepu najde její tělo, omotá jí ruce kolem pase a hlavu položí do klína, protože má ještě půlnoc a nechce se mu probouzet. Až po nějaké chvíli se uráčí otevřít líně oči.* Dobré ráno. *Ještě ospale se na ní pousměje.* Vyspala ses aspoň trošku?

*Mrzí jí, jak dopadla ta noc a cítí se příšerně trapně. Neměla na Illeagram žádnou fotku dávat. Neztrapnila by se se svojí postavou před celým světem a ušetřila by jim tenhle zážitek. Když se probudí, nejdřív chvilku mžourá okolo sebe a vzpomíná na včerejší večer, než se pomalu vyškrábe do sedu a natáhne se pro deník. I když se snažila Nicka nevzbudit, podle jeho zamručení se jí to nepovedlo. A to je skoro poledne. Netuší, jak vydržela tak dlouho spát a je docela vtipný pohled na pospávajícího Nicka, který odmítá vstávat. Překvapí jí, když jí omotá ruce okolo pasu a položí si hlavu do jejího klína. Hádá, že moc pohodlný polštář nebude. Potichu se nad tím zachichotá, deník teda zase odloží vedle sebe a začne mu prsty brouzdat ve vlasech, což jí zabaví na déle, než by čekala.* Dobré poledne. *Opraví jeho slova a pousměje se na něj nazpátek.* Jo, víc než jsem čekala. *Přikývne po jeho otázce a pokusí se jeden pramínek jeho vlasů namotat na prst.* Ty ses vyspal dobře? *Zeptá se ho naoplátku a potom sklopí pohled.* Promiň, za ten včerejšek. *Sice se mu včera v noci už několikrát omluvila, ale stejně si přijde furt provinile a hloupě.*

*trochu ho mrzí, že to nakonec dopadlo takhle, ale chápe to.. vždyť má Maddie i problém chodit, mělo mu dojít, že tohle nepůjde už vůbec. Ucítí, jak se Maddie posadila, což se mu nelíbí, takže jí omotá ruce kolem pasu a hlavu položí do klína. Tahle blízkost mu vyhovuje mnohem více, i když to není stejně pohodlné, jako polštář. Ještě v polospánku se lehce spokojeně pousměje, když si začne hrát s jeho vlasy. Až po chvíli se uráčí probudit.* Ne, je ráno. *pro něj teda rozhodně ráno je a klidně by šel spát ještě i dál.* Líp, než jsem čekal. *se zazubením jí odpoví na otázku její odpovědí. Pak se ale na jeho tváři objeví vážnější výraz. Zvedne hlavu z jejího klína, posadí se normálně a vezme její obličej do dlaní.* Už se přestaň omlouvat. Nemůžeš za to, nemáš se proč omlouvat. To spíše mě to mělo dojít. Zapomeň na to, jo? Nemáš si co vyčítat. Je přeci plno jinejch činností, co můžem dělat. *jemně jí palcem pohladí po tváři a pousměje se. Vážně nechce, aby si to vyčítala, i když i on si vyčítá, že to nechal dojít až k tomu.*

*Začne si hrát s jeho vlasy a u toho se jemně usmívá, protože jí to baví a asi by to klidně vydržela i půl dne. Opraví jeho slova, protože ráno už není ani náhodou. Dopoledne by mu ještě schválila, ale spíše je poledne.* Ne, poledne. *Zasměje se a schválně se natáhne pro budík, který mu pak strčí před oči.* Vidíš? Normální lidi teď obědvají a ne se probouzí. *Uchechtne se a budík zase vrátí na své místo na nočním stolku. Pobaveně se usměje, když po ní zopakuje její odpověď a pak se mu omluví za to, jak včerejší noc dopadla. Nechápavě ho sleduje, když se normálně posadí, protože tamta poloha jí nijak nevadila a hrabání se v jeho vlasech si vážně užívala. Ale když chytne její obličej do dlaní, docela si to vyžehlí, protože to je taky hrozně příjemné.* Jak ti to asi mělo dojít? Tobě to dojít nemohlo. To já byla blbá a dávala tam tu fotku, jako kdybych vůbec vypadala na to, abych se tak fotit měla a pak tě akorát zklamala. Vždyť..ty mi toho dáváš tolik. Čas a snažíš se mi pomoct. A já ti nemůžu dát ani tohle. *Rozhodí trochu rukou, aby poukázala na postel a činnosti, který se v ní dají dělat.* Prostě se cítim hrozně trapně a hloupě.

*rozhodně nemá pocit, že je poledne a klidně by dál spal. O tom, že je teprve ráno se jí snaží taky přesvědčit.* Ránooo. *protáhne to a v očích se mu mihne pobavení. Poté ale očima zakoulí, když mu ukáže i budík. S rošťáckým úsměve, jí ho vezme a přetočí tak, aby ukazoval osm hodin ráno.* Už poledne není. *Nevinně se zazubí a budík jí vrátí. Když se pak začne omlouvat za minulou noc, posadí se normálně a chytne její obličej do dlaní.* To není pravda. Už jen to, jak se snažíš pro mě hodně znamená. Přece sex není všechno. A vždyť to přeci nemá být o tom, co kdo komu dává, ne? Vážně, já se nezlobim ani ti nic nevyčítám. Naopak, chápu to a vím, že tys za to nemohla, protože jsi to chtěla, to šlo dost jasně poznat. *snaží se jí o tom konejšivým hlasem přesvědčit.* Nemusíš se tak cítit. *natáhne se k ní a políbí jí prvně na čelo, pak na nos a nakonec i na rty.* Nemysli na to, Mad. Přeci se tím nemůžeš trápit do konce života.

*Pobaveně se zachichotá a potřese nad ním hlavou, když se s ní furt dohaduje o ránu. Přijde jí jako nějaký malý kluk, který nechce vstávat do školy. Ale je to vlastně děsně roztomilé. Natáhne se pro budík pomocí kterého mu chce ukázat, kolik už je hodin a uchechtne se, když jí ho vezme a přeřídí.* V tom případě klidně ještě spi. *Zhodnotí pobaveně a budík vrátí na své místo. Zatím ho nepřeřizuje, to udělá potom. A jenom doufá, že si na to vzpomene a třeba až budou odjíždět, tak se nevzbudí o několik hodin později, kdy ostatní budou už dávno v háji a ona tady bude jediná.* A o čem jiném je vztah? Člověk něco dává a sám od toho druhého dostává. A patří k tomu i tohle. Co ti dávám já? Vždyť od doby, co jsme se poznali, tak z tebe akorát cucam čas a starost. *Namítne provinile a u toho stáhne obočí, takže se jí na čele objeví větší ďolík.* Jo, můžu. Budu. *Namítne potichu stále se zamračením, i potom, co jí věnoval rovnou tři polibky a nakonec si opře hlavu o jeho hruď a snaží se nějak načerpat část jeho klidu a flegmatismu do sebe.*

*stále si stojí za tím, že je ještě ráno, i když už je opravdu poledne. A snaží se o tom přesvědčit i jí, takže budík jednoduše přetočí o pár hodin popředu. Uchechtne se po jejích slovech a pokrčí rameny.* Tak fajn. *následně se zase pohodlně uvelebí na jejím klíně, i když ví, že už neusne. Což taky dost jistě zajistí jejich další konverzace. Nechce, aby se vinila z toho, jak to včera dopadlo.* To není pravda. Já s tebou rád trávím čas a necucáš ho ze mě, jak říkáš. Byla to jedna noc. Můžeme jich mít před sebou plno. A jak jsem říkal, není to přeci to jediný, co můžeme dělat. A víš co mi dáváš? Nádherný pocity a emoce, který cítím jen s tebou. A já nic víc nepotřebuju. *povzbudivě se pousměje a všimne si toho ďolíčku, co se jí objeví na čele. Přijde mu to roztomilé, a tak jí políbí prvně na to místo, pak na nos a nakonec na rty. Pak si povzdychne a když si opře hlavu o jeho hruď, zabalí jí do objetí a nadechne se její vůně.* Vynahradíme si to, jakmile to půjde.. brzo budeš v pořádku a pak už bude všechno jen lepší. *konejšivě jí pohladí po zádech a doufá, že to tak skutečně bude.*

*Zasměje se, když se opravdu znovu uvelebí v jejím klíně a začne mu znovu prsty brouzdat ve vlasech. Aspoň tedy do doby, než se zvedne a začnou se bavit o událostech včerejšího večera. Vděčně a až trochu dojatě se pousměje při jeho slovech o tom, co mu dává ona.* Děkuju. *Špitne potichu s úsměvem. Tak trochu nechápe, proč se s ní furt otravuje a ztrácí čas. Ona by se na sebe už nejspíš vykašlala, ale on je tu furt. Usměje se, když jí věnuje ty polibky a opře si pak čelo o jeho hruď. Spokojeně zamručí, když jí zabalí do objetí a sama se k němu co nejvíc přitulí, aby mohla nasát co nejvíce tepla.* Věříš mi víc jak já sama sobě. *Poznamená po jeho slovech. Je pravda, že už jí o něco víc. Snaží se do sebe denně dostat už dvě menší porce zeleniny denně a občas třeba i kousíček masa. Na přílohu nebo třeba pečivo si ještě netroufla a bude to nejspíš trvat ještě dlouho. I teď jsou občas dny, kdy je ráda, že do sebe dostane pár kousíčků zeleniny a jenom jednou denně, ale snaží se co nejvíc to jde.*

*nemyslí si, že nějaký vztah je jen o tom, co jeden druhému dává, ale i tak se jí snaží přesvědčit o tom, že mu něco dává. Vždyť už jen to že můýe být s ní, je pro něj hodně.* Není za co. *oplatí jí úsměv. Po chvilce skončí v objetí a pevně ji k sobě přitiskne, když se k němu takhle přitulí a konejčivě ji pohladí po zádech. Klidně by takhle strávil celý den.* Někdo to dělat musí, když ty to neumíš. *uchechtne se.* Ale je to trochu lepší, ne? Měla by sis věřit. Dařilo se ti už teď. *ví, že už jí o dost více, než předtím. Stále to samozřejmě není normální porce, a je mu jasné, že ještě nějakou dobu ani nebude, ale je to krůček vpřed. A je na ni za to pyšný.* Chceš dneska něco podniknout nebo budeme mít líný ráno celej den? *jemu by ani nevadilo, kdyby strávili ještě nějaký čas tady, ale nechává to na ní.*

*Poděkuje mu za to, jak se jí snaží přesvědčit o tom, že i ona jemu něco dává. Pomáhá jí to a to dost. Rozhodně je za co být vděčná a za co mu děkovat. Ale o tom se s ním radši moc nedohaduje. Užívá si tuhle uvolněnou atmosféru mezi nimi, protože si myslela, že to bude daleko horší a mezi nimi bude tak akorát trapné ticho a rozpačitost potom, co se stalo - nebo spíše nestalo -, včera. Pevně ho obejme a spokojeně zavrní, když jí začne hladit po zádech.* Jsem ráda, že to umíš ty. A umíš to skvěle. *Pousměje se do jeho hrudi.* Jo, je to lepší. Ne vždycky, ale většinu času jo. Ale až se postavim na váhu, tak budu určitě dost v háji. *Zatím se k tomu neodvážila, ale ta nevědomost jí zabíjí. Tuší, že něco málo přibrala a chce vědět kolik. Ale zase ví, že jakmile to zjistí, ovlivní to ještě víc její pohled na sebe samu. A pak nastane nejspíše delší horší období.* Spíš bych byla pro líný ráno. *Odpoví mu nakonec.* Ale jestli chceš, klidně můžeme něco podniknout. Nebo se klidně dospi. Já mezitim dopíšu do deníku. A pak bys mi třeba mohl zase zahrát na kytaru. *Usměje se na něj. Zamilovala se do toho, jak umí hrát.*

*oplatí jí pevné objetí a zase mu připomene koťátko, když zavrní. Musí se nad tím pobaveně pousmát. Pak řekne, že někdo jí věřit musí, když to ona nedělá. Což ho trochu štve a mrzí, protože podle něj by si rozhodně měla věřit více. Ale k tomu třeba jednou dojde.* Stejně jako umím skvěle všechno ostatní, co dělám. *řekne sebevědomě a i s náznakem pobavení v pokusu aspoň trochu jí zlepšit náladu.* Zvládneš to. Poprvý to bude nejtěžší, pak už se to bude lepšit. A až se vrátíme do Midstonu, promluvíš si s odborníkem a ten ti zase pomůže úplně jinak a lépe. *Doufá v to, že tohle jí pomůže mnohem víc než to, co svede on.* Ne, já jsem taky pro líný ráno. Ale jestli chceš společnost deníku, necham ti soukromí. *Nechce jí přitom vyrušovat nebo obtěžovat jenom tím, že by tady byl, takže klidně odejde, pokud chce.* A pokud chceš zahrát na kytaru, prvně mě budeš muset pustit.*uchechtne se, i když se ani jemu z toho objetí vůbec nechce. A taky doufá, že jí tak aspoň trochu zahřívá, i když mu nepřijde tak zmrzlá jako byla třeba tenkrát v kupoli.*

Nojo. Třeba brzké vstávání ti jde opravdu skvěle. *Neodolá pobavenému popíchnutí a přitom se zasměje. Opravdu se mu daří zlepšit jí náladu a to přímo skvěle.* No.. Až.. To budu chtít poprvé zkusit a postavim se na tu váhu.. Byl bys u toho? *Zeptá se ho opatrně. Tuší, že potom bude následovat nejspíše zhroucení, pláč a sebenenávist jako tomu bylo pokaždé, když váha ukázala vyšší číslo. A jeho přítomnost jí uklidňuje a dost jí to pomáhá, takže by byla ráda, kdyby u toho byl a nějak jí třeba uklidnil, až to bude potřeba.* Nepotřebuju soukromí. Jsem ráda, že tu jsi a dokud nebudeš chtít odejít, tak tu zůstaň. Spíš tě nechci okrádat o spánek, takže jestli chceš ještě spát, klidně můžeš. *Pokrčí rameny. Nechce, aby byl kvůli ní nevyspalý, netuší, na kolik spánku je zvyklý. Po připomenutí, že ke hře na kytaru ho bude muset pustit se zasměje a o něco málo se od něj odtáhne. Líbí se jí být v jeho náručí a nejradši by v něm byla pořád. A to, že jí je většinu času jen mírná zima a nemrzne tolik jako předtím je pro ní akorát tak důkazem toho, že přibrala. A asi je to i dobře. Je ráda, že se konečně pořád necítí jako kus rampouchu.* Takhle stačí? *Zeptá se pobaveně, když se odtáhne jenom o tolik, aby mu mohla kouknout do očí.*

To bude možná jedna jediná věc, která mi nejde... *protočí očima a pobaveně se usměje. Brzké vstávání vážně není zrovna jeho parketa.* Jasně, pokud chceš.*má celkem nervy z toho, co bude následovat potom, protože je mu jasně, že zrovna pozitivní asi její reakce nebude. Takže tam pro ni bude rád, pokud jí to pomůže.* Spal jsem dost, víc než normálně. A chci být s tebou. *spánek mu teď přijde trochu jako mrhání času, protože ho teď přeci jen může trávit s ní, což je mnohem lepší, než spánek. Poznamená, že k tomu, aby mohl zahrát, ho bude muset první pustit a uchechtne se, když se odtáhne jen kousek.* Stačí, dál ani hnout, nebo pak za sebe neručim. *Řekne pobaveně, při čemž jí koukne také do očí. už i tahle vzdálenost mu přijde moc, i když na kytaru je to málo. Ale upřímně se mu vážně nechce se odtáhnout úplně jen kvůli nějaké kytaře.* Co ty modřiny? Lepší se to? Nebo myslíš, že se to zlepší? *vzpomene si na to, protože viděl jak dopadly její ruce po chvíli hraní a doufá, že i to se obrátí k lepšímu.*

Jenom jediná? Egoisto. *Uchechtne se a potřese nad ním hlavou. Bojí se, co přijde potom, co se postaví na váhu, ale ví, že to jednou musí udělat. Jinak jí nevědomost sežere zaživa. A také v tom hraje roli i její zvědavost, kterou v sobě má a kterou jen těžko potlačuje, ať už jde o cokoliv.* Tak se mnou buď. *Usměje se do jeho hrudi možná až trochu zamilovaně, protože lhostejný jí tímto způsobem rozhodně není. To dokazuje i jejich včerejší noc. Nakonec se odtáhne jenom o kousek, protože dál nechce. Sice by ho ráda slyšela hrát na kytaru, ale asi to počká na dobu, až bude mít jeho objetí dost. Což dost možná nebude nikdy.* Neručíš? A co uděláš, hm? *Zeptá se s provokativním úsměvem a i když se jí samotné nechce, ještě o kus se od něj oddálí. V téhle chvíli jí přemohla zvědavost na jeho reakci.* Pořád se mi dělají nový. Stačí třeba se někde na chvíli opřít loktem, nebo dýl ležet v jedný pozici na posteli... *Pokrčí rameny a vyhrne si rukáv své mikiny, aby mu ukázala celou svou ruku. Modřin byly další věcí, kterou na fotce zamaskovala. Má jimi pokrytou velkou část rukou i nohou. Ty nejnovější jsou tmavě fialové až černé a některé už pomalu blednou.*

pff, já nejsem egoista. *odfrkne si naoko uraženě, ale koutky úst mu pobaveně zacukají. Pak souhlasí s tím, že až se odváží podívat na váhu, bude přitom s ní. Je mu jasné, že to asi nedopadne zrovna pohádkově, takže tam pro ni bude rád.* Taky že jsem a budu. *odchod teď už rozhodně neplánuje v nejbližší době. Vlastně by nejraději neodcházel už vůbec. Když se poté Maddie kousek odtáhne, zastaví jí s tím, že dál už se nesmí ani hnout, protože i tohle už je moc. Ani by nedokázal popsat, jak úžasné je pro něj ji moct obejmout. Trochu se zamračí, když se oddálí ještě více, takže si ji hned přitíhne zpátky, ale tentokrát dost na to, aby ji mohl hned na to poměrně prudce políbit.* Ani. Hnout. *Zopakuje znovu svá slova, když se po chvíli odtáhne, ale stále ji drží pevně u sebe. Poté se jí zeptá na ty modřiny a v očích se mu objeví starost, když uvidí její ruku.* To mě mrzí.. snad se zlepší i to. *povzdychne si a následně ji ta nejhorší místa obsype jemnými polibky, jakoby to snad mělo něčemu pomoct.* Co kdybych tě zabalil do bublinkový fólie? To by se ti nemuseli dělat tak moc, ne? *navrhne a asi by toho i schopný byl, pokud by jí to pomohlo. I když by to teda asi zrovna pohodlné nebylo..*

Ani trošku. *Pokýve hlavou a v jejím tónu je znát dost ironie. Stejně jako její výraz vypovídá dost o tom, nakolik mu doopravdy věří. Což znamená, že vůbec. Většího egoistu nikdy nepotkala. Leda svého bratra, který je ale spíš debil a pořád je na něj naštvaná za to, jak se postavil k tomu, že bude otec. A rovnou dvojčat.* A budeš? To znamená .. jakože dlouho? *Podívá se na něj se zvědavými jiskřičkami v očích, protože ona by byla nejradši, kdyby s ní zůstal už napořád. Nejlépe takhle blízko v objetí. A přitom je to poté ona, která objetí přeruší a odtáhne se od něj. Chce ho vyprovokovat a je zvědavá na jeho reakci. Ani se nestihne nadechnout nebo mrknout a už ho prudce a dost náruživě líbá. U toho mu jednu ruku omotá okolo krku a tu druhou mu položí na tvář, aby si jí přidržela u sebe o něco déle a blíže.* Tahle tvoje stránka se mi začíná líbit natolik, že mi ani nevadí ten rozkaz. *Zašeptá nakonec trochu provokativním hlasem, který má díky touze po něm posazený o trošku níž než normálně. Pak už mu odpoví na otázku týkající se modřin a přitom mu ukáže svou ruku. Usměje se, když jí ty nejhorší zasype polibky.* Po chvilce bych měla nejspíš po celym těle obtisklý ti bublinky jako modřiny. *Uchechtne se nad tím nápadem a pak ho pohladí lehce po tváři, která jí připadá nádherná.* Nerada to říkám, ale budu muset do koupelny. *Radši ani nepřemýšlí nad tím, jaké to musí být jí líbat, když si ještě nevyčistila zuby.* A protože jsem ti slíbila, že mě ve sprše nikdy neuvidíš, tak na mě počkáš hezky tady. *Zazubí se na něj a lehce ho líbne na tvář, než se vymaní z jeho sevření a vyleze z postele.*

*protočí nad ní očima, ale už to dál nekomentuje. To by bylo stejně dohadování na dlouho a úplně k ničemu.* No... mohl bych u zůstat třeba pár dní, než se vrátíme do Midstonu nebo tak a pak třeba taky.. pokud bys chtěla. Prostě.. když jsme spolu, je to krásný a já nechci nechci být bez tebe. Protože no.. já nevím, co to znamená, ale.. asi tě miluju Maddie. Asi určitě. *Nakonec z něj vypadnou ta dvě podstatná slova, i když se mu ve tváři objeví nervozita a taky trochu strachu, což u něj není zrovna obvyklé. Sám si toho nebyl do teď jistý.. ví, že s ní chce zažít každou chvilku svýho života nehledně na to, jestli ro bude krásná chvilka nebo smutná a že je s ní šťastný jako s nikým jiným, ale netušil, jestli tohle je ten pocit lásky. Až teď, když to řekl nahlas si je jistý, že to ona mu ukradla srdce. Když se od něj schválně odtáhne ještě víc, přitáhne si jí hned zpátky a prudce políbí. Líbí se mu, jak hned zareaguje.* Mě se tahle tvoje stránka taky líbí. *i on má hlas položený o trochu níže. A je rád že aspoň v tomhle ohledu jí nevadí rozkazy.* Byla bys Bublinková princezna. *zazubí se na ní, možná torchu rozpustile a připomíná přitom malé dítě. Pak je ale jeho dětský výraz pryč a trochu nespokojeně zamručí, když začne mluvit o koupelně.* Nemůže to počkat? *zeptá se a odolává tomu udělat na ní psí oči.* A já ti slíbil, že tě ve sprše uvidím a taky na to dojde. A nebuď tam dlouho. *oplatí jí zazubení. Pořád si za tím stojí a stát bude. Nakonec jí tedy nechá jít, i když má hned pocit prázdnoty, jakoby mu něco chybělo. Nakonec se natáhne znovu na postel a vezme do ruky telefon, aby se zatím aspoň nějak zabavil.*

*Ta představa toho, že by tu zůstal, než by odjeli do Midstonu a potom by s ní byl taky, je naprosto nádherná. Bez něj má pocit, že jí něco chybí. Bez něj chybí výplň v té díře, kterou po sobě zanechal její bývalý přítel. Kdežto s ním.. ta díra je zacelená, ona se cítí lépe, než kdykoliv jindy a ... a přetéká láskou. To všechno jí dojde při představě toho, že by se měl zvednout a odejít do svého pokoje. Protože to znělo příšerně. Tohle už nebyl její pokoj. Chtěla, aby byl jejich. A stejně tak chtěla, aby v Midstonu byla jejich komnata. Chce s ním zažít všechno až do konce života. Chce se kvůli němu uzdravit, aby byl ten život co nejdelší a nejlepší. A to všechno proto, že ho miluje. Bez toho, aniž by se ale vyslovil on, by jí to nejspíše nedošlo. Nebo by se spíše bála toho, že on to necítí stejně.* A já miluju tebe. Nechci bez tebe být už ani chvíli. Chci tě mít pořád u sebe. *Pohladí ho po tváři a pak se sama nahne, aby ho mohla se vší tou láskou, kterou cítí, políbit. Pousměje se, když pak slyší, že jemu se tahle její stránka taky líbí. Jeho rozkazy jí možná normálně přiváděli k šílenství, ale v téhle situaci je naopak milovala a byla ochotna splnit všechny a na každý další se ještě ke všemu těšit.* To už budu radši koťátko. *Zasměje se a široce se usměje, když vidí to jeho zazubení, protože jí připadá rozkošný. Co jí ale rozkošné nepřipadá je ona sama bez ranní sprchy a vyčištění zubů, takže ho rychle líbne na tvář a začne se vymaňovat z jeho náručí.* Ne, nemůže to počkat. *Zavrtí pobaveně hlavou.* Neboj, za chvilku budu zpátky. *Ujistí ho a pak už se zvedne z postele. Jenže se zvedla docela rychle díky tomu, že se cítí o něco lépe, než dříve. I přesto, že možná jedno dvě kila přibrala, je ale pořád v dost velké podváze a její tělo už to dál nezvládá utáhnout, zvlášť, když teď má pocit, že má více energie a tu se snaží využívat, i když je to jenom vliv toho jídla, které do sebe dostala a které ale tělo potřebuje k nabírání a sílení a ne k okamžitému spotřebování. Takže stejně jako třeba pojistky u elektriky, i tady sepne spínač, který tělo vypne, aby mělo čas a prostor ty živiny nabrat a ona sama ho nevysávala. Mžitky před očima, na které už je zvyklá se tedy promění na kompletní tmu a ona se sesune k zemi.*

*až teprve když to řekne nahlas si je tím jistý na víc než 100 procent. Ale zároveň s ním zacloumají obavy, protože by to přeci jen nemusela cítit stejně. Neskutečně se mu uleví, když uslyší ty samá slova od ní a na tváři se mu objeví láskyplný a šťastný úsměv.* Budu pořád jen s tebou. *nedokáže si představit, že by měl být bez ní. Pak už se opět políbí a nakonec se oba dva shodnou na tom, že tahle stránka povahy se jim na tom druhém líbí. A ještě více se mu zamlouvá to, že jí ani nevadí rozkazy, čehož samozřejmě musí v budoucnu využít.* Budeš bublinkový koťátko. *změní pobaveně její přezdívku, i když Bublinkové koťátko jí říkat nebude. To je trochu moc i na něj. Trochu protestuje, když chce odejít do koupelny, protože odejde, to zaprvé a zadruhé má i zakázáno jít s ní.* Určitě joo.*pokračuje v protestování a přemlouvání. Doufá, že tam skutečně nebude dlouho. Když se ale zvedne a následně prakticky hned sesune k zemi, projede jím vlna strachu. Díky vší té euforii si ani neuvědomil, že její potíže s anorexií tady stále jsou a všechno co s tím souvisí také. V momentě už klečí u ní na zemi s výrazem plným strachu. Zatřese s ní, aby se pokusil ji probrat, i když neúspěšně. A tak jen v rychlosti zkontroluje, jestli němá žádné velké viditelné zranění, ale nic nevidí, díky čemuž se mu malinko uleví. Pak už ji jen zvedne do náruče a co nejrychleji jí dostane na ošetřovnu.*